V pondělí 11. 4. 2005 poctili svou návštěvou zlínský Golem Gambrinus klub němečtí Masterplan. Jednalo se o druhou koncertní zastávku kapely v ČR (předchozí den vystoupila v Plzni). Koncert pro fanoušky i případné zvědavce připravila agentura Pragokoncert.
Golem klub je příjemné místo, které možná narušuje jen, mnou vždy při psaní reportu zmiňovaný, sloup uprostřed ?fans plochy?. Tentokrát se v klubu dalo hýbat i dýchat. Návštěvníků koncertu bylo jen něco před dvě stovky.
Pro roli ?předskokana? agentura Pragokoncert tentokráte zvolila valašskou kapelu Power 5. Kapela započala své přibližně třičtvrtěhodinové vystoupení nějakých deset až patnáct minut po osmé hodině večerní (čekalo se na opozdilce z řad návštěvníků koncertu). Power 5 měli v klubu své skalní fanoušky, kteří na ně z vervou hrozili a pařili. Valašští hoši odehráli svůj set tak jak uměli. Více mě zaujala až předposlední hraná skladba, jinak jsme se žel s kolegou fotografem celkem nudili. Pokud zpěvák kapely s názvem, který je anglickým překladem slova ?síla? nestíhá dýchat a tudíž ani zpívat jak by si muzika zasloužila, je to při nejmenším škoda.
Nastala přestávka na změnu pódiovky a občerstvení publika a krátce po půl desáté na pódiu stanula kapela večera ? Masterplan.
Masterplan jsou kapelou poměrně mladou, která se rekrutovala z bývalých členů známých hudebních těles takže rozhodně máme co dočinění s profesionály. Zakládající členové kytarista Roland Grapow a bubeník Uli Kusch působili až do podzimu 2001 v melodic metalových Helloween, baskytary se ujal bývalý basák hamburské kapely Iron Savior Jan S. Eckert, za kávesami stojí Axel Mackenrott (ten byl před Masterplan spíše studiovým hráčem, případně se objevil v řadě revivalových kapel) pomyslnou ?třešničkou na dortu? je zpěvák Jorn Lande, který patří mezi nejlepší světové vokalisty v metalovém ranku ? tedy říká a píše se to o něm.
Debutový singl Masterplan s názvem Enlighten Me spatřil světlo světa v listopadu roku 2002, v lednu 2003 následovalo stejnojmenné řadové album Masterplan obsahující jedenáct skladeb a dva bonusové songy, koncem roku 2004 vyšlo EP Back For My Life a v lednu letošního roku druhé řadové album nazvané Aeronautics. Album obsahující deset tracků se setkalo s velmi pozitivní odezvou. Masterplan jej propagují prostřednictvím evropsko-japonského turné. Součástí turné byly i plzeňský a zlínský koncert.
V úvodu koncertní show zaznělo intro z posledně jemnovaného alba Aeronautics doprovázené světelnými efekty. Na úvod zněla skladba Crimson Rider. První třetina koncertu byla dosti chabě ozvučená, což se vymyká mému chápání, vzhledem k tomu, že kapela si vozí svého zvukaře, který by na ni měl být zvyklý. Navíc v Golemu bývá zvuk bezproblémový.
Jelikož jsme měli povoleno fotit jen po dobu prvních tří skladeb, klasicky jsme cvakali jeden obrázek za druhým? Jorn Lande si této skutečnosti byl vědom a hodně viditelně pózoval, dělal obličeje do objektivů? Tvářil se zktrátka velmi nepřirozeně (vypadal trochu jako o pár desítek kilo lehčí Meat Loaf ? ovšem ten působí na rozdíl od Landeho mile). Štěstí, že jeho nepříjemné působení vyrovnával sympatický basák Jan S. Eckert, který měl po celou dobu koncertu ústa od ucha k uchu, prokládal komentář k písním nejrůznějšími vtípky, navozoval dobrou atmosféru. Velmi mladě vypadající keyboardista Axel Mackenrott odehrál koncert ve vínově červených kožených kalhotách a v tričku s obličeji ?osazenstva? Kiss. Klávesy bych se dle mého názoru mnohem lépe uplatní v jiných metalových stylech než je ?heavík?.
Abych ovšem pánům z Masterplan nekřivdila: hudebníci jsou jistě vynikající, zpěv je na dobré úrovni a nejspíš ? a to bylo patrné i na publiku v Golemu ? dokážou své fanoušky nadchnout a strhnout.
Kapela přislíbila hrát dvě hodiny čistého času a svému slibu dostála. Průřez tvorbou Masterplan byl zvolen tak, že zastupoval skladby jako např.: z vůbec prvního počinu kapely Enlighten Me (stejnojmennou skladbu kapela prezentovala), Kind Hearted Light, také stejnojmenná píseň z EP Back For My Life, z prvního řadového alba Masterplan jsem zaznamenala Spirit Never Die, Bleeding Eyes, Crawling From Hell z nového alba Aeronautics zazněly skladby Wounds, I´m Not Afraid, Black In The Burn.
Tři poslední skladby byly odehrány jako přídavek. Součástí koncertu byla pasáž s představením všech členů kapely (role konferenciéra se ujal opět Jan), krátkými sóly jednotlivých členů kapely a děkovačkou zvukaři, pořadateli, fanouškům, ? Jorn Lande dozpíval, odešel do backstage následován ostatními členy kapely, rozsvítilo se světlo a šlo se domů.
Mám-li se vyjadřovat odlehčeněji: ?koncert byl ok?? Mno, myslím, že na tomto mém výroku je patrná absence neutuchajícího nadšení. Předestírám, že hodnocení koncertů je vždy subjektivní záležitostí, proto se tentokrát pokusím spíše o neutrální komentář. Koncert byl jistě dobrý, možná výborný, nicméně přiznávám, že jsem zažila i lepší akce a energičtější kapely.
