Podzimní nečas přímo vybízel k návštěvě festivalu (úsměv). Deštivo a poměrně zima - to není ideální letní kombinace. V diskuzi na události na akci mě pobavila hláška „na prosinec počasí dobrý“. Ale protože jsem pravidelným návštěvníkem tohoto pěkného místa u přístavu na Labi, tak jsem vůbec nepřemýšlel o tom, zda pojedu, nebo ne. Hlavními lákadly byla jména jako HYPNOS a DEBUSTROL.
Naštěstí se za Kolínem vyčasilo a tak se s mým příjezdem přesně na čas o půl páté mohlo začít. Jedenáctý ročník festivalu Týnecký mazec otevřela trutnovská kapela PROKION. Ačkoliv už se v areálu nacházelo poměrně dost lidí, tak je na škodu, že u pódia se to zatím moc nehemžilo. A abych byl upřímný, tak musím říct, že pojetí hodně staroškolského death metalu v podání PROKION mě moc nechytlo. Sice jsem se asi v půli setu probudil z letargie, ale konečný dojem jejich vystoupení na mě působil hodně průměrně. Nevím, zda hudbě uškodila absence jedné kytary (aspoň takto jsem si to všiml na profilu kapely), ale ze studiové nahrávky z poslechu doma mě také moc nezaujali. Kapela kolem Mirka Kováře (ex-DAI) vystřihla songy z alba „Kongamato“, mimo jiné, pokud mě paměť neklame, „Mrtvici“ anebo výraznou závěrečnou „Golgotu“.
U následující kapely mladíků tomu bylo přesně naopak. THROUGH THE DISASTER z Kolína mě chytli ihned prvními tóny svižného death metalu s kytarou připomínající hardcorovou brusku. A nějaká ta elektronika také nezaškodila. Nakonec i u pódia to bylo znát o poznání víc. TTD také chyběl jeden kolega, jak jsme se mohli dozvědět, ale tady za bicí zaskočil Jiří Willander (THE CONTRADICTION). Kapelu nemám naposlouchanou, ale předpokládám, že určitě odehráli skladby ze stejnojmenného debutového EP z loňského roku, které prezentují. Na profilu jsem si všiml, že kapela často koncertuje, tak doufám, že se zase někde potkáme, protože jejich energické vystoupení se mi líbilo.
Na pódiu se sešikovala další sestava, o které jsem také dosud neměl páru. Akorát jsem si doma stačil zjistit, že ORTOMEN pochází ze slovenského Svidníku. Už s prvním hrábnutím do strun jsem byl u kapely vepředu. ORTOMEN do nás hustili death metal, ale tentokráte s progresivní melodickou linkou. Nejvíc mě zaujala bubeníkova práce jak samotná, tak i jeho growlující vokální dispozice, o které se dělil s kytaristou, který zapojil k chrčícímu vokálu svůj čistý hlas. Kapela, která toho nemá moc za sebou, předvedla povedený a rychlý metalový nářez.
SECTESY po očku sleduji asi od roku 2013, nebo 2014, respektive s příchodem Martina Halmy za mikrofon, čili s vydáním debutového alba „The Shreds of Oblivion“. Respektive před tím nebylo co sledovat (úsměv). A jen pro zajímavost dodám, že jsem zde Martina poprvé viděl s předchozí kapelou REPULSE a dnes poprvé i s charismatickým Dejvem Krédlem se SECTESY, na které jsem byl právě hodně zvědav. Nezklamali. Byl to brutální deathmetalový nářez. Koktejl hutných tónů, který doplňovala perfektně melodická kytarová linka. Na pódiu se opět objevila výpomoc, a to David Adamec (ELYSIUM) za basou, který zaskočil za Ripa. Set byl poskládaný ze skladeb z aktuálního čerstvého alba „In the Secretion of Upcoming Days“, ale i z toho předchozího, z kterého odehráli i cover legendy KRABATHOR „In The Blazing River“ pro Bruna (úsměv). Zombie z Kolína si nebraly žádné servítky a s velmi akčním a nezastavitelným Martinem, který deathovou mlátičku svým špinavým growlem popoháněl rázně dopředu, odvedly dobrou práci, jak potvrzoval živý dav fans pod pódiem.
ANIME TORMENT jsem poprvé zaregistroval na semifinále soutěže MetalGate Massacre 2013 v Praze a tenkrát mě nezaujali. A musím opět napsat, že z nahrávky mi znějí o mnoho lépe, a to více brutálněji, než sami sebe prezentovali, jak tenkrát, tak i zde na Mazci. Neříkám, že to bylo špatné, ale doslova hudební kytarová smršť v pojetí moderního death metalu, který zasahuje hodně do metalcore, nemusí všem sednout. A tak jsem vyslechl koncert v rámci mé tolerance metalcore asi do poloviny a nechal jsem ANIME TORMENT osudu.
Zbytek koncertu ANIME TORMENT jsem využil k procházce k autu pro nějaké oblečení, protože na tričko to již zdaleka nebylo. A možná i chladno bylo důvodem mého rozhodnutí nedoposlouchat celý set. Procházku jsem si prodloužil kolem překladiště k Labi a hlavně jsem se šel podívat, kde to vlastně SECTESY točili zombie klip „Inside of Red Anger“. A samozřejmě jsem omrknul merch, ochutnal nějaké občerstvení... a tak.
Už před zvukovkou jsem si všiml, že HYPNOS prodělali facelift. Kromě ostřílených matadorů Bruna, Pegase a Vlasy se za druhou kytarou objevil Canni, který vystřídal Igorra. Čili na Mazci se do nových skladeb opřela kytarová sekce SIX DEGREES OF SEPARATION. Konec konců se i Canni podílel na nahrávání nově prezentovaného alba s názvem „The Whitecrow“. A to, že se propaguje nové album, bylo poznat i na pódiové úpravě, která byla v bílém provedení. A kromě Vlasy a Canniho, kteří byli oděni klasicky do černé barvy, bylo bílé úplně vše. Pódiové kulisy, Brunová kytara a tričko i Pegasovy bicí. Úvod jejich zabijácké show obstarala titulní „The Whitecrow“ s Brunovou maskou bílé vrány na obličeji a pak už to HYPNOS švihali jedna báseň. Po pár osvědčených kusech se v půli setu vrátili opět k novému albu, aby jej trochu představili. Nahrávku také ještě neznám, ale už teď vím, že nové pomalejší skladby s hutným podkladem určitě nezavrhnu, protože ten těžký sound taky zabíjel. V každém případě je známá klipovka „One Flesh, One Blood“, která patří opět k těm rychlejším skladbám. A z těch majstrštyků, co HYPNOS představili, nechyběly už klasické, nám známé vypalovačky, jako je „Nailed to the Golden Throne“ anebo ještě známější, léty osvědčené nářezy, jakými jsou „Cleansing Extrema“ nebo „In Blood We Trust“. Prostě není co dodávat, kdo zná HYPNOS, tak ví, že to je sázka na jistotu a na sto procent se bude při jejich koncertě bavit. Za sebe můžu říct, že já jsem si vystoupení užil. A určitě jsem nebyl sám. A předběhnu - vrcholem večera pro mě byli HYPNOS.
Další kapely, to jsou jen třešničky na dortu (úsměv). Tou první jsou deathmetaloví ELYSIUM, kteří opět prodělali menší úpravu ve složení osazenstva. Kolik těch změn ve členech kapel dnes už bylo? A to nejme ještě u konce (úsměv). Místní pořadatelská kapela je oproti loňsku již jen ve čtyřech, protože ji opustil kytarista Ondřej. A když se doposud pracovalo i s druhou kytarou, tak každá ztráta je trochu náročná, což se projevilo na nějakých vyhrávkách a sound více zhutněl (mimochodem jsem si takto vzpomněl i na TORTHARRY). Ale můžu říct, že se to na kapele zas tolik nepodepsalo, i když druhou kytaru občas doplnil Windows, jak poznamenal zpěvák Bejv, který byl „posledním akčním hrdinou“ tohoto večera. A pakliže byl Martin Halma ze SECTESY na pódiu k nezastavení, tak Bejv byl jak utržený ze řetězu. Neběhal jen po pódiu, ale k menšímu svezení si vybral i fans a aby toho nebylo málo, tak jsme jej mohli vidět i na konstrukci přístřešku nad parketem. Tak to je peklo a metal. ELYSIUM moc do starších kousků nebrousí, a tak jsme mohli ochutnat novější tvář kapely, která udělala songy v době personálních obměn (po) a jsou to smrtící kusy s death groove podkladem, jako je „The Infinite Reality of Every Life“, anebo „The Way of Expectations“ brousící kolem death-hardcorových zvuků. Kapela, jak jinak, měla doma v Týnci slušnou podporu a Bejv i kapela se nechali slyšet, že to bylo zatím jejich nejlepší vystoupení. Přikyvuji, za mě dobré a po předchozí kapele se ELYSIUM společně se SECTESY dělí o druhou příčku tohoto večera.
Poslední DEBUSTROL určitě nikterak za zmiňovanými kapelami nezaostává a ani tentokrát jejich vystoupení nebylo špatné. Pánové odvedli parádní výkon, o čemž ve finále svědčí i délka jejich hracího času, výdrž a ovace fans. Poctivě jsem před pódiem sjel s kapelou hodinový regulérní hrací čas a další půlhodinku přídavků jsem poctivě odkoukal zpovzdálí s pěkným výhledem z lavičky. Prostě klasický thrash metal slayerovského typu, který jsem si vychutnal jako onou zmiňovanou třešničku na dortu. DEBUSTROL do nás natřískali ostré skladby z nového alba „Válka“, které, jak jinak, také nemám naposlouchané (úsměv). Ale jestli jsem dával pozor, tak jsem například určitě kromě frázovité, ale o to víc nasranější titulní „Války“ zaslechl i z klipu známou skladbu „Nasrat vám všem“. Samozřejmě nechyběly již klasické kousky jako „Trendshit“, který otevíral koncert i s intrem se slovy „Vy, jste naše intro“... (a zbytek zná určitě každý...) anebo ještě starší odlehčená píseň „Svět co zatočí s Tebou“. Brutálně „Umučená“ střídala vražednou „Yugoslavii“ a tak bych mohl pokračovat. Legendární kusy se střídaly jeden za druhým. Jak jsem se zmínil, tak hodinový blok byl zakončen už klasickým „Masoterianem“, samozřejmě s motorovkou. Pěkná „Krvavá práce". Jinak pro pořádek do sestavy DEBUSTROLU šikovně zapadl maniak Onslaughter (HELLOCAUSTOR), který vystřídal dlouholetého kytaristu Trifida.
Týnecký Mazec byl vždycky vydařený fest a až na to podzimní počasí byl i letošní ročník pořádně vypečenou akcí s šikovně poskládaným line-upem, díky němuž nespočet fans vydrželo až do konce festivalu. A myslím si, že i to počasí nemělo letos kdovíjaký vliv na počet návštěvníků. Sice jsem zde zažil i větší návštěvnost, a to byl v sestavě také DEBUSTROL nebo ROOT, ale žádná slabota (ani po dramaturgické stránce) to letos určitě nebyla.
