BLAZE OF PERDITION si za dekádu působení pod tímto názvem (předtím ještě tři roky fungovali jakožto PERDITION) vydobili poměrně rychle zásadní postavení na polské black metalové scéně. Po vydání prvních dvou velmi kvalitních, ale ještě ne úplně nadstandardních desek („Towards the Blaze of Perdition“ z roku 2010 a o rok mladší „The Hierophant“) se o kapele začalo více mluvit, zlom ale přišel až s třetím albem „Near Death Revelations“ (2015). Předcházela mu nešťastná událost, která celkové vyznění desky ovlivnila obrovskou měrou.
V listopadu 2013 měli totiž BLAZE OF PERDITION při cestě do Rakouska autonehodu, po níž zahynul baskytarista 23 a zpěvák Sonneillon s bubeníkem Vizunem byli těžce zraněni. Vokalista si nese trvalé následky, Vizun se mohl naplno vrátit za bicí. Po katastrofě si skupina dala chvíli pauzu, aby následně přišla se svým nejvyzrálejším dílem, které cestu BLAZE OF PERDITION obrátilo jiným směrem. Více atmosférickým, potemnělým, promyšleným. Pro mne bylo „Near Death Revelations“ jedním z nejlepších alb daného roku. V oné cestě nyní Poláci pokračují s novým počinem „Conscious Darkness“.
Jestli mě „Near Death Revelations“ dostalo v podstatě na první poslech a vztah k albu se postupně prohluboval, u čerstvého materiálu tomu bylo jinak. Zpočátku jsem byl snad i zklamán. Ano, některé pasáže mě dostaly, ale z celku jsem neměl ten pocit jako před dvěma lety. Jako by se nepodařilo neodvratitelný potenciál naplno využít. Ihned na mě sice z přehrávače vypálil perfektní sound, v němž i mnohovrstevnatá kytara je krásně čitelná a basa naprosto (!) zabíjí, možná bych jen maličko ubral z hlasitosti bicích. Z technického hlediska jsem byl spokojen, ale „duch nahrávky“ mě ihned neomámil.
„Grant me a piece of darkness,
a glimpse of divine dread.
Grant me a piece of darkness,
a perfect image of thy face.“(„A Glimpse of God“)
Když si to tak vezmu, po prvních posleších jsem byl vyloženě odrovnaný jen ze zlomu ve třetí skladbě „Weight of the Shadow“, kdy se song ve své cca. třetině překlene v naprosto geniální part s výraznou melodií i rytmikou. Tento moment pro mě zůstává stále nejlepším na desce, přibývající poslechy ale odhalovaly dříve neslyšené…
Začátek alba vyplňuje citace z mezinárodního seriálu „The Young Pope“, po níž okamžitě následuje pasáž, v níž si BLAZE OF PERDITION nespletete. Důvodem jsou kvílivé kytarové melodie, pro Poláky tak typické. A jestli jsem v předchozím odstavci vyzdvihoval zlomový moment, tak v „A Glimpse of God“ podobné kontrastní okamžiky nalezneme hned dva. V těchto chvílích jsou BLAZE OF PERDITION extrémně silní a jistí. To je něco, co v hudbě hledám… momenty, v nichž mě interpret naprosto uzemní něčím nepředvídatelným. Mimoto, ty „tahané“ kytarové tóny zhruba v polovině skladby jsou naprosto dokonalé.
Nejdelší, téměř čtvrthodinovou záležitostí, je dvojka „Ashes Remain“. A tady už mám trochu problém. Její první část pokračuje v agresivním tempu nastoleném s „A Glimpse of God“, po ní přijde zajímavé až rockové zvolnění. Kdyby ale skladba skončila po sedmi minutách, bylo by to podle mě tak akorát. Nápad s dalším uvolněnějším úsekem sice kvituji, po chvíli ale trochu omrzí, neboť se v druhé půlce kompozice vlastně nic moc nového neděje. Oceňuji perfektní basu (jejíž autor jest neznámý) ve zmíněné pomalejší pasáži, jinak zde ale nenacházím nic až tak záživného. Závěrečný návrat k riffům z první části skladby sice hezky uzavře cyklus, nemůžu si však pomoct – „Ashes Remain“ byla zbytečně natažena.
„Only ashes remain
when nothing survives to feed the fire…“(„Ashes Remain“)
O následující „Weight of the Shadow“ už jsem básnil výše. Není to jen onen kontrast, který skladbu vyvyšuje nad standard, ale i další pasáže, které možná nejvíce ze všech připomenou předchozí počin. „Může za to“ zejména kytarista XCIII, který kromě vynikajících a svojských melodií přichází i se zajímavými disonantními riffy. Bubeník Vizun je naprostou jistotou vzadu, což potvrzuje leta nejen v BLAZE OF PERDITION, ale i třeba v ABUSIVENESS nebo DEIVOS. Sonneillonův vokál je rozmanitý, kromě klasického ryku se nebojí použít chraplavý až čistý hlas, šepot nebo až kvarforthovský „skřípot“. Škoda jen, že není ze zdravotních důvodů schopen s kapelou jezdit na turné. Revenger, bývalý basák BoP, jej sice nahrazuje obstojně, ale věřím, že Sonneillon by vystoupení dodal ještě mnohem víc.
Závěrečná kompozice „Detachment Brings Serenity“ si hodně hraje s atmosférou a přestože dle mého neobsahuje tak dechberoucí momenty jako některé z předchůdkyň, zavírák je to velmi důstojný. Táhlá skladba, která se až na výjimku ve svém prostředku nepouští do extrémních blastbeatových výletů, spíše pluje ve střednětempých výpravných vodách a podmaňuje si posluchače pískavými melodiemi či závěrečnou epickou pasáží. Vrcholy „Conscious Darkness“ jsou ale podle mě jinde.
„I shall embrace the sun today
and steal the light away.
I shall turn the moon tonight
to reveal its lightless side.“(„Detachment Brings Serenity“)
BLAZE OF PERDITION potvrdili, že mají formu a právem se řadí k předním polským black metalovým formacím. Předchozí počin „Near Death Revelations“ nepřekonali, přesto přišli s velmi vydařeným materiálem, který si hraje s atmosférou a pocity, zároveň však umí pořádně nakopat. Vyžaduje od posluchače svůj čas, aby jej oslovil a pronikl do jeho nitra. Nepovede se to úplně dokonale, ale v hlavě zůstane mnohé. Mimo jiné i výborný zvuk – ještě jednou musím vyzdvihnout basu, jež hraje zejména v pomalejších partech prim. Komplexní dílo, kterému k naprostému uctívání něco chybí, přesto s ním trávím mnohé večery.
Seznam skladeb:
- A Glimpse of God
- Ashes Remain
- Weight of the Shadow
- Detachment Brings Serenity
Čas: 43:04
Sestava:
- Sonneillon – vokál
- XCIII – kytary
- Vizun – bicí
