Koncertní víkend jsem započal v Berouně na thrashovém masakru kapel LAID TO WASTE, KAAR, MURDER INC. a LAHAR a ukončil jej v Praze na jedné ze zastávek světového turné „The Grimmest Show" Kaliforňanů BLACK LABEL SOCIETY. Lupen na BLS jsem opatroval doma minimálně půl roku a berounská akce byla plánovaně spontánní. Ale to mrazivé počasí nebylo plánované. Ale neodradilo. Metalové peklo překoná všechno.
Na pražské Výstaviště přicházím něco málo po devatenácté a k mému překvapení se u Malé sportovní haly vinou dva menší štrúdly lidí u vchodů. Což s povděkem kvituji, neboť povinné „odbavení" netrvá dlouho a jsem brzo uvnitř haly v „teple". Teplo je slovo pomíjivě a brzo pochopím proč. V hale na „ledové" ploše shledávám přijatelný počet návštěvníků a opět s povděkem kvituji, že se dá v pohodě dostat na toaletu, ke stánkům s nápoji, prohlídnout si hadry a různé cetky (včetně podepsaných alb) s logem BLS a samozřejmě najít přijatelné místo ke stání, které nacházím u zábran u zvukaře, kde můžu v pohodě odložit bundu a nakonec se i opřít. Takový luxus jsem už dlouho na koncertě nezažil (úsměv). Vzpomenu-li na rok 2011, když bylI BLS v KC Vltavská, tak musím říct, že tenkrát to bylo nešťastně zvolené místo. Už jen počtem lidí, kteří se do kulturáku pořádně nevešli a ten vzduch ani nezmiňovat. V Malé sportovní hale z dřívějších akcí pamatuji návštěvnosti vyšší, ale střídmým odhadem bych tipoval 2500-3000 fans.
Nečeká se dlouho, což je další velké plus do notýsku, a přesně o půl osmé z ničeho nic stojí na pódiu švédové MONOLORD. Od třičleného komba se táhnul těžký chrčivý riff. Zprvu mě napadlo, že vrána k vráně sedá, protože Zakk Wylde si vybral na turné kapelu sobě vlastní, ale to jen díky tomu, že je spojován s Ozzym Osbournem. Dunivý sabatovský riff byl všude přítomný. V každém případě Zakk si jako předkapelu nevybral žádné nováčky. Hudba MONOLORD se nesla ve středním rozvážném tempu. Precizní bicí doplňovala již zmiňovaná stoner těžká aura, díky níž hudba sklouzávala až melancholickým doomovým prvkům. Tuto atmosféru doplňovaly samplované hamondky a ambientní prvky. Nad toto vše vyčníval velmi čitelný a rozvážný vokál, který částečně připomínal volnější hlas Nicka Holmese (PARADISE LOST) anebo Mikaeal Åkerfeldta (OPETH). Hudba MONOLORD disponovala mnohými kytarovými a basovými finesy. Velká škoda je, že tak výborná kapela nedostala více prostoru, protože jejich čas vypršel po třiceti minutách, do kterých se vešly pouhé čtyři skladby. První tři byly z loňského alba „Rust" a poslední z prvního stejnojmenného „Empress Rising".
Zakk se svojí „The Grimmest Show" si dal na čas a nechal nás čekat celou hodinu. Nevím jak u pódia v kotli, ale mně ta hodinka zas tak nevadila a díky příhodné pozici jsem to čekání přežil vcelku dobře. Ozývá se intro, které je kombinací dvou písní „War Pigs" a „Whole Lotta Love". V případě „War Pigs" byla přehrána celá píseň (obě sloky), přičemž do refrénu a hudby BLACK SABBATH byl namixován jekot Roberta Planta a opakující se zpěv se slovy „Way down inside... you need it" (úsměv). Za skandujícího křiku fans padá plachta BLACK LABEL SOCIETY a výheň pekelného žáru je otevřena vypalovačkou „Genocide Junkies". Hrubé, podladěné tóny kytar a tupé údery bicích se rozléhají halou v přesné kadenci. Nic není potřeba dolaďovat, zvuk je mistrovsky upraven na agresivní a zároveň přijatelnou míru. Nic nerezonuje, vše je precizní, a když předběhnu, bylo tomu tak až do konce koncertu. Po koncertě mírně zalehlo v uších, ale bez pískotu...
Hrubá síla pokračuje dál. Mezičasy nejsou hluché, ale jsou vyplněny lomozem Zakkovy kytary či doprovodem obecně anebo zvukem, jakým je například pekelné hřmění před „Bleed for Me". Úvod koncertu vyplnily písně, sice ne z nejstarších alb, ale za to z těch úspěšnějších, kterými jsou „1919 Eternal" a „The Blessed Hellride". Zakkovi sice do obličeje nejde vidět, vlasy splývají s vousy, ale za to vlají na všechny strany. Ale jeho samotného nelze přehlédnout ani ze vzdálenosti půle haly, protože svůj um a kytarové kejkle předvádí na bedně nad odposlechy. Menší odbočku udělali BLS do novějších katakomb Vatikánu z písní „Heart of Darkness", která se nese ve volnějším tempu a to jen proto, aby peklo mohlo opět propuknout opět naplno. Spleť tónu, údery bicích a šlehající plameny a halou se nesou tóny popěvku, který snad zná každý:
„Bow down, you’ve chose your maker....
The electric burns that fuel the fire
It’s just your suicide messiah".
Kříž a lebky na stojanu mikrofonu a všichni to hltáme a věříme... „Suicide Messah" na konci řveme společně. Hit jak prase.
Na řadu přišlo také čerstvé album „Grimmest Hits", z kterého jsem zaslechl pár skladeb až zde na živo a myslím, že BLS ze zavedené cesty neodbočili. Písně jako ostatní mají nádech tvrdšího metalu s citelnými groove-stoner prvky, které jsou někdy více a někdy méně podbarvené jižanským rockem. Jedinou řeč, co pronesl Zakk v průběhu koncertu, bylo představení kapely. Naši pozornost dobrých deset minut udržovala zádumčivá bublající basa a mezi jednotlivou představovačkou zběsilá kytarová eskapáda. Přičemž takto BLS plynule navázali na skladbu „Room of Nightmares", která na chvíli ukončila již hodinu nasazené zběsilé metalové tempo. Při menší pauze byl na pódium přistavený klavír a v pomalé písni „Bridge to Cross" se Zakk předvedl s melodickým zpěvem. Poté si s kytaristou Lorinem vyměnil pozice a chvíli preludoval za klavírem sám. Následovala netrpělivě očekávaná skladba „In This River", která je vlastně osobní vzpomínkou na Dimebaga Darrella. V této skladbě hlavní protagonista i předvedl, že není jen excelentní kytarista, ale i dobrý pěvec, o čemž určitě nikdo nepochyboval.
A ušní masáž mohla pokračovat dál. Ale ještě než se BLS do toho opět řádně opřeli, tak zazněla napůl akustická píseň „The Blessed Hellride", která byla takovým oslím můstkem k posledním devastujícím skladbám. Sice „A Love Unreal" z nového alba se ještě nesla ve střednějším tempu, ale nabroušena byla řádně. Vzápětí opět šlehají plameny a houpavá „Fire it Up" dává tušit, že peklu nebude zdaleka konec. A nebyl. Pětiminutovka se vyšplhala bezmála na trojnásobek hrací doby. Zakk Wylde je vskutku extravagantní a zábavný kytarista. U kapel takové velikosti jako BLS se moc často nestává, aby frontman slezl z pódia mezi fans a navíc ještě obešel půl haly, aby následně vystoupal na balkon a s kytarou za hlavou anebo spuštěnou z balkónu hrál dál. Nezbývá dodat, že je showman každým coulem. Rychlé prohození kytary Les Paul za Flying V (nakonec takové střídání kytar probíhalo pravidelně) a Zakk opět stojí na svém stupínku, rozhazuje vlasy, a za zvuku „Concrete Jungle" se objevuje lesk rukou hrozičů. Ještě jedno divoké sólo a řezající „Stillborn" za mihotu světel a ohně ukončuje tuto divokou skoro dvouhodinovou jízdu.
Koncert předčil mé očekávání a dokonce byl o dvě třídy lepší, než když jsem na BLACK LABEL SOCIETY byl v roce 2011 v KC Vltavská a určitě zůstane zapsán jako jeden z mých lepších koncertních zážitků nejen v tomto roce. A ještě jeden poznatek, který sice v žádném případě nemohl zkazit zážitek z koncertu, ale tak trochu souvisí s předešlým koncertem BLS či jinými koncerty. Na koncertech v hale bývá většinou vydýchaný vzduch a vedro (na Vltavské neskutečné). Nevím, co se stalo, ale nyní, když na pódium nastoupili BLS, tak jsem si připadal, že stojím v průvanu. V onen moment jsem si s úsměvem vzpomněl na kolegu Coorneluse na předešlé akci v Berouně. Jako kdyby někdo otevřel všechny dveře a na mě táhlo, že jsem div neměl omrzlý nos (úsměv). V každém případě jsem odcházel do mrazivé noci nadmíru spokojen a nabit po dvou koncertních dnech energií. A nejhorší show rozhodně nejhorší hity neměla. (úsměv)
MONOLORD setlist:
1. Where Death Meets The Sea
2. Lord of Suffering
3. Rust
4. Empress Rising
BLACK LABEL SOCIETY setlist:
1. Genocide Junkies (1919 Eternal, 2002
2. Funeral Bell (The Blessed Hellride, 2003)
3. Suffering Overdue (The Blessed Hellride, 2003))
4. Bleed for Me (1919 Eternal, 2002)
5. Heart of Darkness (Catacombs of the Black Vatican, 2014)
6. Suicide Messiah (Mafia, 2005)
7. Trampled Down Below (Grimmest Hits, 2018)
8. All That Once Shined (Grimmest Hits, 2018)
9. Room of Nightmares (Grimmest Hits, 2018)
10. Bridge to Cross (1919 Eternal, 2002)
11. In This River (Mafia, 2005)
12. The Blessed Hellride (The Blessed Hellride, 2003)
13. A Love Unreal (Grimmest Hits, 2018)
14. Fire it Up (Mafia, 2005)
15. Concrete Jungle (Shot to Hell, 2006)
16. Stillborn (The Blessed Hellride, 2003)
