Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
FORGOTTEN SILENCE - Vemork Konstrukt

6. 10. 2017, Praha - Rock Café

Johan:

INSANIA patří dlouhé roky mezi mé nejoblíbenější kapely, v podstatě se dá říci, že tak nějak nemládneme společně. Poprvé jsem se k brněnské partě dostal v roce 1988, když vydala první demáč „Possessed by Insania“, od té doby zaregistroval všechny nahrávky, některé se mi líbily méně, některé více, přičemž ono „více“ platí na většinu materiálu, včetně poslední řadovky „Na počátku byl spam“. Kromě studiové práce mě baví i ta živá, koncert INSANIE mě snad nikdy nezklamal, a když už, tak proto, že byl moc krátký – třeba letos na Brutalu. Proto jsme se dlouho dopředu těšili na podzimní turné do klubu, kde jsme čekali dvojnásobnou porci muziky a srdečnější atmosféru.

Překvapivě jsem nemusel jet většinu cesty sám, stejně jako loni do Českých Budějovic vyrazil i milý gurmán Standa, tentokrát přibral dceru a navíc i pana vydavatele „Spamového“ vinylu Berryho, takže logistika na nejvyšší úrovni. Ve Strakonicích jsem se přidal kolem půl šesté, zjistil, že ve vyšším věku je jízda na skejtu poměrně nebezpečná záležitost a usoudil, že válení se na pohovce je rozumnější. (úsměv) Do Dobříše jsme dorazili za hodinku, možná i méně, protože část dálnice u Dubence už by zprovozněna, za dalších 40 minut už jsme parkovali a před půl osmou se zdravili s dalším kamarádem Zdendou v Rock Café. Jenže na brzký začátek to moc nevypadalo, tak jsme ještě zvolili procházku na Václavák, kde si gurmán neodpustil labužnický zážitek s místní klobásou. (úsměv)

V podstatě mě docela s*alo, že koncert dvou kapel začal po 21. hodině. Tedy o více než hodinu později, než bylo avizováno. INSANIA se na pódium dostala až zhruba ve čtvrt na jedenáct, a od začátku bylo zřejmé, že Poly není ve své kůži. Přišlo mi, že je nastydlý a má problém s vokálem; sám ale vysvětloval, že má problém se zády a že to odpoledne vypadalo na vystoupení vsedě – ostatně stolička byla pro všechny případy na pódiu připravená. Nakonec jej prý zachránil někdo ze SATISFUCKTION a dal záda jakž takž dohromady, ale potíže s dýcháním asi trochu Polyho brzdily. A ze začátku brzdil kapelu i zvuk. Dvě skladby trpěly vytaženými kopáky a upozaděnou kytarou, pak se naštěstí vše v dobré obrátilo a my mohli začít zpívat a blbnout – to když se v playlistu objevila nějaká rychlejší vypalovačka.

Vystoupení stálo hlavně na posledních dvou albech, ze „Spamu“ samozřejmě nemohly chybět klipovky „Joe si nepohlídal záda“ a „Nebe a Nietzsche“, došlo třeba i na „Co zní temně...“; „Zapal dům...“ reprezentovaly „Božská komedie“, „Píšu ti švabachem“ a hlavně moje nejoblíbenější „Sfoukni za mě svíci“, při které mi vždycky regulérně naskakuje husí kůže. Koncert byl speciální v tom, že se zároveň křtil „Spam“, což dostal na starost Honza Vozáry – a proběhlo to tak nějak rozpačitě. Tyhle křty jsou vůbec ošidná věc, málokdy mi přijdou něčím zajímavé, ale asi to musí být. Honza si pak postavil nějaký bubenický „verk“ a doprovodil INSANII ve skladbě „Bohové jdou k lidem“. Čas hostů přišel ještě jednou, mikrofony si vzali Broňa Míka (SATISFUCKTION, ATARI TERROR) a Dan Kurz (ATARI TERROR, KURTIZÁNY Z 25. AVENUE) a společně s Polym dali „Večer, kdy Freud zpíval basem“. Poly říkal, že naostro bez jediné zkoušky, a asi tomu tak bylo, protože to bylo trochu zvláštní, chlapi sice na pódiu křepčili, ale že se úplně netrefovali, bylo zřejmé. Nicméně tou dobou už slušně zaplněné Rock Café INSANII žralo každou skladbu a atmosféra byla žhavá. Přiživovaly ji i starší divočejší kousky, třeba „Letíme dál“, která se jako bonus v nové verzi objevila na „Spamové“ gramodesce, nebo „Vražda ve staré hvězdárně“. Opomenuta nezůstala ani „pravěká“ alba (s výjimkou „God is Insane...“), celkem překvapivě došlo na „Máj“ a nepřekvapivě na „Zimní varování“. U těchhle skladeb bylo na mladších návštěvnících patrné, že netuší… a na starších, že ožívají a že ona mystika měla a pořád má v podání INSANIE své kouzlo. Samozřejmě bych mohl začít vyjmenovávat, které songy mi strašně moc chyběly, ale ve finále jsem byl jako vždycky spokojený a koncert si užil. Polyho záda taky vydržela, a vydržela i samozřejmý přídavek, tak snad je to OK a INSANIA bude pokračovat v krasojízdě.

Už několikrát jsme psali a taky o tom pořád debatujeme, že vybrat k INSANII předkapelu je problém. V podstatě to nejde udělat tak, aby fanoušci byli spokojení, natolik je brněnský kvartet originální. Letos padla volba na SATISFUCKTION, což je bez debat legenda tuzemského crossoveru, vždyť existuje čtvrtstoletí a kousek k tomu. Uznávám, že po instrumentální a vokální stránce jde o vynikající záležitost, že to chlapy i po těch letech baví a že jsou na pódiu jak utržení ze řetězu (hlavně basák), ale když mě tahle muzika míjí. Půl setu jsem si poslechl, pokýval hlavou, že to kluci umí, ale že mix nu metalu, hardcoru, rocku a nevím čeho ještě pro mě prostě není určený.


Coornelus:

Šestý říjen jsem měl v kalendáři zapsaný červeným písmem. Naše oblíbená INSANIA totiž ten den měla zavítat do Prahy a pokřtít tady svou poslední desku. A u toho jsme s Johanem nemohli chybět. V podvečer přebírám do svého vozu strakonicko-sušickou sestavu, která ve složení rejpal, milovník jídla, dočasný invalida a mladá punkerka jede dělat parádu přímo do „cééntra“ Prahy a to do klubu Rock Café. Po menší procházce čekáme poměrně dlouho, než se začne pouštět do spodních pater klubu, kde už ladí cajky předkapela SATISFUCKTION.

SATISFUCKTION jsem viděl naposled někdy plus mínus před pěti roky na jejich festiválku Dead End. Shodou okolností tam také tenkrát hrála INSANIA. Klukům přibylo za tu dobu pár šedin, ale hudebně na tom zůstali stejně, což je problém, který s nimi a jejich výrazem mám. Hudebně kapela koketuje nejblíže s nu metalem, kdy se snaží být hutná ve slokách a své skladby vždy obohatit výrazným refrénem. A na ony vrcholy svých skladeb mají jihočeští za mikrofónem trumf. Broňa je zpěvák, který svým hlasem dokáže potěšit, přesto už mi je jejich vyznění dost vzdálené, i když tuším, že máme v devadesátkách nemálo společných oblíbených interpretů. To, že je kapela někde jinde, než mi je mi po chuti, prezentovalo třeba stadiónové roztleskávání asi třech fans, kteří na to reagovali. Pár skladeb se dalo celkem v klidu poslechnout, ale s nástupem pomalé věci se sál začal vyprazdňovat a předsálí plnit.

INSANIA od začátku zněla divně. Rosťův kopák byl tak rušivým elementem, že dostal zvukař žlutou kartu a dvě skladby na zlepšení, jinak bych na něj poslal Johana. (úsměv) Toho se mistr zvuku evidentně zalekl a dal vše do pořádku. Poté lze zvuk označit jako výborný. Horší to bylo s Polyho vokálem, který s prvními slovy naznačoval, že je něco špatně. Poly se následně omluvil za svoji indispozici a časem se rozezpíval, a i když k ideálu něco scházelo, necítil jsem se ochuzen. Ale bylo evidentní, že Poly po čas celého setu trpí. Ještě, že INSANIA neměla v sobotu další koncert…
 
Playlist pochopitelně doznal změn a tak se šetřilo skladbami z desek „Rok´n´Freud“ a „Kult Hyeny“, které patřily v minulých létech ke standardním položkám. Ty byly nahrazeny věcmi z posledních dvou desek a hlavně novinka „Spam“ byla zastoupena z poloviny, což je poměrně slušné číslo... ale proč chyběla „Celestýna“ a „Chyby“??? Sakra práce. (úsměv) Hned zkraje setu se objevil jeden z hostů – Honza Vozáry, který si na svůj industriální nástroj střihnul společně s kapelou skladbu z čerstvého alba „Bohové jdou k lidem“ a následně pokřtil „Spam“. Ze starších věcí zazněla skvělá hitovka „Máj“, na které se ukázalo, že lidé reagovali méně než na věci z posledních dvou alb, což koresponduje s tím, co Poly povídal v našem letním rozhovoru. Nechyběla ani Klímou odeřvaná hardcoreová detektivka, která bude zřejmě v setu už navždy. Hlasivky jsem si potrápil s věcí „Večer, kdy Freud zpíval basem“, v které si s Polym zabékali avizovaní hosté – Dan Kurz (ATARI TERROR, K25A) a už jednou zmiňovaný Broňa Míka. Jejich přínos byl ale spíš kontraproduktivní, v případě Broni vyloženě levoruký. Po hodině, kdy odezněly tóny poslední věci „Charisma Krysy“, si publikum vyřvalo přídavek, který vzhledem k Polyho indispozici zazněl jen v podobě tradičního „Zimního varování“, které potěší vždy.

A to bylo vše. Oproti minulým koncertům v klubu, do kterého se INSANIA jednou ročně vrací, byl koncert z pochopitelných důvodů kratší, ale i tak jsem byl spokojen. INSANIA mě v podstatě nikdy nezklamala a ani teď se na tom nic nezměnilo. Kvalitně odvedená práce.


Zveřejněno: 10. 10. 2017
Přečteno:
4011 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

10. 10. 2017 20:36 napsal/a Berry
Pánové, díky!
Ve všech směrech kvalitně odvedená práce takhle při pátku.