Nejbližší koncerty
  • 19. 04. 2024Drom, Bullfrog, Mayon
  • 20. 04. 2024Kapela Bloody Obsession a Barrák music club pořádají třet...
  • 20. 04. 2024DROM, MAYON, DRUTTY
  • 22. 04. 2024DEAF CLUB (USA) + FUCK MONEY (USA) + DECULTIVATE + SKIPLIFE
  • 23. 04. 2024Joshua Zero (UK) & Wczasy (Pol) & Blue Chesterfield > 23....
  • 23. 04. 2024Výjimečný kytarista a hudebník, několikanásobný držitel B...
  • 26. 04. 2024OBSCENE EXTREME WARM UP TOUR 2024 - tentokrát za účasti I...
  • 26. 04. 2024The Stubs (PL) + Arrogant Twins + Neuro Bats
TRNY& ŽILETKY Třetí hlas

CD/LP 2017, Cooking Vinyls / rock, country, folk / Polsko

Velké překvapení si pro své fanoušky připravil Nergal. To, že má roupy, se vědělo, ale že se chystá vydat desku na pomezí country, folku, blues a rocku, bylo pro všechny jistě překvapením. Zajímavé na tom všem je, že tento hrdina, který vytáhl BEHEMOTH z nuly do metalového mainstreamu, nahrál desku, se kterou oslovuje i ty, kterým jsou za normálních okolností polští satanáši volní. Sám jsem příkladem. BEHEMOTH jsem nikdy neposlouchal a nevlastním byť jedinou desku, koncert jsem viděl jeden a to v rámci Brutal Assaultu a nic moc to se mnou nedělalo. Kdežto projekt ME AND THAT MAN mě vyloženě baví.

Ale pěkně po pořádku. Předně by bylo chybou považovat kapelu jen za Nergalovo dílo. Podstatnou roli hraje jeho kolega John Porter, který už má dávno šest desítek křížů na hrbu a na rozdíl od jeho parťáka má mnohem větší zkušenosti s hudbou, kterou se ME AND THAT MAN prezentují. Nicméně ruku na srdce, kdo kdy v našich končinách o nějakém Johnovi do této doby slyšel, že? Nergalova osobnost propůjčila kapele titulní obálku a publicita byla zaručena. Tím pádem se podobná hudba dostala do končin, kam má za normálních okolností dveře zavřené. Recenze na metalových webech, kde borci zjišťují, že existuje i jiná hudba, se jen hrnou.

Nechtěl bych ale nastolit dojem, že Nergal si nasadil na hlavu klobouk, sáhl po španělce a ono to všechno šlo tak nějak samo. To by byla hloupost. Naopak musím tohoto polského pracanta pochválit za jeho schopnost adaptovat se do nové role, která je absolutně jiná než jeho domovská mašina. Můžeme začít od zpěvu. Ten se mu povedl výborně skloubit s hudební složkou a je fajn zjištění, že je schopný být silný na tolika frontách, kdy slovo umělec na něj pasuje beze zbytku. Vokál je na vysoké úrovni. Společně s Johnem se mu podařilo během poslechu celé desky nastolit pocit, že se jim jejich spolupráce musela dařit tak nějak sama. Skladby jsou z drtivé části hodně povedené, nechybí několik vyloženě hitových songů a deska má po celou dobu vnitřní pnutí a náboj.

Za velké plus považuji fakt, že se ústřední duo nedrží jen akustických kytar. Zapojena byla i rytmická sekce, kdy hlavně přítomné bicí pro mě dělají poslech „Songs Of Love And Death“ záživnější oproti jiným folkovým umělcům. To je právě kámen úrazu, který mi u spousty solitérů s kytarou v ruce nedává šanci si jejich hudbu plně užít. Tady to nehrozí. ME AND THAT MAN totiž působí jako kapela. Většina skladeb je vyšperkována, i když je jasné, že by samy o sobě obstály i jen s tou zmiňovanou kytarou. A jsou to aranže a doplňující prvky, které dokáží výsledný dojem obohatit. Letmý záchvěv foukací harmoniky, použití houslí a nebo dětský sbor ve skladbě „Cross My Heart And Hope To Die“, jenž bych tam opravdu neočekával. V tomto směru je album velice pestré a je z něj cítit, že není ušité horkou jehlou.

Hudba ME AND THAT MAN bude blízká lidem, kteří rádi rozjímají u velikánů typu Nicka Cavea, Johnnyho Cashe a třeba i Marka Lanegana, z novějších projektů to pak může být třeba King Dude. Ač to zní neuctivě, ani jeden z výše vyjmenovaných poslední dobou nenatočil desku, která by od začátku do konce držela pohromadě a nenabízela i vatu. To je to, čím ME AND THAT MAN poměrně bodují. Jejich prvotina sice nabízí i obyčejnější věci, jako je tuctové country „One Day“ nebo v závěru nudnější „Of Sirens, Vampires And Lovers“, ale většina je minimálně na kvalitní úrovni a některé lze dokonce označit za hitovky jako bič, když už to country. Hned úvodní „My Church Is Black“ je jednou z nejsilnějších skladeb na albu a jak je vidno, Nergalovo oblíbené téma se mu podařilo zakomponovat i do textů. K top momentům je nutno řadit i Nickem Cavaem ovlivněné potemnělé balady „Cross My Heart And Hope To Die“ a „Ain't Much Loving“, které dokáží uhranout.

Celkově lze s klidem tvrdit, že ME AND THAT MAN je projektem, který se vydařil a v mých očích hodně překvapil. Podobně laděných desek není nikdy dost a když se podaří naplnit natolik vyváženým materiálem, je to jenom dobře. Kupovat si klobouk, koně a bambitku se zatím nechystám, ale tuhle desku ještě protočím mnohokrát.

Seznam skladeb:

  1. My Church Is Black
  2. Nightride
  3. On The Road
  4. Cross My Heart And Hope To Die
  5. Better The Devil I Know
  6. Of Sirens, Vampires And Lovers
  7. Magdalene
  8. Love & Death
  9. One Day
  10. Shaman Blues
  11. Voodoo Queen
  12. Get Outta This Place
  13. Ain`t Much Loving

Čas: 41 minut

Sestava:

  • Nergal – kytara, zpěv
  • John Porter – kytara, zpěv

www.meandthatman.com


Zveřejněno: 24. 06. 2017
Přečteno:
3747 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

26. 06. 2017 08:00 napsal/a Corvus
†
Me and That Man sjíždím v poslední době hodně často. Hlavně v práci. Velice pohodová deska jako kulisa. Na soustředěný poslech umí být i docela temná. Jinak vizuál je naprosto dokonalý. Jeden z nejhezčích digipacků posledních let. Podpis Nergala je už jen pověstná třešnička!
25. 06. 2017 12:13 napsal/a Opat
...
Příjemně se to poslouchá, je to fajn deska na odlehčení. Leč první vypuštěný singl "My Church Is Black" je podle mě jasně nejsilnější skladbou na albu a další songy už takovou sílu nemají. Ještě možná "Cross My Heart And Hope To Die". Ale fajn počin, za mě tak 7/10.