Nejbližší koncerty
  • 23. 03. 2024Jarní akce Necro metal Pilgrims přiveze do ostravského kl...
  • 23. 03. 202423.3.2024-Plzeň-klub Parlament. FUNERAL PILE Blackened ...
  • 23. 03. 2024Alternativní metal v Ponorce. Mayon (Opava) chystají des...
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
FORGOTTEN SILENCE - Vemork Konstrukt

10. 11. 2017, Praha - Modrá Vopice

Když byla do světa vyslána informace o tom, že se zde opět objeví Novozélanďané ULCERATE, nebylo o čem diskutovat. Program na 10. listopadu byl stanoven, a to nejen díky headlinerovi, ale i neméně kvalitnímu supportu. Totiž polští BLAZE OF PERDITION a jejich souputníci OUTRE jsou na black metalovém poli z těch velice zdařilých formací. Jako místo konání byla vybrána již mnohými oblíbená Modrá Vopice, což bylo vzhledem k počtu lidí už trošku na hraně, ale i tak se to dalo zvládnout. (Richard)

ULCERATE se u nás naposledy objevili na Brutal Assaultu, kde předvedli sice řemeslně, jak je u nich zvykem, výborný výkon, naneštěstí se úplně nevyvedl zvuk, a v Modré Vopici tak bylo co napravovat. Parta okolo Jamieho Saint Merata přijela podpořit stále aktuální novinku „Shrines of Paralysis“, která sice vrcholem jejich tvorby rozhodně není, spíše se krčí někde ve spodu pomyslné laťky, ale stále se jedná o nezaměnitelný rukopis tohoto triumvirátu. (Richard)

Ukázat se s čerstvou novinkou přijeli i již zmínění BLAZE OF PERDITION. Jejich čtvrté album s názvem „Conscious Darkness“ vyšlo teprve 3. listopadu, ale čas na fanatické protáčení tohoto opusu byl. Krakovští OUTRE byli tedy jedinou kapelou, která přijela přehrát již dva roky staré album, a to vydařené „Ghost Chants“. (Richard)

No a právě OUTRE odstartovali přesně v půl deváté svůj set. Začalo se s „Chant 6 - Vengeance“. Zvuk nebyl vpravdě zrovna ideální, nicméně orientovat se v hudbě, kor pro znalého, dalo.  Dnes snad již stálá akvizice za mikrofonem Mateusz Zborowski se řemesla ujal na výbornou. Nebylo ani moc znát, že na jediném studiovém albu neúčinkoval. Co ovšem zajímalo fanouška Poláků nejvíce, byly především „deathspell omega“ pasáže linoucí-se ze strunných nástrojů. S těmi to bylo dvojsečné; někdy vynikly a někdy zas člověk musel pouze odezírat z hmatníků. 95 % setlistu se skládalo z již zmíněného „Ghost Chants“, a tak zazněly třeba i „Chant 3 - The Fall“, nebo naprosto výborná rubačka „Chant 4 - The Lament“, ta může vždy jen potěšit. Pro mě překvapivým byl závěr setu, jelikož čtveřice do setlistu zařadila i skladbu „Fist of the Northern Destroyer“ od finských CLANDESTINE BLAZE, kde působí mimo jiné zpěvák již zmíněných DEATHSPELL OMEGA. Půlhodinka uběhla jako voda a přišel čas na BLAZE OF PERDITION. (Richard)

OUTRE jsem viděl celkem nedávno na Enter the Eternal Fire Festu ve Volyni, kde se pro mě dle očekávání stali vrcholem festivalu. Tehdy jim svědčilo všechno – vynikající zvuk, přírodní tma, parádní prostředí. Už tam šílel za mikrofonem Mateusz, už tam hráli cover CLANDESTINE BLAZE, takže z formálního hlediska byl pražský koncert tomu na jihu Čech hodně podobný. Zvukově to ovšem tentokrát bylo o úroveň horší, zejména kytary byly dost utopené a přišlo mi, že nevýrazný sound byl dán i prvotním nastavením aparátů. Mateusz několikrát prosil o delay, příliš se však nedočkal, přesto byl jeho výkon dosti maniakální, variabilní, a i když to při čistých zpěvech občas úplně neladilo, nebylo to nic nepříjemného. Ať je zvuk jakýkoli, „Lament“ nebo „The Fall“ jsou diktát pokaždé, takže nakonec celkem spokojenost, i když nedávná zkušenost zůstane v hlavě zaryta výrazněji. (Opat)

Byl jsem zvědav, s jakým setlistem BLAZE OF PERDITION přijdou. Přeci jen na novince se objevují čtyři velice dlouhé skladby a nerad bych, aby trojice na úkor novinky vynechala skladby z famózního „Near Death Revelations“. Nakonec to Poláci vyřešili tím nejlehčím možným způsobem; dvě skladby z novinky, na které navázaly dvě skladby z „NDR“. Začalo se tedy skladbou „A Glimpse of God“, které ve mně stejně jako celá novinka, dost vyrostla. Avšak nemohl jsem se do vystoupení nějak dostat... právě zmíněná skladba, která má na albu velmi dobrou atmosféru, na živo prostě tak nefungovala a bohužel to platilo i o věcech ze třetího alba. Za prvé nebyl moc dobrý zvuk, no a za druhé to prostě „nemělo koule“. Dále mi trošku vadil zpěvákův vokál, který je naživo posazen až nezvykle nízko oproti studiovkám. Uznání ale zaslouží za fajn provedení čistě zpívaných pasáží. Takhle, nevím, jak to měli posluchači, kteří tvorbu BoP neznají. Já, jakožto člověk, který zná snad každý riff, jsem si nakonec set i přes to užil. Například ústřední rychlá pasáž ve skladbě „Into the Void Again“ se nedá přežít v klidu, to je totální absolutno. Pořád se ale nemůžu odpíchnout od jakéhosi pocitu naprostého průměru. Onen pocit mimo čas a prostor se nedostavil. (Richard)

Další polské maniaky BLAZE OF PERDITION jsem pro změnu nedávno viděl v Nýrsku, od té doby jim ale na pažbě přibyl další zářez v podobě novinky „Conscious Darkness“. Novinky disponující nepopiratelnou kvalitou, pravděpodobně však nepřekonávající předchozí skvost „Near Death Revelations“, ač je na soudy ještě brzo. Stejně jako v létě, i tentokrát si vokály vzal na starost basák Revenger, jenž si při čistých vokálech občas pomůže nějakým tím efektem. Zvukově to bylo o něco lepší než u OUTRE, stále však žádná sláva, ale aspoň ty důležité kytarové postupy byly slyšitelné. Přesto jsem se také do BoP úplně dostat nedokázal. Asi za to mohla zejména druhá skladba v pořadí „Ashes Remain“ z nové desky, která mi přijde zbytečně natahovaná i na desce a naživo se tento dojem prohloubil. Kdyby z ní zaznělo prvních osm minut, jako bylo ve vypuštěné ukázce před vydáním, tak to je tak akorát. Pak se Poláci vytasili s „Into the Void Again“ a „When Mirrors Shatter“ z předchozí fošny, čímž potěšili. Co jsem si užíval (stejně jako na čerstvém albu) byla parádní Revengerova basa, která není jen nutným doplňkem, nýbrž samostatnou entitou. Celkově dobré vystoupení, ale něco tomu přeci jen chybělo. (Opat)

Takto k supportům. Opravdu se mi líbilo sestavení line-upu. Člověk nešel na tyto kapely s tím, že „nějakej support“, nýbrž s pocitem, že je na každou kapelu nadmíru zvědav. Kéž by to tak bylo vždy. (Richard)

Přišel čas na pokec s přáteli, popití nějakého toho alkoholu, a hlavně na headlinera celého večera, novozélandské ULCERATE. Jejich muzika je těžké disharmonické bahno, ve kterém se neztratí jen opravdu otrlý posluchač. To je ale dobře, jelikož jejich hudba skýtá neuvěřitelné hudební zážitky. Samozřejmě, člověk má u těchto kapel vždy strach, jak to vyjde zvukově. I pro zvukaře to musí být náročná práce. Dejte bordelu řád! (Richard)

Trojice začala poslední skladbou z novinky „End of Hope“. Už začátek dal tušit, že zvuk (opět) nebude zcela kvalitní, avšak nejednalo se o průser. Kytarové vyhrávky na začátku druhé skladby daly vědět, že trojice dá prostor i starým nahrávkám. „Dead Oceans“ ze spíše post-metalovějšího „Destroyers of All“ funguje velice dobře. Avšak třetí a čtvrtá potěšila snad nejvíce. Nacpat za sebe věci jako „Clutching Revulsion“ a „Drown Within“ se rovná absolutoriu. Disharmonie v první jmenované vynikly a ucho fanouška se tak tetelilo blahem. Jaký další smyslový orgán se ovšem tetelil blahem byl můj zrak, jelikož na skladby „Abrogation“, „Cold Becoming“ a „Shrines of Paralysis“ jsem se přesunul na bok, abych viděl na práci kovotepce Jamieho Saint Merata. Přemýšlím, jestli se dá toto popsat slovy. Upřímně mě v tu chvíli ani moc nezajímalo, že na místě byly absolutně neslyšitelné kytary, i tak jsem stál s otevřenou pusou. ULCERATE bez Merata by nebyli. Tajné a nevyřčené přání všech fans ULCERATE se vyplnilo při poslední skladbě. Naprosto ohromná „Everything is Fire“! To jsem se i já opět přesunul do centra všeho dění, nešlo jinak. Novozélandští potvrdili, co že je vrcholem jejich tvorby a dav pod podiem jim to dokazoval svou aktivitou. Ač se mi nezdá, že by se to na death metal podobného ražení hodilo, tak občasný násilný pit bylo příhodné rozjet. Annihilation! (Richard)

Set ULCERATE popsal Richard dost podobně mým dojmům. Přiznám se, že nové album „Shrines of Paralysis“ mě dosud úplně nechytlo a dávám přednost starším flákům, naživo mi to ale bylo úplně jedno. Zvuk byl stále dost napálený, ale naštěstí oproti vystoupení na Brutal Assaultu byla tentokrát Michaelova kytara slyšitelná a nadvládě organizovaného chaosu tak nic nebránilo. Je pro mě naprosto nepochopitelné, jak vůbec může být trojice při takto komplikovaných kompozicích tak dokonale sehraná. Ty stopky naprosto zabíjely! Instrumentální šílenost v kombinaci s neuchopitelnou atmosférou naprosto drtila kosti, nezbývalo než s úžasem sledovat a vnímat, co se to těch pár metrů přede mnou děje. Trio sourozenecky vypadajících borců to tam sázelo bez jakýchkoli pauz, sedmdesát minut audiodestrukce bylo možná sice až dost, na druhou stranu – míň nikdo v tu chvíli nechtěl. No a „Everything is Fire“ na závěr to naprosto dorazila, navíc jsem se zápole s neoblobným bacilem skutečně jako oheň trochu cítil. (Opat)

Ač se v Modré Vopici nejednalo o ten nejlepší koncert, i tak se jednalo o velice příjemný zážitek, na který si udělalo čas poměrně velké množství lidí. Podpora tedy je, a to je základ. Více humusu a méně líbivých melodií! (Richard)

Za výbornou organizaci a udělení akreditace děkuji Obscure Promotion. (Richard)

Fotky: Ignor


Zveřejněno: 12. 11. 2017
Přečteno:
3479 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář