Loňský rok byl pro BigBosse neobyčejný v mnoha směrech. Stihl toho opravdu hodně: oslavit 65. narozeniny své a 30. (své) kapely ROOT, vydat sólové dvojalbum, hostovat na albech ASGARD a SOLFERNUS, absolvovat spoustu koncertů doma i v zahraničí nejen s ROOT, ale i s BIGBOSS BANDEM, skočit s padákem a podílet se na vydání knihy mapující 30 let existence ROOT. Jeho fotografie se objevily na výstavě Kmeny i na titulní straně Brněnského průvodce po galeriích umění. V 65 letech, kdy jeho vrstevníci sedí v parcích a krmí holuby...
Ahoj Juro. Když vidíš seznam toho, co jsi loni stihl, musíš být spokojený. Snad by se dalo říci, že jsi v 65 letech na vrcholu kariéry a většina mnohem mladších lidí toho tolik nestihne za pět let. Myslím, že je to obdivuhodné… Že pro Tebe byl rok 2017 výjimečný, to se asi shodneme, ale nebyl on pro Tebe dokonce nejlepší ze všech?
Milý příteli Johane – dovol nejprve, abych ti pogratuloval k tvému povýšení mezi elitu metalových časáků, do Metal Hammeru… Dobrej silvestrovskej žertík, to se vám povedlo. (smích)
Nuže k věci: Víš, já se na to tak nedívám. Pro mě jsou všechny roky strávené s muzikou a kapelou ty nejlepší. Spíše bych to nazval – 30 nejlepších let mého života. Ještě dalších 30 mám v plánu přidat. (úsměv) Ale ten tandemový seskok padákem, který mi dala kapela k narozkám, to byl vrchol všeho. Falling down opravdu miluji.
Pojďme se, předtím než se budeme věnovat 2CD „Collection Of Black Roses / Sbírka černých růží“, podívat i na ostatní události. Na začátku roku ses s ostatními členy ROOT objevil v pořadu Očima Josefa Klímy, jako již tradičně na téma satanismus. Nebylo to poprvé… Znáš se s Josefem Klímou nějak blíž, nebo Tě má v databázi a když se objeví něco se satanismem, zvedne telefon a volá rovnou Tobě? Jak se na ty pořady pak díváš, myslím, jestli jsi s výsledkem spokojený? Mně přišly poměrně vyvážené, ať šlo o ten loňský, nebo o kauzu Valašské klobouky z roku 2016, kde ze sebe udělal blba tamní kaplan.
Ne, ne, spíše se znám s tím redaktorem-moderátorem Reinischem, který kdysi dávno psával do časopisů jako Melodie… atd. Psal hodně tvrdě, takže nakonec ho vykopli v rámci konsolidace, hehe...
Kdyby to nedělal on, tak do toho nejdu. Ale věděl jsem, že on nebude vytrhávat věty z kontextu a on zase věděl, že ode mě se žádných super-skandálních výroků nedočká. A s tím jsme do toho šli. Kdysi dávno jsem naletěl jednomu redaktorovi a mně stačí se poučit jednou. Takže spokojenost s oběma pořady. Jo jo – kaplan v kapli plakal. (úsměv) Vlastně kaplan a starostka byli našimi nejlepšími PR mluvčími všech dob a to zcela zdarma. (úsměv)
Vraťme se i k oslavě Tvých 65. narozenin – když jsme si povídali v květnu o ROOT, říkal jsi, že jsi dostal k narozeninám tandemový seskok padákem a že se na to těšíš. Na internetu se pak objevily i fotky, takže jsi opravdu skočil… Jaké to bylo? Měl jsi před seskokem strach?
Hrozně jsem se těšil. A strach mít musíš, ale je to takovej ten příjemnej strach, to mrazení v zádech, a jak mi řekl ten úžasný šéf, ke kterému jsem byl připoután – strach je důležitý faktor a bez něj bys ve vzduchu dělal machra a mohlo by to dopadnout špatně. Co jsem ale netušil, oni umí padák ve vzduchu zastavit, takže nepadáš, ale vznášíš se na proudu vzduchu, prostě nepopsatelnéééééé, byl to úžas. Maximální spokojenost. Díky ROOTI za tu nádheru. (úsměv)
ROOT a třicet let, to jsme taky minule probrali, ale bylo to před vydáním knihy, která oněch třicet let bilancuje. V srpnu bichle o 928 stranách vyšla, a lze říci, že to je opravdu impozantní dílo. Být členem kapely, byl bych pyšný, i když to není pěkná vlastnost. (úsměv) Jaký jsi měl pocit, když jsi knihu poprvé držel v ruce?
Pyšný a hrdý jsem. Žádná kapela na světě nevydala svou knižní historii v tak obrovském formátu. Kluci Alesh AD a Hanz Konečný odvedli skvělou práci. My jsme pouze komentovali fotky různými postřehy a kravinkami. Knihu jsem velmi krátce držel, ale ne dlouho, neboť mám kýlu a nesmím zvedat nic nad 1-2 kilogramy. Vyšla na Brutal Assaultu, kde jsem současně zvýšil svůj rekord v hraní z jedenácti účastí na třináct. Tolikrát tam ještě nikdo nehrál. Můžeš si to přidat do výčtu statistik. (úsměv)
Na druhou stranu – není těch fotek v knize příliš? Některé jsou si podobné, kdyby se počet snížil, mohla by být nižší i cena (kniha stojí 1499 Kč), která možná nějaké potenciální kupce odradila. Já tu cenu chápu, kniha je provedena nádherně, kvalitní papír…
Ale jasně Johane, máš pravdu v podobnosti těch fotek. Ale je nutno si uvědomit, že většina těch fotek jsou unikáty, které nebyly nikdy zveřejněny. A znám spousty sběratelů, kteří z nich učurávají. I z těch podobných. Já když jsem sbíral fotky BEATLES kdysi, tak jsem měl třeba jednu stejnou fotku BEATLES pětkrát, ale každá byla v jiné barvě, hehehe… takže tak. (úsměv) Ale těch podobných tam zase tak moc není. Cena je, jaká je, do toho já nevidím, ale je to opravdu sběratelský kousek, který má doma málokdo. Nemám pravdu? Navíc nyní jako prémii dostávají lidé zdarma k té knize můj zfilmovaný životopis „Vzpomínky na hovno“.
Zvolili jste podobný model jako kniha mapující 20 let Brutal Assaultu, tj. čeština plus angličtina, všechny texty jsou oboujazyčné (samozřejmě kromě skenů dobových článků). Máš trochu přehled o prodeji v zahraničí? Vozíte knihu s sebou na zahraniční koncerty? Ono po Evropě to ještě nějak jde, když neletíte, ale do letadla tahat několik pětikilových knih, to už je složitější…
Uf uf… tak na zahraniční koncerty v autě ji klidně vezem, ale do letadla ani omylem. O prodeji venku přehled nemám, tyhle věci řídí Igor. Ale vím, že jeden fanoušek z Finska (Tom Rentor) si pro knihu osobně přijel do Brna, aby si ji koupil. A protože nás všechny nesehnal, tak si ji nechá podepsat až budeme hrát u nich ve Finsku. Myslím že v březnu tam letíme. Takže se dočká.
Když jsme nakousli cizinu, tak Evropu už máte procestovanou, ale loni si ROOT zahráli v USA na prestižním festivalu v Marylandu. Když jsem viděl na YouTube záznam k koncertu, měl jsem radost, že se naše kapela v takové dálce dočkala tak vstřícného přijetí. Atmosféra tam byla silná, lidi si zpívali vaše texty. Jaký jsi měl na pódiu pocit?
Nepopsatelný pocit. Že tam bude hodně našich fans, jsme věděli z jejich vzkazů na FB, ale tak obrovské že to bude, jsme fakt netušili. Neskutečný bylo slyšet v Americe z hlediště, jak někdo zařval česky „Hobluj!“ Obrovská radost. Taková perlička - potřeboval jsem svou šatnu pro sebe, abych měl klid a mohl se nalíčit… atd. Tak šli, otevřeli takový kumbál a tam byly bicí na trénování. Takový ty gumový placky... Měl je tam bubeník MORBID ANGEL, aby mohl cvičit před koncertem. Tak jsem se tam usadil. Když přišel, tak mu vysvětlili, o co jde a on se jen smál – yes, yes, BigBoss, I know… okay. (úsměv) Nakonec jsme tam pařili víno… a bylo veselo, hehe...
Jak snášíš cestování? Ono to ani v dodávce není úplně pohodlné, letadlo nedokážu posoudit, protože se létat panicky bojím (úsměv), ale třeba ta cesta do Ameriky, to je víc jak deset hodin v letadle + nějaký další přesun...
Cestování mi nevadí, kapela se o mě vzorně stará, nemám žádnej problém. Ale konkrétně tahle cesta do USA a zpět byla strašná. Hlavně zpět. Samý zpoždění, nejméně šest hodin, takže nakonec jsme v letadle strávili kolem osmnácti hodin a lítali jsme po všech možných letištích. Takže místo New York – Praha, to bylo New York – Chicago – Paříž – Praha. Hrůza když si na to jen vzpomenu. Ale skvělé vzpomínky na koncert a fans to vše kolem vždy převáží nad těmito komplikacemi.
Na Brutal Assaultu jste s ROOT oslavili třicet let, měli jste i pěkný čas vystoupení, lidí pod pódiem mraky… Šlo o výjimečný koncert?
Víš, asi takhle. Všechny koncerty jsou skvělé a všechny na plnej plyn. Ale spíše mě bavilo, jak lidi čekali, jestli to ten starej dědek ještě dá. No dal jsem to a dávám to. Lidi, fans, nás odměnili obrovským aplausem po každé skladbě. Pro mě byl tento Brutal Assault výjimečný v tom, že jsem tam hrál dvakrát. Jeden den s ROOT a druhej den s BIGBOSS BANDEM. A představ si, že na plakátech v areálu se objevil BB BAND ještě na další den a to i v oficiálních upoutávkách. Ale šlo o chybu… Ovšem klidně bychom dali i ten třetí den. (úsměv)
Na Brutalu jsi vystoupil i s BIGBOSS BANDEM, sice na menší stage na nádvoří, ale i tam bylo plno a myslím, že atmosféra byla taková srdečnější, i Ty sis tam dovolil uvolněnější projev. Který z koncertů sis na Brutalu užil více?
Oba a na plno. Nerozlišuji. Ovšem máš pravdu o té komornější atmosféře. Na hlavní scéně máš lidi pět nebo šest metrů od sebe. Bez brýlí je ani nevidím (úsměv), ale tam na tom nádvoří byli metr před námi. Kontakt tedy o hodně lepší. Mohl jsem vykládat ty svoje blbinky a byla sranda. Ale oba koncerty byly super. Byl tam i komplet ROOT kousek ode mě a ti mě provokovali svými připomínkami, takže bylo veselo. (úsměv) Desku jsme tam polili chlastem, takže byla uvedena na svět. Obřad provedl šéf kapely ROOT Igor s autorem obalu Jakubem Ruskem.
Letos jsou v plánu další koncerty BIGBOSS BANDU, dva akustické už proběhly – v Karviné a v Brně. Jak dopadly? A proč nehrajete v Česku, ale jen jen na Moravě?
Ale hrajeme v Čechách. Je tam Praha, Kutná Hora, Pardubice… ale pokud máš na mysli akustické, tak ty byly jen dva a oba na Moravě. Proč tomu tak je, nevím. Oba koncerty dopadly fantasticky! Brno vyprodáno a lidičky sledovali celý dokument „Vzpomínky na hovno“ (můj zfilmovaný životopis). Kolik lidí bylo v Karviné, to nevím, ale bylo jich opravdu hodně. Spokojenost. Dle ohlasů byli lidé nadšeni a my také. (úsměv)
Můžeš představit muzikanty ze sestavy BIGBOSS BANDU pro živé hraní? Na Brutalu hráli jako ďáblové, bylo evidentní, že jsou hodně šikovní...
Šéfem BiIGBOSS BANDU je Tomáš Paramba Řeřucha – basa (také ASGARD, YBCA, SOLFERNUS). Thomas Bruno – zpěv, kytara (REZERVOAR DOGZ, YBCA). Lukáš Krupička – zpěv, kytara (ENDLESS MELODY). Čed – klávesy. Zbyněk Husa – bicí (HAND GRENADE). Marek Pala – klávesy v sestavě pro akustické koncerty. Profesně jsou v kapele dva akademici, malíř-grafik, konzervatorista, středoškolák, šéf skladu, a nakonec já důchodce. Pěkná sebranka. (úsměv) Všechno elitní muzikanti, kterých si hluboce vážím.
V den konání Brutal Assaultu vyšlo Tvé sólové 2CD „Collection Of Black Roses / Sbírka černých růží“. Pozoruhodný počin, jedno CD rock/metalové, druhé poloakustické, navíc první nazpívané v angličtině a druhé v češtině. Jak stará tahle myšlenka byla? Plánoval jsi to dlouho dopředu, nebo model 1+1 vznikl náhle?
Vzniklo to náhle u láhve vína v klubu Brooklyn, kde jsme popíjeli a kecali s níže jmenovanými pány. Původně mělo jít pouze o jedno CD, to rock/metalové v angličtině. Ovšem pan vydavatel Martin Shindy Brzobohatý s Parambem vymysleli variantu dvojjazyčného dvojCD. Nebyl jsem proti, i když jsem věděl, že si na sebe pletu velkej bič. Musel jsem sestavit dvakrát tolik skladeb (úsměv) a dvakrát tolik jich nazpívat. (úsměv)
Skladby jsi psal v průběhu celých devíti let od vydání „Doomy Ballads“, nebo jsou některé třeba i starší, nebo naopak materiál vznikl rychle v poslední době?
Kdepak rychle – všechny moje skladby na tomto dvojCD jsou nejméně 25 let staré, uložené v šuplíku. Nikdy nic nevyhazuju, takže se z mých klávesových nahrávek předělaly do kytar a tři nové složil Igor.
Kromě Tebe se o autorství několika songů postaral Igor. Jeho položky do konceptu alba bez problémů zapadají – skládal je, až když slyšel Tvoje věci, nebo přišel s hotovými nezávisle na Tvé práci?
Jak jsem říkal, tři věci složil Igor. Udělali jsme to jako u ROOT. Předám texty a na texty se pak dělá muzika. Takže u dvou věcí jsem mu poslal texty a ten třetí song mi poslal již dávno a když jsem to poslouchal, tak mi to přesně sedlo na jeden text. A bylo hotovo.
Vybírali jste z většího množství hotových skladeb, nebo jsou na dvojalbu všechny, které jste připravili?
Ne ne – nevybírali jsme. Je tam přesně to, co jsem tam chtěl mít a nic do zásoby se netočilo. Podle mě to nemá smysl takové věci dělat. Ztráta času a peněz.
Na nahrávce se podílela celá řada muzikantů. Jak jsi je vybíral? A jak probíhalo nahrávání? Byl jsi ve studiu pořád, nebo se tam muzikanti střídali bez Tvého dohledu a každý nahrál to svoje? Jak složité bylo všechno zorganizovat a kdo to měl na starosti?
Vybíral jsem si muzikanty podle toho, jak je znám z jiných kapel a hlavně jsme dobří kámoši a hudebně si rozumíme. U nahrávání jsem většinou byl, protože se občas dělaly nějaké ty drobné kosmetické úpravy, ale jinak jsem jim do toho nekecal. Pouze Igor si tam natočil všechno sám a já o tom ani nevěděl hehe… všechno organizuje můj velký Přítel a současně manažer Tomáš Paramba Řeřucha. Jak nahrávání, tak jejich střídání ve studiu, tak moje natáčení ve studiu. On také dělá veškeré koncerty BIGBOSS BANDU… prostě principál. (úsměv)
CD je opatřeno velmi pěkným obalem, jednak zaujme titulní strana s perokresbou, a pak fotka Tvé tváře uvnitř. Kresba Jakuba Ruska vznikla na zakázku pro potřeby alba, nebo jsi ji vybíral z více možností? Čím tě autor zaujal, že má obrázek na Tvé nahrávce?
No my se známe s Jakubem už asi 20 let a vím, že je to geniální kreslíř a grafik… oslovil jsem jej a poslal jsem mu text skladby Černá Růže. A protože je ta skladba o mně, tak vlastně namaloval starce, který již unaven věkem sedí a v ruce mu vadne Černá Růže. Jakub je prostě geniální. Klobouk dolů.
Ona fotka s hůlkou s kozlí hlavou a černou čárou přes obličej vznikla loni, nebo pochází z období „Doomy Ballads“, kdy se podobně laděný obrázek rovněž objevil?
Původně je to fotka s ROOT. A fotograf pak udělal ještě pár záběrů sólo mojí maličkosti. Občas se proto mihnou na různých obalech, nebo rozhovorech. Osobně se mi ale moc nelíbí, že je cpána všude možně. Ale když se líbí vydavatelům, tak proti tomu nic nemám.
Tvoje fotky se objevily i na výstavě, k tomu došlo jak? Chodili se na výstavu dívat metalisti? Dostávaly se k Tobě nějaké ohlasy? A jak ses ocitl na titulní straně průvodce po galeriích?
Ta výstava byla vlastně na téma knížky Kmeny od Vladimíra 518 a on je také autorem té výstavy v Brně v Moravské galerii. Bylo to teda fakt super, vidět se tam na fotkách v životní velikosti. A když jsem se tam objevil živě u těch fotek, tak lidem padaly brady. (úsměv) Ano i pár metalistů jsme tam zahlédli… A to jsem si musel sám na sebe zaplatit vstupné u pokladny hehe… Jak jsem se dostal na obal té brožurky průvodce po galeriích a výstavách, tak to fakt nevím. Ale určitě v tom má taky prsty Vladimír 518. (úsměv) Ohlasy byly skvělé a hlavně udivené. Škoda, že se tam nepřijely podívat ty kapely, jejichž propriéty tam byly také vystaveny...
V Brně měl před pár dny premiéru i film „Vzpomínky na hovno“, životopisný dokument o Tvém životě. Můžeš o filmu něco prozradit? Kdo jej vymyslel, kdo jej dal dohromady, jak dlouho práce trvaly, jak dlouhý je a kdy jej budou moci vidět i další zvědavci, kteří se na premiéru nedostali? Objeví se volně na internetu?
Tak režisérem a autorem je opět Tomáš Paramba Řeřucha, jak jinak že? A hlavní makačku (střih a zvuk atd.) odvedli pánové Marek Slavíček a Pavel Jelínek. Točilo se skoro dva roky ,natáčelo se i v lokalitách, o kterých tam mluvím, tudíž autenticita zaručena. Oficiálně sestříhaný film má dvě hodiny, ale prodává se na DVD také jenom hrubě sestříhaná verze, která má pět a půl hodiny. Shindy vzal na koncert v Brně asi 35 kusů těch pětihodinových a zakouřilo se po nich během deseti minut. Ani na mě nevyšla. Mám jen tu dvouhodinovou. (úsměv)
Internet, resp. Facebook, to je taky zajímavé téma. Jsi na síti poměrně aktivní, často přidáváš na svůj profil příspěvky. Děláš to, protože Tě to baví, nebo vidíš i propagační potenciál?
Obojí. Rád komunikuji s lidma, má to výhody okamžité odezvy a současně to využívám i k propagaci jak ROOT, tak i BIGBOSS BANDU a dalších spolků, ve kterých hraji. Velká výhoda. Na profilu se neukazuje počet denních přístupů na profil, ale můžeš jim napsat a oni tu statistiku mají. Tak jsem se dozvěděl, že můj profil navštíví denně cca 10 000 lidí. Úctyhodný počet, ne? Takže dobře využité místo v síti.
Na závěr jsem si nechal Tvoje hostování na albech kamarádů z ASGARD a SOLFERNUS. V obou kapelách hrají lidé, kteří se tak nějak motají kolem několika kapel, včetně ROOT, skoro by se dalo říci brněnská černá mafie. (úsměv) Předpokládám, že tahle hostování jsou na ryze přátelské bázi a že to děláš s chutí.
Samozřejmě. Jsem nadšen, když mohu spolupracovat s přáteli na jejich albech. A je to fakt mafie, hehe. Vždycky se směji a říkám, že v Brně je dvacet muzikantů v deseti špičkových a známých kapelách a v Praze dvacet tisíc muzikantů a asi tak pět kvalitních a známých kapel. Teď budou zuřit, hehe...
A jsme ve finále, takže bych si dovolil popřát hodně zdraví a neutuchající kreativity k Tvým dnešním magickým 66. narozeninám a jestli bys chtěl ještě něco sdělit fanouškům, tak prosím...
Děkuji, budu se snažit, dokud neprdnu do hlíny. (úsměv) Chtěl bych poděkovat fanouškům, že nám pořád fandí a zároveň požádat ty zlenivělé, aby neseděli doma a raději šli na koncerty a mezi lidi. (úsměv) Stojí to zato a žijeme jen jednou, ne? Díky za rozhovor Johane. (úsměv)
Stay Proud!
Za ROOT a BIGBOSS BAND se loučí BigBoss.
