Od vzniku kyjovské skupiny NARAJAMA letos uplyne 27 let, což ale neznamená, že by 27 let fungovala. V roce 1999 si dala pauzu, která se protáhla na takřka dvanáct let. Od návratu v roce 2011 stihla NARAJAMA vydat tři alba, přičemž jedno čekalo na vydání od roku 1999. Celkem mají kyjovští v diskografii šest desek, ale první dosud nevyšla vůbec a čtvrtá až po zmíněných dvanácti letech od nahrání. Je to trochu zamotané, ale snad jsem v historických souvislostech neudělal chybu… Kdo ale chybu udělal, je aktuální vydavatel kapely, Indies Scope. Chyba spočívá v tom, že album „Concurrere“ poslal na recenzi do redakce, která se v podobné muzice orientuje jako sloní mládě na výstavě broušeného skla. (úsměv)
Nicméně je slušné se k nahrávce nějak postavit, když vydavatel usoudil, že zmínka na plus minus metalovém portálu je pro něj nějak zajímavá, nebo nedej čert přínosná. O tom druhém si dovolím pochybovat, o to první se aspoň budu snažit…
Rockové duše by možná mohly slyšet na to, že NARAJAMA používá i běžné nástroje – kytaru, baskytaru, bicí – a možná i na to, že místy se v rockových sférách i pohybuje. Dejme tomu, že jde rock progresivní, alternativní. Tvrdých kytar se posluchač moc nedočká, zato se často objevuje cimbál. Ten by možná mohl svádět k dojmu, že NARAJAMA hraje folk rock, když vedle kytar koexistuje nástroj využívaný hlavně folklórními soubory, ale ono je to složitější. Rozjuchané písničky kapela neservíruje, spíše takové posmutnělé, metalisti by asi řekli, že je to tak trochu doom, ale spíše pocitově, o doom metalu řeč rozhodně být nemůže. Asi nejsnazší je zařadit „Concurrere“ do world music, etnické prvky se prolínají s rockovými, poměrně výrazný prostor dostávají vedle zmíněného signifikantního cimbálu různé perkuse, což je patrné z obsazení kapely níže – perkusista nemá na starost nic jiného než různé bubínky. Ono je vůbec zajímavé, jak se v jednotlivých skladbách mění podíl nástrojů, někde hrají prim ty, které jej hrají všude (myšleno ve většině kapel), jinde cimbál, ale objevují se i položky, v nichž vládne rytmika, nejen perkuse, ale i hodně výrazná baskytara.
A to jsem ještě nezmínil vokály. Větší porci jich obstarává cimbálistka Bohdana, která disponuje zajímavě zabarveným hlasem, navíc s výrazem hezky pracuje. Milan má méně prostoru, místy spíš vypráví než zpívá („Hlavy mluvící“ si o to říkají už názvem…), střídání ženského a mužského hlasu činí nahrávku pestřejší, o což se ale stará i muzika. Lidovky („Kalina“, „Brodil Jano koně“) se střídají s orientem načichlou „Karavanou“, pop rockem („Zažehnou“, která místy trochu připomíná BURMU JONES a její „Sambu v kapkách deště“) či tribálním etnem „Banana Beat“. Závěr patří lehkou syntetikou podbarvenému „Jílu“, u kterého mě napadá, že je škoda, že když už label CD pošle, nepřiloží kompletní obal – v dodaném bookletu chybí sestava, autorství hudby a textů (některé mi přijdou jako lidovky), informace o nahrávání i výčet případných hostů, takže podrobnostmi v tomto směru nemohu sloužit. Ale v knížečce jsou texty, v češtině i v angličtině, což je chvályhodné.
Možná by tahle muzika mohla zaujmout fanoušky SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, ještě blíž mají k Tomáši Kočkovi, ale jinak nemám v ranku world music přehled a ani po něm netoužím. Jako zpestření běžně poslouchané muziky mě ale NARAJAMA neotravovala, z nahrávky je zřejmé, že ji nahráli šikovní lidé, kteří vědí, co chtějí, a dělají to na úrovni.
Bez bodového hodnocení. Nemám srovnání.
Seznam skladeb:
- Nebudeš ty můj
- Hlavy mluvící
- Kalina
- Karavana
- Rozséváš
- Zažehnou
- Banana Beat
- Brodil Jano koně
- Jíl
Čas: 44:51
Sestava (z webu):
- Petr Goldmann - bicí
- Igor Judas - basová kytara
- Milan Bílovský - zpěv
- Roman Kouřil - kytara
- Bohdana Petrů Menšíková - cimbál, zpěv
- Radek Klíč - perkuse
