Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
INSANIA

19. 2. 2018, Praha - Modrá Vopice

EREB ALTOR, ANGANTYR, ASENBLUT a WALDGEFLÜSTER – to je čtveřice kapel, která vystoupila v pondělí večer na půdě pražské Modré Vopice. Zastávka Ancient Ascent tour čítala deset koncertů napříč Německem, Rakouskem, Českou republikou a Francií. Především první dvě jmenované kapely byly papírovými favority na výborný hudební zážitek. Žel, první dvě předkapely, ASENBLUT a WALDGEFLÜSTER, zklamaly snad po všech stránkách a vystoupení ASENBLUT se blížilo vyložené trapnosti. (Richard)

Večer byl pojat jakožto oživení ducha BATHORY a severských tradic obecně, dekorován byl proto i prostor Modré Vopice, a to že velice vkusně. Musím říci, že jsem nikdy neviděl tak smysluplně pojatý merch stánek. Výzdoba byla opravdu oku lahodící. Když si k tomu připočteme ještě slečnu, co kapelní merch prodávala, tak zde bylo opravdu vše stoprocentní, haha. (Richard)

Nejen merch stánek, ale i celý klub, respektive jeho „část pro sezení“, byla zajímavě vyzdobena. Na stolech nechyběly svíčky, kožešiny nebo dubové listí. I stropy či zdi byly posety přírodou. Zde se myslelo na detaily. (Opat)

Mnichovští WALDGEFLÜSTER začali přesně na čas, to znamená v 19:20. Přijeli se prezentovat atmosferickým black metalem laděným zhruba ke kapelám typu PANOPTICON, s nimiž mají i vydané splitko, a FALLS OF RAUROS. Nebudu chodit kolem horké kaše, vystoupení Němců bylo nudné a nezáživné. Upřímně jsem to tak trošku čekal. Bohužel dnes běhají po světě tisíce podobně laděných kapel a kvantita tak vítězí nad kvalitou. Kladem byl snad jen Winterherzův vokál, když se nepouštěl do čistých zpěvů, jež nebyly tolik slyšet. Zvuk samotných instrumentů byl ale v pořádku, nazvučeno pánové měli. (Richard)

Já to měl s WALDGEFLÜSTER tak, že se mi jejich set zpočátku pozdával, postupem času ale zájem ovadal a těch čtyřicet minut nakonec utíkalo až moc pomalu. Deseti minut dosahujícím kompozicím sice nechyběla určitá epičnost, zároveň ale postrádaly výraznější množství nápadů, které by udržely pozornost po celou dobu. Nevadily mi ani Winterherzovy čisté vokály, které do hudby německé pětice sedly, jen když se zároveň přidali i kytaristé, tak to občas neladilo, ne však nějak extrémně. Určitě nešlo o nějaký průser, ale ani nic nevídaného a extra zajímavého. (Opat)

No, jestliže WALDGEFLÜSTER zklamali, to se stává. Vystoupení skončilo a nebylo co řešit. Poté ovšem přišli další z řad Němců, death metalisté ASENBLUT. Zde zklamání nepřišlo. Přišla naprostá bizarnost a úsměv na rtech... kdybych měl ASENBLUT k někomu přirovnat, budou to jistě švédští AMON AMARTH. Potíž je ale v tom, že ASENBLUT, ač by to jistě nepřiznali, švédské Vikingy vyloženě vykrádají. Musím říci, že mi zůstával rozum stát a nebýt plzeňské dvanáctky, tak jim asi vypnu proud. Dlouho jsem neviděl podobně trapné vystoupení, kdy kapela nejen, že špatně(!) vykrádá švédské kolegy, ale ještě se u toho tváří jako MANOWAR a evidentně jim chybí značná část sebereflexe. Nejpříznačnější byl moment, kdy Němci začali hrát riff, jenž byl naprosto totožný se skladbou "Pursuit of Vikings" a já si myslel, že bude na závěr vystoupení cover "Amonů". Ne, jednalo se skladbu z repertoáru ASENBLUT. (Richard)

To byl docela vtipný moment. Kolega Richard stál při začátku zmiňované skladby vedle mě a začal si notovat melodii „Pursuit…“ od Amonů, aby následně ASENBLUT skutečně velmi podobný part odstartovali též. Jinak Němcům sice nechyběla energie, vystoupení mělo docela spád a troufám si říci, že na tom muzikantsky byli ASENBLUT o dost lépe než předcházející kolegové, to bylo ale tak vše. Skutečně ti Amoni, ale i různé legendy heavy metalu z jejich tvorby čpí až příliš. Inspirace by nevadila, vykrádání už ano. Navíc ty pózy, věčné „brothers and sisters“ atd., no, na to úplně nejsem. Masculine až za hrob. S ASENBLUT se na tour vydal dle výzoru nesmírně mladý kytarista, v Praze s nimi údajně odehrál druhou show, a platí o něm to samé, co o zbytku: svůj nástroj ovládal bez problémů. Jako celek ale hudba ASENBLUT může být dobře zahraná, je ale tristně neoriginální a to je zásadní problém. (Opat)

Bylo co napravovat. První dvě kapely nepřinesly nijak lahodící hudební zážitek. Na pódium tedy nastoupili dánští black metalisté ANGANTYR pod taktovkou Ynleborgaze známého především z projektu MAKE A CHANGE... KILL YOURSELF. K živému vystupování si Dán přizval Vredeho z MYRD a bubeníka Skogsvandrera. ANGANTYR, pojmenovaní podle dánského krále z osmého století, se činí naprosto syrovým černým kovem podobným norským veličinám jako TAAKE či GORGOROTH. Vystoupení Dánů bylo poctivé a hlavně uvěřitelné. Ynleborgaz pěl nenávist opravdu skvostně a matně evokoval Lorda Lokhraeda z NOCTURNAL DEPRESSION. Ano, hudební výrazivo ANGANTYR se může po jisté době zdát monotónní, nicméně esence metalu byla naplněna dosyta. Především při „sypačkách“ měli Dánové neskutečnou sílu. Vsuvka na závěr – hold vzdávám basákovi Vredemu, odehrát takhle namrdanej (trošku opilý) koncert chce vůli..... (smích) (Richard)

ANGANTYR potřetí live a potřetí skvěle! Dánové byli hlavním důvodem, proč jsem se na akci tolik těšil, a očekávání naplnili do puntíku. Sice byl koncert nesmírně hlasitý, po jeho konci jsem sotva slyšel, ale přesto jsem se do Ynleborgazových syrových riffů a melodií, plozených na již tradiční čtyřstrunnou kytaru skrze dva aparáty, dostal bez problémů. Takhle si prostě představuju raw black metal výborné muzikantské kvality. ANGANTYR připomněli, že scénu brázdí už dvacet let, takže v setlistu zabrousili i do dávných nahrávek, zároveň však představili věc z nedávno vyšlého EP „Foragt“. Tohle mělo zatracenou sílu a kdyby show trvala o několik desítek minut více, věřím, že by mě stále bavila. Ynleborgaz nerezignoval ani na vtipné uvádění skladeb, nenatahoval však pauzy mezi nimi nad únosnou mez. Naopak, ANGANTYR jeli jak zběsilí. Píši report s několikadenním odstupem a stále jsem nadšený, z vystoupení trojice totiž čpěla esence, atmosféra, věrnost žánru. A ano, Vrede měl nakoupíno skutečně statečně a na pódiu tak činil jistě větší zlo, než kdyby neměl po ruce plechovky Braníku. Jako bonus potěšilo i příjemné vystupování ANGANTYR mimo stage, ochota se vyfotit atd. Dánové mě po všech stránkách potěšili, naplnili (spíše překonali) očekávání. Černota! (Opat)

Čas přišel na EREB ALTOR. Bohužel pondělí není dnem, kdy by lidé hýřili do ranních hodin a dav tak prořídl. Švédští Quorthonovci odehráli dobré vystoupení. Tím by se dal jejich čas na pódiu shrnout. Zvukově bylo vše v pořádku, hrálo se z nové desky, ale i ze starých počinů jako „The End“, čímž EREB ALTOR potěšili. Obecně se zdálo, že v epičtějších momentech starých skladeb jsou Švédové jistější. Není se čemu divit. Především BATHORY jsou jejich znatelnou inspirací. Troufám si tvrdit, že kdyby parta Cristera Olssona přehrála jen první tři počiny, vystoupení by doznalo nadprůměrného zážitku. Nicméně zazněl třeba i „Nifelheim“ z alba „Fire Meets Ice“. EREB ALTOR jistě nezklamali a vystoupení bylo zdařilé, ale neprospěla mu již pokročilá hodina, spousta lidí utekla na poslední spoje. (Richard)

Už při ANGANTYR jsem si všiml docela výrazného odlivu lidí, při EREB ALTOR to bylo ještě horší, ale je to bohužel o pondělní noci logické. Švédové se tím ale nikterak otrávit nenechali, naopak byl vidět jejich poctivý přístup k řemeslu. Nejsem nějaký extra fanoušek, rád si EREB ALTOR občas poslechnu, sleduji, když vydají něco nového, ale nijak zvláštním uctívačem jsem se nestal. Jejich bathoryovská hudba je velmi příjemná na poslech, i když té inspirace je tam možná až moc, a o muzikantských dovednostech čtveřice nelze pochybovat. Co mě ale naživo nejvíce bavilo, to byly čisté vokály strunné sekce, jež byly precizně zvládnuté. Celkově šlo o příjemné vystoupení, které mě ale po úchvatných ANGANTYR nedokázalo tak sebrat. Formálně ale bez debat stoprocentní. (Opat)

Do Modré Vopice dorazilo, dle mého hrubého odhadu, osmdesát platících, což je na pondělí uspokojující počet. (Richard) A jsem rád, že jsme u toho nechyběli. I za to mrazivé čekání na ranní vlaky to stálo. (Opat)


Zveřejněno: 24. 02. 2018
Přečteno:
3675 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář