Ahoj Marku. Dle Tvých slov jsi byl kapelou zvolen za oficiálního tiskového mluvčího, pojď tedy na to. Hned ze startu bych chtěl pogratulovat k nové desce BLacK HiLL a zeptat se, jak probíhal tvůrčí proces, samotné nahrávání a jaké máte s deskou plány.
Ahoj a děkuju za prostor. Tvůrčí proces začal na jaře 2016, do studia jsme nastoupili v září 2016 a vraceli se tam až do května 2017, kdy jsme rekord dokončili, poté jsme řešili obal, merch a promo a na konci září bylo „Blacksperanto“ na světě. Plán je jednoduchý, protože aktuální deska je podstatnou částí playlistu, co nejvíce hrát a předvést ji naživo a samozřejmě se pokusíme i o mediální, v podstatě internetovou, informační osvětu.
Jak jste spokojeni s producentským přístupem Pavla Marcela a jak velký vliv mají jeho zkušenosti na nahrávání? Polopatě, jak moc si do toho necháte kecat? (smích)
Pavel Marcel je nedílnou součástí realizačního týmu a dle toho vypadá jeho zapojení, tedy víc než aktivní. V podstatě začíná ještě před samotným nahráváním, kdy řešíme „techniku“ a vždycky dodá nějakou novinku jako aparát, kytaru, plugin, soft nebo jiný způsob nabrání konkrétní stopy. V tenhle moment už se vlastně tvoří zvuková představa, jak by asi deska měla hrát. Během nahrávání s radostí zahostuje, ted´ naposledy na piano udělal i saxofon (smích). Samozřejmě hlídá chyby a opravuje nás, vyjádří se k aranžím nebo harmoniím, ale nejvíc debat je při mixu, respektuje náš názor, stejně tak má ale určitý „punc kvality“, pod který se podepisuje, což musíme zase respektovat my. Upřímně – bez Pavla si nechceme nahrávání ani představit, snad nám to vydrží i nadále.
I když jsem se snažil historii BLACK HILL mírně načrtnout v recenzi, mohl bys nám vypíchnout nějaké důležité milníky, kterými si kapela v minulosti prošla?
Ještě to nebalíme, takže na retrospektivu je čas a doufám že nějaké milníky jsou ještě snad před náma. Za dosavadních 16 let bych asi zvýraznil rok 2002, kdy jsme spolu s prvním demem začali souvisle koncertovat a nabízet ten náš crossover, určitě rok 2007, kdy došlo k výměně frontmana, což nás dost nakoplo a vůbec období 2008-2010, kdy vyšel „Aerobeat“ a „Kakadu“, to se nejvíc koncertovalo. No a událostí k zapamatování je určitě vystoupení na berounských Letorostech 2015 v hlavním čase před 4000 lidí, víc zatím nemáme. (úsměv) Milníkem je i vydání „Blacksperanta“, po delší pause s chutí pokračovat a zkusit některé věci zase jinak.
Předpokládám, že po takové době, takřka ve stejném složení, je chuť do hraní nedílnou součástí dalšího fungování. Nebo má BLACK HILL i jiný recept na bezchybnou symbiózu?
Netroufám si říct, že máme přímo recept, ale určitě tady platí pravidla jako pro všechny druhy kolektivů, kde se za účelem cíle schází skupina individualit. Samozřejmě chuť hrát a potkávat se s ostatními je základ, poté je potřeba respektovat ostatní a nesnažit se je předělávat k nějakému obrazu plus schopnost udělat kompromis a přijmout fakt, že někdy zkrátka nebudou věci jen po mém, alespoň ne hned (smích). O důležitých věcech hlasujeme, je nás pět takže patová situace nehrozí. Bezchybní rozhodně nejsme, kolem točení „Retra“ se objevilo něco, co by se dalo popsat jako „ponorka“, ale za pomocí lektvarů a bylin jsme se z toho dostali (smích).
Pojďme se blíže zaměřit na nový počin. Každá kapela, BLACK HILL nevyjímaje, si prochází určitým vývojem, což je dost dobře na nové fošně patrné. Kde se vzal prvotní impuls k tomu, jak ty píšeš, zkusit některé věci jinak? A konkrétně které věci?
V určitých ohledech jsme agro a tím zůstaneme, nemyslím teď zpíváním o pivu a blití, ale už jen tím, že jsme chlápkové z českého maloměsta a nemůžeme ani nechceme znít jako „true hardcore from US“ tím, že se tak oblékneme a budem si na to hrát. Coby většinový textař plně přiznávám, že na prvních demech se význam textů neřešil, kriterium byl rým a rytmus, význam ne. Po čase si uvědomíš, že to je škoda, dostaneš za to i „oprávněnou čočku“ a s tím, jak stárneš, objevují se věci, co ti vadí a poslat to textem dál je dobrý způsob ventilace a poukázání. Na texty jsem se začal soustředit víc po Donově příchodu, troufám si říct, že už to není prvoplánová řachanda, každopádně určitý podíl sarkasmu nebo ironie tam bude pořád, prostě je mi to vlastní. Trochu mi mrzí, že ta prvotní nálepka „texty vo hovně“ je už přilepená napevno, například „Kakadu“ bylo v podstatě textově koncepční album o různých typech týpků, co potkáváš, třeba song „Hateman” byl o Rathovi napsán dva roky předtím, než řešil ty krabice od vína… Co se hudby týče, tam není záměr znít jako něco nebo někdo, naše kořeny jsou v metalu, punku a hardcore a momentálně trochu převažuje ta metalová složka. V momentě, kdy se s Hellpatrolem sejdeme a aktivujeme „riffový generator“, sami čekáme, co z nás vypadne. Poslední složkou je koncertní image – tady jsme toho zkusili opravdu dost a dospěli k velkému moudru, že k černému vršku patří černá (smích).
Nemyslíš tou „oprávněnou čočkou” náhodou umístění v soutěži kapel, na které jste tenkrát obdrželi cenu zvanou „růžová malina“? Doufám, že jsem nepopletl ten název. Jaký máte jako kapela názor na dnes tak oblíbené soutěže kapel?
Názor je takový, že na ně nepatříme. Určitě mají smysl pro kapelu, co hraje tři roky a má demáč, jako nějaký impuls a možnost si to zkusit. Zkoušeli jsme převážně koncertní soutěže, mělo to sestupnou tendenci, až jsme si řekli, že objevem se holt nestaneme. Určitě ne, když další soutěžní kapela dokáže zkonsolidovat do jedné postavy řidiče, bedňáka, porotce v soutěži a kamaráda zároveň, viď Bohouši?
V pátek 8. 12. 2017 proběhl křest „Blacksperanta“ na domácí půdě. Jako special guest vystoupil právě Pavel Marcel, co by support na piano. Pokud se nepletu, byla to vůbec první možnost vidět kapelu s piánem/klávesami naživo. Navíc s klávesákem opravdu zvučného jména (smích).
Už začátek měl skvělé parametry, páč to otevírali mladí a neklidní MURDER INC., kteří zřejmě ve studiu žrali jenom steroidy a dle toho jejich thrash vypadal… měl pořádnou muskulaturu. No a setem s Pavlem jsme si trochu splnili svůj sen, protože na dvou posledních deskách jsou klávesy použité, ale naživo jsme to tak zatím nehráli, byla konečně možnost tomu dát ono studiové aranžmá, někde jsme dali i něco navíc, když už jsme měli ten prostor a možnosti. Myslím, že to pochopila i naše fanouškovská základna, protože byl plný klub a výborný reakce. Navíc šlo o ojedinělou specialitu, která se může v budoucnu znovu opakovat, ale rozhodně nebude pravidlem.
Je možné, že se v budoucnu dočkáme stálého rozšíření kvinteta o jednu klávesovou hudební jednotku? Čistě teoreticky (smích).
Nikdy neříkej nikdy zpívají moji oblíbenci OVERKILL, ale v nejbližším horizontu událostí nejspíš k rozšíření nedojde. Pořád jsme kytarová kapela a klávesy řešíme jako „studiovou nadstavbu“ pro zajímavost na desce. Je možný, že v budoucnu u příležitosti nějakého speciálního večera to zopakujeme naživo. Stejně tak neplánujeme je používat ze smyčky a hrát do toho, prostě co zvládneme zahrát v pěti na aktuální strojovej park, to je aktuální BH naživo.
Jaké jsou další plány se stále žhavým materiálem? Neláká vás vydat „Blacksperanto“ na asfaltu? Dnešní doba je vinylům nakloněna…
Ohledně vinylu diskuze proběhla, ale Pavel nás zarazil, že to se řeší ještě před nahráváním, tedy ve smyslu, že chceš, aby to z asfaltu hrálo jinak, protože ten se masteruje na jiné frekvenci plus další detail, kde už jsem technicky omezen to vysvětlit a nedoporučoval vzít CD master a ten nechat vylisovat do vinylu. Takže možná příště. Jinak desky nám dělá PiratesPress, který si v GZ Media Loděnice objednává víc jak million nosičů ročně, takže pokud bude příští deska někdy v budoucnu, zvážíme i tuhle variantu. Z mého pohledu nejde ani tak o prodej množství, ale spíš o sbírkový artefakt.
To máš pravdu. I když jsou vinyly stále populárnější, mám dojem, že prodejů CD stále nedosahují. A co nějaká „The Best of BLACK HILL” kompilace nebo split nahrávka se spřízněnou kapelou?
Best of je o bilanci nějakého období anebo etapy v životě souboru, tam v současné době prostor k realizaci nevidím, radši bych po „Blacksperantu“ vydal další řadovku, když bude skladatelský potenciál a elementálové zodiaku nám zůstanou nakloněni. Splitko – no proč ne, pokud víš o někom, kdo si chce zkazit půlku desky a číst nevábné komentáře, dej kontakt a jdem na to!
Loni jste s bráchou a dalšími kolegy obnovili formaci ATOMIC, kde jsi právě ty výhradním autorem hudby. A to hned novým albem „Grand Prix“. Když se tak zamyslím, hudební složka nových alb ATOMIC a BLACK HILL musela vznikat v podobné době. Kolik riffů nakonec skončilo v BLACK HILL místo u ATOMIC a naopak? (smích)
Ještě píšu pod pseudonymem Lars Hetfíld riffy pro METALLICU revival Beroun a občas hraju třetí zákulisní kvákadlo pro Joe Satriani Tribute ´n´ Cover Band. Takže mám až moc času na to sekat desky jak na běžícím pásu… ATOMIC jsem si hudebně připravoval delší dobu stranou, doma dělal dema s bicíma a basou a v podstatě to na začátku řešil virtuálně. BH skládá společně jamováním nebo opakovanou prací na nějakém tématu, tady není problém to oddělit. Klíč k finálnímu zvuku je vždycky v kolektivu, kde to vzniká. Myslím si, že se jedná o dva samostatně hrající tituly, i když část sestavy, realizačního týmu a techniky je stejná.
Zmínil jsi pojem „revival“. Jaký máte jako kapela postoj ke kapelám, které si propůjčují jméno, tvorbu a u propracovanějších exemplářů i image slavných kapel? Myslíš, že je tento „nešvar“ hudební scény na ústupu nebo je stále aktuální?
Bohužel víc než aktuální, pro ilustraci - pracovně létám do San Diega a vloni v létě jsem tam v rámci jakože městských slavností chtěl jít na rockové odpoledne, ze šesti kapel bylo pět tribut/cover bandů, teda obdoba našeho označení revival, takže pokud v Kalifornii je to normou, co bys chtěl tady… Chápu ještě, že někdo drží odkaz Janis Joplin, Hendrixe nebo BEATLES pro další generace, ale mít v republice několik revivalů jedné funkční kapely, co pravidelně koncertuje, je nonsens. Zkrátka muzikanti, co rezignovali na vlastní tvorbu, nějakej cash to taky hodí a ferman je plnej na celej rok, tak holt prostituují…Společnému vystoupení se nevyhneš, nějak zvlášť je neodsuzujeme, přehnaným respektem je nezahrnujeme, někdy nás baví tipovat, kdo je kdo, třeba když frontman místo Vojtka připomíná Menšíka kříženýho s Hlinomazem…
Dovol mi se ještě v krátkosti vrátit k ATOMIC. Věřím, že jsi na tuto otázku odpovídal již několikrát. Dokonce i mně a myslím, že už tě s tím pěkně štvu (smích), ale třeba se ledy pohnuly. Co ATOMIC živě?
Já myslím, že ty a ještě asi tři lidi z Hostomic se na to ptají často, jinak nikdo... Když „Grand Prix“ vyšlo, nějaké nabídky na vystupování byly a docela zajímavé, žel, ta sestava, co to nahrála, nebyla ready to odjet. Osobně mám navíc problém co hrát, určitě by se muselo hrát něco z počátků, poté ze dvou prvních desek a k tomu je tu nová deska v jiné sestavě. Pro mě začátky byly hrozně hezký a mladý období, ale vracet se už k nim nechci, no a ta nová deska je zoufale krátká pro živé hraní, tedy chtělo by to aspoň ještě jednu a na té nepracuju. Dovolím si trochu „zavěštit“ – spíš se dočkáš druhé studiové desky v sestavě GP než koncertů…
Jak to máš ty Marku obecně s hudebním vkusem? Dle výčtu všech kapel na Bandzone, v kterých jsi nebo jsi byl aktivní, tipuji, že jsi pružný typ muzikanta. Jak se tvoje hudební názory shodují s ostatními členy BLACK HILL?
Poslouchám širší žánrové rozpětí i mimo metalovou muziku, ale coby kytarista už se spíš držím hlavně v metalu. Jsem samouk a bez hudební teorie, takže se dokážu naučit riff od zkreslené kytary, funky „žvýkačka“ na čistý zvuk už je mimo moje schopnosti, nicméně rád si ji poslechnu, když je dobrá. Neškatulkuju ani se neorientuju ve stylech a zařazeních, zkrátka líbí, anebo nelíbí. Například teď jsem na YouTube sledoval koncert GOJIRY a hned po něm jsem si pustil živák THE WINERY DOGS, obojí je pro mě esence muzikantství, i když každá z trochu jiného spektra. Myslím, že podobně to mají všichni v kapele, každý má trochu jiné zaměření, asi i proto budeme vždy kříženec a ne čistokrevní zástupci jednoho stylu. Ale například na uvedené GOJIŘE se všichni shodneme a vloni jsme byli celá kapela na jejich povedeném koncertu v Lucerna Music Baru. Ale rozhodně bys to z našeho agra nepoznal…
Tak agro výraz už by měl být zapomenut, myslím. Nicméně, troufneš si předpovědět, jak to bude s hudebním směrem kapely v následujících měsících, letech?
Co je to vlastně agro? Že používáme sudý počet dob, klasickou stavbu sloka refrén a něco má melodii, kterou si po několika posleších můžeš zapamatovat? Jestli ano, potom se toho budeme držet nadále, děláme písničky, ne skladby. V nejbližších měsících bude kapela propagovat a jezdit s „Blacksperantem“, co se dá, někomu se rozšíří rodina, další dodělá univerzitu třetího věku, takže dle možností všech. Trochu jsem upravil svůj vozovej park a pořídil si dvě sedmy od Charvelu, doufám, že se to projeví ve skládání riffů i celkovém zvuku a dojde ke splynutí s Ubého basou… Myslím, že tam máme prostor pro vylepšení kytarové sekce a otisknout to do nové tvorby.
Chýlíme se pomalu ke konci. Děkuji za Tvůj čas a plodné odpovědi. Pokud bys chtěl říci něco, co v rozhovoru nebylo zmíněno, zde je Tvůj prostor.
No v první řadě děkuju Fobii za prostor a připojuji se k přání, at´vám to vydrží nejméně dalších 20 let a ustojíte redakční změny, ke kterým dochází. Metalový informační trh se trochu zcvrknul v poslední době, ale další dieta už není na místě. Českému rockovému posluchači bych chtěl vzkázat, ať vystrčí uši z prdele a začne poslouchat/podporovat domácí autorskou scénu. Revivaly doposud funkčních kapel s požadavky 25.000,- Kč za vystoupení (jeden z mnoha Kabát revivalů) by neměly být headline na lokálních festivalech, zvlášť když za tu částku seženeš třeba 8 nebo 10 kapel s původní tvorbou, co budou šťastné za kšeft, ale prý je taková poptávka, tedy ať se zamyslí ti, co tu poptávku tvoří, tedy fanoušci rockové hudby.
