Na blatenskou ultimátní moshovačku jsme svého času jezdili pravidelně, ale poslední dva ročníky nám nějak utekly; i když program byl vždycky atraktivní, už ani nevím, proč jsme chyběli… Letos program sliboval kapely, které v okolí až tak často nehrají, takže jsme se s Davidem rozhodli Blatnou po třech letech zkontrolovat, přidal se i Zbyňa a v půl osmé jsme zamířili do Hospody na Vinici, kam se po roční pauze akce vrátila.
Hospoda na Vinici je pro undergroundové akce až moc nóbl, všechno čisté, nové, uklizené, prostorný sál by pojal dobře dvě stovky návštěvníků. Vedle sálu se nachází bar a několik stolů, k jednomu jsme po 20. hodině usedli a setrvali skoro do 21 hodin, kdy se začalo hrát. Sice o hodinu později proti plánu, ale s vědomím, že vystupující kapely hrají maximálně půl hodiny jsme neklesali na mysli, že by sedmá mosh-noc měla skončit někdy nad ránem.
Jako první se na pódiu srovnali RAVING ED z Jihlavy. Ti na poslední chvíli nahradili PRŮMYSLOVOU SMRT, která se kvůli nemoci mého jmenovce omluvila. To mě hodně mrzelo, PRŮMYSLOVKU mám rád a těšil jsem se na ni vlastně nejvíc – ale věděl jsem dopředu, že ke změně došlo, takže zklamání jsem si odbyl už doma. PRŮMYSLOVKA přesto svého vyslance na pódiu měla, v RAVING ED totiž tluče do bicích Frišta. A jeho výkon byl jediným pozitivním dojmem z violence-core kapely, která jinak působila hodně rozpačitým dojmem. Možná byl na vině poněkud nečitelný zvuk, kdy se podladěná kytara ztrácela pod basou a bicími, ale ani s dobrým zvukem by mě muzika nebavila. Nedokázal jsem se v ní zorientovat, bylo to takové pořád stejné, zaťané, žádné melodie, ani nijak extra rychlé tempo… a ani dva vokalisté to nezachránili. Kdyby aspoň každý řval úplně jinak, ale on mezi oběma hlasy až takový rozdíl nebyl. Ještě že Frišta čaroval, v podstatě jsme se pak nejen s Davidem shodli, že jsme většinu koncertu sledovali exhibici bubeníka.
RISPOSTU jsem naposled viděl na Berryho Magickém festivalu, kde se předvedla ve velmi dobrém světle. A v Blatné to bylo podobné. Proti předchozí partě se výrazně zlepšil zvuk a ještě výrazněji muzika. RISPOSTA prostě dělá metalický crust dobře, možná nejlépe v celé České republice. K dokonalosti mi chyběl jen malinko výraznější vokál, jinak šlo o půlhodinku plnou svižné nathrashlé HC crust punkové muziky podané s přehledem a názorem. Texty přísnotické kapely jsou angažované, upozorňují na nepravosti tohoto světa, ale Mírovi nebylo rozumět tak dobře jako z nahrávek, takže pozornost patřila hlavně muzice. Nejsem až takovým znalcem diskografie, ale přišlo mi, že šlo o průřez tvorbou s důrazem na skladby ze splitka s BRICANYL TURBUHALER, z nějž zazněly třeba songy „Lháři“ či „Polapen“, a z poslední velké desky „Zaplať si sám“ („Nepřizpůsobiví občané“, „Posedlost věčností“ a nejspíš i něco dalšího, ale moje paměť… – úsměv). Na RISPOSTĚ se mi líbí, že se do své muziky neštítí zařadit kytarová sóla a občasná zvolnění, díky čemuž jinak energická agresivní muzika dostává širší rozměr. Povedený koncert, není divu, že se muselo přidávat.
Pořadatelé šli na plac jako třetí. KAOSQUAD je rozjetá mašina, která v současné době patří do tuzemské old school grindové špičky a mě baví v daném ranku asi vůbec nejvíc. Možná je to tím, že kluky na živo potkávám nejčastěji, ale spíš tím, že to dělají dobře a zajímavě. Jejich trumfy? Zabiják za bicími, dva vokály a pestrá divoká muzika. Vlasaté duo se nezastavilo, hlavně Kozel pařil jako o život, a ani nebylo poznat, že si krátce před vystoupením rozsekl hlavu, když spěchal na pódium a nedal si pozor na snížený strop. Pod kšiltovkou pak během koncertu schovával led zabalený v kusu hadru… KAOSQUAD konečně taky roztancovali fanoušky, kterých se ve finále sešlo kolem sedmdesáti, což je v dnešní době více než slušné číslo.
LACK OF SUN pro mě byli zcela neznámým seskupením. Myslím co do živého hraní, protože jsem samozřejmě zaregistroval split kazetu s BLACK ASPIRIN. Už z té zněl „ošklivý“ chorobný death metal, ale když to kvintet rozjel na živo, byla to ještě vyšší liga. Proti předchozím kapelám udělaly své dvě kytary, pražští smrtonoši měli jednoznačně nejlepší zvuk večera, plný, zahuštěný, přitom čitelný. Když k tomu připočtu dobře fungující death metal evidentně inspirovaný BOLT THROWER (kapela ostatně začínala jako BT tribute band) a starými švédskými partami, chorobný vokál a instrumentální zručnost, vychází mi výborné vystoupení. Pánové do temné zahuštěné masy umně zařazují i nějaké ty melodie, střídají tempa až se dotýkají sludge/doomu, a i oni museli na nátlak publika přidat. Škoda, že LACK OF SUN zatím nemají nějakou pořádnou nahrávku, vedle BRUTALLY DECEASED a IMPURITUM jde o nejlepší old school death hnilobu, jaká tu momentálně rachotí.
Ač byl pátek třináctého, šlo o hodně podařenou akci, na které kromě kapel potěšila i solidní návštěva a atmosféra. Jediný, kdo asi na tu třináctku žehral, byl Kozel, který zjistil, že hlavou, byť rohatou, zeď neprorazí… (úsměv)
