Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
FORGOTTEN SILENCE - Vemork Konstrukt

SINMARA, SORTILEGIA, ALMYRKVI, INFERNAL INVOCATION

Od posledního koncertu islandského black metalu, na kteréM jsem byl přítomen, uběhla poměrně dlouhá doba. WORMLUST tenkrát spojili síly s MANNVEIRA a zhoubnými disharmoniemi vyplenili Prahu. 

Na první prosincový den ovšem Obscure Promotion přivezli sestavu ještě silnější. Kvartet kapel totiž skýtal jména jako SINMARA, ALMYRKVI, SORTILEGIA a II (INFERNAL INVOCATION). Nebylo tedy o čem. Má účast by se dala nazvat povinnou, a to i přes to, že se v Praze ten den konalo mnoho akcí. Můžeme zmínit třeba Hellhammer Festival, kde vystupovali výborní avantgardní umělci LYCHGATE. Dnes, kdy je islandský black metal všemi veleben a je zde patrný obrovský „hype“ (to platí i pro mě), dám kovu ze země ohně a ledu rád přednost. Nicméně se nabízí otázka, jestli onen „hype“ nebyl onoho sychravého pátku kamenem úrazu.

Dějištěm konání se stal klub Underdogs, se kterým jsem tu čest ještě neměl, ale ohlasy jsem slyšel velice dobré. Celá akce začala přesně na čas. To znamená, že němečtí maniaci INFERNAL INVOCATION začali svůj set přesně deset minut před půl devátou. Hned ze začátku tu byl značný neduh, a tím byla totální zvuková koule. Otázkou však je, zdali to německým uškodilo až tak. Přeci jen jejich muzika je syrovost hrubého zrna a vystoupení i přes onen zvuk mělo koule. Hrálo se z EPka „Omnivorous Void“, které doma rád projíždím, ale až na to, že vystoupení bylo maniakální, tak nuance z domácího poslechu živě nevynikly. Škoda. Také ale nutno dodat, že kapel podobného ražení slýchám dnes a denně spousty. Koule ano, jinak ovšem průměr a šeď.
 
No, s další kapelou už by byl jen sebemenší „fail“ zklamáním. S první kapelou z islandského dua byla očekávání na místě. Sinmarští totiž neodolali vábení vesmíru a dali dohromady spolek s názvem ALMYRKVI. Žádné sypačky a nenávist. Pouze kosmos a ten stejně stojí nad tím vším. Za prvé musím říci, že se zvuk s klidnějšími kompozicemi spravil. Islandští dali prostor svým oběma nahrávkám a dařilo se jim vytvářet specifickou, avšak ne geniální atmosféru. Stále tomu chybělo něco víc, při čem by se člověk octl mimo čas a prostor. Protože jsem ale do oněch dálav neodlétl, mohl jsem se soustředit na dva pány, kteří byli naprosto neuvěřitelní. Prvním je maestro Garðarsson, jehož kytarové vyhrávky byly díky zvuku krásně slyšitelné, a který je pro mě základním stavebním kamenem černě kovové scény na Islandu (SINMARA, SVARTIDAUDI). No a tím druhým není nikdo jiný, než Bjarni Einarsson za bicími. Jeho až „blutausnordovské“ běsnění je ukázkou jeho nesporného talentu. ALMYRKVI sice neodehráli geniální set, i přes to ale potěšili.

Proházet nástroje a jde se znovu na věc. Chvilku po deváté už ti samí lidé rozjeli další set, tentokráte ale z repertoáru SINMARA. Zde bylo bohužel více věcí, který působily negativně. Začněme prvně přehuleným zvukem, jehož následky pociťuji ještě dnes při psaní reportu. I přes to se ale dalo v hudbě - hlavně pro znalého - orientovat. Další subjektivní výtku bych měl k setlistu. I když nabízí se otázka, jestli nejsem jen hnidopich. Koneckonců je můj názor ohledně setlistu naprosto nepodstatný a Bjarni a spol. by mě s klidem poslali do temných končin, haha. Zazněly sice geniální věci jako „Shatter Pillars“ nebo „Mountains of Quivering Bones“, ale SINMARA věnovala čas celému EP „Within the Weaves of Infinity“, které mi přijde po tak vynikající záležitosti jako „Aphotic Womb“ prostě slabé. Proti gustu ale žádný dišputát. 

Za třetí bych podotkl, že mi u vystoupení party okolo Bjarniho chyběl určitý fanatismus. Něco takového, jako to umí norští ONE TAIL, ONE HEAD. K muzice islandských by něco takového sedlo jak prdel na hrnec. A to i ze strany fanoušků. Zajímalo by mne, jak by takový koncert vypadal třeba v Polsku! Proč si při pátečním večeru neodpustit trošku toho kontrolovaného násilí. Nicméně i tak na závěr dodávám, že i přes určitou kritiku, je pořád SINMARA výbornou kapelou a za jistých lepších konstelací věřím, že by se jednalo o něco nezapomenutelného. 

Nicméně vrchol celého večera měl teprve přijít. Manželé Warrackovi alias SORTILEGIA sice nepatří k uskupení, při jejichž domácím poslechu slintám blahem, ale na živo to tedy bylo něco. Zprvu jsem byl trošku zmatený. Čas vystoupení už nastal, nicméně stále bylo rozsvíceno a oltář nikde. To bych si u SORTILEGIE nějak nedovedl představit, haha. Vše se ovšem napravilo a za vůně kadidla mohlo vše začít.

Já upřímně nevím, kde se to ztělesněné zlo v té drobné blondýnce bere. To je naprostý skvost. Slovní spojení „ponořit se do hudby“ zde platilo dvojnásob. Zvuk byl naprosto v pořádku a já v transu. Přitom můžu v klidu říci, že doma bych z „raw“ black metalu jejich ražení zas tak nadšený nebyl. Jednalo se o paradox. SINMARA, kde si domácí poslech užívám plnými doušky, na živo tolik nepřesvědčila, a SORTILEGIA, kterou si doma pustím jen zřídka, mě naživo sundala. Co k vystoupení kanadských ještě dodat. Víte co? Nic. Kdo zažil, tomu je jasné, že takovýto zážitek se dá jen stěží popsat slovy. Konalo se zlo.

Sumarizace pátečního koncertu se nese ve znamení přehnaného očekávání. Ano, islandská scéna je výjimečná, ale nadnesená očekávání mohou jen škodit. Jednalo se o dobrou akci, ale vím, že to jde ještě lépe. Je dobře, že existuje tak idylické manželství, jako to u páru Warrackových... 
 


Zveřejněno: 05. 12. 2017
Přečteno:
3452 x
Autor: Richard | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář