ONA je třebíčsko-brněnská kapela, která se osobitě pohybuje nejen v hardcorových a metalových vodách. Tvrdé přímočaré základy se spojují s progresivními i jemnějšími prvky. Výrazná rytmika prezentovaná baskytaristou Markem Vaňouškem a Lubošem Dennerem za bicími vytváří za doprovodu agresivních kytar Petra Cadi prostor pro growl a emotivní zpěv Silvie Marie Cecilie Chrudinové.
Krátká citace z webu kapely napovídá, v jakých sférách se relativně nová akvizice na tuzemské scéně pohybuje. Fungovat začala na sklonku roku 2013, kdy se dali dohromady tři pánové; slečna, mající za sebou působení v LATEXJESUS, ENDEMIT či v akustickém projektu, se přidala na začátku roku 2015, na konci roku následujícího pak ONA začala nahrávat debutové album v brněnském studiu Sonidos. „The Calling“ vyšlo v září 2017 jako šestistránkový digipack s vloženým dvanáctistránkovým bookletem, v němž nechybí texty ani koncertní fotky muzikantů. Grafika z dílny Ladislava Tristana Nekudy vypadá dobře, dá se říct, že obal má vlastní tvář, byť obrázky podivných postav se s mým vkusem míjí. Ale to je subjektivní dojem, objektivně si design zaslouží pochvalu.
S pochvalou hudebního obsahu je to trochu složitější. ONA produkuje pestrou muziku oscilující mezi moderním metalem a moderním HC, nesklouzává ke vtíravým melodiím ani k čistému přeslazenému zpěvu, tudíž se, k mé potěše, na hony vyhýbá metalcoru. Na druhou stranu není snadné se v nahrávce vyznat, protože zapamatovatelných motivů se na ní nachází minimum. Skladby jsou jakoby potrhané, schizofrenické, dochází v nich k ostrým zvratům, ale chápu záměr autorů, chtějí takhle hrát a mají v oblibě přesně ten typ hardcore, který zrovna mně moc po chuti není – tím myslím takový ten na sílu tlačený typ. Své fanoušky si ale tahle muzika určitě najde, řada kapel s podobně zaťatým přístupem slaví úspěch. Ale ONA není jen o zarputilém nářezu, poměrně často se objevují změkčující momenty, místy spíše rockové než metalové, třeba hned v úvodu úvodní skladby. Při prvním poslechu mě napadlo cosi o bublifukovém moderním gotickém metalu, protože zpěvačka do melodických vybrnkávaček používá takový podivně infantilní výraz. Ale zdání klame, po chvíli slečna s několika křestními jmény vystrčí drápky i hlasivky a pořádně se do toho opře. A její projev mě ve finále z celého alba baví nejvíc. Je evidentní, že si s vokály hodně vyhrála, střídá různé druhy řevu, používá šepot, sem tam zapěje oním čistým skoro dětským hláskem, ta která poloha pak zřejmě koresponduje s tím, co Silvie sděluje – a sděluje to věrohodně. Modernmetalová „68 Missed Calls“ se drží ve středních tempech, což je ostatně symptom charakteristický pro většinu materiálu, ale nabízí i melodické kvílející vyhrávky, kterými jinak kapela spíše šetří. Občas se objeví i nějaký samplík, třeba v „ Lullaby“, v níž dochází i na občasné sbory, v „Push the Finger Against the Wall“ Silvie zkouší zase trochu jiný zpěv, jakoby plačtivý. S „Let Me Fly With You“ se objevují post či prog postupy, pomalé procítěné pasáže se střídají s ostřejšími, čistý éterický hlas s hrdelním řevem, je to, jak jsem psal výše, celkem schíza, ale zrovna tahle položka mně přijde hodně zajímavá, možná i díky tomu, že se celkem vymyká, navíc disponuje pasáží, která i přes onu tvrdost patří k nejhitovějším. „Dangerous Mind“ po předchozí kreativní písni trochu ztrácí dech, který „Parasite“ zase zlehka chytá, a vůbec největší dech (tempo…) nabírá závěrečná nářezničina, jediná vyloženě rychlá skladba, jednodušší, přímočará, po předchozích zamotaných věcech odlehčení, které má HC drive.
Abych nějak dokončil myšlenku z úvodu předchozího odstavce – „The Calling“ si nějakou tu pochvalu zaslouží. Za zpěv. Za snahu dělat si věci po svém. Za vyhýbání se vlezlým melodiím. Za obal. Na druhou stranu mi některé postupy přijdou krkolomné, a některé skladby nevýrazné, což se týká hlavně druhé poloviny alba.
Seznam skladeb:
- The Calling
- 68 Missed Calls
- Lullaby
- Push the Finger Against the Wall
- Let Me Fly With You
- Dangerous Mind
- Parasite
- Attention Whore
- 10 Seconds
Čas: 33:47
Sestava:
- Silvie Marie Cecilie Chrudinová - vocal
- Petr Caďa Caha - guitar
- Marek Vaňoušek - bass
- Luboš Denner - drums
