Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
ETEF 2024 (19.-20. 7. 2024)

LP 2017, PHR Records / punk / Anglie

Zhruba před dvěma roky vydal Papagájův Hlasatel v reedici jedno ze zásadních alb anarcho punku - „The Final Conflict“ od CONFLICT. V tehdejší recenzi jsem vcelku podrobně popsal dění kolem kapely v druhé polovině osmdesátých let, tak se nebudu opakovat a rovnou se podíváme na dění po roce 1990. To už byla anarchopunková scéna jinde, nejen myšlenkově, ale hlavně hudebně. I takoví divoši jako CONFLICT, po zakladatelích žánru CRASS asi druhá největší žánrová kapela, se pustili do experimentování ve větším měřítku než na předchozích počinech. Sestavu stále táhl Colin Jerwood, věrně s ním pokračovala rytmická sekce, zbytek kapely se ale vyměnil; noví byli oba kytaristé, klávesák i zpěvačka. Sextet v roce 1993 nahrál album „Conclusion“ a nyní jej vůbec poprvé ve vinylové reedici vydává PHR Records s remasterovaným zvukem.

Přebal je stejný jako u prvního vydání, moc krásy nepobral, vepředu znak kapely na hnědém podkladu, vzadu fotka nevím čeho a seznam skladeb. Naštěstí je přiložený vnitřňák obsahující další potřebné informace a hlavně texty, které jsou sakra dlouhé. To se projevuje tím, že zpěváci v podstatě nezavřou ústa a „kážou“ prakticky trvale. Z nástrojového obsazení je pak zřejmé, že se o ryzí naštvaný punk jednat nebude. A taky nejedná. CONFLICT do punku implantovali nejen klávesy, ale i prvky dalších žánrů, a taky výrazně zpomalili. To, co na předchozích albech jen nakusovali, tady víceméně hraje prim, hned na úvod zařazená instrumentálka „To Live On In Hearts“ sází na melodie a totéž lze uvést na adresu „The Right To Reply“, která ale frčí v hodně rychlém tempu – a melodie se jí prolínají, i když se trochu ztrácejí pod neuvěřitelnou kadencí slov, která Colin chrlí a s výslovností si příliš hlavu neláme. Po uplynutí dvou třetin relativně dlouhé skladby se objevuje ryze atmosférická klávesová pasáž, kterou ke konci opět střídá ostřejší muzika. Ona je naostřená i „Someday Soon“, s horor punkem koketující písnička, a určitá špinavost nechybí ani „No More Excuses“, v níž se o zpěv stará Jackie Hanna. Tahle pecka mě z první strany baví nejvíc, opět nabízí dvě odlišné polohy, přičemž v první se s tím kapela nemaže a zpěvačka taky ne, slova do nervně se převalující muziky křičí neotesaným (vyhuleným? - úsměv) hlasem, aby v druhé poloze křehkým hláskem preludovala jako pohádková víla. Neméně zajímavý je hudební doprovod, v němž kytara kouzlí chytlavé melodie, až mě mrzí, že skladba je krátká, trvá jen tři minuty. Což je na punk až až, ale na poměry alba druhá nejkratší věc, nepočítám-li intro… To „A Declaration Of Independence“ hraje šest a půl minuty a během této doby stihne Colin probrat světové události od roku 1981 do roku 1991, které namluvil do hypnotické, na klávesách postavené naléhavé muziky, a nezapomněl ani na události v Československu, přesněji řečeno na odchod sovětských vojáků z naší země. Jinak si „oblíbil“ Reagana, Tchatcherovou, Gorbačova i další politiky, neopomněl ani vojenské konflikty a další dění… Závěr patří „Institutu snů“, podobně pomalé skladbě, v níž opět klávesy vytvářejí opar nad kytarami a rytmikou, a v níž Colin opět více mluví než zpívá. Je z toho patrné, že tvorba CONFLICT tehdy byla hlavně o sdělení myšlenek, které se týkaly společenských problémů.

Druhá strana oficiálně obsahuje pouhé tři songy, dva o necelých pěti minutách a ústřední „A Question Of Priorities“ trvající takřka deset minut. „Climbing The Stairs“ se převaluje mezi reggae, psychedelickým a (snad) alternativním rockem, hodně velký prostor dostala rytmická sekce, takže basa bručí jako přežraný čmelák, bicí jsou rozevláté a kytary s klávesami jakoby improvizovaly a vymýšlely co nejdivnější melodie – a některé opravdu stojí za to. Nejdelšímu opusu trvá poměrně dlouho, než se „vymáčkne“, „nekonečná“ předehra se vleče, aniž by něčím zásadním (kromě drásání nervů) přispěla, až po cca dvou minutách se CONFLICT pouští do post punkového hájemství a mají nakročeno i ke gotickému rocku. Oni to asi neuslyší rádi (oni to samozřejmě neuslyší vůbec...), ale já tam jakýsi gotický odér slyším, a možná nejen ten, díky  klávesovým plochám (do nichž zpěvák opět mluví) se kapela pohybuje i na pomezí nekomerční elektronické hudby. A působí to naléhavě, hlavně když Colin sáhne k plačtivému výrazu, i teatrálně, to když se přidají kytary a s klávesami začnou produkovat pěknou rotyku. „Is Never To Die“ uzavírá album takřka vážnohudebními postupy, honosné motivy a recitace v úvodu jakoby vypadly z nějakého výpravného filmu, následující hravá muzika pak po předchozích skladbách vyznívá jako lék na nemocnou duši.

Ale to ještě není vše, někdo si tady zahrál s posluchači na schovávanou. (úsměv) Nevím, jestli to takhle šalamounsky bylo i na LP vdaném v roce 1993, ale PHR na desku vměstnali ještě skrytý bonus. Myslím, že jde o skladbu „These Colours Don´t Run“, která tehdy vyšla jako A strana singlu, na němž patřilo béčko „Climbing The Stairs“. A v tomto případě CONFLICT ukázali, že když chtěli, uměli i tu punkovou divočinu.

Papagáj kraviny nevydává, i tentokrát sáhl do bohaté pokladnice světového punku a vytáhl odsud zajímavý klenot. S ním asi neuspěje u ortodoxních punkerů, ale otevřenější hlavy si mohou udělat obrázek, kam se jejich oblíbenci postupem času propracovali, a hlavně – řada skladeb je opravdu podařená.

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb:

  • Side one:
  1. To Live On In Hearts
  2. The Right To Reply
  3. Someday Soon
  4. No More Excuses
  5. A Declaration Of Independence
  6. The Institute Of Dreams
  • Side two:
  1. Climbing The Stairs
  2. A Question Of Priorities
  3. Is Never To Die
  4. (These Colours Don´t Run)

Čas: cca 45 min.

Sestava:

  • Colin Jerwood – vocals
  • Francisco Carreno – drums
  • Paul Hoddy – bass
  • Mark Pickstone – keyboards
  • Marshall Penn – guitar
  • Ferenc Collins – guitar
  • Jackie Hanna – vocals

www.phr.cz

 


Zveřejněno: 22. 07. 2017
Přečteno:
3370 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář