Festa De La Pohoda je příjemný jednodenní festival konaný v pěkném prostředí „na zelené louce“. Letos jsem na místo činu zamířil… a tady musím loňské věty začít korigovat... loni jsem byl na Festě počtvrté, letos tedy popáté v řadě. Zatímco v minulosti se na akci prezentovaly tuzemské či slovenské kapely, loni se na ní objevily i zahraniční party, a nešlo o nějaká neznámá jména, ale o žánrové veličiny ACTIVE MINDS či KISMET. Letos pořadatelé vytáhli z rukávu další eso, THE RESTARTS, kteří jsou dobře známi nejen hledačům pokladů, ale i odběratelům počinů Papagájova Hlasatele, který anglickým divochům vydal několik alb. Dalším tahákem pro mě byli SEE YOU IN HELL, dlouho jsem neviděl COMMODORE 64 či DEZINFEKCI, zbytek jsem bral jako zpestření resp. kapely typu „třeba překvapí“…
Na místo činu jsem dorazil akorát na čas, kdy měla začít první kapela. Ještě před ní se snad hrálo divadlo, nejspíš pro děti, kterých se v areálu celé odpoledne a vlastně až do noci pohybovaly desítky, takže lze Festu označit jako rodinný festival. Běžní občané a mravokárci by sice nad rodinkami, které tvořili taťkové v otrhaných ohozech, potetované mamky a děcka v tričkách punkových kapel lomili rukama, ale děti vypadaly šťastně a rodičové jakbysmet.
Méně spokojeně vypadali v 16.00 tři čtvrtiny COMMODORE 64. Tou dobou totiž čtvrtá čtvrtina porušovala dopravní předpisy (nejspíš), protože při vybalování cajků zjistila, že doma zapomněla baskytaru (určitě), tak se pro ni vracela… Při předpokládané délce setu prácheňské party ale ani patnáctiminutové zpoždění nehrálo roli, protože na zhruba patnáct skladeb jim stačilo zhruba patnáct minut. „Komodoři“ se na Festě objevili před třemi roky, kdy se akorát rozjížděli, nyní už za sebou mají sedmipalcový split s RESTRICTION i účast na kompilaci „Posloucháte jižní Čechy 4“. Kapelu tvoří ostřílení borci mající (s výjimkou zpěváka, asi…) ještě další kapely – CONOPED, SVINĚ! – a právě někde mezi těmito kapelami se hudebně pohybují i COMMODORE 64, takže svižný hardcore punk, bez zbytečných kudrlinek, agresivně, s pořádným řevem. Minutové skladby odsýpaly jako písek v přesýpacích hodinách, na začátek matiné ideální volba.
TELESA OHNEPAL disponuje zajímavým názvem i zajímavou produkcí, alespoň podle prvního setkání s kladenskou partou takto soudím. TELESA funguje asi od roku 2011, zatím jsme se míjeli, ale ve Vodňanech jsem s chutí vyslechl celý set, o který se postaral kvartet v nejlepších letech. (úsměv) Akční zpěvák, podobně jako frontman první kapely, strávil celý set na place pod pódiem a chrlil texty do svižné muziky postavené na tradičních punk HC základech.
THANX se na Festu vrátili po dvou letech, ale v lehce pozměněné sestavě. Za bicími zůstal bubeník TELESA OHNEPAL, ke změně došlo i u baskytary, kdy Wonida nahradil Martin Soušek, který má za sebou a asi i vedle sebe ještě celou řadu dalších kapel. A do třetice – na pódiu stanul ještě malý klučina s malou kytarou a velkými chrániči sluchu. Nejvýraznější tváří THANX je Amrit Sen známý hlavně z MICHAEL´S UNCLE, nejvýraznější nejen co do projevu, který je živelný, ale i co do grimas, které jsou nepřehlédnutelné. I THANX mě bavili, sice šli na punk z trochu jiné, řekněme alternativní strany, a kvalitu vystoupení mělo.
Stejné slovo (kvalita) mi přišlo na mysl, když se rozehráli STRÖM. Na Festě se sem tam objevují i nepunkové kapely, ale zatímco loni šlo o vyložený přešlap (GAUNEŘI), letos pořadatelé vybrali dobře. STRÖM tvoří ostřílení muzikanti, což bylo patrné od prvního tónu, a což se potvrdilo, když jsem si kapelu proklepl na netu. U basy Filip Kolací, kterého si pamatuji z PLEXIS (album „White Killer“), kytaru a vokál obstarává Radek Hrádek Albl (mj. SLUT), za bicími sedí Borek Ondráček (ŠVIHADLO), a už z výčtu kapel, které jsou žánrově rozevláté, lze odhadnout, že i tvorba STRÖM není na první poslech. Ten mě ale bavil, a doma při psaní těchto řádků si ujasňuji, že právem. Kapela o sobě tvrdí, že produkuje originální mix HC, jazzu a art rocku a v muzice se objevuje mnoho nepravidelných rytmů, což sedí, lépe bych to nenapsal. Z uvedeného je asi jasné, že kovaní punkáčové u téhle muziky blahem neslintali, takže prostor pro diváky poněkud prořídl.
Na DEZINFEKCI se samozřejmě lidi sešli v mnohem větším počtu, českobudějovická kapela je na Festě a obecně v Jihočeském kraji jako doma, takže odezva u publika byla od první skladby hlučná jako muzika bratrského dua a jeho kamarádů. Proti předešlé vyklidněné partě se hrála o poznání agresivnější muzika, více hardcore a méně punk, s pořádným řevem Maxeeka a doprovodným Pufffyho, který navíc v den konání akce slavil narozeniny, což se projevovalo tím, že během večera obcházel areál s pořádnou flaškou pálenky v ruce a nabízel kdekomu… a jestli si to dobře vybavuji, tak i fanouškům pod pódiem během setu (Nebo to bylo během setu jiné kapely??? Ach jo, ta paměť… – úsměv). Každopádně DEZINFEKCE to vzala za správný konec, vystřílela zásobník během asi půlhodiny, což bylo ideální.
P.S. měli jednoznačně největší kotel a hráli, myslím, vůbec nejdéle. Tenhle sranda punk s chytlavými popěvky a nějakými těmi vulgarismy samozřejmě přitahuje pozornost davů, mě ale kapela nebaví, takže jsem se jal rokovat s kamarády o důležitých věcech, odpočívat vně areálu a vůbec tak nějak marnit čas před nejočekávanějšími kapelami večera.
Na SEE YOU IN HELL jsem byl zvědavý nejvíc. Tím nechci snižovat kvalitu ani věhlas THE RESTARTS, ale dávám přednost našim kapelám a SEE YOU IN HELL patří mezi mé oblíbence. Po oné smutné události jsem Brňáky ještě neviděl, ale na rozdíl od kamarádů jsem se neobával, že by to mohlo dopadnout špatně. Někteří jedinci se totiž báli, že to bude moc metal, a ještě k tomu black, a málo hardcore/crust. Ale ono to bylo hlavně hardcore/crust a málo metal, ale co je hlavní, bylo to nasrané a energické až běda. Dva noví členové do kapely zapadli, stejně jako nějaké lihoviny do zpěváka, který se na pódiu proháněl jako smyslů zbavený. Trochu horší to bylo s technikou, která asi dvakrát zazlobila, což na Toma působilo jako rudý hadr na býka… SEE YOU IN HELL nakonec skončili poněkud rozpačitě, buď kvůli té technice, nebo někdo na pódiu něco zvrtal, přesně nevím. Škoda toho konce, jinak šlo o parádní jízdu.
Tu předvedli i hosté zpoza kanálu La Manche. THE RESTARTS se do Vodňan vydali nikoliv v rámci turné, ale na exkluzivní koncert, jeden den letadýlkem do Čech, druhý zpátky. Trio samozřejmě během první skladby rozvášnilo dav natolik, že měl hlavní pořadatel co dělat, aby lidem vysvětlil, aby nelezli na pódium a neskákali z něj, ale bylo to dost marné, lidi zvěřili jako diví. Nakonec stála u pódia řada borců coby ochranka kapely, aby se lidi nahoru nemohli sápat… Hudebně se THE RESTARTS pohybují v poměrně širokých mantinelech, prim sice hrají svižné hardcorové vypalovačky, ale kapela umí i zvolnit a posunout se směrem ke ska či reggae. Ono to jako takové oddychnutí před další palbou celkem funguje, nicméně mě byly milejší právě ty vypalovačky, kterých Angláni stihli za hodinu spoustu. A i když už akce nabrala lehký skluz, pánové museli přidat, jinak by je nadšení punx nepustili z pódia.
Následovat měly ještě dvě kapely, PIVNICA a SVINĚ!, ale na mě padla únava a tak jsem se s vydařeným festivalem i kamarády, které vídám třeba jen jednou za rok, rozloučil. Když to shrnu, tak u mě panuje spokojenost s většinou kapel, u pořadatelů pak s počtem příchozích (kterých bylo o sto víc než loni, tj. tři sta dvacet), takže jediné, co mi občas nevonělo, byl zvuk. To, že byl hodně nahlas, pomohly vyřešit špunty v uších, to, že nebyl podle mého gusta, je možná jen můj pocit a většina lidí jej asi vůbec neřešila.
Fotky: Skalík, Syky
