Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
DARK GAMBALLE – „Dobrý lhář“

Německou blackmetalovou kapelu ULTHA představuje v rozhovoru kytarista a zpěvák Ralph.

ULTHA se dostala v našich končinách do širšího povědomí díky setu na letošním festivalu Brutal Assault. Kapela předvedla precizní vystoupení plné atmosférického black metalu, v kterém je zjevná inspirace jak americkou odnoží tohoto žánru, tak i klasického norského pojetí. Důvod, proč kapelu oslovit, byl na místě. Slova se ujal lídr a duše kapely Ralph, který ochotně ULTHU představil a nezůstalo jen u toho, probrali jsme spolu další témata, která se většinou točila kolem black metalu a na která Ralph věcně reagoval.

Je rok od vydání vašeho posledního alba „Converging Sins“, v jaké fázi se teď ULTHA nachází? Pracujete na nových věcech, koncertujete…

My máme pořád co dělat, i když přes léto se díky festivalům naše aktivita trochu zpomalila. Momentálně se připravujeme na naše letošní, už druhé, turné, které pojedeme s našimi oblíbenými YELLOW EYES z New Yorku. Společně budeme projíždět Evropu a jedna ze zastávek bude čtvrtého listopadu v Praze. Kromě toho pracujeme na skladbách pro naši třetí desku.

V létě jste se u nás představili v rámci festivalu Brutal Assault. Když jsem zaregistroval v soupisce festivalu vaše jméno, které mi v kombinaci s tím, že hrajete black metal, znělo zajímavě, nastala fáze pochybností, když jsem se dozvěděl, že jste z Německa. Omlouvám se za takovou povrchnost, ale bylo to tak. O to větší překvapení bylo, že potom, co jsem si vás poslechnul, nespojoval bych vás s vaší zemí ani náhodou. Máš k mým předešlým větám nějaký komentář? Když jste kapelu zakládali, byla tam snaha odlišit se od toho, co si člověk pod pojmem black metal z Německa představí?

Otázka je, co si pod pojmem německý black metal představit? Do tohohle žánru jsem poprvé proniknul v roce 1993 a první jméno, které se mi vybaví, jsou EMINENZ. Vzpomínám si, že jsem si jejich debut koupil na CD a taky na to, jak jsem byl touto deskou znuděný. O druhou vlnu německých blackmetalových kapel jsem se potom nezajímal nikdy. Nedávno jsem se ponořil do kompletní diskografie NAGELFAR, kterou jsem dostal od jejich bývalého zpěváka. A můžu ti říct, že to byla skvělá skupina a mrzí mě, že jsem je objevil až teď. Moje top německá blackmetalová kapela byla a navždy bude KATHARSIS. Každopádně žádná z těchto kapel nemá sebemenší vliv na tvorbu mé muziky. Nedávná vlna novějších německých kapel, jako jsou SUN WORSHIP, UNRU a TONGUE, mi je mnohem bližší. Ale také nezníme jako oni. Vypadá to, že sdílíme společnou myšlenku na zakomponování dalších nových vlivů a nechceme jen neustále recyklovat zaběhlé a dnes už vyčpělé šablony, které Norové vytvořili v devadesátých letech. Moje nápady pro ULTHU přicházejí ze všech stran.

Když se ještě vrátíme k létu… jak se vám na Brutalu hrálo? Za mě panovala z vašeho setu velká spokojenost, navíc si myslím, že jste dostali to nejlepší místo na hraní, jaké jste vůbec mohli – Oriental stage, jejíž stísněnější prostory dodávaly vaší show v kombinaci s hudbou zajímavou atmosféru.

Tenhle koncert byl rozhodně jeden z těch nejlepších a nejpůsobivějších, jaké jsem kdy odehrál. Myslím si, že to takhle v kapele cítíme úplně všichni. Celé prostředí bylo neuvěřitelné. A máš naprostou pravdu v tom, že Oriental stage byla pro nás ideálním prostorem. Ten den jsme potom potkali spoustu nových lidí a dostali jsme od nich jen samou pozitivní zpětnou vazbu. Bylo by skvělé si zase někdy na Brutalu zahrát.

Jak je na tom ULTHA obecně s koncertováním? Jste ve fázi, kdy si budujete jméno? Měli jste už nějaké souvislejší turné?

Zatím jsme absolvovali dvě turné. Jedno s berlínskými SUN WORSHIP v říjnu 2016 a to druhé letos v dubnu s brooklynskými WOE. Na tom druhém turné se nám podařilo dostat se i na velké scény, na kterých jsme dosud nehráli. Vystupovali jsme na takových prestižních akcích, jako je Roadburn, Doom Over Leipzig, Dudefest a další. Nechceme nic jiného, než udržet ULTHU naživu a tvořit dobrou hudbu. Rádi hrajeme živě a pro mě osobně je velmi osvobozující pocit představit něco tak osobního a intimního, jako jsou naše písně, lidem v tváří v tvář. Proto máme přesnou představu o tom, jak by měla show ULTHY vypadat, znít a působit po pocitové stránce. To je náš největší cíl, chceme, aby byl koncert pro nás a naše publikum emocionálním zážitkem. Pokud se lidem líbí to, co děláme, a všechno kolem nás se rozrůstá, je to skvělé. A je potřeba říct, že jsme mnohem známější, než jsme očekávali. S naší momentální situací jsme plně spokojeni a líbí se mi, jakým se to vše kolem nás hýbe směrem. Stagnace je smrt.

Na pódiu v Jaroměři jste působili dojmem, že ač jste mladou kapelou, máte zkušenosti. Nasvícení, výborný zvuk, když se k tomu připočte kvalitní hudba, pro posluchače to musel být zážitek. Také se na vaši adresu napsalo hodně chvály. Jak se vy sami cítíte na pódiu? Jak koncert prožíváte? Máte v tu chvíli něco jako svůj vnitřní svět, necháváte se unášet hudbou do jiné dimenze a je vám v podstatě jedno, jak fans reagují, nebo si všímáte, jak je publikum vaší hudbou zaujato, atd.?

Každý z nás hraje v nějakých kapelách přes 20 let a dohromady jsme odehráli víc než 500 koncertů. Takže je jasné, že máme zkušenosti s tím, jak vystupovat a jakou odvádět v kapele práci. Když jsme ULTHU zakládali, měl jsem v hlavě spoustu představ jak prezentovat naši hudbu naživo. Existuje totiž velký počet nešvarů, které ostatní kapely a někteří osvětlovači dokážou vyprodukovat a které mi hodně vadí. Chci, aby naše živé sety byly stejně upřímné jako naše hudba.

Domnívám se, že každý z členů naší kapely se cítí na pódiu jinak a každého nakopává něco jiného, ale obecně řečeno si všichni hraní naživo užíváme a řekl bych, že to je dost důležité proto, aby naše show působila autenticky. Vzhledem k tomu, že naše skladby jsou pro mě velice osobní –  v podstatě jakýmsi deníkem, vnímám intenzivněji chvíle, když zrovna zpívám svůj part a vidím, že to na někoho působí, když zpívá text společně se mnou, protože vidím, že pro něj ta slova něco znamenají. Určitě jsem ve svém vlastním světě, ale zároveň pozoruji publikum, protože chci vidět, zda lidé rozumí tomu, co děláme a jestli se s tím ztotožňují. Je to pocitová věc, které ostatní možná nedokáží porozumět.  

Black metal jako žánr v jeho konzervativní podobě přináší dost klišé. Vy do klišé roviny po hudební stránce nezapadáte a připadáte mi nad věcí, jediná věc, která mi k vám úplně nesedí, je obrácený kříž v logu. Váš odpor vůči křesťanství je tak silný, že se promítl i do loga?

Máš pravdu, že tenhle subžánr je určitě jedním z těch nejvíce extrémních, pokud jde o zákonitosti a pravidla. Neřekl bych, že se o tyhle věci nestaráme, ale nejsme jimi tak moc pohlceni, tak jako to dělá spousta dalších kapel. Ve své podstatě není ULTHA klasickou blackmetalovou kapelou, ale naše logo a obrácený kříž, který je v něm použitý, jsou vyjádřením respektu k tomu, odkud tato hudba pochází. A ano, náboženství nestojí za nic, ale necítíme vůči němu nenávist. My jenom vidíme náboženství jako něco velmi problematického v jeho organizované podobě a opět věc zákonitostí a pravidel, která lidi nutí do rolí, namísto toho, aby byli svobodní – duchem.

Umíš si sám sebe představit, jak stojíš na pódiu a máš na obličeji napatlaný warpaint? Uvažoval si někdy o této poměrně typické součásti kapel hrajících black metal?

Nikdy. To bych nebyl já. Vyrostl jsem na kapelách jako EMPEROR, MARDUK a MAYHEM a byl jsem fascinovaný jejich fotkami. Pořád si kupuji raw undergroundové desky, na kterých je vyobrazený týpek, jak se prochází lesem, na sobě má plášť a corpsepaint na obličeji. Pořád je to populární a stále se mnoho kapel maluje, i mně se to líbí, ale osobně bych to nikdy neudělal. Můj pocit spirituality a motivace k této hudbě přichází odjinud, než je tomu u skupin, které nosí painty (pokud k tomu mají vůbec upřímnou motivaci a ne jen, že si myslí, že painty jsou něco, co se MUSÍ udělat).

Od prvního dema, které vám vyšlo v roce 2015, jste nahráli velké množství materiálu. Dvě desky, EP, split, sedmipalec… To je velká porce muziky za velmi krátký časový úsek. Čím to je, že jste jako ULTHA tak aktivní a skladatelsky plodní?

Znovu to zopakuji. ULTHA je kapela, která je mým deníkem a zároveň i mou duševní očistou. Musím neustále něco tvořit, nebo bych se zbláznil. Moje práce a velký počet těžkostí každodenního života mě dusí – psaní hudby, zkoušení s kluky a výjezdy na turné s kapelou jsou poslední skutečnou rebelií a svobodou v mém životě.

Vaše skladby jsou hodně dlouhé. Na debutu kolem deseti minut, na posledním albu má dokonce první song délku osmnácti minut. V čem spatřujete kouzlo tak dlouhých kompozic? Proč jste se rozhodli tvořit touto formou?

Na téhle nahrávce se skladby takhle prostě vyvinuly. Zajímali jsme se o hypnotické prvky, které používají kapely jako ASH BORER, FELL VOICES a WOLVES IN THE THRONE ROOM a které jsou použity v ambientních projektech nebo v hudbě pro film. Chtěl jsem složit materiál, do kterého se můžeš ponořit a nechat se unášet. Vždycky jsem upřednostňoval tyhle hypnotické prvky v black metalu a všechny moje oblíbené kapely tento přístup používají.

Na nahrávkách, a bylo to vidět i naživo, se střídáte o vokály, které máš na starosti ty společně s Chrisem. Podle jakého klíče si je mezi sebou dělíte?

Píši texty, a jakmile je song hotový, vezmu si ten návrh a různě si pohrávám s větami. Poslechnutím skladby potom získávám jasnější představu o tom, čí hlas bude prospěšnější v té které části. Společně s Chrisem si potom nad tím sedneme a vše prodiskutujeme a upravíme tak, dokud nejsme oba dva spokojeni. Moje předchozí zkušenost s hraním v PLANKS mi hodně pomáhá zaměřit se na hlas jako na další nástroj.

Na posledním albu je slyšet ženský element v podobě hlasu Rachel Davies. Jak tě napadlo ji oslovit a proč jste zatoužili mít na svém albu čistý ženský vokál?

Hlavně proto, že jsem vždycky chtěl, aby Rachel nazpívala nějakou píseň, kterou jsem složil. S Chrisem jsme byli vždy fanoušci ESBEN AND THE WITCH a náhodou jsem se s Rachel spojil. Rádi jsme se navzájem poznali a začali jsme spolu komunikovat. Nápad se zrodil, Rachel oslovila moje skladba a můj textový přístup, a tím pádem to ráda udělala. Je to určitě jedna z pěti nejlepších věcí, které se mi na hudební úrovni staly – sen se stane skutečností.

Mít ženský hlas na emocionální nahrávce smysl pro mě má, protože jen málo mužských vokálů se tě dotkne tak jako ženský projev. Rachel je někde na vrcholu potravinového řetězce, pokud jde o emocionální hlas plný intenzity a krásy. Je to neuvěřitelně jemná a silná žena, která vložila do našeho alba něco výjimečného a zvláštního. Nikdy jí nedokážu za to všechno, co pro nás udělala dost poděkovat.

Black metal, má mnoho odvětví, vy jste nejvíce spojováni s norskou a americkou školou, to budou zřejmě odnože, které vám sedí nejvíc. Ale jsou tady další a neméně zajímavé scény, jako je momentálně silná islandská vlna, nebo před pár lety velice zásadní francouzská škola. Baví tě jako posluchače sledovat všechny mou jmenované scény? A v čem tkví podle tebe kouzlo black metalu? Proč je pro tebe tenhle druh hudby tak fascinující?

Kouzlo black metalu? To je těžké. Nevím. Na tohle konto můžu jen říct, že tenhle styl na mě poprvé silně zapůsobil jako na třináctiletého kluka, protože jsem tou dobou měl zálibu v okultních hororových filmech. Chlapi, kteří vypadají jako duchové, pobíhající v lesích nebo na hřbitovech, pálí kostely a dělají tuhle strašidelnou hudbu, mě zaujali. Hloubka emocí, kterou nese, ve mně začala působit až v pozdějším věku a to až natolik, že se dodnes nemůžu tohohle stylu nabažit. Nechápej mě špatně, je to stejné jako u dark wave, což je pro mě druhá velká hudební láska, kterou mám: oba styly mají společné, že 90 % kapel jsou strašné a zaměnitelné kopie. Ale zbylých 10 % pro mě znamená nejvíc.
Mám oblíbené kapely téměř ze všech koutů světa. Možná nejvíce v sektoru USBM, takže máš pravdu, když nás tam uvedeš. Ale myslím, že je těžké, když lidé říkají, že „ULTHA zní jako USBM“, protože většina USBM kapel, které ovlivňují moje skládání, nejsou nějak extra známé a nezní jako klasický USBM. Určitě jsem nebyl ovlivněn skupinami, jako jsou NACHTMYSTIUM nebo KRIEG. Líbí se mi, ale nezní tak, jak chci znít já. A tak je to s každou zemí. Vezmi si islandský hype. Fakt se mi moc líbí MISTHYRMING. Jsou „punk as fuck“, ale většina kapel z jejich okolí zní jako norské klony a to mě už nezajímá. Jsou to dobré kapely, ale nic, co vidím jako něco, z čeho si brát příklad pro svou tvorbu. Máš tady divnou kapelu jako jsou WORMLUST, kterou nejsem schopný pochopit, ale pak ti stejní lidé vytvoří projekt jako LJÁIN. Téměř nikdo ho nezná a přitom jejich dvě vydané EP mě úplně oddělávají a já pak jen sedím a jenom žasnu. Chápeš, co myslím? Takže se dá říct, že má tvorba je ovlivněná hudbou z celého světa a zhruba deseti různými hudebními styly, další blackmetalové kapely jsou skoro na dně seznamu vlivů. To pak skončí smícháno s dalšími vlivy a pocity čtyřech „škol“ – odvozená kvintesence je ULTHA, možná to zní evropsky, americky, skandinávsky nebo německy, kdo ví, musí to být takové, jak se cítíme my.

Všechny vaše grafické práce, ať už obaly nebo fotky, jsou v černobílém provedení, tady záměr chápu a k black metalu je to asi ta nejlepší volba. Celkově vaše práce vypadají jako kvalitně provedené, snažíte se i na tomto poli být perfekcionisté?

Máme jasnou představu o tom, jak by naše hudba měla vypadat. Vše je většinou černé a bílé, protože to nejlépe odpovídá pocitu z naší hudby, zatímco naše živé sety jsou komplet nasvícené červeně. Pokud se najde umělec, který dokáže používat barvy tak, aby v nich byl neustále zachován pocit z naší muziky, klidně budeme mít obaly a fotky v barvě. Na vysoké umělecké zručnosti si potrpíme. Je pro image naší skupiny velmi důležitá.  

Nahráli jste dvě coververze. Co vás k tomu vedlo a jaký máš názor na přehrávání cizích skladeb?

Mám to rád, ale musí to být nějaká výzva. Většinou nemám myšlenku udělat to ve stylu „metalová kapela předělá věc metalové kapely“, ale coververze BATHORY byla spíš jako převyprávění. Byli jsme požádáni, abychom se podíleli na kompilaci k poctě BATHORY a protože tato skupina je podle našeho názoru nejdůležitějším předkem toho, co děláme, nemohli jsme říci ne. Druhá coververze od MIGHTY SPHINCTER byla něco, co jsem vždycky předělat chtěl, uchopit to ve formě doomové skladby, což mi přišlo prostě dokonalé. Předpokládám, že nějakou coververzi v budoucnu uděláme znova. Je to poklona a úcta ke kapelám, které dokázaly vyjádřit něco, s čím se můžeš ztotožnit.

Jako ULTHA jste se vyprofilovali jasným stylem, co bude dál? Žádné výrazové velké změny se asi očekávat nedají, ale určitě máte plány jak znít svěže a neopakovat se. Co se od vás dá čekat do budoucna?

S „ Converging Sins” jsme rozhodně definovali náš vlastní styl a odvětví. Naše novější skladby se změní a budou obsahovat věci, které jsme dosud neudělali. Ale nebude se jednat o nějaký výrazný odklon od toho, co jsme dělali dosud. Pořád to bude ULTHA, která bude ještě o něco pokrokovější. Alespoň v to doufám.

Ralphe, ty jsi před ULTHOU působil v zavedených PLANKS. Jak na tuto éru vzpomínáš?

Jako na intenzivní. Tahle kapela byla pro mě velice osobní, je těžké to vyjádřit. Ale myslím si, že PLANKS mají stejný osud jako většina menších kapel, lidé na ně začnou po jejich rozpadu zapomínat. Což je naprosto v pořádku, protože PLANKS jsem dělal hlavně pro sebe.

S tvým jménem je spojená další kapela CURBEATERS, které vyšlo na jaře EP, můžeš nám říct, o co se jedná?

CURBEATERS je projekt, na kterém se podílím společně s naším klávesákem Andym a kluky z BLACK SHAPE OF NEXUS. Představa krátkodobého projektu začala už před 15 lety, ještě předtím, než vznikly kapely PLANKS, IRA, B.SON atd. Složené věci nebyly nikdy nazpívané, takže minulý rok, potom, co Andy postavil svoje studio Goblin Sound v Kolíně nad Rýnem, jsem tři skladby nazpíval a Golden Antenna Records se to rozhodli vydat v nákladu 300 kusů. Několik jich ještě je pořád k sehnání, takže pokud si nikdo libuje u temného a zlověstného doom/sludge, může se po tomto dokumentu naší evoluce poohlédnout u Golden Antenna Records.

Na závěr ti chci poděkovat za tvůj čas, který si trávil s tímto rozhovorem. Máš-li něco na srdci, ven s tím.

Děkuji za poskytnutí prostoru a za to, že se snažíš dostat povědomí o ULTHĚ do částí Evropy, kde ještě nejsme tak známí. Pokud by měl kdokoliv zájem o náš koncert, ať se klidně obrátí na adresu luc(zavináč)doomstarbookings.com. Moc rádi bychom u vás hráli víc koncertů.

Překlad: Pan X

https://templeofultha.com
https://www.facebook.com/templeofultha


Zveřejněno: 01. 10. 2017
Přečteno:
3629 x
Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

17. 10. 2017 16:57 napsal/a CNHVL
4.11.2017 klub Famu
ULTHA s YELLOW EYES vystoupi v Praze 4.11.2017 ve znovuotevrenem klubu FAMU na Smetanove nabrezi 2..
07. 10. 2017 20:42 napsal/a immortal
:-))
Kdo mlčí souhlasí. To mám radost :-)) . A pozor fotbalu rozumí u nás pouze dva lidi RB a já :-)) .
04. 10. 2017 20:15 napsal/a immortal
Es ist eine Katastrophe
Na první pohled se zdál být tento rozhovor jako vždy vymazlenej. Po zamyšlení se nad tím co tím chtěl básník vlastně říct mne napadá sousloví v nadpisu mého příspěvku. Řečeno mluvou Járy Cimrmana nelze v některých otázkách poznat kdo je vyšetřovatel tj. praktikant Hlaváček a kdo vyšetřovaná tj. Vilma. V jednu chvíli to vypadá, že vyšetřovaná vzala vyšetřovateli klávesnici a hodila si jí do výstřihu (smích). Někde se snaží autor sám sobě odpovědět při kladení otázky, jinde již podsouvá odpověď tázanému, někde se dokonce snaží tak trochu slušně řečeno zalíbit. Za vrchol považuji tlačit kapelu pomalu ke křesťanství, když se tazatel pozastavuje nad obráceným křížem. Dále by mne zajímalo jestli termín, že black metal je klišé, není jen klišé různých pisálků snažících se BM někam zatlačit. V této \"otázce\" je BM klišé a v jiné se nabízí islandská vlna, nebo zásadní francouzská škola, tak nevím jestli je či není klišé. To máte totiž z těch vašich škatulek. Nejsou ono klišé i jiné styly? Třeba doom, nebo thrash (teď by se měli ozvat ultras fans těchto stylů)? Zásadně nemohu souhlasit, že by norskej \"devadesátkovej\" BM byl vyčpělej. Tento rozhovor, ač možná plnej informací a zajímavých pohledů kapely, na mne působí a teď parafrázuji mistra Donutila: Když se tě ptám, tak mi odpověz, tak jak bych odpověděl já.