BOWEL FUCK jsou jedním z těch mnoha případů, kdy je na kapele pěkně vidět, jak se její hudba vyvíjí s přibývajícím věkem jednotlivých členů. Ne, že by snad tito tuzemští grindcoristi hráli dosud nějaké pitominy, ale až teprve teď lze pohlížet na jejich tvorbu jako na plně seriózní záležitost.
BOWEL FUCK nejsou u nás v rámci grindcore jediní, kteří mě letos příjemně překvapili. V této souvislosti je nutné vzpomenout na album prasáků CHOKED BY OWN VOMITS, kteří nahráli desku, jejíž kvalita překvapila asi i samotné členy kapely. (úsměv) Podobně vyzrálým způsobem zabodovali HUMAN HUMUS, ti se BOWEL FUCK podobají o něco víc než „blitkaři“. Jednoznačně můžu tuhle formu „dospělejšího“ grindu jenom chválit.
Už ani v tomto extrémním hudebním směru se dávno nekašle na zvuk a vyžaduje se kvalita. CHOKED BY OWN VOMITS si odskočili do Hellsoundu, BOWEL FUCK do Davos studia, kde jim Otyn namíchal krutý sound, který k tomu jejich kraválu sedí náramně. Stylově se blížíme severské zimě, která dala podobné odnoži grindu, jaký preferují BOWEL FUCK, tu nejzásadnější tvář. Samozřejmě je nutné zmínit, že od BOWEL FUCK neuslyšíte nic, co byste dosud neznali, ale to zřejmě každý ví a nikdo žádný evoluční zázrak nečekal. Čekat se ale dá poctivé řemeslo, které si vzalo za úkol ničit a drtit. Kluci to opravdu téměř v 95 % válcují. Kalvos za bicími sype jako stroj a společně s kytarovými riffy hrne tak celý ten rozjetý vlak dopředu. Tady se nezastavuje. Na nějaký souvislejší pomalejší úsek je možno narazit až úplně v závěru. Navzdory tomu, že je vše kvalitně odboucháno a odehráno a jedná se o grind, snesl bych víc pomalejších míst, tak jako třeba v šestce „I´m Not“ nebo osmičce „Better“, aby se jednotlivé songy daly od sebe lépe rozeznat. Po pravdě řečeno se totiž po desáté věci tahle šestnáctiskladbová mašina zdá těžce zkrotitelná a už v tom člověk lehce lítá. V této souvislosti by o pár minutek kratší stopáž nebyla na škodu.
K plusům alba lze určitě počítat, že se kluci vykašlali na nějaká zdlouhavá intra, ještě donedávna nezbytná součást všech grind spolků, a plně se odřízli od hopsavých rytmů, které je zařazovaly do škatulky gore. To sice zřejmě fanoušci v převlecích, maskách a s kelímkem od piva v ruce ponesou hůř, ale zase se dá „Fragments“ označit za desku, kterou si doma můžete pustit a nebude vám u toho trapně. S gore grindem, jak už jsem zmínil, hudebně nejdou BOWEL FUCK spojovat ani náhodou. To samé platí i o anglických textech, které v první řadě skutečně existují, ale rozhodně se nezabývají klasickými gore tématy, ale jsou spíš sociálně kritické. Texty jsou už poctivě odeřvané, což také chválím a v minulých dobách užitý zmutovaný gore vokál mi vůbec neschází, naopak.
Překvapením je i pěkně zpracované CD. To je uvnitř šestipanelového digipacku, kde nechybí texty, fotka kapely a korunuje ho vydařená titulka. To vše také přispívá k pozitivnímu dojmu, který z „Fragments“ mám. Občas je příjemné pustit si do uší něco nekomplikovaného a nakopávajícího. To nové album BOWEL FUCK splňuje přímo ukázkově.
Seznam skladeb:
- Why
- War Inside
- Casket Casket
- Strict
- Threat
- I´m Not
- Explosion
- Better
- Fragments
- Trapped
- Wasteland
- Illusion
- Redemption
- Now Is The Time
- I´m Stuck
- Two Fields – Three Days
Čas: 25:44
Sestava:
- Kalvos - bicí
- Pavel - kytara, basa
- John - vokál
