Nevšední příběh píšou zaoceánští WAILIN STORMS. Nebývá tak častým jevem, aby kapela z USA vydávala své desky u našich polských sousedů, ale proč ne? Vydavatelství Antena Krzyku vydalo několik zajímavých nahrávek a WAILIN STORMS jim ostudu rozhodně neudělají. Jejich poslední album se totiž povedlo.
WAILIN STORMS fungují už řádku let, nahráli dvě EP a novinka „Sick City“ je jejich druhým velkým albem. Tudíž klukům neteče mléko po bradě a mají jasno, kudy si chtějí prošlapávat cestu na přeplněné hudební scéně. Přesto i v tomto nechutně napěchovaném teritoriu lze považovat WAILIN STORMS za kapelu, na jejíž konto vyplýtváte docela dost slov. Popsat jejich hudební směr totiž není zcela jednoduchá záležitost. V záhlaví je použita charakteristika stylů punk, doom, rock... což je škatulkování, které sama kapela udává. Nezbývá než s tím souhlasit. Ze všech těchto třech směrů zaslechnete něco.
Od začátku se WAILIN STORMS pohybují v post punkových vodách. V prvních momentech jsem si říkal, že by to mohla být o něco temnější odezva na BEASTMILK, potažmo GRAVE PLEASURES, ale zas tak jednoduché to není. Oproti výrazně melodičtějším kolegům nejsou WAILIN STORMS tolik „rozjuchaní“ a nedisponují hitovým potenciálem na tzv. první dobrou. Což ovšem neznamená, že se jejich hudba nedostane pod kůži – stačí pár poslechů a ty hity najednou vyplavou. První věc „Hurricane Trashwave“ příjemně navnadí, zatímco druhá „Irene Garza“ už vyloženě potěší. Náznaky post punku jsou ve větší míře vytěsněny noise rockovým duněním, ale „Hurricane Trashwave“, podobně jako kompletní deska, má po celou dobu díky zpěvákovi – Justinovi – gothic / post punkový nádech, což album pochopitelně silně ovlivňuje.
WAILIN STORMS vytvářejí na „Sick City“ poměrně potemnělou atmosféru. Možná proto používají u své charakteristiky ono slovo doom... Ve svižnějších pasážích si pořád drží tajemnou auru a nesklouznou nikdy k lacinému halekání – refrény neomílají několikrát dokola, což je častý nešvar podobných kapel. V pomalejších momentech dokáží být zase i psychedeličtí a chvílemi dokáží navázat podobné stavy jako třeba ORANSSI PAZUZU. Pravda, jen na pár vteřin, ale podobné pocity, jaké obsahuje tvorba severských šamanů, se tady dají vystopovat. Skvělým způsobem desku uzavírá noise rocková „Waiting“. Ta se oproti zbytku doslova plíží, ale i tady dokáží WAILIN STORMS udržet pozornost bezezbytku. Dynamická věc vyvrcholí frajerským sólem a uzavře tak velice silnou desku.
U debutu, nebo neznámé kapely má člověk často potřebu přirovnávat tvorbu kapely k někomu známějšímu, aby si čtenář udělal obrázek. Už k výše zmíněným GRAVE PLEASURES by se mohli přidat i velikáni jako BAUHAUS, JESUS LIZARD, ale rozhodně by se daly najít styčné body s novodobou hvězdičkou KING DUDE (v jeho svižnější poloze), i když každé z těchto přirovnání není úplně vypovídající.
Musím říct, že mě WAILIN STORMS výrazně překvapili. Jejich tvorba disponuje chytrými skladbami, v každé z nich se dá najít něco výrazného a díky své rozumné stopáži se „Sick City“ poslouchá lehce. Jediné, co ztrpčuje poslech, je zvuk, kdy kytary kolikrát skřípou. Rozumím, o co se kapela chtěla společně s mistrem zvuku pokusit, ale abych měl při poslechu pocit, že se mi něco špatného děje s reprákama, není úplně to, co bych od fajn poslechu chtěl dostávat.
Seznam skladeb:
- Hurricane Trashswave
- Irene Garza
- Clean Shirt
- Night of the Long Nights
- Foot of my Tongue
- Blue as the Blind
- Waiting
Čas: 33:21
Sestava:
- Justin Storms – kytara, zpěv
- Todd Warner – kytara
- Steve Stanczyk – basa
- Mark Oates – bicí
