Když jsme vyčmuchali, že se bude konat koncert ABYSMAL GRIEF v Mladé Boleslavi, přišlo nám to v prvním momentě jako sci-fi. Pohled druhý ale nabídl jiné vysvětlení – Farářova sluj. O tomto místě kolují po republice legendy a to, že se v tomto prostoru ocitli zrovna ABYSMAL GRIEF, je sice náhoda jako prase, ale minimálně nás čtyři obdivovatele téhle skvělé party velice potěšila. (Coornelus)
Boleslav, Boleslav, překrásné město, zpívá se jedné lidové písni. A tak jsme se rozhodli, že si tuto informaci ověříme na místě samém. Přece jen se nám nechtělo věřit, že by mohlo být něco překrásného na městě, kde třetinu plochy zabírají montážní haly automobilky, třetinu sídliště pro pracovníky Škodovky, třetinu běžná městská zástavba a navíc v něm byl zavražděn kníže Václav… (úsměv) (Johan)
Důvodem cesty na sever ale nebylo hledání překrásna, nýbrž záležitostí z opačného spektra – koncert italských pohřebáků ABYSMAL GRIEF. Tahle obskurní parta se nám kdysi zalíbila (už je to tři roky…), když se jí podařilo roztancovat Modrou Vopici, a jakmile se objevila informace, že skvadra funerale vystoupí v legendami opředené Farářově sluji, byly důvody k výletu hned dva. Napřed jsme ale přece jen okoukli kus města a nutno uznat, že náměstí a přilehlé okolí vypadá hezky, v hospodě u hradu se dobře jí a ani sídliště na okraji města nepůsobí skličujícím dojmem – naopak nás překvapila všudypřítomná čistota a upravené bytové domy. (Johan)
Farářova sluj nás taky překvapila. Z vyprávění kamarádů působil klub jako prostor pro romantické duše a těmi rozhodně jsme. (úsměv) K sluji jsme ale dorazili z druhé strany než znalí návštěvníci (přes zanedbaný prostor s upozorněním, že tudy jdeme na vlastní nebezpečí; když jsme ale našli ty správné přístupové schody, stejná informace by jim taky slušela – úsměv) a záhy jsme zjistili, že je to opravdu bizarní místo. Podzemní prostor složený ze dvou kobek s klenutými stropy je vyzdobený typickými metalovými atributy (lebky, kosti, kříže…), vyvýšené pódium jen tak tak pojme pět muzikantů, nechybí bar ani pár stolů a míst k sezení – tipuji, že při stohlavé návštěvě je prostor nacvaknutý k prasknutí. (Johan)
Výlet naplánovaný s dostatečnou rezervou, aby se stihlo projít náměstí a posilnit se před večerní smuteční záležitostí, se za prosluněné neděle začal malinko komplikovat při hledání klubu. Na uvedené adrese se nacházela hospoda, která byla ale zavřená a tak jsem si vzpomněl na našeho kolegu Peťana, jak mi popisoval svou vlastní zkušenost s hledáním sluje. Nakonec jsme ji našli i my, ač to bylo stylem: vezmeme to zkratkou, zato je to dál a horší cestou. Prostor už dostatečně popsal Johan a tak teď něco k hudbě samotné. (Coornelus)
Na poněkud nesourodé trio kapel sto lidí nedorazilo, takže se v kobkách nechalo vcelku bez problémů existovat. Tipoval bych zhruba padesátku hlav, které se trousily relativně pomalu, asi tušily, že avizovaný začátek je u pana faráře jen orientační. Nás průtahy trochu mrzely, protože nás čekala dlouhá cesta domů a radši bychom akci viděli zakončenou v půl dvanácté než v jednu po půlnoci… Jenže na spěch si nikdo nehrál, neděle neneděle, všechno v klídku, ABYSMAL GRIEF si nazvučili, pak všechno sbalili a totéž se jali činit BAJONET. Ti začali hrát po 21. hodině a nasypali do celkem vstřícně reagujícího publika necelou půlhodinu rabijáckého thrash metalu. Krátké palby podávalo trio s příkladným nasazením, pár jankovitých jedinců se pustilo do tance, ale nepřítelem číslo jedna byl zvuk. Kytara byla málo slyšet, stejně tak Studnův občasný zpěv, takže to byla spíš taková rytmická jízda plná basů, bicích a samozřejmě hrdelního Mámina řevu. BAJONET se s ničím nemažou, jejich muzika je přímočará a staroškolská zároveň, ale ve srovnání s řadou tuzemských thrashovek nepůsobí kapela tak přesvědčivým dojmem. Je to prostě takové neotesané a humpolácké. (Johan)
První na ráně byli BAJONET. Kapelu v podstatě znám jen podle názvu a krátké letité zkušenosti v rámci jednoho festivalu. Jelikož se nepovažuji za příznivce thrashe, natož jeho neotesané podoby, která se dá chytře zamaskovat pod název old school, logicky mě nemohl jejich set nijak zaujmout. Na nějaké hodnocení nemám ty správné thrash a staré buňky a dvě skladby, které jsem dal a při nich vyslechnul něco o jakémsi „kaďáku“, mi úplně stačily. (Coornelus)
ABYSMAL GRIEF jedou turné společně se švýcarskými ANTIVERSUM. Do této doby pro mě jméno zcela nové. Domácí poslech poměrně navnadil a sliboval zajímavý zážitek. Kapela holduje black/deathu, kdy se pouští do ploch, kterými disponují PORTAL. Oproti protinožcům jsou však ANTIVERSUM mnohem stravitelnější, ale jestli nepatří PORTAL k jejich oblíbencům, tak… Ve velkém úžasu sledujeme set, který disponoval skvělým soundem, při absenci zvukaře a ne zcela jednoduché hudbě mi to není jasné ještě teď, jak se tak dobrý sound povedl. (úsměv) Pětice nastolila už v tak malém klubu ještě o něco větší pocit sklíčenosti. Jejich „táhlejší“ a deathové atmosférické plochy byly často přebity blackmetalovými sypačkami a oboje to fungovalo kupodivu velmi dobře. ANTIVERSUM zanechali v posluchačích velký dojem a atmosféru před hlavními hvězdami příkladně nahustili. (Coornelus)
Švýcarští ANTIVERSUM předvedli, že dělají zajímavou muziku a umí ji věrohodně podat. Death metal s blackovými náznaky vyzněl přesvědčivě, na čemž se kromě umu muzikantů nemalou měrou podílel zvuk. Bylo až neuvěřitelné, že s tak omezeným technickým vybavením (žádný zvukař, zvuk se nastavil na pódiu a když něco nesedělo, vrchní velitel naznačil kytaristovi, aby otočil kolečkem doprava…) dosáhla kapela poslouchatelného vyznění – kdyby ne, jejich koncert by neměl smysl, protože šlo o hodně technickou záležitost. Kytary vyluzovaly potemnělé melodie, zpěvák do toho freneticky řval a dobrou práci odváděl i mistr za bicími. Překvapivě zajímavý koncert, ale že bych se ke kapele vracel při domácím poslechu, to asi ne. (Johan)
ABYSMAL GRIEF jsou pro mě jednou z těch mála kapel, která spadá do kategorie srdečních záležitostí. Jejich doom metal s funerální tématikou je tak silná káva, že mu nedokážu odolat. Jak moc mě baví jejich studiová podoba, tak s tou živou dostává tahle parta další rozměr. Jsem moc rád, že jsem měl možnost skupinu vidět během pár let potřetí, a i když se už asi nikdy žádný koncert nevyrovná tomu v Modré Vopici, spatřit na vlastní oči jejich set je stále zážitek. Přijde mi, že i kdyby tahle parta hrála pro pět lidí, nepodcení nic. Svědčí o tom výzdoba pódia, na němž nechyběl nezbytný a dominantní prvek – oltář před Labesovými klávesami, smuteční umělé květiny, na kraji stage vyskládané hřbitovní svíčky, kovový plůtek a zapálené dvě louče. V této souvislosti bylo dobře, že s sebou kapela měla svého člověka, kterého jsme ze začátku měli za pomocníka-technika, ale postupně během setu vykonával funkci bodyguarda a hasiče, protože podnapilá dvojice úderníků v první řadě si neustále chtěla s vystavenými věcmi hrát. Asi nerozuměla italskému no. (úsměv) (Coornelus)
ABYSMAL GRIEF začali sice pozdě, ale moje předkoncertní rozmrzelost z představy, co mě ráno čeká a kdy že to až půjdu spát, naštěstí během prvních not opadla. Jak vtáhnout lidi do děje lépe vymyslet nešlo. První věcí totiž byla jedna z top hitovek „Hidden In The Graveyard“ z nejlepšího alba kapely „Feretri“. Jak před koncertem nastínil zpěvák Labes, ABYSMAL GRIEF mají velké množství skladeb a vzhledem k tomu, že mají od ledna venku své páté velké album, chtějí hrát věci právě z něj a tak zamrzela absence „Sinister Gleams“, ale to je tak jediná věc, která mi v jejich setu chyběla. Exkurzi do nové desky odstartovala chytlavá „Behold The Corpse Revived“, u které nechyběly ani housle, které sice logicky hrály z playbacku, ale každému to bylo v danou chvíli úplně jedno. Průřez tvorby reprezentoval i debut a z něj geniální skladba „The Necromass: Always They Answer“, jenž se po pomalém uspávání ve své druhé polovině změní v pohřební taneční čardáš. Počáteční tvorbu kapely představila věc „Borgo Pass“ ze šestnáct let starého singlu „Hearse“, z které je silně cítit ovlivnění gotickou scénou, a to hlavně v klávesách. Zařazení „Borgo Pass“ do setlistu bylo překvapením. ABYSMAL GRIEF by mohli hrát tři hodiny a pořád by měli co nabídnout, ale naštěstí neopomněli doomový šlágr „Crypt Of Horror“, který svým riffem nahání mráz na zádech a nutí i slušné lidi hrozit. (úsměv). Po takové siné záležitosti byla následující „The Samhain Feast“, která svým rockovým rifem náladu trochu odlehčila, slabší káva, a bylo jasné, že vrchol vystoupení byl už dobyt předchozí hitovkou. (Coornelus)
Hlavní hvězdy večera samozřejmě vyzdobily pódium spoustou svíček, kytek, věnců a dalších hřbitovních propriet, i když asi musely s výpravností trochu slevit – pódium přece jen nebylo tak prostorné. Ale hořící svíce samozřejmě atmosféru koncertu dodaly, ale hlavně ji dokázala navodit kapela. Od prvního tónu působili ABYSMAL GRIEF jako opravdoví obstaravatelé pohřbů, hlavně smuteční řečník Labes C. Necrothytus, který kromě smutečních proslovů obstarával i teatrálně a někdy až kýčovitě znějící klávesy. U jiných kapel by člověk trochu kroutil hlavou nad určitou naivitou, ale Italové jsou natolik zajímaví a sví, že k nim tahle lehce pokleslá poloha parádně sedí. Zvukař-nezvukař opět dokázal nastavit výborný zvuk a kapela tak mohla předvést celou řadu neskutečně chytlavých hitovek – snad jen ve dvou případech, kdy skladby postrádaly onen silný hitový potenciál, jsem si říkal, že to není úplně ono. Uvidíme, s jakou se ABYSMAL GRIEF představí na Brutalu, doufejme, že dostanou prostor na Oriental Stage někdy kolem půlnoci, to by jim slušelo. (Johan)
ABYSMAL GRIEF disponují uměním složit silné skladby a opět dokázali, že jsou jedinečnou kapelou. Jejich pokleslý kabaret, kdy některé postupy, hlavně ty klávesové, společně s výzdobou pódia působí chvílemi tak pitomě kýčojdně, až se to mění v něco geniálního. Když k tomu připočteme Labesovu živou prezentaci (kdy se klidně táhne na pódium s cylindrem, který má za celou dobu na hlavě asi pět vteřin), vytvoří vše dohromady skvěle fungující celek, takže je silným zážitkem tuhle partu vidět. A už teď se těším na jejich set na letošním BA. Doufejme, že na Oriental stage, jinak by to s touhle kapelou ani nešlo. (Coornelus)
Ačkoliv se večírek poněkud protáhl, dopadla naše první cesta do sluje na výbornou, pro mě hlavně díky famóznímu představení ABYSMAL GRIEF. S jejich setem panovala spokojenost v celé naší čtyřčlenné výpravě, jejíž členy tímto zdravím a děkuji jim za milou společnost. (Johan)
Celkově hodnotím výlet do končin, kam normálně nezabloudím, jako fajn výlet. Farářova sluj je zajímavé místo, kde se odehrávají koncerty kapel, kdy jeden žasne. Tento týden tam třeba hrají SKELETAL REMAINS a tak je evidentní, že lidi chodí a farář tak může pořádat večírky, jako byl právě tento. Díky za to! (Coornelus)
