TATA BOJS & SOČR – Live

Příští rok neuvěřitelně třicetiletí TATA BOJS jsou po celou svou existenci zajímaví například i tím, jak dokážou opakovaně a přitom pokaždé jinak proměňovat mnohé své písně. Lze napočítat snad až desítky takových, jež byly nahrány a vydány v nejrůznějších studiových, koncertních, remixových, demáčových, akustických či jinak specifických verzích. Dosavadní završení těchto snah představuje loňské vystoupení, které se letos dočkalo dalšího šíření.

Koncertní záznam, jehož partnerem se stal SOČR, tedy Symfonický orchestr Českého rozhlasu, byl pořízen 23. listopadu 2016, kdy toto netradiční spojení vidělo i slyšelo pražské Forum Karlín. Svým pojetím navazuje na devět let starou nahrávku „smetana“, kde některé skladby, byť pouze akusticky a studiově, zvelebilo jihokorejsko-americké sesterské AHN TRIO. Později se tak stalo rovněž živě, přičemž už tehdy se na všem aranžérsky podílel bývalý člen souboru Marek Doubrava, který si tedy podobně laděnou spolupráci zopakoval také v tomto případě.

Pro tentokrát elektrifikované, živé a především symfonické kloubení byly předurčeny nejen stěžejní repertoárové klasiky, ale i některé spíše nehrané písně, jež byly vybrány z posledních šesti řadových alb, nejčastěji pak z dvou nejnovějších. Nepřekvapuje, že velmi často takové, které se smyčcovými či dechovými nástroji operují již v původní studiové podobě.

Není třeba opakovaně rozebírat hudební a zejména textařské kvality časem dobře prověřených písní a je tedy vhodné se zaměřit na jejich nové úpravy. Orchestr někdy ornamentálně zkrášluje víceméně původní písňové struktury, místy však přebírá i role jiných nástrojů. Některé songy začínají krátkým symfonickým intrem či jsou šperkovány takto pojatou mezihrou, a několikrát orchestr hraje i zcela dominantní roli. Potěší skutečnost, že přes menší převahu klidnějších položek dochází v druhé půlce i na rockově průraznější kusy, zaručující žhavější atmosféru.

Spíše rozvážný rozjezd působí ještě nepřekvapivě, když „Filmařská“ se orchestrálně jen zvolna dere na povrch, stejně jako „Usínací“, kde v duchu originálu dechové nástroje plní roli zpěvného ptactva, nebo rádiovými ruchy uvozený „Radioamatér“. Poté nastává první vrchol, skrze nějž smetanovskou citací svíraná „Toreadorská otázka“ nezadržitelně rotuje v rytmicky natolik strhujících turbulencích, že po ní přichází vhod zklidňující „Duševní“. Následuje další zářící klenot, kdy Mardošou mluvené a orchestrálně pestré „Kamarádky“ místy zaujmou doslovností, takže „kamarádka Eva – prodleva“ je potvrzena kratičkou pauzou, zatímco „kamarádka Dana – vdaná“ se dočká slavnostně velkolepé svatební fanfáry. Po dechově znějící „Hlídací“ takto exceluje „Písmenková“, v souladu s originálem znamenitě přednesená kvartetem CLARINET FACTORY.

Druhou polovinu startuje jakýsi kosmický blok, přičemž „Sonda“ začíná tak trochu jako olympická „Ulice“, ale postupně kulminuje natolik, že pohybem „po oběžné dráze“ se ocitne daleko za ní, kde „Vesmírná“ famózně narůstá symfonickým bobtnáním, rockovou energií či řevem publika a skvěle graduje symfonickou kakofonií, s níž ostře kontrastuje z původního nanokonceptu vyňaté poklidné „Probuzení“. Razantněji vrcholící „S ní“ následují „Ztraceni v překladu“ s již tradiční francouzskou promluvou, na niž jazykově navazuje taneční hitovka „Attention Aux Hommes!“ s delší a barvitější symfonickou mezihrou nebo neodmyslitelným filmovým dialogem. Majestátně rozjetí „Pěšáci“ pak v roli velkého finále představují víceméně proměnlivou přehlídku všech různých poloh, vylepšenou halekáním publika o tom, že „není malých rokenrolí“.

Vhodně minimalistický obal a vůbec provedení obou nosičů narušují jen menší faktické nedostatky, tedy že Klára Nemravová zpívá nejen v jediné přiznané, ale minimálně ve dvou písních, případně že název SOČR je všude uveden jen touto zkratkou a nikdy v plné verzi. Vinylová edice je ořezána na časově únosnou délku, což lze pochopit, škoda jen, že písně jsou přeházené. Zamrzet ale může také to, že záznam fyzicky nevyšel v žádném obrazovém formátu a takto jej lze najít pouze na internetu. Což ovšem nemění nic na jeho tvůrčí pozoruhodnosti.

Přímo na místě muselo jít o jedinečný koncert, jehož síla zřetelně setrvává rovněž formou záznamu. Kvalitou písní, aranžérsky zdařilým průnikem dvou světů, brilantním provedením i atmosférou jde patrně o jeden z nejlepších českých živáků všech dob.

Seznam skladeb: 

LP

1. Filmařská
2. Usínací
3. Toreadorská otázka
4. S ní
5. Ztraceni v překladu
6. Sonda
7. Vesmírná
8. Kamarádky
9. Attention Aux Hommes!
10. Pěšáci

CD

1. Filmařská
2. Usínací
3. Radioamatér
4. Toreadorská otázka
5. Duševní
6. Kamarádky
7. Hlídací
8. Písmenková
9. Sonda
10. Vesmírná
11. Probuzení
12. S ní
13. Ztraceni v překladu
14. Attention Aux Hommes!
15. Pěšáci

Čas: 49 minut (LP) / 69:50 (CD)

Sestava:

TATA BOJS:

• Milan Cais – zpěv, bicí, perkuse
• Mardoša – baskytara, hlas (LP 8 / CD 6), rádio (CD 3)
• Vladimír Bár – kytara, baskytara (LP/CD 1)
• Jiří Hradil – klávesy, piano, cellesta
• Dušan Neuwerth – zvuk

hosté:

• Tomáš Neuwerth – bicí, perkuse (LP 1, 2, 4-8 / CD 1-3, 5-7, 9-13)
• Klára Nemravová – zpěv (CD 5, 11)
• CLARINET FACTORY – 4 klarinety (CD 8)

SOČR:

• Tomáš Brauner – dirigent
• 54 členů orchestru – 10x první housle, 8x druhé housle, 6x viola, 4x violoncello, 5x kontrabas, 3x flétna, 2x hoboj, 1x klarinet, 2x fagot, 4x lesní roh, 3x trubka, 3x trombón, 3x bicí
• Petr Kaláb – zvuk

www.tatabojs.cz

www.socr.rozhlas.cz