Zdeňku, na úvod našeho dnešního pokecu bych si dovolil jednu osobní otázku. V minulém rozhovoru, který jsme spolu vedli někdy před čtyřmi lety, jsi mimo jiné zmiňoval nepříjemné zdravotní potíže (problémy se sluchem), takže se chci zeptat, jestli se situace zlepšila a zda se můžeš muzice bez problémů naplno dál věnovat?
Pačess: Ahoj Michale, popravdě nezlepšilo se nic, a jelikož jsem odmítl operaci, tak se ani nic nezlepší. Můj problém řeším dočasně naslouchátkem, bez kterého jsem naprosto nepoužitelný v běžném životě. Na muzicírování přístroj z ucha vytahuju, jelikož by mi upadla hlava. Bohužel v tak hlasitém bordelu mi zanikají různé hluboké tóny a některé věci jako je basa nebo kopák prakticky neslyším. Myslím, že kluci z ASGARD kolikrát nechápou, když jim řeknu, že určité věci prostě neslyším.
Vaše tehdejší aktuální CD „Eleonora: Odhalení jinotaje“ bylo v tu dobu venku pouze krátký čas a sám jsi říkal, že na nějaké komplexní hodnocení je ještě brzy. Teď, s odstupem několika roků, už je asi možné trochu bilancovat, takže by mě zajímalo, jak po letech tohle své koncepční dílko hodnotíš, jak bylo přijato fanoušky, případně další věci, které bys k němu chtěl říct.
Pačess: Popravdě, mnohokrát jsem to album od vydání neslyšel. Nicméně troufám si tvrdit, že jsou na něm silné momenty – nebaví mě moc uhlazená zvuková vizáž, ale riffování na „Eleonoře…“ mě dost bavilo. Kritika se z toho nezbláznila, ale fans na koncertech kupovali CD opravdu dychtivě. Z bonusového DVD aktuálního alba jsem se dozvěděl, že jeden sympatický manželský pár pojmenoval po tomhle albu i svoji dceru. Na druhou stranu, když porovnám desky „ Zlověstné časy“ a „Eleonoru…“ s „Monte Liliorum“ a „Trapistou“, tak jasně vyhrávají u kritiky i fanoušků moje sólová CD. Proč nevím, ale prodejnost, reakce, recenze, zprávy a dotazy na mé osamocené desky jsou prostě mnohem výraznější. „Eleonora…“ však podle mě není vůbec špatné album a v současné době uvažujeme o reedici společně s již rozebraným albem „Zlověstné časy“.
Jak se vám vlastně osvědčila spolupráce s Herdronovým Pařátem, na jehož značce album vyšlo?
Pačess: Těžko nějak odpovědět. Pařát je dvouměsíčník, který se pohybuje v UG a dostane se třeba k 1000 lidem. Z tohoto ohledu je to jakoby super promo, které bohužel trvá jen pár dní, pak už tam nikoho nezajímáš. Ale desku si má vždy tlačit dopředu především kapela, takže to asi ani Petr nemůže dělat jinak.
ASGARD letos slaví 30 let své existence, absolvovali jste už spoustu koncertů, další vás ještě čekají, do toho jste zvládli vydat nové CD a k němu přidat ještě DVD. Tím pádem je to pro vás určitě velmi náročný a nabitý rok.
Pačess: Ano, máš pravdu. Posledních pár let opravdu hojně koncertujeme. Neznám přesný číslo, ale myslím, že je to více jak 50 koncertů za rok. Konkrétně mě tyhle akce dost vysilují. V průběhu finišování „Eleonory…“ se mi narodila dcera a neměl jsem náladu na nějaké točení desky a už vůbec ne koncertovat. Během pár let se objevil syn a jsem na tom ještě hůř. Koncerty mě nikdy moc nebavily a ten čas na konzumních benzinkách s odpornýma bagetama, v klubech, kde nabízejí ohavný produkty nadnárodních korporátů a o pivu nepivu ani nemluvě, považuji za ztracenej. Na druhou stranu ti nadšenci, co tě dojdou podpořit, ti fouknou vítr do plachet. Odehráli jsme dvě turné s kapelou TITANIC, absolvovali spoustu zastávek s V.A.R. a KRYPTOR, pár taškařic ze SECTESY a ANTIGOD, no a několik společných akcí s DOOMAS, DYSANGELIUM a PANYCHIDOU střídaly letní festivaly. No a pak nová deska a výročí 30 let kapely.
Jak jsem právě nakousnul, tak venku máte novou desku, která v několika ohledech přináší možná trochu nečekané změny. Například tu, že po dvou CD, na nichž jsi měl zcela zásadní podíl, můžeme na „Una Maquina Infernale“ najít pouze jednu tvojí věc a to titulní pecku, u níž jsi napsal jak hudbu, tak i text. Čím to? Jedná se o nedostatek času, nápadů, případně to má nějaký jiný důvod?
Pačess: Je to tak trochu z mé strany hudební únava. Po vydání „Trapisty“ jsem založil live band svého projektu, který mě dost vysílil. Festivaly a koncerty, které jsme odehráli, byly fajn, ale totálně mě to zničilo. No a návrat do tvůrčí pozice ASGARD byl pro mě kvůli pracovnímu a rodinnému vytížení nereálný. Pracovně dost cestuji, piju pivo a chytračím a zabere mi to minimálně 12 hodin skoro každý den. Řešil jsem stavbu svého domu a už nebyl čas vzít kytaru do ruky, natož udělat desku. Titulní skladba vznikla asi půl roku po vydání „Eleonory…“ a text jsem napsal pár chvil před nástupem do studia. Tahle skladba je dost odlišná od celého zbytku materiálu a nemám s ní žádný problém.
Tvou roli skladatele v podstatě převzal navrátivší se kytarista Slavhus, který se včetně intra hudebně podílel na dvou třetinách alba. Jak ty sám vnímáš jeho skladatelský rukopis a vůbec jeho současnou opětovnou přítomnost v kapele?
Pačess: Co se týče Slavhuse, tak jsem rád, že se vrátil. Jezdil jsem v ASGARD s několika kytaristy nebo i sám a už mě ta nestálost nebavila. Teď to šlape noblesně a hrnem jak čerti. Jeho rukopis, kterej znám nazpaměť z „Kletby krále Stacha“ mě vždycky bavil. Co se týče materiálu nové desky tak myslím, že to byla třeba i šuplíková věc, neboť Sláva skoro deset let nehrál. Hudebně mě tahle deska baví svojí barvitostí, neboť ji nenahrával jeden člověk, jak bylo v minulosti u ASGARD běžné. Sláva udělal hodně skladeb, které jsme proložili jednou mojí, jednou Parambovou a jednou skladbou od bubeníka Tomáše.
A když jsme u toho personálního obsazení, tak si myslím, že bys hned mohl v krátkosti představit i vašeho nového bubeníka Tomáše Melichara.
Pačess: Myslím, že podobná otázka je zodpovězena na DVD u „UMI“. Tomáš je vynikající bubeník, kterej se vynořil ani nevím odkud. Prakticky ho neznám. Moc nepije a v autě sedí v zadu a spí. Skromnej hodnej kluk! Což ho odlišuje od zbytku kapely, která je plná žoviálních nabubřelejch ožralců. Jeho podivnost je samozřejmě maximalizovaná tím, že je bubeník.
„UMI“ je vlastně první deskou ASGARD, která není po textové stránce koncepčním příběhem. Byli jste už dopředu takto rozhodnutí nebo to pouze vyplynulo z aktuální situace?
Pačess: Nevím, když se řeklo, že natočíme ke třicítce novou desku, tak mě to ani nenapadlo. Já jsem na to neměl čas a Mira se prsil, že něco má. Nakonec to nedopadlo zas tak blbě nee? (určitě né! pozn. redaktora)
Pokud se týče samotného nahrávání, tak u Dejana Petkoviče jste tentokrát natáčeli pouze zpěv a veškeré nástroje byly zaznamenané ve studiu Neuro Sound Impulse.
Pačess: Zde předám slovo Parambovi.
Paramba: Vzhledem k tomu, že dneska skoro každý muzikant zakládá studio, tak se nám naskytlo mnoho příležitostí, kde novou fošnu udělat. Chtěli jsme zase oproti „Eleonoře…“ a „Časům“ zkusit něco trochu jiného a nakonec zakotvili u mistra Maggiho (Jakub Malášek) v jeho Neuro Sound Impulse. Jeho dosavadní práce se nám zamlouvala, tak nám to spojení vyšlo jako to nejlepší pro ASGARD. Je to mladej kořeň, který frčí v úplně jiných věcech, podstatně modernějších, než co pácháme my a má naprosto jiný pohled na to co děláme. Používá miliardu různých studiových kravin, mašinek a hejblátek a jeho styl práce pro nás studiové staromilce byl taky naprosto něco novýho. Ale výsledek stojí za to. Navíc natáčení bicích v tomto studiu má na starost náš bejvalej tlučoun Olsson (Olda Sušil).
Pojďme taky k obalu CD, jehož titulní strana je podle mě parádní. Z výsledné podoby přebalu k „Eleonoře…“ jste nebyli zrovna dvakrát nadšení, ale odhaduju, že v tomto případě panuje s prací Romana Kýbuse naprostá spokojenost.
Paramba: Roman je génius. Jeho práce na deskách ROOT, nebo Big Bosse je naprosto famózní. Chtěli jsme úderný obal, který bude bít do očí na první pohled a to se mu povedlo maximálně k naší plné spokojenosti.
Jako bonus je u CD přiložené i DVD s velkou porcí zajímavého materiálu. Představte nám ho trochu podrobněji a popište prosím, co všechno na něm fanoušci najdou.
Paramba: Najdou na něm věci, který se vztahují k našemu výročí. Hlavni položka je koncert, který jsme nahráli v létě na masakrózním brněnském festivale Rockové Chrlení, kde jsme ho zaznamenali na pět kamer a obsahuje výběr koncertních tutovek ASGARD. Jako host s námi vystoupil frontman a pekelník brněnských neznabohů SOLFERNUS Khaablus. Díky super střihu Marka Slavíčka a výbornýmu zvuku Maggiho se jedná parádní majstrštyk. Další zajímavou věcí je dokument „30 let v 30 obrazech“, kde se pohledem šesti, i bývalých členů kapely, mapuje historie ASGARD. A nakonec jsme přihodili i nějaký raritní živáky. Takže sakum prásk taková veselá procházka historií.
Nosič jste v tomhle případě vydali ve vlastní režii, za podpory vašeho dlouholetého sponzora, firmy Lumber‘s Shop.
Paramba: V dnešní době, kdy vydavatelství prakticky neexistují, je vydání ve vlastní režii jediná možnost. Je to naše první deska, kterou si vydáváme sami a vůbec toho nelitujeme. Člověka to nutí dělat vše od vydání, přes promo i distribuci, takže si za vše může sám a nemůže se, jak je dobrým zvykem většiny kapel, vymlouvat na to, že to vydavatel posral. Sami jsme strůjci svého štěstí. A co se týká Lumber‘s, ten hraje v životě ASGARD za posledních několik let velmi významnou roli. Stará se nám kompletně o merchandising a jeho finanční přispění na desku bylo také nezanedbatelné. Lumber‘s je splněný sen každého muzikanta.
Co třeba taky nějaký nový videoklip, bude?
Paramba: Videoklip rozhodně bude a určitě nebude jeden. První video půjde ven těsně před našim výročákem v listopadu a bude na skladbu „Dědictví čisté mysli“. Bude to střihový klip, který ukáže celkem výrazně ASGARD za oponou i před oponou. A po Novém roce, budeme točit hraný video k otvíráku „Údery hodin“.
24. listopadu proběhne v Brně koncert na oslavu vašeho výročí. Můžete prozradit, co všechno bude k vidění a slyšení?
Paramba: Koncert proběhne v Brně na Melodce a bude to monstrakce. Rozhodli jsme se to pojmout opravdu slavnostně a velkolepě, takže představíme průřez všemi alby, ale hlavně bude skoro každou skladbu hrát jiná sestava. Podařilo se mě dát dohromady opravdu hodně bývalých členů, takže nás bude vystupovat asi 15. Námátkou třeba bubeník Fedor, kytarista Aleš „Poison“ Jedonek nebo náš letitý host a největší přítel našeho bigbandu maestro Big Boss z ROOT.
Plánujete i z této akce vydat obrazový nebo zvukový záznam?
Paramba: Doufáme, že se nám podaří z této akce udělat i nějaký záznam, takže sledujte Facebook ASGECU a pokud něco bude, bude to tam. Ale žádný nosič se z toho z největší pravděpodobností neobjeví.
Hrajete i na ostatních letošních akcích nějaké speciální výroční sety nebo zůstáváte u svého standardního playlistu?
Paramba: Vzhledem k tomu, že máme dva měsíce starou desku, tak vyrukujeme na prkna, která znamenají svět s novým playlistem, který je postavený na válech z „Una Maquina Infernale“ a budeme s ním nějakou dobu brázdit po našich končinách. V minulosti jsme nějaké spešl koncerty odehráli a v tuto dobu máme reálnou nabídku od festivalu Symbolic, ale až na rok 2019, kde bychom měli takový spešl gig předvést. Ale co to bude, to si nechám zatím pro sebe.
Zdeňku už minule jsem se na tuhle věc ptal, ty jsi říkal, že snad v brzké budoucnosti, ale zatím se v tomhle směru stále nic neděje. Na mysli mám pochopitelně otázku týkající se oficiálních webových stránek ASGARD. Je to tedy tak, že „Facebook Forever“ a více není třeba? (úsměv)
Pačess: No čoveče nevím, já jsem duchem jinde. Peču si doma chleba, máslo a mlíko mám od paní, co má kravičku, zeleninu ze zahrádky, ovoce od babičky a ze zahrady. Internet je nutné zlo. Navíc je mi to lhostejný a myslím, že všechny bariéry zboural ten Facebook.
A jedna celkem tradiční otázka na závěr. Jaké jsou plány ASGARD pro příští rok a co pro své fanoušky chystáš v příštích letech ty sám?
Pačess: ASGARD bude pravděpodobně dost koncertovat. Následně vydáme již zmíněnou reedici dvou vyprodaných alb obohacenou o nějaké rarity a bonusy. Třeba i to LP klapne. Já se svým projektem mám rozdělaný nový koncept, ale ještě nevím jak ho uchopit. Jedná se o dost divnej materiál především po textové stránce. Myslím, že to bude několik let, než to zrealizuju a pustím ven.
Kluci díky moc vám oběma za rozhovor, ať se vám i nadále daří!
My děkujeme za prostor!
