Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
ASMODEUS - "Pobřeží královny Marie"

O ÆVANGELIST, BENIGHTED IN SODOM, DEATH FETISHIST a dalších zajímavých projektech (nejen) black metalové scény s mistrem Matronem Thornem. (Rozhovor byl uskutečněn v březnu 2018.)

Začněme dobami dávnými. Kdy ses rozhodl založit vlastní projekty a co tě k tomu vedlo? Chtěl jsi prostě začít tvořit svoji hudbu, nebo jsi měl určité konkrétní vize ještě předtím, než jsi odstartoval první projekt?

Jako pro mnoho lidí přede mnou, a jsem si jist, že tomu tak je u mnohých i nyní, byla pro mne hudba vším, co jsem měl v boji proti bolesti v životě, způsobem, jak vidět skrze temnotu vlastní existence. Neříkám to proto, že bych chtěl nějak romantizovat toto velmi běžné soužení mezi umělci, ale je to skutečně tak. V úplných začátcích, než jsem to vůbec zrealizoval, hledal jsem portál do mého vlastního vesmíru, abych se mohl vymanit z malichernosti mého koneckonců bezvýznamného života jakožto lidské bytosti a dosáhnout určitého vzestupu. Bylo mi možná jedenáct let, když mi hlas múzy vyslal svoji posvátnou inspiraci, a bez jakékoli znalosti okultna či ezoterismu jsem byl stále zvláštně nucen chopit se kytary, což jsem nikdy předtím nedělal. Naučil jsem se hrát sám a napsal jsem něco, co se stalo prvním kamenem položeným na mou žlutou cihlovou cestu do Ozu. Po cestě jsem potkal lehkomyslného strašáka, jenž trpěl kvůli své pošetilé impulzivitě, ale tím jsem získal mozek. Potkal jsem chladného, bezcitného plechového muže, jenž bral jako samozřejmost ty, kteří se zajímali o něj a jeho umění, tím jsem získal srdce. Potkal jsem příjemného, ale zbabělého lva, jenž se vzdal provokacím a hanbě tohoto světa jen proto, že byl tím, kým byl, přestože mohl být mocným lvem. Nicméně skrze něj jsem našel odvahu. Zda šlo o skutečné jedince, nebo o epifanické psychologické reakce mého podvědomí, nechám na každém. Avšak na této cestě, kterou putuji, jsem si přisvojil mnohé od talentovaných a vážených postav, na něž jsem narazil v tomto mém bizarním příběhu. Každá byla svým způsobem cenná.

Scházelo ti něco na metalové scéně v době, kdy jsi s hudbou začínal? Chtěl jsi zaplnit prázdná místa něčím novým, neočekávaným? Nebo jsi jednoduše chtěl vyjadřovat své pocity skrze umění?

Byl jsem tehdy tak vzdálený od metalové scény, jak jen někdo může být, byl jsem dokonce takový vyvrhel i v rámci rodiny. Zprvu jsem tedy nehledal s nikým žádnou spřízněnost. Až do té doby, než Obscure Abhorrence Productions vydali druhé album BENIGHTED IN SODOM „In Hora Maledictus – Part I“ a náhodná osoba se mi svěřila, že někdo, koho znala osobně, spáchal sebevraždu pod vlivem mé hudby. To byla moje první zkušenost se sebevraždou, ne však poslední. Nadto mě to přimělo uvědomit si, že jsou někde ve vesmíru i další lidé, kteří jsou schopni toto umění vidět stejně, jako já, kteří jsou schopni slyšet hlasy, jež slyším i já. Vše, co tvořím, tak činím z vlastního odhodlání, ať už ke mně promlouvá múza z mého srdce jakýmkoli způsobem. Když se dozvíš něco takového, změní to tvoji perspektivu, nebo bych spíše řekl, že ji to rozšíří. Je to zodpovědnost a pokud ti múza věnuje posvátný dar, je to otázka bolestného obětování se. A bolest je podstatou toho, co nás činí živými.

And those who were seen dancing were thought to be insane by those who could not hear the music(„Ti, kteří byli viděni při tanci, byli považováni za šílené těmi, kteří nemohli slyšet hudbu”)

Když jsem se ptal ohledně neočekávaného a neobyčejného materiálu, myslel jsem to tak, že jsi na metalovou scénu přinesl něco skutečně výjimečného. Když se mě někdo zeptá na podobné kapely BENIGHTED IN SODOM, DEATH FETISHIST nebo ÆVANGELIST, nedokážu mu odpovědět. Je tento jedinečný styl a zvuk tím, čeho jsi chtěl dosáhnout?

Pokud si poslechneš kapely jako NEGATIVE PLANE, CHAOS MOON nebo EMPTINESS, vycítíš zde stylovou vynalézavost, jež schází většině jiných hudebních forem. U takových kapel a minima dalších okamžitě poznáš, o co jde, bez toho, že by ti to někdo řekl. To je umění, záblesk génia. Já se netoužím povyšovat na úroveň kohokoli jiného, pouze se snažím vyjádřit podstatu. Chtěl jsem vytvořit svoji vlastní úroveň, vlastní sféru. Nesrovnávám se s žádnými jinými umělci z hlediska „lepší – horší“, neboť je to zbytečné a zcela nepodstatné. Jsou nejlepší v tom, co dělají, a já jsem nejlepší v tom, co dělám já. Nic jako já dosud neexistovalo ani nebude znovu existovat. Umím obdivovat a ocenit umění ostatních, zároveň umím v tomto smyslu přemýšlet o sobě, neboť vytvářím umění, které bych chtěl sledovat, číst nebo poslouchat. Pokud jsi umělec, jenž jen s obtížemi hledá múzu, nepodařilo se ti to jen proto, že určitá část tebe stále lpí na bezvýznamných věcech, jako jsou agendy scény či společnosti. Prostě to nech být. Buď výzvou sobě i ostatním, tak se staneš nezapomenutelným. Vytvoř něco temného a nech lidi, ať se raní při snaze procitnout. Buď sám sebou.

Prozraď mi, co je za onou neobvyklostí. Co tě ovlivňuje při komponování? Potřebuješ nějaké specifické podmínky, když skládáš novou hudbu?

Předpokládám, že pokud bych přetransformoval hlas mé múzy do psaných slov, jen by to znehodnotilo její významnost. Jsem hluboce spirituální a velmi citlivou osobou, v dobrém i ve zlém. Tvořím hudbu za různých myšlenkových pochodů a na různých emočních alejích, nejčastěji v obdobích extrémního, trýznivého smutku a utrpení. Je to i otázka empatie. V minulosti, když jsem nahrával album BENIGHTED IN SODOM „Fort Lauderdale“, požádal jsem své fanoušky, aby mi sdělili své nejhorší zážitky, srdcervoucí zkušenosti, neopětovanou lásku a podobné záležitosti. Odpovědi, jež jsem obdržel, bylo velmi bolestné číst, ale skutečnost, že tolik lidí bylo ochotno se mnou tyto věci sdílet jménem umění, které jsem vytvářel, to celé činila nesmírně užitečným. Nějakou dobu jsem s nikým nemluvil, protože některé z příběhů, které jsem četl, byly natolik temné, že jsem potřeboval čas uzdravit se z toho, že jsem nepřímo prožil utrpení jiných. Ale poté jsem zase jednou vzal kytaru, v mysli měl tyto jednotlivce a složil alba „Anti-Depressive“ a „The Universe is a Very Gloomy Place“. Dosud jsou to jedny z mých nejoblíbenějších nahrávek, ale to nic příliš nevyjadřuje.

Co se týče samotných podmínek a prostředí, kde bych měl začít? Když tvoříš temnou hudbu, skládáš ji z temných míst ve svém srdci, ale též v mysli a dokonce i těla. Nepíši o tom často, ale chtěl bych mít možnost přinést si kytaru, propojku, notebook ad. do nemocničních pokojů, v nichž bych se nacházel. Kdyby jen lidé věděli, jaké množství mé hudby vznikalo při mých návštěvách na pohotovosti na Floridě nebo v Oregonu, ve „speciálním klubu“, který bych dále často navštěvoval. Jednou jsem vyřízený, s pocitem, že umřu, a v podstatě bez domova nahrával v uličce s kokainovým doupětem v ghettu ve Fort Lauderdaleu, laboratoři lásky, jež mě zřejmě udržela naživu.

“Everything great is built upon sorrow” („Všechno skvělé je vystavěno na smutku“)

Zdá se, že jsi doslova studnicí hudebních nápadů. V minulosti jsi měl období, kdy jsi v jeden rok vydal velké množství nahrávek. Jak je vůbec možné skládat tolik nové hudby a zároveň se vyvarovat opakování sebe sama? Bylo to pro tebe někdy obtížné, nebo jsi takový problém nikdy neřešil?

Každé dokončené album je pro mě zároveň počátečním bodem, kdy smažu tabuli a začnu znovu. Snažím se vždy se posunout dál, protože vždy je zde ještě něco hlubšího. Nemusíš být znalcem okultna, aby porozuměl bezejmenné, nehmotné podstatě umění. I při své ohavnosti je všechno smysluplné, pokud je to opravdové. A kdo jsem já, abych soudil, co je ryzí a co ne? Nebudu uvádět žádné příklady, neboť umění je ve své podstatě náboženské a náboženství osobní. V tomto ohledu selhávají organizovaná náboženství. Nemusíš své múze přidělit jméno, tvář a hořící meč (třebaže se toho nemusíš obávat), pouze musíš slyšet její volání z temnoty vzdáleného nekonečna a uvědomit si, že to, co tě nutí tvořit, je ve skutečnosti jiskra božství. Naslouchej a ovlivní to tvoji duši, podnítí to věci nesmírné krásné, nebo nesmírně zlé. Obě jsou však nezbytné při tvém rozvoji, abys mohl plně naplnit svůj potenciál na této planetě. V šesté třídě mi jednou, když jsem zrovna byl po škole kvůli rušení třídy vtipy o sériových vraždách (vždy jsem měl smysl pro černý humor), učitelka ukázala obrázek s řadou dalmatinů, na jejímž konci byl jeden s různobarevnými puntíky. Řekla mi „je v pohodě se odvážit být odlišný“. Možná ti to zní triviálně a hloupě, náhodný čtenáři tohoto rozhovoru, a je to tak naprosto v pohodě, ale pro mě to byl moment životní proměny, neboť do té doby mi nikdo nepovzbudil v dělání něčeho jiného, než někam zapadnout. Prožil jsi někdy něco, co naprosto změnilo trajektorii tvého života?

S množstvím projektů, které máš, se nabízí otázka, zda je každý z nich nezávislý, založený na jiných ideách (lyrických, hudebních, technických atd.). Víš například s předstihem, že TENTO materiál bude použit pro TENTO projekt z určitých důvodů?

Ne tak docela. Co se má stát, to se stane. Snažím se zjizvit svět svým uměním tím nejimpozantnějším způsobem. Nemyslím tím vyprodávat kluby a dělat cool dámské spodní prádlo BENIGHTED IN SODOM (nebudu však lhát, moje povrchní stránka si myslí, že by to bylo docela elegantní). Spíše tím, že umožňuji ostatním jít svou vlastní cestou. Naprosto souhlasím s Christianem z DEATHSPELL OMEGA, že black metal je v podstatě duchovní záležitostí. Ale jsou zde i jiné mosty, přes které přejít. Lidé jsou v současnosti očividně znuděni a unaveni z těch stále stejných satanistických sdělení. Není to ústřední téma, nicméně dle mého nejskromnějšího názoru doba těchto způsobů vyjádření došla ke své propasti a je čas na evoluci do něčeho jiného, nepředvídaného (pokud mluvíme konkrétně o black metalu). Do nového vzorce, nového začátku, kterým se zkompletují činy vzdoru, jež započaly žhářskými útoky na svatá místa v Norsku a podle mě končí něčím jako portálem do předurčeného směru.

Zaměřme se teď na ÆVANGELIST. Chystáte se brzy vydat pátou řadovou desku, mohl bys prozradit nějaké bližší informace? Co mohou fanoušci očekávat? Pokračování v nastoleném hudebním výrazivu nebo nějaké experimenty?

Vždy jsme experimentovali, protože stejně jako s BENIGHTED IN SODOM jsem ani zde nechtěl dokola opakovat to samé album, co by to mělo za smysl? Bude to ÆVANGELIST, bez debat. To je skutečně vše, co potřebujete vědět. Toto album bude naším „věčným umíráčkem“ (deska se bude jmenovat „Æonic Death Knell“ – pozn. red.).

Nahrávali jste nový materiál jako obvykle ve svém vlastním studiu? Pohráváte si někdy s myšlenkou, že byste některou z budoucích desek nahráli v jiném studiu s jiným producentem, nebo si něco takového neumíte představit?

Nahrávám, jak si to múza žádá, ale pro ty z vás, kteří hledají méně ezoterickou odpověď: ano, nový počin byl nahrán v mém studiu jako všechny předešlé. Nicméně po mém přestěhování do Evropy jsem navázal nějaké velmi pádné konexe a v budoucnu tak může nastat, že se tento projekt posune mimo moji komfortní zónu do neprobádaného teritoria. Mimoto, chystané dlouhohrající album mého nového projektu PRAETERNATURA jsem produkoval v profesionálním studiu společně s mým dobrým přítelem z Portlandu Mortem Subitem, talentovaným hudebníkem, na nějž jsem narazil náhodou na koncertu jeho kapely V.I.I.R.L. v již neexistujícím klubu Red Room Portland. Tento malý zapadlý bar, na který si stěží někdo vzpomene vyjma těch, kteří v rámci turné dorazili do Oregonu nebo umělců, kteří se snažili prorazit. Tohle však jsou ta nejsprávnější místa, když chcete najít skutečný talent, nikoli Madison Square Garden.

U jakého labelu vyjde nová deska? Spolupracujete v současnosti znovu s Debemur Morti Productions, kteří v minulosti vydali váš split s BLUT AUS NORD a vaše druhé a třetí album, nebo bude novinku šířit někdo jiný?

Cesty Debemur Morti a ÆVANGELIST se v přátelském duchu rozdělily. Velmi doporučuji tento kvalitní label, který se pyšní schopností vypozorovat talent, což je patrné z kterékoli desky, kterou vydali. Některé z nich jsem poslouchal ještě před tím, než jsem nahrál mé úplně první album. Věřte mi, jim dejte své peníze, nikoli mně. Pokud jde o vydavatele páté desky, patřičné oznámení bude uskutečněno brzy. V současnosti kreslím artwork a věřte mi, moment odhalení je před vámi všemi.

Myslím, že mít splitko s BLUT AUS NORD je pro vás velmi prestižní záležitostí. A také zaslouženou. Máte v hlavě i jiné interprety, s nimiž byste v budoucnu rádi spolupracovali?

BLUT AUS NORD je hudební projekt, který považuji za nepostradatelný nejen pro black metal, ale pro umění v celém svém rozsahu. Nevím, kde začít s vyjádřením své vděčnosti a cti, že jsem měl možnost pracovat s tak inspirativní individualitou, zatímco horká krev mi ještě běhá v žilách. S kým bych chtěl kooperovat dál? S Diamandou Galás, SWANS, Ariochem z FUNERAL MIST, REBIRTH OF NEFAST, SVARTIDAUĐI, ale opravdu by mi nevadilo ani pracovat s BACKSTREET BOYS a vytvořit tu nejvrcholnější ohavnost na povrchu zemském. Skutečně, tak jako miluji a obdivuji všechny zmíněné kapely, zároveň chci překonat hranice a absolutně zničit pověst popových hvězd tím, že je stáhnu dolů, na úroveň hanebnosti, o které pravděpodobně ani neví, že může existovat. Zní to směšně? Fajn, to znamená, že jsi stále duševně zdravý.

Na facebooku ÆVANGELIST jste uvedli, že „V: Matricide in the Temple of Omega“ nebude jedinou vaší nahrávkou tohoto roku. Mohl bys rozkrýt nějaké podrobnosti ohledně dalších plánovaných počinů?

Tady to máš:
„V: Matricide in the Temple of Omega“ – Full length
„Death Created Time to Grow the Things That it Would Kill“ – EP
„Oracle of Infinite Despair“ (remaster) – EP
„Veneration of Profane Antiquity“ – Best of/(remaster) compilation
ÆVANGELIST / AUROCH
ÆVANGELIST / WORMLUST
ÆVANGELIST / GNAW THEIR TONGUES
Untitled sixth ÆVANGELIST album
„Trismegistus“ – EP Trilogy

Jak jste si s Ascaris rozdělili role v ÆVANGELIST, co se týče skládání hudby a psaní textů? Probíhá to na stejné bázi po celou dobu působení ÆVANGELIST, nebo se to nějakým způsobem vyvíjelo?

Je to vždy stejné. ÆVANGELIST je ÆVANGELIST. Nic víc netřeba dodávat.

Co je ústředním tématem vašich textů? Jde o něco jako deník vašich duší, momentálních emocí a pocitů, něco řízeného vašimi vnitřními démony? Nebo jsou texty spíše odrazem vnějších vlivů?

Texty jsou náležitým vyobrazením hudby.

Zajímáš se o nějakou konkrétní okultní tematiku, meditace atd.? Pokud ano, můžeš mi o tom říci něco víc? Odráží se to nějak v textech?

Praktikuji svoji vlastní formu sigilické magie, o které si budete moci více přečíst, až brzy vydám svoji první knihu. ÆVANGELIST jsou rozhodně jakousi její nástavbou, neboť jsem sám vytvořil náš znak a glyf. Jejich význam a magická funkce bude brzy dostatečně odkryta, ačkoli si myslím, že věrní si už vytvořili náležité úsudky.

Vaše hudba je velmi různorodá, co se týče využití některých neobvyklých nástrojů nebo mnohovrstevnatých kytar, efektů atd. Je obtížné přetavit hmatatelnou atmosféru studiových nahrávek na pódium a vytvořit plnohodnotnou performanci? Je to jeden z důvodů, proč tolik nekoncertujete?

Povedlo se nám hudbě na CD dát živou reprezentaci, jež je smysluplná a ne bezdůvodná. Jedním z takových nejúspěšnějších dosažení naší snahy bylo vystoupení v Severní Karolíně, když nám jeden velmi milý mecenáš z Dukeovy univerzity, kde jsme hráli, poskytl harfu, na níž jsem mohl hrát. Živé koncerty závisí na mnoha věcech, tím spíše v současnosti. Začíná to dostupností našich vážených koncertních kolegů, končí mým psychickým stavem, ačkoli jsem obvykle schopen překonat mé záležitosti, abych mohl vystupovat před našimi příznivci, protože si zaslouží to nejlepší možné ztělesnění naší hudby.

Když jsme u koncertů. Co přesně pro vás znamenají? Je to pro vás něco jako rituál? Chcete vždy přenést publiku určité sdělení?

Zvát naše performance rituály, ačkoli to není nevhodné, nesplňuje náš skutečný záměr. Jsme ÆVANGELIST, což znamená „ten, kdo hlásá evangelia,“ a to přesně děláme. Jsme zde, abychom vás osvobodili, pomohli vám odhalit vaše nitra a porozumět tomu, co znamená cítit volání skutečné temnoty. Jste zde proto, abyste popíjeli pivo a házeli hlavou? To je také správně, protože pokud by black metal byl jakousi střední školou, my jsme ten stůl se zvláštními dětmi. Nejsme rockové hvězdy, jsme maso a krev, tak jako vy. Vracíme se domů z koncertů a kontrolujeme mail, staráme se o účty, máme potíže, jsme raněni, krvácíme. To je důvod, proč naše hudba zajímá ty lidi, kteří části sebe sama vidí v této linii. Jsme rozkročeni mezi klamáním a božstvím, protože i kdyby nás někdo zítra povyšoval na úroveň, řekněme, WATAIN, tak kromě toho, že by naše show byla desetkrát děsivější, než jaké by byli schopni oni (nechci nějak čeřit vody, jsem pouze upřímný), pořád bychom se po našem vystoupení poflakovali na místě konání, podívali se na ostatní kapely a pobývali s lidmi, kteří by ocenili to, co jsme předvedli. Můžeme být zbožně uctiví k Abysscape (název jedné ze skladeb ÆVANGELIST, volně by se snad dal přeložit jako Mys propasti – pozn. red.), přesto nalézat společné rysy s kýmkoli, protože většina z nás, kteří vystupujeme jako ÆVANGELIST, jsme normální lidé, žádní volové, a milujeme každého, kdo zůstal na místě až do konce našeho setu a po něm nám řekl příjemné věci. Až zde na planetě vybudujeme naše království, bude v něm speciální místo pro všechny z vás.

Máte s kterýmkoli tvým projektem nějaké konkrétní koncertní plány pro rok 2018?

S ÆVANGELIST se uvidí, ale nějaké koncerty v tomto roce budou, ať už to bude turné nebo festival, v současnosti se rozhodujeme. V BENIGHTED IN SODOM se utváří skupina vážených jednotlivců, skutečně velmi vážených, ale to ponechám jako překvapení, než nastane správný čas. Ale ano, nějaká živá vystoupení v tomto roce udělám v mnoha formách, neboť Ďábel má mnoho forem a toto je více či méně Ďáblova hudba.

Jak je to s BENIGHTED IN SODOM? V minulosti jsi byl s tímto projektem hodně aktivní, v současnosti to ale vypadá na přerušenou nebo ukončenou činnost?

BENIGHTED IN SODOM si vzali jen krátkou přestávku, než jsem se odstěhoval do Oregonu, ale dokud jsem živ, nikdy neskončí. V současnosti finalizuji vokály pro první fyzický počin od „Reverse Baptism“ (2011) a splitka s německou dark metalovou kapelou BETHLEHEM, který vyjde tento rok u I, Voidhanger Records.

Musím říci, že jsi mě naprosto uchvátil albem „Clandestine Sacrament“ vydaným pod DEATH FETISHIST, které pro mě bylo jedním z nejlepších roku 2016. Připravuješ i s tímhle projektem nový materiál? A existuje možnost, že byste vystupovali živě?

Díky za tato slova. Jedněmi z momentů, na které mohu být jako umělec nejvíce pyšný, jsou ty při spolupráci s tolika individualitami, jež daly tomuto nápadu, který jsem měl, šanci a byli ochotní se na něm podílet. Bubeník G. Nefarious je jednou z nejskvělejších lidských bytostí, která se kdy narodila, a přestože bydlí v Oregonu a já teď ve Finsku, dáváme dohromady kostru druhého řadového alba DEATH FETISHIST.

Přestěhoval ses ze Spojených států amerických do finského Tampere. Proč ses rozhodl opustit svoji domovinu a proč sis vybral zrovna Tampere? Našel jsi tam lepší podmínky k životu?

Nikdy jsem necítil, že bych patřil do USA. Ve velké míře jsem tam koncertoval a je tam určitě mnoho věcí, které lze obdivovat, ale fakt, že hudba tam není skutečně považována za prioritu, jako je tomu tady, mě vždy štval. Než jsem nastoupil na školu pro ošetřovatele, byl jsem první rok na vysoké škole se zaměřením na jazykovědu a byl jsem kulturně i lingvisticky (zejména po přečtení Pána prstenů v mládí) fascinovaný tímto místem. Přijde mi, jako by bylo typem věci, z níž se utvářejí sny. Skutečně mystický zážitek pro Američana z Floridy.

A mohl bys porovnat metalovou (nebo celkově hudební) scénu ve Finsku a Spojených státech?

Finský metal > Americký metal. Je to vlastizrada?

Sleduješ novinky na hudební scéně, nebo spíše uctíváš starší kapely a nahrávky a nové skupiny tě tolik nezajímají? Která alba z roku 2017 máš nejraději?

Upřímně moc nesleduji. Snažím se udržovat v obraze ohledně kapel lidí, které znám, ale mimo záležitosti, které mi lidé doporučí, jsem spíše v přítmí, objevuji starověké věci, jež lidé poslouchali už před lety a vyrostli z nich, ale já je v současnosti miluji (VAST, KIDNEYTHIEVES, říká vám to něco?). Ale pokud jde o rok 2017: „Tabernaculum“ od REBIRTH OF NEFAST, finální album AOSOTH, poslední CHAOS MOON. Pak už je vše, co jsem poslouchal, pravděpodobně starší, třeba „Not for Music“ od EMPTINESS, „Scar Sighted“ od LEVIATHAN, „Flesh Cathedral“ (SVARTIDAUĐI – pozn. red.) nebo dosud poslední řadovka od ADVERSARIAL. A vsadím se, že novinka MALTHUSIAN bude skvělá.

Děkuji mnohokrát za tvůj čas a odpovědi. Poslední slova jsou tvá…

Myslím, že otázky tohoto chlápka jsou dobré, měli byste číst tento zin. Pátý ÆVANGELIST se blíží, kromě jiného.


Zveřejněno: 24. 06. 2018
Přečteno:
4181 x
Autor: Opat | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář