YARVAR COCHA – Taky možnost...

Čas od času se mi dostane do rukou nahrávka kapely, jejíž název jsem v životě neslyšel. YARVAR COCHA přitom mají název nápadný… jenže fungují skoro dvacet let nenápadně. (úsměv) Detektivní prací (až tak složité to nebylo – úsměv) jsem zjistil, že část kapely funguje i v KUTYA HARAP, se kterými jsem měl před třemi roky tu čest naživo, a kteří jsou proti YARVAR COCHA o poznání divočejší (hrají crust). Tím se dostávám k tomu, že YARVAR COCHA až tak divocí nejsou. (úsměv) I když jak se to vezme… oni to totiž jsou Valaši z kotárů, a jak známo, kapely z rázovitého regionu jsou svébytné, o čemž přesvědčují hlavně party z Rožnova pod Radhoštěm, které se „motaly“ kolem vyhlášeného klubu Vrah (TELEFON, UŠTKNI, CO-CA, INNOXIA CORPORA). YARVAR COCHA jsou lokalizováni jižněji, na hranicích se Slovenskem, ale podle plakátů umístěných na vnitřním obalu se na Vrahu taky několikrát objevili… a trochu se tam „nakazili“. (úsměv)

Kdybych měl „Taky možnost...“ přirovnat k tvorbě jiných part, napadají mě právě ty výše uvedené „Vrahovské“, protože YARVAR COCHA přistupují ke komponování trochu jinak než většina žánrových souputníků. Jejich harmonie, riffy i stavba skladeb jsou lehce „zohýbané“, nejde tady o klasický mustr sloka-refrén, pokud možno chytlavý na první dobrou. Valaši to samozřejmě taky umí, ale obecně spíše pracují s náladami skladeb a s úspěchem se snaží budovat zajímavou atmosféru a neopakovat se. Hned první skladba „Svět bílého boha“ je pestrá hudebně i vokálně – vedlo sólového zpěvu se objevují i sbory, přičemž hlavní zpěv je neotesaný, předák řve, jak se říká, jak mu zobák narostl, a protože mu narostl na Valašsku, je slyšet i krajový přízvuk. První dvě skladby jsou spíše punkového ražení, v závěru té druhé si kolegium neodpustilo lacinější halekání, které z duše nesnáším, ale dokáži přežít. S třetími „Zvony“ se začínají dít zajímavější věci, řekněme rožnovské, kapela se pohybuje mezi hardcorem a alternativním punkem – to když citelně zpomalí a zpěvák spíše vykřikuje, než že by zpíval. „Slova bez významu“ fičí ještě ostřeji, ale jen chvíli, potom se střídají rychlá a střední tempa, a pořád se dá mluvit o zábavné produkci, navíc mají songy rozumnou stopáž, což taky výsledku prospívá, a první strana uteče jako voda.

Druhou načíná melodická, zpočátku skoro post rocková záležitost „Vlastní rozum“. Postupně sice nabírá punkový nádech, ale k onomu zvláštnímu rocku se vrací. Sem tam se mezi skladbami objevují nějaké citáty dokumentárního rázu, ten nejznámější před „Prezidentem“, kde všeobecně známá slova Miloše Zemana o ruské buřičské partě PUSSY RIOT dokládají, že kapele nejde jen o zábavu, ale její texty jsou angažované, naštěstí nikoliv agitační. Chlapi už mají roky a i když je řada věcí právem štve, dokáží se na ně podívat střízlivýma očima. Zpěvu je celkem slušně rozumět, takže i bez koukání do papíru je jasné, co všechno leží textařovi v žaludku: křesťanství prosazované silou, ovlivňování mínění  okolím, zvony odbíjející konec naší civilizace, slova neznamenající to, co by měla, exekuční mafie, prezidentské volební kampaně, nepokoje v ulicích a jejich potlačování, rozčarování z činnosti politiků i moderních technologií… texty jsou krátké, úderné, hodné zamyšlení, na druhou stranu přesně v duchu žánrových tradic a slohově obyčejné, skoro až lidové, jako by prezentované hlasem nespokojených hospodských štamgastů. To nemyslím hanlivě, prostě to tak vnímám, objevují se hovorové výrazy a na papíře si s pravopisem taky autor úplně netyká.

Na béčku nejvíce zabírají „Nepokoje“, ostřejší a zároveň melodická písnička, v níž zaujme nejen kytarová práce, ale i prolínání sólového a sborového zpěvu. Docela pestrá je i hra bicmena, který nesype jen pověstné brambory do sklepa (sem tam samozřejmě taky… – úsměv), ale snaží se o to, aby skladby byly rytmicky pestré. Což platí o celém kompletu – je pestrý, ale zároveň vyrovnaný, těžko ukázat na nej… song. Možná „Půlnoční svítání“ s lehce nervními kytarovými vyhrávkami by šlo posadit na stupně vítězů, ale nejspíš si každý vybere jinou věcičku – a může i bez vlastnictví vinylu, na Bandcampu je celé album volně k poslechu.

Obal je sice stylový (k názvu alba hlava v písku na přední straně přebalu samozřejmě pasuje), ale marně hledám takové základní věci, jako je sestava nebo místo, kde nahrávka vznikla. Grafika je obecně taková jednoduchá, o plakátech na jedné straně vnitřňáku už řeč byla, z druhé strany jsou texty v češtině i anglické překlady, na zadní straně pak kromě seznamu skladeb ironický vzkaz „za dobrou práci“ vedle hodinek, které zřejmě obdrželi vojáci, kteří krvavě potlačili demonstrace na pekingském náměstí Nebeského klidu v červnu 1989 (podle různých pramenů zahynulo 200-3000 lidí).

Seznam skladeb:

• Strana A:

1. Svět bílého boha
2. Veřejné mínění
3. Zvony
4. Slova bez významu
5. Kecy
6. Exekuce

• Strana B:

1. Vlastní rozum
2. Prezident
3. Nepokoje
4. Půlnoční svítání    
5. Nechci

Čas: cca 27 min.

Sestava:

• neuvedena

Bandzone
Bandcamp
www.phr.cz