HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY – Válka

HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY vznikli v roce 1985, v roce 1988 se rozpadli, během necelých čtyř let stihli nahrát pět demáčů [„Válka“ (1986), „Obyčejní hrdinové“ (1987), „Hororový věk“ (1987), „Dům na demolici“ (1988) a „Nová drákulomania“ (1988)] a odehrát řadu koncertů na akcích podzemních i oficiálních, v hospodách, na Rockfestech či v Rusku. Lehce kontroverzní pověst, kterou si hlavně bratři Štěpánové stačili vybudovat, ale nemůže překrýt fakt, že v druhé polovině osmdesátých let šlo o jednu z nejvýraznějších žánrových part, jejíž tvorba dodnes rezonuje mezi fanoušky ostrých kytar i textů.

Předloni se jméno HNF skloňovalo ve všech pádech. Uplynulo 30 let od založení kapely a vydavatelé se předháněli jak tuhle oslavu pojmout. Nejlépe to provedl Papagáj, který přichystal reedici jediné velké desky „Válečný území“. Petr Štěpán napsal knihu, která stručně zmapovala nedlouhou existenci HNF a Warnerovi vypustili komplet 2CD+DVD s raritními i méně raritními záznamy. Už před devíti lety ale vyšly na 3CD resp. 1CD všechny demosnímky, byť v případě těch HC/punkových v lehce ořezané podobě. Hlavně dema „Válka“ a „Obyčejní hrdinové“ byla ochuzena o několik skladeb (část se jich pak objevila právě na 2CD...), nyní ale došlo na splacení dluhu a kompletní první demo „Válka“ vychází u PHR na 2LP v provedení, které musí uspokojit všechny fanoušky jihlavské kapely.

Předpokládám, že desky si pořídí ti, kteří ví, o co jde. A že už mají doma předloňské žluté elpíčko, v jehož gatefoldu si mohli přečíst zajímavě pojatou biografii kapely, takže tentokrát už není třeba v obalu uvádět žádné historické souvislosti. Tudíž je obal pojatý střídmě - nejde o gatefold, ale o kapsu s o něco tlustším hřbetem, aby se do ní vešly dvě desky -, ale zároveň nechybí vnitřní příloha na kvalitním tvrdém papíru, která na čtyřech stranách obsahuje fotku kapely, informace k nahrávce a hlavně texty ke všem skladbám. A samozřejmě konstatování faktu, že jde o unikátní a autentický hudební dokument a že kvalita zvuku odpovídá možnostem při nahrávání.

Pravda, zvuk je poplatný době a kromě šumu místy i kolísá hlasitost, ale poslouchat se dá bez sebezapření. Nahrávalo se v hospodském sále za Jihlavou během jednoho víkendu, za pomoci majitele mixážního pultu, do kterého byly zapojeny všechny nástroje i zpěv a vše se stahovalo z pultu rovnou na kotoučový magnetofon. Na rok 1986 a tehdejší poměry šlo o docela dobré podmínky, řada kapel tehdy nahrávala s mnohem horším vybavením.

HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY tehdy nahráli osmnáct songů, které je možné zařadit do několika tématických kategorií.

Kategorie A: Válka a vojna:
„Fiakr smrti“, „Zelený strašidlo“, „Do boje!“, „Hyperaktivní děti“, „Agent Orange“, „Tygří žert“, „Válka“, „Tanky“

Kategorie B: Punk, anarchie a apatie:
„Barikády nový fronty“, „To svět se posral“, „Žiju jako štvanec“, „Punkrockoví válečníci“

Kategorie C: Blbosti:
„Jen počkej zajíci!“, „Syfilis“, „Sexuální galeje“

Kategorie D: Metalisti a skinheadi:
„Džínový idiot“, „Skinheadskej punk“, „Heavy metal je hnusnej“

Seřadil jsem kategorie podle toho, jak mi přijdou texty zajímavé, naléhavé, v řadě případů nadčasové. Válečná tématika se v tvorbě HNF objevovala nejhojněji, Petr Štěpán uměl slova poskládat tak, že působila znepokojujícím dojmem. I „béčkové“ texty snesou přísná měřítka, možná dokonce přísnější než „áčkové“, o hymně všech hymen „To svět se posral“ je asi zbytečné se zmiňovat, ale třeba taková nervy drásající potemnělost „Žiju jako štvanec“ má taky něco do sebe. Zoufalství čiší z každého slova... „Céčko“ a „déčko“ nestojí za řeč, jsou to prostě kravinky, nadsázka, která v některých případech vypadá lehce podezřele, ale je třeba slova o skinheadech vnímat očima doby vzniku, kdy se punkeři a skini nenacházeli na opačných stranách barikády.

Muzika HNF byla na svou (a vlastně jakoukoliv dobu) svojská. Už minule jsem v recenzi na „Válečný území“ psal stručnou charakteristiku a protože ji pořád považuji za trefnou, dovolím si malé kosmeticky upravené opáčko: Je zřejmé, jak silná kapela to tehdy byla, a to ve všech směrech, kompozičními postupy počínaje (myslím, že tak rozkročená punková kapela tady nikdy nehrála, HNF se pohybují od obyčejného punku k raw punku, dotýkají se i hardcore, horor punku i gotického rocku) a instrumentálními schopnostmi konče (všichni tři pánové opravdu umí a dodnes mě rozesmávají některé názory, které právě um členů kapely zpochybňují). A to nemluvím o uhrančivém expresivním projevu Petra za mikrofonem...

Reediční tituly PHR pravidelně chválím a ani tentokrát neudělám výjimku a doporučím všem fanouškům tuzemského punku tenhle chvályhodný počin. Protože když mě (fanoušci) poslechnou a „Válku“ si pořídí, dojde i na další dva demáče, což by krásně vybrakovalo „hrdinský“ archív a hlavně doplnilo vinylové sbírky o další klenoty, které velkým písmem psaly historii punku v komunistickém Československu.

Reedice - nebodováno.

Seznam skladeb:

• Side A

1. Fiakr smrti
2. Barikády nové fronty
3. Džínový idiot
4. Zelený strašidlo
5. Do boje!
6. Jen počkej, zajíci!

• Side B

1. Syfilis
2. To svět se posral
3. Žiju jako štvanec
4. Tanky (radiomix 1968)

• Side C

1. Hyperaktivní děti
2. Agent Orange
3. Skinheadskej punk
4. Tygří žert

• Side D

1. Válka
2. Heavy metal je hnusnej
3. Punkrockoví válečníci
4. Tanky

Čas: cca 60 min.

Sestava:

• Petr Biafra Štěpán – kytara, zpěv
• Leoš Kosťa Kostelecký – basová kytara, zpěv
• Pavel Naci Štěpán – bicí nástroje

www.phr.cz