Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
TRNY& ŽILETKY Třetí hlas

CD 2017, Southern Power Production / metal / Česko

COLP má 20 let a také nové album „Phase #12". Dvanáctka uvádí celkový počet vydaných nahrávek. S tím počtem je to trochu zašmodrchané, ale jak sděluje frontman BC Rajče v rozhovoru, ne zas tak složité. V současné éře kapely COLP, která bude načínat již třetí dekádu, bylo vydáno celkem devět různých nahrávek a těch zbývajících tří kousků se můžeme dopočítat v průkopnické éře, která měla název COLPORRHAPHIA.

A než se pustím do recenze alba „Phase #12", tak bych se pokusil stručně zmapovat oněch dvacet let v předchozích osmých zásecích v podobě pěti řadových alb a třech krátkých nahrávek:
1. Debutové album „Can't Escape" (1997) je následovníkem EP „Thoughts" původních COLPORRHAPHIA. Heavymetalovou tvář hyzdí deathové jizvy, které jsou přikryty kytarovými sóly. Toto vše navrch doplňuje „utahaný" hlas, připomínající chmurnou náladu doommetalových alb. Celková vizáž takového koktejlu nezní špatně, ale s odstupem času je tato kombinace místy až úsměvná.
2. Albem „Paralysis" (2000), které dle mého názoru začalo určovat ten správný zdrchaný COLP ksicht, jde vysledovat výrazný hudební posun. Již s prvním songem je zvuk tvrdšího ražení s náznaky hardcore, přičemž hlavní tvář má stopy dřevního thrash metalu. Nejvíce je na albu čitelná kytarová sekce. Vokál je rázný, občas štěkne, ale zároveň je melodický.
3. „Submissive" (2003) je úplně někde jinde než předešlá tvorba. Pryč jsou sekané prvky thrash metalu a hardcorovou řezničinu jde jen stěží dohledat. Určujícím znakem je chaoticky (ne)uspořádaná kytara. Změť tónů, které jsou hlava nehlava sesumírované v jeden celek, kupodivu, drží pohromadě. Hranice toho, co jsem znal doposud v metalu, jsou ty tam.
4. Krátké „Promo 2006“ bylo takovým návěstidlem před následujícím albem, přičemž jekot kytar dával tušit, že COLP opět překvapí.
5. Charakteristikou alba „Fake" (2007) je pronikavý zvuk motorové pily s nepříjemným jekotem cirkulárky. COLP zdokonalili svůj styl, přičemž využili zkušenosti z předešlých alb. Můj dojem po poslechu alba byl takový, že toto byl vrchol metalcore (aspoň v naši kotlině).
6. Na „Fake" jednoznačně navazuje EP „Ultimate" (2008). Jak po hudební, tak i po vokální stránce nahrávka nekompromisně drhne. A přibylo více kytarových fajnovek.
7. „Masquerade" (2010) je hudebně barevný, avšak jako tanková divize vše ničící nářez. Do thrash/metalcorových taktů si dosaďte jakýkoli riff, kytarové sólo, plné či zahuhlané tóny basy a různé kombinace vokálu. Hudební obžerství v plné míře, které jsme mohli slyšet již na „Submissive", dosáhlo svého vrcholu.
8. EP „PhILosophisED" (2013) nepřekračuje standard s už tak vysoko nastavenou laťkou. Dominantní obhroublý zvuk basy a sekané riffy jsou doplněny sólovými a kvílivými kytarovými eskapádami.

Českobudějovická veličina COLP ohýbá metal na všechny možné strany a způsoby, a akorát máme jistotu, že nic čistého to nebude. A tomu dostála i na novém plnohodnotném albu s názvem „Phase #12". Skladbou „Undercurrents" naskočí okamžitě sekaný thrashový riff, který nabere corovou špinavost. Skladba se po celou dobu drží ve středním tempu, přičemž v polovině je obohacena o čistou kytarovou vyhrávku, později i o hektické heavymetalové sólo. A takových pravidel, ovšem bez vyhraněných mantinelů (COLP pravidel), se celé album drží až do poslední minuty, ovšem ze spoustou různých nuancí.

„Do As You Swear" uhání v rychlejším tempu. A tou nuancí můžeme třeba chápat chaotickou hudební vsuvku vyšších tónů, jako kdyby se zbláznilo piáno anebo grindové zachrochtání, které mi přijde jako „f*ckt" dobrý nápad. Metalcorový „Shit Suction" jde ještě dál. Ve skladbě je dominantní hutný groove sokl, který se div nerozdrtí pod rezonujícím zvukem kytary, který až „nepříjemně“ leze do výšek. Skladba je přes svoji tvrdost překvapivě melodická, ale zároveň silně nahuštěná, ideální do mosh pitu. V předešlé skladbě se objevil hlas Matyho z GUTALAXU, ani zde se nezapomíná na vokální stránku a paradoxně ve sborovém zpěvu se operuje se zpěvnější linkou.

„Isolated" je v první třetině doplněna thrashovými záseky, které mají jakýsi podzemní plechový sound. Střed je obohacen dvěma kytarovými vyhrávkami, přičemž jedno sólo je houpavého rázu, za ním následuje sólo kvílivě pochmurné. Byť má v závěru skladba tendenci nabírat na rychlosti, vše je ukočírovano hutnou basou a ke konci střídmými tempy bicích. „Thoughts" začíná obdobnou rytmikou končící „Isolated". Konec konců se drží i v podobném tempu, avšak přes četné kytarové eskapády je barevnější a neméně podobná skladbám, které známe například ze „Submissive".

Kytarová vsuvka v „Evaporate" připomíná starou dobu heavymetalových kapel a možná bych se nebál říct, že slyším typickou kytaru Miloše „Doda" Doležala, která je však vzápěti zastíněna COLP bruskou, která se v „Bad Dream So Far" promění v neustále se opakující kolovratkový riff á la PANTERA. I přes nabouchanou stavbu jsou to však nejméně výrazné kusy a tím pádem jejich potenciál nedosahuje vyšších příček, kde se vyjímá většina skladeb dvanáctky. Ale zas to neznamená, že by to byl nějaký slabý odvar, protože své místo na albu určitě mají.

V razantní „Life Included" se dají dohledat částečně kytarové atmosférické prvky a harmonii písně doplňuje sborově zpívaný refrén, což je zajímavou protiváhou obhroublého, někdy nakřaplého hlavního vokálu. Zajímavým koncertním štychem určitě bude rychlá a uderná „Here We Are" a v  těsném závěsu za i rozvážnější závěrečná „Furtive Devolution". Obě skladby mají velmi silný groove podklad, přičemž do první je přimíchán kytarový skřípot a do té druhé stopy od buldozeru je přidán schizofrenický rozkol, který vyvolá nejdřív pocit klidnějšího stavu, který přejde k halucinacím s tím, že vše vygraduje naprostým vytřepáním hlavy (úsměv). Skladby jako kdybys pohledal na albech „Fake" a „Masquerade".

„Phase #12" nenabízí jen hrubost, ale zároveň promyšlenou a přesnou techniku hry. Do skladeb jsou vloženy zajímavé hudební prvky a vokální kombinace. Není jich však přehršel, ale tak akorát, aby posluchač mohl vše v pohodě vstřebat. A ačkoli album tentokrát nesází na kdovíjakou rychlost a spíše se nese ve středním tempu, příjemně uteče a hlavně nenudí, ba dokonce přinutí protočit CD znovu. Mezi nejvýraznější kusy, které bych očekával i v playlistu na koncertech, určitě patří „Shit Suction", „Do As You Swear", „Life Included", „Here We Are" a „Furtive Devolution". A protože jsem se rozepsal až moc, tak další podrobnosti nejen o aktuálním albu, sympatickém coveru digipacku…  se dozvíte v rozhovoru, kde na mé otázky odpovídal vrchní Colpič „Rajčák" Jirka Kracl (úsměv).

Seznam skladeb:

  1. Undercurrents
  2. Do As You Swear
  3. Shit Suction
  4. Isolated
  5. Thoughts
  6. Evaporate
  7. Bad Dream So Far
  8. Life Included
  9. Here We Are
  10. Furtive Devolution

Čas: 37:24

Sestava:

  • BC Rajče - kytara, zpěv
  • Paste - kytara
  • Sad - basa
  • Šandy - bicí

Hosté:

  • Martin Maty Matoušek (GUTALAX)

http://bandzone.cz/colp

Facebook


Zveřejněno: 08. 12. 2017
Přečteno:
4038 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: 4horsemen | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář