Naposledy jsme u nás na Fobii věnovali kapele GATE větší prostor prostřednictvím recenze z loňského června, která se týkala vašeho druhého EP „Sinner 24/7“. Pojďme si na úvod tuhle nahrávku trochu zhodnotit. Zajímalo by mě, jaké byly (a jsou) reakce fanoušků, médií, kamarádů…?
Ryan: Reakce ze strany všech jsou v podstatě pozitivní a silné do dneška. Lidé různých kategorií si EP pochvalují.
Jakub: Vše řečeno.
Lenka: Také souhlasím, připadá mi, že slyším více komentů na EP teď, než když jsme ho vypustili do světa.
Je například rozdíl v tom, jak vaši muziku přijímají posluchači v Anglii (potažmo třeba v dalších zemích) a fandové v ČR?
Ryan: Z nějakýho zvláštního důvodu fanoušci v Česku znají víc našich textů i přesto, že jsou v angličtině! Podle mě je to skvělý!
Jakub: Reakce jsou individuální a liší se od člověka k člověku, ale tak jako se liší různý kultury, skupiny lidí reagujou do určitý míry v šablonách a jsou pro ně charakteristický. Podle mě, fanoušci v ČR jsou trochu temperamentnější nejen na našich akcích a trochu víc z nich číší emoce. Ale taky se třeba pletu a všechno je to způsobený chlastem vzhledem k tomu, že pivo je v Čechách 4x levnější než na ostrovech.
Lenka: Vidím to stejně a myslím, že určitě ne dvojitě, nebude to jen kvůli obsahu krve v alkoholu.
Já sám jsem v recenzi napsal, že z vašeho druhého EP cítím posun a příklon k větší tvrdosti a navíc, že jsou všechny tři songy stylově kompaktnější a více k sobě pasují. Jak tohle vidíte vy samotní?
Ryan: Nemůžu než souhlasit. „Sinner 24/7“ je v porovnání s „Out of Danger“ rozhodně tvrdší, jednotlivý songy jsou víc propojený. Já jsem s výsledkem úplně spokojenej.
Jakub: Fuck yeah! Tvrdší a kompaktnější jsou přesně dva fakty, který jsi vystihl.
Lenka: Tvrdší určitě a pro mě ideální level..
Rád bych se zeptal i na pár informací ohledně samotného nahrávacího procesu. Povězte nám něco bližšího o tom, kde a s kým jste materiál pořídili?
Jakub: Nechám radši mluvit ty dva s lepší pamětí.
Ryan: Nahrávání šlo skvěle. Dobrej nápad bylo přesunout část nahrávacího procesu do mého domácího studia, jelikož nám to dalo možnost experimentovat s nápady a zvukem.
Lenka: Nahrávání v Ryanově „krcálku“ jsme si naplno užili a o co bylo menší studio, o to větší to přineslo songy. Do další dimenze nás pak posunul mastering v docela známém Metropolis Studios, které už využili například i David Bowie nebo Adele. Potěšilo nás, že ve stejné místnosti jim těsně před námi prošlo pultem loňské album kapely ROYAL BLOOD a až přijdou příště, tak se doufám námi nechají inspirovat. (smích)
Jaké formy propagace vašich skladeb jsou pro vás prioritní a zajímavé? Je to taková ta dnes už klasika, jako Youtube a Facebook nebo se snažíte posluchače oslovit i prostřednictvím dalších kanálů? Jaká je například v Anglii možnost propagace kapel vaší velikosti a stylového zaměření v tištěných médiích, rádiu případně i v TV?
Ryan: Z toho co mě teď napadá tak asi směs Facebooku, Instagramu a Youtube. Nějakou aktivitu taky vyvíjí naše oficiální webovky.
Jakub: A Spotify, iTunes, Bandcamp a tak dále. Neříkám to s nadšením, ale úchylnej Facebook je asi ten zásadní.
Lenka: Propagace bohužel zabere spoustu času a děláme si ji sami (respektive Jakub do toho vkládá nejvíc a díky tomu se už vypracoval na úroveň, že by se tím skoro mohl živit), stejně jako většina podobných kapel. S omezenými prostředky si to buď můžete zařizovat sami nebo možná tak prodat třeba ledvinu a nechat to udělat marketingovou společnost, ovšem se stejným výsledkem.
S přibývajícím množstvím nahrávek a tím spojenými promo aktivitami se většinou kapelám povede oslovit i širší fanouškovskou základnu. Jak je to v tomhle ohledu u vás? Registrujete, že se o vaší muzice dozvídá větší množství lidí, než tomu třeba bylo v období kolem vydání debutového EP?
Lenka: Od vydání „Sinner 24/7“ nás definitivně víc lidí vyhledává online i naživo a na koncertech to pak můžeme více rozjet!
Svůj první a úspěšný videoklip k písni „I Am The Mistake“ jste natočili v rušných ulicích Londýna, naproti tomu pro filmové zpracování titulní skladby z druhého EP jste se přesunuli do mnohem klidnějších míst. Můžete říci nějaké podrobnosti ohledně tohoto natáčení?
Ryan: Natáčecí den byl skvělej! Vše se odehrávalo v 600 let starým kostele, respektive troskách kostela uprostřed Berkshire, což je oblast, ze který pocházím. Výsledek podle mě mluví za vše!
Jakub: Všichni tři jsme tak trochu spontánní a impulzivní vyrachtánci, takže tyhle nápady většinou přijdou na poslední chvíli. Ryan přišel s fotkama z toho místa, který mu poslal jeho táta Ady. Ady nám nejen pomáhal s technikou a dopravou, ale hlavně v klipu používám jednu z jeho desítek kytar, který sám sprejuje a dodává jim unikátní design.
Lenka: Natáčecí den byl krásný a trochu mysteriózní, díky blížící se bouřce. Mimo to byly žně v plném proudu. To nám například zajistilo i nového fanouška, který si jako první věci všiml modrého kombajnu v pozadí (prý jeho oblíbený Claas Dominator).
Loni v průběhu léta jste se objevili i na koncertech v Čechách. Pojďme si teď tyhle akce trochu zrekapitulovat. V jakých městech jste vystupovali, v jak velkých prostorech, jaká byla podpora ze strany fanoušků, a naplnily tyto akce vaše očekávání?
Ryan: Různý města s divnýma názvama. (smích) (Ryan neumí česky). Skvělá zkušenost. Ženy, pivo, jídlo a muzika.., co víc bychom si mohli přát?
Jakub: Hahaha, ohnivá jízda to byla. Pivo na každým rohu, česká travka.... Hráli jsme na Jizerky Festu v Jablonci nad Nisou asi pro 300 lidí a pak v Praze v Cafe v Lese. Tam jsem trochu šokoval Léňu pokleknutím na pódiu před posledním songem a požádáním jí o ruku. (smích) Nakonec teda souhlasila, ale dva týdny byla tichá domácnost na tohle téma. (úsměv) A fanoušci? Neskutečně zapálený a právě oni jsou tím důvodem, který nás přivede zpátky. A taky to, že Ryan si posledně nestihl koupit trdelník. Poslední co si pamatuju z Cafe v Lese je skok z podia do fanoušků, kteří mě nekompromisně donesli za bar, zatímco barmanka bezmocně ustoupila a nechala lidi lít mi pivo z pípy přímo do ksichtu.
Lenka: Bylo to báječné. Jizerky Fest byl fantastický, organizátoři se k nám chovali perfektně a nesmírně nám fandili. Pro mě osobně to byl úžasný pocit hrát na pódiu ve svém rodném městě, kde by si nikdo nikdy nemyslel, že se to může stát. (smích)
Jak byste vůbec srovnali podmínky pro skupiny v klubech v Anglii a v Čechách, ať už co se týče prostoru pro hraní, zázemí, organizace, technického vybavení a taktéž jednání s muzikanty?
Ryan: Podle mýho, věci v Česku jsou v tomhle ohledu mnohem lepší. Smutné na Londýně je to, že kapely nejsou dostatečně placený a není o ně moc postaráno, co se backstage týče. Jsou tu některý dobrý kluby, ale obecně Londýn není ideální.
Jakub: Jak naznačil Ryan, Londýn je přeplněnej a asi bych doporučil kapelám začínat v jiných městech než právě tady, pokud už jsou nebo plánujou působit v Anglii. Tisíce kapel, tisíce klubů rozprostře lidi všude a organizátoři ždímou obě strany. Často, až na výjimky, se kterýma udržujeme kontakt, organizátor ani nepropaguje svojí akci. Požadujou po kapelách, aby přivedly svoje fanoušky, a pak jim ze vstupnýho a prodanýho alkoholu dají almužnu. Nebo vám určí minimální množství vstupenek, který si musíte sami prodat a oni potom shrábnou nemalé částky. My jsme se celkem rychle poučili a hrajeme za určitý přijatelný podmínky. Stejná story je se zvukaři. Hraje se tu často taková hra - čím míň schopnej zvukař, tím arogantnější a sebevědomější je. Jsou tu i blacklisty s pochybnýma organizátorama, který kolujou mezi skupinama.
Lenka: Naprosto souhlasím.
Letos se během letních měsíců na pódiích v Česku ukážete znovu, ale jestli se nemýlím, tak tentokráte už byste se měli zúčastnit trochu větších akcí, než loni.
Ryan: Přesně tak! Čeká nás hraní na rozhodně větších pódiích pro mnohem větší obecenstvo!
Jakub: Těšíme se na další hudební šílenství! Rockový Slunovrat v Řevnicích (kousek od Karlštejna), kde hrajeme 2. června a pak 30. června, což je během začátku Mezinárodního Filmového Festivalu v Karlových Varech, to bude Top RoofTop Fest na střeše bývalých záchodků místního vlakovýho nádraží. Další akce jsou v jednání a budeme o nich informovat na našich facebookových stránkách.
Lenka: Moc se těšíme na letošní koncerty v Čechách, hlavně Slunovrat o návštěvnosti 4000 lidí bude zážitek. Další koncert, co bych chtěla zmínit, se bude konat v klubu Bedna v Liberci a náš dík patří Leoši Zedníčkovi, což je fantastický organizátor Jizerky Festu.
Zařizujete si koncerty sami nebo máte někoho, kdo se o vás v tomto směru stará?
Jakub: Tohle je ten správnej odstavec k poděkování kamarádovi - Ricardo Delfino, což je organizátor Top Rooftopu ve Varech a něco jako náš manažer pro ČR, protože se o nás virtuálně stará a zajišťuje nám sloty na místních festivalech a v klubech po ČR. Pro booking v UK jsme začali spolupracovat s jednou holkou, která si ale našla boyfrienda a spadla do těch lásko věcí a fotí se s ouškama na Instáč, takže nic.
Lenka: Rozhodně udělala chybu, ten týpek ji určitě slavnou neudělá (teda pravda je, že nás by asi k ouškám nedonutila).
V letošním roce se chystáte vypustit do světa další studiový materiál. Prozraďte nám o něm nějaké bližší informace – na kolik songů se tentokrát mohou fans těšit, kde je budete točit, v jakém hudebním stylu se ponesou a v neposlední řadě, v jaké formě budou k mání?
Jakub: První i druhý EP bylo nahraný v Soup Studios a spolupráce se nám moc líbila, ale cítíme, že je čas na malou změnu a rozhodli jsme se tentokrát použít jiný studio. Nahrávat se bude v St. Albans a pokud všechno půjde hladce, tak započne už 24. března 2018. Máme připravených 5 songů, ale většinou si jde všechno podle svýho plánu a ostatní se ještě uvidí. Ohledně stylu, bude tak nějak přibližně navazovat na náš předchozí počin, ale přirozeně o krok dál, jelikož se jako spoluhráči i jako celek neustále vyvíjíme a s tím i náš styl. Osobně si myslím, že nový nahrávky budou šťavnatější!
Předpokládám, že pořídíte i další klip. Máte o jeho podobě už teď jasno?
Jakub: Máme pár nápadů, ale zatím nebudeme kazit moment překvapení.
Život v Londýně pro vás určitě není jenom muzika. Čemu se vyjma ní vlastně věnujete, ať už co se týče běžného zaměstnání nebo třeba dalších koníčků?
Ryan: Pracuju pro muziku streamující společnost Akazoo a taky jako hudební producent pro nezávislý label s názvem BGM Entertainment.
Jakub: Mám rád sex, psychedelické drogy a dobrý pivo. Občas se nechám Lenkou strhnout ke sportovním výkonům, ať už běh, lezení, cyklistika nebo v zimě lyžování. Svižná jízda autem mě taky uspokojí. S prací je to složitější, protože nikde dlouho nevydržím (nebo oni se mnou). Nesnesu stereotyp. Momentálně jsem zaměstnanej jako pan zahradník.
Lenka: Moje vášeň, a vlastně i nutnost, je sport a outdoorové aktivity. Nakonec to dopadne tak, že já si různýma bláznivinama, jako lyžování v Londýně v parku na 4 cm sněhu, přivozuju zranění a milý Jakub to dokumentuje a postuje (přídavná ouška už opravdu nejsou třeba).
Každý, kdo alespoň trochu sleduje světové dění určitě zaregistroval, že Velká Británie opouští Evropskou unii. Bude mít tahle záležitost vliv i na váš další pobyt v této zemi?
Jakub: Nejsem moc na politiku a pokud možno, tak se těmto tématům vyhýbám, protože je to samej intrikář, vymývání mozků, lži a pračka peněz a to jak v ČR, tak v UK. Nemyslím si ale, že by konkrétně náš život Brexit zásadně ovlivnil. Ty, co tu pracujou, podnikají nebo studujou, určitě nepošlou zpátky, jak si někdo myslí. Představ si Londýn bez barmanů, servírek, dělníků, uklízečů, prodavačů a podobně. Na těhle pozicích alespoň v Londýně zřídka najdeš Anglána.
Lenka: Trochu jiné to bude na venkově, kde je většina poněkud vysazená proti čemukoliv neanglickému. Asi budeme muset zařadit více traktorů a kombajnů do videí, abychom se zavděčili. (smích)
A na úplný závěr se zeptám, jaké jsou vyjma již vyřčených věcí vaše další plány pro rok 2018, ať už ty hudební nebo i osobní?
Ryan: Nechal jsem si udělat další velký tetování a chci pokrýt víc kůže! Peace out bitches!!!!
Jakub: Najít víc holek do trojky s Lenkou. (smích)
Lenka: Přežít bez následků, když tak ty dva poslouchám. (smích)
Díky všem třem za rozhovor!
Taky děkujeme a doufáme, že se uvidíme naživo na koncertech.
