V prvních chvílích se PISSBOILER nezdáli tím, co se z nich ve finále vyklubalo. Samotný název kapely zavání přinejmenším infantilností, k tomu připočtěte logo a vyobrazené bubáky na obalu... Ze začátku jsem čekal něco jako grindové radovánky. A ono ne, pravý opak je pravdou.
PISSBOILER jsou mladou partou ze Švédska, která po jednom demu a jednomu splitu vydala pár dní před koncem loňského roku své debutové album, které musí fanouška „pomalého a táhlého“ metalu potěšit. „In The Lair Of Lucid Nightmares“ totiž nabízí poměrně dobře vybalancovaný funerální doom metal se sludge nádechem, který vás pravděpodobně asi neodstřelí do jiné dimenze, ale to, že trojice švédských trýznitelů ví, jak udělat zajímavou hudbu, jim odepřít nelze.
Žánrové pořádky jsou dodrženy bezezbytku. Přinejmenším ty časové. Na ploše něco málo přes klasickou tři čtvrtě hodinku se podávají čtyři skladby, z nichž druhá „Stealth“ je tříminutovým intermezzem, ale ani to není žádnou vatou. Tím pádem prostor pro truchlení v rámci jedné skladby je velkorysý, ale nutno podotknout, že je využit plnohodnotně. Od prvních tónů úvodní „Ruins of the Past“, a opravdu oceňuji, že se jde hned od začátku na věc, dokáží PISSBOILER pohltit a přitom k tomu stačí poměrně málo. Pomalý a notně truchlivý riff má ty správné parametry, které od téhle hudby vyžaduji. Prostor výborně zahušťuje basa a kytarista postupem času začne vyluzovat na svůj nástroj něco, co lze nazvat melodií. Celý tento neveselý pochod doprovází vokál basáka LG, jehož hrdelní kreace vnímám spíš jako čtvrtý nástroj. Tady je taháno až z paty. „Ruins of the Past“ je sedmnáct minut dlouhá nálož, ve které si kapela vystačí s relativním málem, ale přece jen i tady dojde ke změně a to zhruba v polovině, kdy skladba dostane smířlivější tvář a až meditativní charakter. Nicméně celá tato dlouhatánská kompozice se jednoduše povedla na výbornou. Být celé album v trendu této skladby, asi bych se vznášel na obláčku. I když tvrdit tohle u hnilobného funeral doomu...
Přes už zmiňovanou skladbu „Stealth“ se album přehoupne do své druhé poloviny trackem „Pretend It Will End“. Této věci vládne opět nosný kytarový riff, který tentokrát nabízí jen „zlé“ tóny a na poměry PISSBOILER i o něco rychlejší tempa, i když se stále jedná o notně pomalý doom plný zmaru.
Samotnou kapitolou je závěrečný song „Cutters“, který začíná znepokojivým rozhovorem pacientky s doktorkou a po zbývajících patnáct minut se té „blbé“ nálady nezbavíte ani na vteřinu. V „Cutters“ bubeník Karl Jonas Wijk odložil paličky, chopil se kytary a společně se svými kumpány se rozhodl „zadronit“. Přesto, že tomuto žánru nijak neholduji, v tomto případě beru skladbu jako plnohodnotnou součást celku a nemám potřebu ji vypnout dřív, než sama skončí.
PISSBOILER jsou milým překvapením. Kvalitně odvedený funeral doom metal z útrob švédského undergroundu mě dokázal poměrně snadno a na první moment pohltit. Deska „In The Lair Of Lucid Nightmares“ se poslouchá i přes svůj znepokojující charakter sama, k čemuž napomáhá i její výborný zvuk, kterému sluší jeho sludge zašpiněnost.
75 %
Seznam skladeb:
- Ruins of the Past
- Stealth
- Pretend It Will End
- Cutters
Čas: 46:07
Sestava:
- LG - Vocals & Bass
- Pontus Ottosson - Guitar
- Karl Jonas Wijk - Drums & Guitar
