Je tomu už dávno, co jsem někde obdržel jednu z prvních nahrávek tohoto metalového tělesa. Je fakt, že v té době mi jejich hudba nijak neučarovala. Není se čemu divit, neboť tehdy ještě kapela nedisponovala takovýmto umem jako nyní. Roky plynuly a já na internetu opět narazil na tohle jméno. Přesněji to bylo před dvěma lety. Tedy v době vydání alba „III: Trauma“. I přesto, že jsem se snažil nahrávku dostatečně poslouchat, tak se mi nikdy nepodařilo ji plně vstřebat. Dnes se však píše rok dva tisíce osmnáct a HARAKIRI FOR THE SKY opět přichází s novou várkou skladeb, nad nimiž by mělo zaplesat každé srdce zahalené do černého hávu.
Můj prvotní údiv ani tak nevzbudila samotná nahrávka, jako spíš země, ze které kapela pochází. V tomto případě však berte slovo kapela s rezervou, neboť hudbu mají na svědomí pouze dva lidé. Dlouhé roky jsem žil v přesvědčení, že tohle jméno patří na polskou scénu, ale až s příchodem novinky jsem byl z tohoto omylu tvrdě vyveden. To ale nic nemění na hudebním obsahu. Ten je sice trochu dál, než byl na „III: Trauma“, ale zas nemůžu říct, že bych nad kapelou kdovíjak jásal.
„Arson“ je sice album plné melodií, vypjatých vokálů, tvrdých kytar a dlouhých kompozic, ale je také velice dlouhé, plné zbytečných pasáží a především skladeb, které se od sebe navzájem nijak neliší. Deska se rozjíždí zprvu skvělou „Fire, Walk with Me“ s parádním kytarovým trylkem. Jenže tento nástup netrvá dlouho, se zpěvem se skladba začne ubírat do nikterak zajímavých poloh. Změna nastane až s prvním kytarovým sólem někde v půli skladby. Jenže po absolvování těchto nezbytných nuancí ve tvorbě HARAKIRI FOR THE SKY se song opět přehoupne do nezajímavého melodického black metalu. Je fakt, že se kapele nedá upřít přesnost a nápady. A to je právě ten problém. V hudbě HARAKIRI je spousta dobře myšlených nápadů, ale jejich zpracování se mi jeví dost nedotaženě. Jako by končily někde na půli cesty. Stejně je na tom i „The Graves We've Dug“, desetiminutový opus, který krom zdvojených kytar v podstatě nepřináší žádné větší potěšení. Ano, i zde jde stejně jako po celou dobu přehrávání pochválit zpěv. Ale to je tak trochu málo. Někdy mám pocit, že je to snad i celkovým zvukem. Ten je sice krásně čitelný a čistý, ale nějak mu chybí krapet větší koule. Tedy něco, co by hudbě dalo podstatně větší hloubku. Jak jsem psal výše, skladby jsou zahrané naprosto skvěle, ale ta hudba kolem mě pouze plyne. A to je velká škoda, protože potenciál by tady byl. Jako nejsilnější kompozici bych viděl „Heroin Waltz“. Tedy vlajkovou skladbu kapely, která k tomuto songu natočila velice povedený videoklip. Právě tahle skladba je přesně ten chyták na fanoušky. Jen je škoda, že si na tento song posluchač musí počkat skoro dvacet minut. Když tuto píseň slyším samostatně, tak se mi vždy líbí. Při poslechu celého alba se mi to bohužel jako taková hitparáda nejeví. Nicméně musím uznat, že tato skladba je opravdu povedený kus. Zbytek nahrávky si vede v podstatě stejně jako první dva štychy. Tedy spousta melodií, příjemný zpěv a změny, jež dělají hudbu na „Arson“ co nejzajímavější.
Texty se netočí kolem klasických klišé v podobě ohně, satana a krve. Spíše jde o sondu do duše člověka. Myšlenky a činy, se kterými přišel autor do styku. Mnohdy jsou opravdu poetické a dokážou v posluchači, nebo čtenáři, vyvolat mnoho pocitů. Pokud jsem až doposud o hudbě HARAKIRI FOR THE SKY mluvil jako o ne úplně povedené, tak právě textů se tato kritika určitě netýká. Už od debutu šlo cítit, že se muzikanti tímto aspektem své tvorby docela zaobírají a to je dobře. Vím, že spousta posluchačů bere lyrickou stránku skladeb jako nedílnou součást hudby a texty se v podstatě neřeší. Občas je ale dobré u některých kapel zpomalit a zjistit, o čem vlastně jednotlivé skladby pojednávají. A tato rakouská chiméra je právě jednou z nich.
Naopak obal je na můj vkus takové prazvláštní cosi. Pravdou je, že CD vyšlo pouze v podobě digipacku, což je věc, které si opravdu cením. Ale front cover je takový dost prazvláštní. Nicméně pánové jej asi takto chtěli, tak proti gustu…
Pokud bych měl navzájem srovnat alba „III: Trauma“ a „Arson“, tak musím napsat, že druhé je pouhým pokračovatelem předešlého díla. Jen s tím rozdílem, že na novince muzikanti podstatně více prohloubili svůj hudební výraz. Nicméně pro mě jde i tentokrát o nahrávku, o které můžu s klidem prohlásit, že na můj vkus je až příliš plochá. Vím, že spousta posluchačů a fanoušků této rakouské bandy ze Solnohradu se mnou nebude souhlasit, ale mě pánové ani tímto počinem nepřesvědčili.
Seznam skladeb:
- Fire, Walk with Me
- The Graves We've Dug
- You Are the Scars
- Heroin Waltz
- Tomb Omnia
- Stillborn
- Voidgazer
Čas: 66:36
Sestava:
- M.S. – všechny nástroje
- J.J. – zpěv
