Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
F.O.B. - Outside The Palace Walls

Na všechna možná témata jsem rozprávěl s bubeníkem Sarapisem, k otázce textů se pak vyjádřil sám jejich autor, kytarista Torham.

ŽREC je pro domácí fanoušky folk metalu jistě známým jménem, ale v posledních pár letech kapela i kvůli personálním problémům fungovala spíše sporadicky. V čem vidíš hlavní důvod toho, že se vám nedaří sestavu dlouhodoběji stabilizovat?

Zdravím Tě! Personální změny se dějí všude dnes a denně, jen málokteré kapely vydrží hrát ve stejném obsazení více než pár let. V jádru se lidé sice nemění, ale jejich život, priority a přístup k hudbě ano. A to je jeden z důvodů, proč k těm změnám došlo u nás. Přitom změna je teprve začátek, rozhodně jsme nechtěli, aby to byl konec. Možná to vypadá, že se ve ŽREC v posledních letech nic nedělo, ale není to pravda. Do roku 2014 jsme často koncertovali, pak odešli někteří členové a bylo nutno najít a zapracovat nové, což zabralo více než rok hledání a zkoušení. Od loňska už zase jezdíme koncerty a letos v květnu nám vyšlo minialbum. To bylo hotové sice už v prosinci, ale z různých důvodů se to takhle protáhlo.

V současnosti je složení kompletní i díky tomu, že jste na důležitý post vokalisty angažovali Styrbjörna (jinak TEARS OF STYRBJÖRN). Bylo hledání vhodného zpěváka hodně složitou záležitostí a jedná se o definitivní volbu nebo je účast zmíněného pouze dočasným řešením? Narážím na to, že třeba na Facebooku jsou on a houslista Thar uvedeni pouze jako hosté.

Příchod Styrbjörna a Thara jsme od začátku prezentovali jako dlouhodobé hostování. V žádném případě jsme nechtěli rychlý „záskok“ na pár koncertů a jedno nahrávání. Oba muzikanti byli v té době (a částečně stále jsou) dost vytížení ve svých domovských kapelách a nechtěli jsme je zatěžovat všemi úskalími, která členství s sebou přináší. Materiál byl hotov a my byli hrozně rádi, že se nám podařilo je přesvědčit, ať to zkusí i ve ŽREC. Chtělo to postupné cíle. (úsměv) Nyní si nedovedu představit, že by měli v kapele skončit. Až proběhne rituální přijetí, dáme o tom vědět. V kontextu dění za uplynulý rok to ale určitě všichni bereme spíš jen jako formalitu a záminku pro alkoholický víkend.

Když už jsem zabrousil k těm internetovým profilům, tak musím říct, že nejsou zrovna zdrojem nějakého obsáhlého množství informací a kdo by měl zájem dozvědět se například něco z historie skupiny, tak je prakticky bez šance. Je to důsledek toho, co jsem zmiňoval v první otázce, tedy vašeho sporadického fungování v předešlých letech nebo pro vás internetová prezentace prostřednictvím některých konkrétních kanálů už ztratila smysl?

Ono hodně záleží, co zrovna hledáš a co tě zajímá. Vnímám kolem sebe, že žijeme v době, kdy chce každý slyšet hned ukázku nebo rovnou celé album a neřeší personální obsazení nebo rok vzniku. Proto k tomu přistupujeme tak, že skrze hned několik kanálů je možné naši tvorbu slyšet a udělat si obrázek hned. Všechna alba jsou k poslechu na Bandcampu, vybrané skladby máme na Bandzone, na Youtube je album taky celé (byť neoficiálně, ale neřešíme to). Také se na našem Facebooku snažíme informovat o všem, co se šustne, jaké koncerty se blíží a co se o nás píše, takže myslím, že těch možností se o nás něco dozvědět je stále mnoho. Ale souhlasím, že je pořád na čem pracovat, například určitě bude potřeba zareagovat na to, že je čím dál těžší pro neregistrované uživatele dostat se k obsahu na Facebooku.

Teď už bych rád přešel k tomu nejdůležitějšímu, co se u vás v nedávné době odehrálo a tím je pro mě vydání EP „Klíč k pokladům“. Co bys o něm fanouškům v několika větách řekl?

Jde o první nahrávku po pěti letech, během kterých se toho v kapele událo hodně a na albu je to slyšet. Nezůstáváme na místě a snažíme se naši hudbu posunout dál. Noví členové na tom mají logicky velký podíl, už nezníme jako kdysi, je to jiné a očekáváme, že část fanoušků bude zklamaná. Ale taky bychom mohli oslovit některé nové. Tento vývoj v sobě máme asi od začátku, už na „Pamětech“ nás to táhlo k rockovějším vodám. Hudba je tedy dost jiná, ale základní myšlenky a hodnoty pohanství se příliš nezměnily, v tom zůstává ŽREC pevně zakotven. Jen to už s menším využitím folkových nástrojů možná nezní tak okatě.

S aktuální nahrávkou jste tedy přišli zhruba po pěti letech od emise vašeho druhého řadového alba „Paměti“. Pracovali jste na nových skladbách po celou tu dobu nebo se jedná o materiál vytvořený až v současném obsazení?

Základy skladby „Vozka“ jsme položili ještě v průběhu 2014, pak tam byly nějaké další střípky, leccos jsme uložili k ledu na později, nebo úplně zavrhli. Skladba „Klíč k pokladům“ je výsledkem experimentu práce s určitým motivem, který jsme v rámci inspiračních víkendů na chalupě na Vysočině rozvíjeli různými směry a hledali ten pravý. Snažili jsme se vyhnout klasické kompoziční struktuře, ale zároveň skladbu udržet pohromadě. To bylo během roku 2015, což bylo i období, kdy jsme pracovali na „Řece domova“, instrumentálce, která je věnována údolí, s nímž jsou někteří členové kapely úzce spjatí a kterému shodou okolností v uplynulých měsících reálně hrozil zánik. Je to hodně intimní a křehká věc, takovou jsme ještě nedělali. Vlivem pozdějších událostí nabral její význam na síle, až mi z toho běhal mráz po zádech, ale nechceme to nijak tlačit na veřejnost, původně to byla pocta a tak to i zůstane. 

Máte momentálně pro posluchače připravené ještě nějaké další nové kousky, případně na nich pracujete?

Nutno říct, že EP jsme měli hotové už na konci loňského roku a vydání se zdrželo hlavně kvůli souvisejícím věcem jako grafika, logo apod. Od té doby už samozřejmě pracujeme na nových věcech, které jsou zase trochu jiné, nebo se tak aspoň jeví. „Klíč k pokladům“ jako celek působí zadumaně a chmurně a teď nám pro změnu pod rukama kvetou skladby spíše zemitějšího a svižnějšího rázu. Ale je předčasné dělat nějaké závěry.

Co mně osobně se na CD nejvíce líbí, je jeho kompaktnost, kdy muzika krásně koresponduje nejen s textovou, ale i grafickou stránkou. V podstatě bych řekl, že se jedná o koncepční dílko, kdy jedna složka doplňuje druhou a určitě stojí za to, mít EP ve fyzické podobě a při jeho poslechu si prohlížet a pročítat booklet. Byl tohle od počátku váš záměr nebo to tak vyplynulo až při samotné realizaci nosiče?

Jak už jsem řekl výše, toto album v sobě nese poměrně výrazně prvky toho, co se u nás v polední době událo, tím pojítkem je hlavně nálada. Ne že by to byl prvotní záměr. Postupně jsme se tomu blížili a najednou to všechno zapadlo do sebe i s doprovodnou grafikou. Máš pravdu, že bez CD a bookletu mohou být ty dojmy poloviční. I já mám toto album mnohem raději od doby, kdy jsem mohl poprvé vzít hotové album do ruky. Předtím to byla jen hudba, kterou jsem do té doby slyšel nejméně stokrát. S hmotným CD a propracovanou a citlivou grafikou má toto EP jiný rozměr, ale to pro metalové fanoušky není nic nového, je známo, že si na originální nosiče potrpí(me). Čímž bych chtěl poděkovat všem, kteří si nosič pořídili a tím nás i podpořili.

Jak jste se vůbec dostali ke spolupráci s lidmi, kteří pracovali na grafické podobě bookletu?

S Lucou Bertollou se znám více než rok, působíme spolu v kapele DEPTHS ABOVE, která je teprve na začátku své extrémní pouti. Je to velmi talentovaný člověk - muzikant, malíř, grafik, fotograf a povoláním vědec - a dělá úžasné věci, proto bylo logické, že se na něho dříve nebo později obrátíme. Teprve nedávno jsem si uvědomil, že to není první Ital, s nímž spolupracujeme, neboť kdysi nám s naším logem pomáhal Marco z THE TRUE ENDLESS. Ke grafičce Zuzaně jsme se dostali přes kamaráda, hledali jsme někoho, kdo převezme práci, která ustrnula na mrtvém bodě, protože předchozí grafici ztratili čas ji dokončit. Zuzka nám ve všem vyhověla a cd mohlo jít konečně do lisovny.

Snad jedinou věcí, kterou jsem na obalu nenašel, je autor textů. Můžeš čtenářům prozradit, kdo z vás píše takto zajímavé věci?

Autorem textů je Torham a nejlépe se k nim vyjádří právě on…

Torham: Díky. Abych to tedy trochu rozvedl… Snažím se číst knihy a články, které se více či méně týkají předkřesťanského života v našich končinách. To vše pokud možno i v celoevropském kontextu. Když mě něco opravdu zaujme a já si to náhodou i zapamatuju, většinou o tom přemítám například při procházkách krajinou. Občas z toho něco vyleze, jindy vůbec. No nechci nikomu kazit dojem, takže skutečnost, že některé verše vznikly na zahradě, když jsem se v trenkách slunil na lavičce u vyhaslého ohniště, si nechám raději pro sebe. Ale určitě někoho zajímá, o čem ty texty vlastně jsou, takže je nyní trochu nastíním, ale zároveň nechci nikoho připravit o vlastní rešerši. „Klíč k pokladům“ se vztahuje k lidovému chápání některých archeologických nálezů, jakými byly kupříkladu pěstní klíny. Říkalo se jim mimo jiné hromové kameny a existuje kolem nich velká spousta magických praktik, pověstí a pověr, jejichž kořeny sahají opravdu hodně hluboko do historie. Snažil jsem se myšlenkami zůstat ve svém rodném kraji, proto kdyby tato píseň měla nějaký ucelený děj, určitě by se odehrával na Hadcové stepi u Mohelna. Proč? To už nechám na každém zájemci. Jak je “Klíč” ve významu chtonický, tak “Vozka” je zase více nebeský. V podstatě jde o metaforický iniciační rituál, skrze nějž je jedinec pozvednut do vyššího duchovního stavu a nakonec splývá se samotným slunečním božstvem - kočím, který řídí dvojspřeží táhnoucí vůz se sluncem, což je neuvěřitelně prastarý motiv. „Vozka“ znázorňuje i převozníka mezi světy, na obloze ho vídáme jako souhvězdí, v Jeseníkách jako skalní útvar atd. Tahle provázanost mě fascinuje a určitě se jí budu ve ŽRECI věnovat i nadále.

V Brně a okolí je poměrně dost různých nahrávacích studií, proto mě docela překvapilo, že jste pro natáčení zvolili až dalekou Prahu. (úsměv) Co vás k tomuto kroku vedlo?

Abych to uvedl na pravou míru, v Praze se nahrávka mixovala a masterovala. Ryzí nahrávání proběhlo na několik etap u našeho kamaráda v jeho studiu Project Record, které se nachází v malé vísce na jižní Moravě (jedná se o Zbraslav, kterou jsem automaticky považoval za tu pražskou, tudíž jsem se domníval, že CD vzniklo komplet v Praze – pozn. autora), na strategickém místě mezi hřbitovem a pálenicí. U něj jsme už dříve realizovali některé projekty, takže jsme šli najisto. O následné procesy se postaral Karel z PANYCHIDY ve svém pražském studiu. Na naši poptávku zareagoval velmi pozitivně a s jeho prací jsme opravdu spokojeni a můžeme jen doporučit.

Když se podívám na četnost vašich živých vystoupení, tak z toho usuzuji, že nejste právě moc koncertní partou. V čem je důvod? Upřednostňujete spíše studiovou práci nebo jenom není dost kvalitních nabídek, které jste schopni akceptovat?

Záleží, z jakého období jsi to vysledoval. Pokud ses díval na naši koncertní aktivitu za poslední dva - tři roky, tak rozhodně nejsme koncertní kapelou. Už jsme mluvili o změnách v sestavě, o hledání nových lidí, nahrávání alba, sehrávání se.... Nebylo toho málo, takže jsme za toto období odehráli hmmm…. 5 koncertů? Asi tak nějak. V dobách, kdy se u nás leda tak prohodil houslista, neměli jsme problém mít 25 koncertů ročně. To sice taky není moc, ale v našem regionu řekněme Česko, Slovensko, Polsko a dál na východ to bylo vyhovující. Očekávám, že letos a v nejbližší budoucnosti budeme mnohem aktivnější. Je potřeba se připomenout a trochu se do toho opřít, nemluvě o koncertním napětí a očekávání, které nám všem schází.

Jednu akci už jste letos odehráli na domácí půdě v Brně, ale uvidí vás fanoušci v tomto roce ještě na nějakém dalším vystoupení?

Tuto sobotu jsme zahráli na Rockovém Chrlení, což je taková kultovní akce v brněnských Chrlicích, letos už 10. ročník. A o měsíc později, 26. srpna, vystoupíme v Tišnově na Folk Metal Festu. Na podzim bychom rádi vyrazili někam dál, něco už je v jednání, určitě si to pak nenecháme pro sebe. (úsměv)

Závěrem se zeptám ještě na jednu hodně důležitou věc, která určitě zajímá všechny vaše příznivce. Dá se vydání EP tak trochu s nadsázkou považovat za nový začátek kapely a věříš tomu, že se vám tentokráte podaří udržet skupinu plně funkční? Jaké s ní máte vůbec do budoucna plány?

Ano, věřím tomu, ale zároveň nevím, co je za rohem a co bude zítra. (úsměv) Klademe si postupné cíle. Stejně jako člověk zotavující se z nemoci, který je rád, že se zase může postavit na nohy a raduje se z maličkostí, tak i já to beru s pokorou a potěší mě každá zpětná vazba od fanoušků, nabídka na koncert nebo i to, že se nás všech šest sejde ve zkušebně. Myslím, že to takhle vnímáme všichni. Určitou etapu jsme „Klíčem k pokladům“ završili, stabilizovali se a teď by to mělo jen růst. 

Moc díky za velice příjemný rozhovor.

My děkujeme za prostor. Poslechněte si naši tvorbu na Bandcampu nebo sledujte, co se kolem ŽREC děje na našem Facebooku.

RECENZE
 


Zveřejněno: 30. 07. 2017
Přečteno:
3733 x
Autor: Mikael | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář