Mičl je nezmar. Nejenže vyřvává v hardcorové drtičce PRŮMYSLOVÁ SMRT, ale vytvořil i první číslo tištěného fanzinu, který dostal název DESTRUKTORRR. Časák je ve formátu A5 a obsahuje 84 stran. Mičl se projevil jako samostatná jednotka a tak obsah celého zinu jde na jeho vrub. V zinu pochopitelně nechybí rozhovory, ale jsou tady i jiné články, na které se postupně podíváme.
Začátek obstarává úvodník, kde vydavatel vysvětluje, jak došlo k tomu, že vznikl tento nový plátek a rovnou nakousne něco z obsahu. A právě tady v tom bodě si uvědomuji, že autor píše stylem, který mi je blízký. Hned první článek s názvem „Jihlava hardcore town“ je takovou exkurzí do hlavního města Vysočiny a blízkého okolí, kde Mičl popisuje místní scénu zhruba od roku 2000. Dovíte se tak o velkém počtu kapel, které v regionu působily, ale logicky se hlavní prostor věnuje skupinám, v kterých působil, jako třeba PROLETÁŘI VŠECH ZEMÍ, což byl takový prazáklad PRŮMYSLOVÉ SMRTI, nebo FLYING SHITS až po nynější „Průmku“. Ta spousta let vydá na velké množství vzpomínek, ale nejzajímavější část pro mě byla ta, když autor popisuje dobu, která vypukla kolem jihlavského klubu Edgar, kde se neustále dělaly koncerty a lidí chodilo mraky. Dál zde narazíte i na seznam kapel motajících se kolem jihlavského hardcoru, který vydal na slušný počet. Tenhle výčet partiček je celkem zajímavý, minimálně už z toho důvodu, že o spoustě kapel jsem dosud neslyšel a potom také z důvodu, že jsem si opět připomněl, co všechno jsou lidské mozky schopné vymyslet za debility a použít je jako názvy pro svou kapelu. Některá pojmenování nemohla být vymyšlená ve střízlivém stavu (úsměv): PAST NA DŮCHOTCE, HLADOVÝ KUNDY, PINDÍK, FLYING SHITS, atd.
Následuje rozhovor s KOVADLINOU, kterou netřeba představovat. Tázající se si dal na otázkách pochopitelně záležet a neptá se jen na témata ohledně kapely, ale i na spousty jiných věcí, které ho zrovna zajímají. Jelikož si za KOVADLINU bere hlavní slovo Banán, je o zábavu postaráno. Tady se slovem nešetří a tak to má v takovýchto rozhovorech být! Příjemné počtení. To stejné platí o dalším rozhovoru, který je spáchán s Pepou Přikrylem z Dead Heroes Records. Pepa příjemně překvapil a rozpovídal se řádně. Tím pádem se dozvíte o jeho vydavatelské činnosti, ale i působení v kapelách, v kterých řádil za mikrofónem, kde mu to jednoznačně nejlíp zpívalo v TUMMO. Třetí pokec je potom s Mazim vystupujícím pod nickem MC KOLONA, což je sice hip hopový projekt, ale Mazi má s punkem bohaté zkušenosti z let, kdy hrál třeba v DISBEATLESS nebo ve známých GATTACA.
Klasické recenze se na aktuální alba ve fanzinech dělají blbě, a možná je to i důvod proč tady ani v běžně používané formě nejsou. Nicméně recenzí se nakonec sešlo dost, protože je recenzent zajímavě zakomponoval do tématických článků. Tak jako třeba v „Růžová a punk“. Jak už je z názvu patrné, Mičl se zde zabývá touhle barvou, kterou propojil s punkem a pojal to po svém. Představuje tak 10 alb, která spojuje růžová barva na předním obalu a hudební náplň, kterou autor považuje za zdařilou. Jelikož zas tolik desek s touto barvou nevychází, je tu časový rozptyl od roku 2001 až po 2016. Nápad je to velice slušný, ale zase bych to s tou růžovou a vynášením jí do nebes, tak jak to Mičl v článku dělá, nepřeháněl. Ale co člověk, to názor. Já, ačkoliv se považuji za velmi tolerantního občana a s barvami dělám víc jak devět hodin denně, musím přiznat, že mi růžová nikdy k srdci nepřirostla. K téhle infantilní barvě asi tolik... podle mých nabitých letitých zkušeností si tuhle barvu vybírají malé holčičky, opečovávané paničky s přepáleným ksichtem ze solárka, úchyláci nebo provokatéři. Těžko říct, do jaké kategorie Mičl patří. (úsměv)
Na závěr si nechávám článek, který bych zařadil do kategorie: ze začátku podceňovaný, ve finále jeden z nejlepších. „Je folk mrtvej“ je pojednání, ve kterém je představeno deset autorů a poměrně podrobně zrecenzovaná jejich deska. Začíná to být pomalu nový trend, kdy se i muzikanti z extrémních metalových kapel, jako jsou BEHEMOTH nebo MORBID ANGEL, vrhli na folk/country, ale v podzemí a hardcore punk scéně to není nic nového. Kolik kilometrů najezdil sám jen s kytarou třeba Scott Kelly nelze spočítat. Nicméně Mičl představuje spíš méně známé autory (z mého pohledu) a když jsem si jednotlivé umělce projížděl na YouTube, narazil jsem kolikrát na opravdu kvalitní věci. Navíc jsou recenze napsány čtivě, i když se zde z logických důvodů nešetří superlativy, což dává smysl, když jsou popsána alba, která autora vyloženě hodně baví. A to je i to, co mám u autorů fanzinů rád. Recenze píše jako fanoušek, kterému deska učarovala a chce to dát světu vědět, tím pádem se nejedná o text, jenž by působil jako nuda vytržená z encyklopedie.
A to je vše. DESTRUKTORRR svým prvním číslem rozhodně nezklamal. Obsahově nabízí klasickou formu, kterou znáte i z ostatních fanzinů, rozhovory jsou základ, ale nechybí ani tématické články. Je zde cítit pisatelova hudební pestrost, kdy je fajn zjištění, že zine nedělá žádný jednostranně založený orthodox. Uvidíme, co přinese další číslo, protože mi je úplně jasné, že musíme být připraveni na exkurzi jakýmkoliv hudebním směrem.
Vydavatel: mipunk@seznam.cz
