Večírek pro pamětníky – tak by bylo možné charakterizovat vzpomínkové vystoupení skupiny AGNUS DEI. Ne, že by plzeňští hráli zastaralou muziku, ale od jejich předchozího koncertu uplynulo dlouhých sedmnáct let. A od vydání stěžejního alba „Wings Against The Gravity“ loni let dvacet. Jak ten čas letí, vzpomínali hlavně Goro s Mafkem, kteří dokonce zažili vůbec první koncert AGNUS DEI v roce 1993… no, nejmladší už nejsou. (úsměv)
Doba působení AGNUS DEI sice nebyla výjimečně dlouhá, ale jeden primát jim zřejmě nikdo nevezme – byli první, kteří použili slovo symfonický k přiblížení „svého“ doom metalu. J.J.Šimon, autor hudby i textů, se jako první pustil do slučování vážné hudby a ponuré pomalé muziky, a výsledek zaznamenaný na demu „Lost Serenades“ stál za to. Vrchol ale přišel o tři roky později. Honza se tehdy trochu „zbláznil“, usmyslel si, že chce dělat muziku tak, aby každý nástroj hrál jinou melodii, a že jich tehdy v kapele používali – kromě těch pro metalovou kapelu běžných zněly z „Wings...“ housle, cello, flétna a harfa. Všechny nástroje se mezi sebou proplétaly, kytary tvrdily sound, Honza procítěně zpíval i řval, a album posbíralo tunu pochvalných ohlasů. A večer 12. ledna 2018 potvrdil, že na vpravdě pionýrskou nahrávku fanoušci nezapomněli, ba co víc, našla si k ní cestu i mladší generace.
Kapela dopředu signalizovala, že bude hrát především skladby z „Wings...“, ale že dojde i na nějaká překvapení, i na vokální soubor TUTTI VOCI coby předskokana. Z před-performance ale žel kvůli nemoci sešlo, stejně tak se nepodařilo zahájit podle proklamací ve 21 hodin, ale o zhruba čtyřicet pět minut později. Jako první zazněla nová skladba „Waltz of wasted years“. U kapely, která předem avizovala, že odehraje jeden exkluzivní koncert a zase se rozejde, překvapivý krok, hodný obdivu. Vymýšlet song s tím, že zazní jednou živě a skončí v lepším případě na YouTube v rámci záznamu z vystoupení, svědčí o tom, že to Honza pořád myslí na hudebním poli hodně vážně. Ono muselo dát spoustu práce i zkoušení starých zapeklitých písniček, v nichž se pořád něco děje, vrství, zasekává, znovu rozjíždí. AGNUS DEI se navíc nesešli v sestavě z roku 1997 a někteří muzikanti se tak učili něco, co v minulosti neznali. K rozklíčování sestavy pomohly informace na FB události a od Honzy Šimona. Na pódiu se z původní party srovnali: J.J.Šimon (kytara, hlas), Alena Hejzková (flétna, zpěv), Kamila Beránková (housle), Patrick Raab (původně bubeník se přesunul ke kytaře), Stanislav Vaník (baskytara); ke kvartetu přibyla Simona Blahová (housle) a Radúz Vaník (bratr Standy, bicí). Pozorný fanoušek si asi všiml absence harfy, ale ta už by se nejspíš na pódium nevešla, a problém by asi byl i s nazvučením.
Nazvučení osmihlavého ansámblu ale sneslo velmi přísná měřítka. Nejspíš se vyplatilo udělat před koncertem generálku a zvuk vyladit, takže byl opravdu slyšet každý tón houslí i cella, každá melodie v podání flétny a samozřejmě i metalový zbytek. Po již zmíněné novince se dámy a pánové pustili do přehrávání již několikrát zmíněného alba; a jestli mě paměť neklame, tak kromě „Vize pro harfu 11/97“ a „Who wrote this?“ zazněly všechny skladby, většinou v co nejautentičtějším provedení (paměť klamala, nedošlo ještě na „Still alive am I“). Na kapele bylo vidět, že se hraním baví, hlavně Honza a Alena byli samý úsměv, možná i ti ostatní, ale do druhé řady na ně nebylo pořádně vidět. (úsměv) Bavili se i přítomní fanoušci, já hlavně při česky zpívaných hitech „Ultima gens“, „Eve negative“, „Harfí“ a vlastně i „Alternatíwa“, kterou mi ale trochu „otrávili“ okolostojící, kteří u křehké písničky hlasitě rozprávěli a rušili tak ty, kteří chtěli soustředěně poslouchat.
Setlist byl zpestřen několika nečekanými skladbami. Jako první překvapení zazněl cover ALICE (skladbu jsem poznal, ale názvem posloužil Honza – „A to tě trochu bolí“), který byl provedený výborně, a hlavně byl i výborně zazpívaný. Honza jej zahrál na kytaru, kterou koupil právě od autora onoho songu, prý ze svatebního daru, tudíž nezapomněl poděkovat manželce, že mu to dovolila. (úsměv) S druhým coverem už taková spokojenost nepanovala… METALLICA a „Nothing Else Matters“ v „Sado-Maso“ provedení byla po hudební stránce zvládnutá v pohodě, smyčce jí samozřejmě dodaly ještě honosnější nádech, ale vokál mi do uší nelezl. A hlavně si myslím, že se do koncepce večírku nehodila, byť chápu, že pro (některé?) muzikanty to byla ve své době zásadní věc. Zazněla ještě další „newingsovská skladba, jejichž původ jsem nepoznal, ale opět díky Honzovi – šlo šlo o výpůjčku z repertoáru POSITIVE MIND „Truth Hunter´s Engine“ z alba „Silence gives consent“, každopádně kvalit a nálady klenotů z „Wings...“ podle mě nedosahovala a žánrově nezapadala. Bylo to poznat i na reakcích publika, které mnohem výrazněji aplaudovalo na symphonic (doom) metal. A ten dámy a pánové odehráli fantasticky, všechno sedělo, byla to prostě jedna velká radost. Honza si to evidentně užíval, sem tam i dirigoval zbytek kapely, dost často se při hraní usmíval, a do hraní i zpěvu dával všechno. Možná někde trochu změnil výraz hlasu, ale nic dramatického, dramaticky ale vyzněly ostřejší polohy, do kterých se pokládat s plným nasazením.
Nebylo divu, že rozjařené publikum nechtělo kapelu pustit z pódia, takže musela dvakrát přidávat. První přídavek byl takový trochu nesmělý, jeden song, druhý, myslím, třísongový, a v jeho rámci zazněl i ten nový kousek s dovětkem, že když už se jej naučili, byla by škoda, kdyby zazněl jen jednou… takže během večera došlo na premiéru i derniéru.
Těžko odhadnout, jestli opravdu šlo o derniéru AGNUS DEI, nebo jestli ještě v budoucnu dojde na nějaký další speciální koncert. Sám jsem na vážkách, zda by bylo dobré, aby AGNUS DEI vyrazili na další štace – přece jen je něco jiného hrát v domovské Plzni pro (většinou) kamarády a pamětníky, nebo třeba na Brutalu na stage na nádvoří, kam by taky mohlo přijít pár desítek zvědavců, kteří by třeba ani netušili… ale třeba se pletu. Z mého pohledu by samozřejmě další koncert byl fajn, večer jsem si užil a dal bych si hned repete. (úsměv) Ale Honza sliboval, že se na YouTube objeví záznam, tak se těším, až si večer připomenu…
J.J.Šimon: „Koncert jsme plánovali skoro rok, vyzkoušeli několik bubeníků. Po 17 letech bylo těžký dát dohromady tolik partitur, několik jsme jich museli přepisovat znovu, ztratili se v toku času. Jsem překvapenej a dost potěšenej, že se to povedlo. Několik chlapů jsme dohnali k pláči, jeden dokonce omdlel u Who saves me“. Takže emocionální zážitek jsme asi dodali tak, jak se od AGNUS DEI očekávalo. Nehráli jsme nic z „Lost Serenades“. Výročí mělo album „Wings Against The Gravity“. Nevylučuju však, že v budoucnu se vrátíme i k některým skladbám „Lost Serenades“. Výročí bude mít zanedlouho...“
Setlist:
- Waltz of wasted years
- Clowns and wings
- Ultima gens
- Eve negative
- Who saves me
- Art of Me
- A to tě trochu bolí (ALICE cover)
- Alternatíwa
- Nothing Else Suckers (METALLICA cover)
- Harfí
- Weekend spent together
- Truth Hunter´s Engine (POSITIVE MIND cover)
- Butterfly queen
- Art of me
-----
- Waltz of wasted years
- Clowns and wings
- Ultima gens
- Eve negative
Fotky: Milan Říský
