Post-rock může být temný, heavy nebo éterický, což z něho dělá jeden z nejrozmanitějších žánrů dnešní doby, který se často používá i ve světě filmu. Spousta kapel má problémy propojit širokou hudební škálu s dynamikou a emocemi, ale to není případ GOD IS AN ASTRONAUT. Čeští posluchači se mohli s kapelou setkat naposled 2. května v MeetFactory v Praze.
Irské trio složené z dvojčat Nielse a Torstena Kinsellových doplněné o bubeníka Loyda Hanneye patří nějaký pátek k vůdcům post-rockového žánru. Vychází z elektronické hudby a atmosférického vesmírného rocku. Letos přicházejí se svým osmým dlouhohrajícím albem „Epitaph“. Se stříbrnonažloutlým přebalem dost souvisí jedna smutná událost, která doprovázela celé nahrávání. Ve věku pouhých sedmi let Nielsovi a Torstenovi tragicky zahynul mladší bratranec, proto v prosvícené bráně, tvořené z ptactva, stojí malý chlapec a před ním leží jeho kolo. Není třeba dalšího komentáře.
Otevíračka a zároveň klipovka „Epitaph“ je nápisem na náhrobním kameni celého záznamu. První tóny klavíru navodí pokojnou atmosféru, postupně se přidává basová kytara a bicí, aby po nich nastala krátká pauza vyplněná směsicí nejrůznějších zvuků a mohla se připojit melancholicky hrající kytara, která křičí bolestí a smutkem. Navazuje můj nejoblíbenější kousek „Mortal Coil“, který spojuje prvky nejrůznějších žánrů s nejvyšší precizností. Když tento koktejl začne naplno působit, tak to zní, jako kdyby se rozezněly všechny kostelní zvony světa. Dostáváme se k zimnímu soumraku „Winter Dusk/Awakening“ a protože znovu slyšíme klávesy, tak by bylo dobré zmínit, že se na nejnovější fošně podílel i bývalý klávesista Jamie Dean. Měkké tóny jsou plné emocionální gravitace a nedáme si pokoj ani v temnější „Seance Room“. Dočkáme se asi nejrychlejšího riffu a syntetických zvuků teleportujících nás do jiných končin. Vydechujeme na místě, kde skrze koruny stromů na nás prosvěcují paprsky slunce, což je v japonštině doslova „Komorebi“. Je to první moment, kdy necítím ze skladby žádný negavitismus, ale úlevu. V předehře na finále meditujeme s „Medea“ a opět mám pocit, že by kapelníci dokázali rozeznít zvony, ale tentokrát jinak a něžně, aby dětskou duši nevyplašili. Nadnášející tóny jsou vkládány s rozvahou a skoro hypnotizují. Nevinné klavírní uzavření „Oísin“ je sice nejkratší skladbou, nicméně je celá věnováno zesnulému bratranci.
Tempo je pomalejší než na předešlé práci, proto je více prostoru na nové postupy, jež z toho dělají nejvíce emocionálně dramatickou desku v historii GOD IS AN ASTRONAUT. Spousta lidí podceňuje instrumentální kapely po obsahové stránce, ale „Epitaph“ řekne hudbou více než tisíc slov. Uvnitř písní existuje mnoho vrstev a elementů, které budete chtít slyšet znovu... a tak tu máme aspiranta na album roku.
Hodnocení: 9/10
Přesné hodnocení: 9,5/10
Seznam skladeb:
- Epitaph
- Mortal Coil
- Winter Dusk/Awakening
- Seance Room
- Komorebi
- Medea
- Oísin
Čas: 44:38
Sestava:
- Torsten Kinsella – vokály, kytara, klávesy
- Niels Kinsella – baskytara, kytara, vizuální efekty
- Loyd Hanney – bicí, syntenzátory
Host:
- Jamie Dean – klávesy, syntenzátory
Facebook
http://www.godisanastronaut.com/
