MASTER´S HAMMER, CULT OF FIRE

Johan:

Návrat století? Nebo desetiletí? Bylo víc, když se na pódia vrátil KRABATHOR, nebo je větší událostí zmrtvýchvstání MASTER´S HAMMER? Ono se to těžko srovnává, každá kapela šla v minulosti jinou cestou, ale co do významu se bezesporu jedná o dvě ze tří největších tuzemských metalových kapel, které se dokázaly výrazně prosadit i v zahraničí. Jedna i díky aktivnímu koncertování, druhá se stala kultem na základě dvou alb starých více než čtvrtstoletí a své jméno přiživila v roce 2009 návratem, po němž nahrávky chrlila jako na běžícím pásu. Řada fanoušků volala i po koncertním návratu, nicméně Franta se k tomu dlouho stavěl odmítavě. Až jej nakoply koncerty ve společnosti MORTAL CABINET a rozhodl se probudit i MASTER´S HAMMER.

Když byla zveřejněna sestava pro živé hraní, zvedla se mohutná vlna diskuzí, ve které se nejvíce skloňoval Vlasta Henych, který byl angažován na post baskytaristy. Dalším žhavým tématem byla neúčast Necrococka, jehož pozici obsadil Blackosh, celkem v klidu pak logicky zůstaly posty za bicími a tympány, kde se usadili Honza Kapák a Silenthell, kteří se, tu větší, tu menší měrou, podíleli na poreunionových nahrávkách. Ony diskuze ale z větší části pramenily z neznalosti - Necrocock dlouhá léta odmítá živé hraní a tak se s jeho účastí nedalo počítat. Blackoshova volba mi přišla jako nejlogičtější ze všech možných, je to kytarista-osobnost, navíc v přátelském vztahu s Frantou i Honzou. Podobně se to má s basou, někdejší bassman Monster je mimo hudební dění a s Vlastou Henychem pojí Frantu přátelství, a co si budeme povídat, osobnost Vlasta je, i když s pověstí lehce kontroverzní. Ale pověsti vezmi čert, rozhodující je výsledek, a ten měl mít premiéru na Brutal Assaultu. Jenže pánové si asi chtěli dát generální zkoušku, než vylezou před několikatisícový dav, a tak se rozhodli pro předpremiéru pro omezený počet diváků, který byl dán kapacitou Futura. Po vstupenkách z předprodeje se zaprášilo během 24 hodin a řadě fanoušků zbyly oči pro pláč... i proto, že MASTER´S HAMMER doplnili CULT OF FIRE, kteří koncertují sporadicky a je tedy malý svátek spatřit je v Česku „on stage“.

Začátek byl avizovaný na 20.15, v 19.00 se měly otevírat dveře, protože se daly čekat nějaké ty průtahy kvůli odbavení návštěvníků, jejichž vstupenky byly na jméno a měla probíhat kontrola průkazů totožnosti. Velký počet osob pak figuroval na guest listu, kde se opět požadoval nějaký doklad, ve finále to ale odsýpalo poměrně svižně a odbavení probíhalo plynule.

Po rozkoukání se ve Futuru jsme začali potkávat jednu známou tvář za druhou, až jsem si připadal jako na thrashmetalovém koncertu na jihu Čech. (úsměv) Písek, Týn, Prachatice, samozřejmě naše strakonicko-dobříšská sekce, plus řada kamarádů napříč republikou, všichni chtěli vidět, jak to bude starým pardálům šlapat. Napřed se ukázali trochu mladší pardálové, CULT OF FIRE, vskutku exkluzivní support, který k atmosféře večera ideálně zapasoval. CULT OF FIRE se rychtovali nějakých patnáct minut za oponou, kde postupně zapalovali svíce a chystali různé propriety odkazující k Indii a tamním náboženským či se smrtí koketujícím idolům. Všude spousta lebek, obrazů, doutnající kadidlo, takže to ve Futuru vypadalo jako na nějakém temném rituálu. Již tak kouzelnou a tajemnou atmosféru ještě zdůraznila „Vltava“ hozená do symfonického black metalu. Ať si říká kdo chce co chce, tahle hitovka se neomrzí ani v podání orchestru, ani v podání černokněžníků. CULT OF FIRE to obecně dělají dobře, po svém, chytlavě, jejich muzika je protkána spoustou krásných melodií, při kterých někteří posluchači až nábožně vzhlíželi k pódiu, jiní zavírali oči a prožívali každý tón ve svém nitru. Měl jsem obavy ze zvuku, ale naprosto liché, všechno bylo nádherně slyšet, a navíc bylo i na co koukat, protože pánové nešetří ani na image a oblékají se do slavnostních hábitů.

Na co koukat bylo i v době, kdy se na pódiu porovnali MASTER´S HAMMER. Ale podobně jako většina těch, se kterými jsem se o průběhu koncertu bavil, bych si dvě spoře oděné resp. neoděné děvy odpustil. Kdyby se objevily na začátku s kozlími hlavami a pak třeba v „Géniích“, kde se v klipu taky jedna divoženka vyskytuje, tak dejme tomu, ale místy to působilo až trapně, když se slečny lísaly k muzikantům nebo dokonce k sobě. Nejsem puritán, ale tohle byla záležitost, která mi přišla zbytečná, nepovedená. Druhou pitomostí byly mobilní telefony. Každý druhý si prostě musel udělat fotku nebo video příšerné kvality, i když bylo jasné, že druhý den se objeví kvalitní obrázky i videa, protože se po klubu pohybovaly osoby se slušnou technikou. Ale to je obecně současný nešvar všech koncertů.

MASTER´S HAMMER by mohli hrát dvě hodiny a stejně by nestihli přehrát všechny zásadní písně své kariéry. Vzhledem ke kultovnosti prvního alba se z „Ritualu“ hrálo nejvíc, prvních šest songů se objevilo právě na debutu, resp. na předchozích demáčích. Narvané Futurum se proměnilo v pekelnou sluj a lidi řvali s Frantou všechny skladby jako u vytržení, ne-li v transu. „Věčný návrat“, „Černá svatozář“, moje úplně nejvíc nejoblíbenější skladba na světě „Zapálili jsme onen svět“, jedna hymna za druhou, paráda. A hlavně, obavy, které před koncertem panovaly (V jaké formě se kapela představí? Bude to Frantovi zpívat?), byly záhy zapomenuty. Trochu horší to bylo se zvukem, ale mám dojem, že to všem bylo úplně fuk, protože si všechny skladby přehrávali ve svých světech a díky tomu, že vše dokonale znali, užívali si to naplno. Volba spoluhráčů se ukázala jako výborná, kapele to šlapalo, Honza Kapák za bicími exceloval, ostatním to taky hrálo parádně a i ty tympány byly solidně slyšet.

Uprostřed setu došlo na slavnostní okamžik, křest (nebo co to bylo… - úsměv) audiofilských vinylů „Ritual“ a „Jilemnický okultista“, o který se postaral Nergal. Překvapivé, pro někoho možná zbytečné, ale já to vnímal neutrálně, nebo spíše pozitivně, hlavně jsem tušil čertovinu, a sice, že se Nergal na pódium ještě vrátí. Napřed ale došlo na novější tvorbu, přičemž volba padla na tutovky, snad s jedinou výjimkou, kterou byl „Typograf“. Ne, že by šlo o špatnou skladbu, ale v tom okamžiku atmosféra v sále trochu zvadla, ono taky kdo si ten text má pamatovat. (úsměv) Další kusy z nové doby ale zabíraly podobnou silou jako ty letité, u mě překvapivě vyhrál „Panuška“ s „mihotavým světlem svíček“… Po sborovém hřbitovním halekání o okultistech a nihilistech a kapela odporoučela, ale co by to bylo za koncert bez „Jámy pekel?“ Na tu podle očekávání doplnil MASTER´S HAMMER Nergal a část odchrčel s Frantou, vždyť ho „vedl Nergal, tam dolů, k svým“. Polský velekněz pekel se neváhal stylově odít i pomalovat, aby s výrazem fanatika ryčel o stokrát prokleté jámě zalité krví. Pěkná tečka za skvělým vystoupením, na které dorazila i řada zahraničních fanatiků…

Peťan:

Na Brutal Assault festival už pár let nejezdím a tak i letos mě nechalo letošní potvrzení reunionu legendárních MASTER´S HAMMER chladným. Podobně, jako v případě KRABATHORU, jsem spoléhal, že později dojde i na samostatný koncert. Že tomu bude ještě dříve než na samotném festivalu, to bylo velké a milé překvapení. Neváhal jsem tedy ani vteřinu, koupil lístek a pomalu odpočítával dny do očekávaného koncertu.

V parném odpoledni sjíždím ze Žižkova do smíchovského klubu Futurum na beznadějně vyprodaný koncert. Podle předpokladů je na místě mnoho kamarádů a známých tváří. Hned člověk zalituje, že na těchto akcích prostě pořádně s nikým nepokecá... V klubu je od začátku vedro, první pivo teplé a tak nezbývá než prozkoumat merch s novými reedicemi prvních dvou asfaltů MASTER´S HAMMER a pomalu zaujmout místo nedaleko pódia.

Support pro tento večer nemohl být vybrán lépe. Tuzemští CULT OF FIRE patří k vysoce respektovaným kapelám a ačkoliv jsem se k nim prokousal teprve v loňském roce, jejich kouzlu jsem propadl. Při této mé první live konfrontaci se zahalenou čtveřicí jsem očekával hodně, ale dostal jsem možná ještě více. Od prvního do posledního tónu zdobil CULT OF FIRE excelentní zvuk, díky kterému bylo slyšet vše, co z jejich hudby dělá skvost. Z pódia se valil okultistický black metal, převážně ve středním až pomalém tempu. Vždy proložené rychlými a syrovými pasážemi. Melodické kytarové linky skvěle vykreslovaly jedinečnou atmosféru, kterou svým vokálem i pohyby dotvářel Devilish. K tomu si přidejte desítky zapálených svíček, vůni kadidla, lebky a další „zlé“ předměty na pódiu a máte před očima i v uších jedinečný obřad, který je zkrátka zážitkem. Jen to horko muselo být pro jednotlivé členy v kápích nesnesitelné (úsměv). Kapele jsem hltal každý riff, úder do bicích i každou skladbu. Nadšení vygradovalo s mou oblíbenou a majestátní skladbou „Khanda Manda Yoga“. CULT OF FIRE předvedli, proč jsou tolik žádaní a oblíbení po celém světě. Skvělý koncert.

Rychlé pivo na baru a honem dopředu. V klubu je k nehnutí, atmosféra by se dala krájet. Jak řekl Franta Štorm, oděný do slušivého sáčka a klobouku, MASTER´S HAMMER vstali z hrobu, protože si je fans vyvolali. A bylo tomu tak. Intro a otvírák „Pád Modly“ daly odpověď všem, které zajímalo, v jakém stavu se tato sestava MASTER´S HAMMER nachází. Zvuk byl ve srovnání s CULT OF FIRE o poznání horší, nicméně na levé straně jsem byl ve výsledku spokojen. A po vystoupení na schody ještě více. MASTER´S HAMMER přesně věděli, co chceme slyšet. A tak následovaly legendární songy, u kterých všichni přítomní znali texty - „Věčný návrat“, „Géniové“, „Černá svatozář“, „Zápálili jsme onen svět“ a „Útok“. To byla hitparáda z debutové desky „Ritual“, kterou jsem si maximálně užil. Z „Okultisty“ zazněly tři skladby - má oblíbená „Mezi kopci cesta je klikatá“, „Já nechci mnoho trápiti“ a naprostá klasika „Já mizérií osudu jsem pronásledován“. Tyto staré vykopávky vystřihli pánové s velkou bravurou. Člověk znal každý riff, každé slovo, každou změnu rytmu. MASTER´S HAMMER nezapomněli ani na pár novějších skladeb. Překvapivě zazněl song „Typograf“ a také „Panuška“. Z oblíbených „Konví“ pak „Nordfrostkrampfland“ a titulní „Vracejte konve na místo“. Ač mám novou tvorbu hodně rád, měl jsem místy pocit, že naživo to kapele hrálo mnohem lépe při starých skladbách a těm novým cosi chybělo. Jako přídavek přišel očekávaný návrat k desce „Ritual“ v podobě velehitu „Jáma pekel“. Tím se dostávám k malým a nedůležitým kaňkám večera. Tou první byla podle mého názoru úplně zbytečná účast Nergala, který pokřtil vinylové reedice během asi 10 vteřin a pak si párkrát zařval v přídavku. Nevím, absolutně mi na pódium k MASTER´S HAMMER neseděl, nepasoval. Za druhou zbytečnost považuji tanečnice na pódiu. Ne, že bych se nerad díval na nahé ženské tělo (smích), ale holky prostě na pódiu překážely víc, než bylo zdrávo. A akce „vějíř“, kterou si asi nejvíce užíval Vlasta Henych, zaváněla až trapností. Nicméně, to jsou jen nepodstatné poznámky k jinak skvělému a vysněnému koncertu. MASTER´S HAMMER jsou kapelou, kterou jsem si vždy přál vidět naživo a nyní se mi to konečně splnilo. Sice v trochu jiné sestavě, ale stálo to za to. Navíc v klubu, s perfektní atmosférou. Tento zážitek se asi jen tak opakovat nebude. Díky za něj!

Coornelus:

Nebudu tady vypisovat věci okolo celé akce, které už stejně Johan s Peťaem barvitě vypsali a shrnu jen své dojmy z obou očekávaných setů. Pro mě nejsou MASTER´S HAMMER až takový kult jako pro drtivou většinu české metalové obce, ale pochopitelně si je cením vysoko a tím pádem jsem u koncertu nemohl a ani nechtěl chybět. Před akcí samotnou jsem si několikrát pokládal otázku, jak tohle může dopadnout, přece jen několik věcí kolem návratu MASTER´S HAMMER červíka pochybností zanechává. Všichni víme, o čem je řeč. Tento večer bylo ale vše v pořádku a je potřeba hned zkraje přiznat, že to dopadlo mnohem, ale mnohem lépe, než jsem doufal. Sestava kolem Štorma dávala po instrumentální stránce záruky a to samé se potvrdilo i na pódiu pražského Futura. Něco jako MASTER´S HAMMER šlapalo výborně a jediné zakolísání jsem postřehl ve chvílích, kdy se kolem Štorma a Henycha začaly motat silikonové krasavice, které bych si klidně odpustil, ale chápu, že se pořadatel snažil udělat z této akce něco víc a dodat jí punc něčeho neobvyklého. Kozy zvládnou oblbnout dost lidí.

„Rituální“ dech let minulých se hned od prvních tónů valil z pódia s notně nostalgickým nádechem a ožívaly tak u mě vzpomínky na nahrané kazety, což se evidentně dělo všem kolem. Tolik zpívajících a nadšených tváří jsem kolem sebe dlouho neviděl. Často se stalo, že ke mně ani nedošel Štormův vokál, jak byl přehlušen všudypřítomnými „zpěváky“. Sympatický a logický průřez tvorbou, kdy se dostalo i na ponávratové věci, neměl v podstatě kazu. Každý by si zřejmě sestavil z ponávratové tvorby svůj playlist, ale nic zásadního nechybělo a o starých flákotách se nemá cenu bavit, ty zabíraly stejně nejvíc, snad s výjimkou chvíle, kdy si snad celý sál zařval „Okultisto, nihilisto...“.

Čest otevřít tento výjimečný koncert připadla oceňovaným CULT OF FIRE a volba to byla výborná. „Kulťáci“ doma hrají minimálně a když už, tak je to něco speciálního, jako třeba v září na jejich festivalu Prague Death Mass. Jejich pódiová prezentace společně se slušnou hudbou dělá své a zvyšuje u lidí zvědavost. A v podstatě lze říct, že to kapela dělá výborně, což jí nese i ovoce. Koncert i přesto, že jsem byl z pódiové dekorace nadšený, pro mě nezačal po hudební stránce příliš šťastně. Set odstartovala skladba „Vltava“, která mi dělá osypky na těle, protože celé EP „Čtvrtá symfonie ohně“ beru jako jeden velký úlet, ale věci další už dojem jenom napravily. A některé ho i vylepšily až ke stropu. Zařadit do playlistu několik meditačních oddychovek, jakou byla třeba úžasná „Kālī mā" z mé nejoblíbenější desky „Ascetic Meditation of Death“, mi udělalo velkou radost. Celkově se skladba k výzdobě a zapáleným vonným tyčinkám náramně hodila. Za velkou přidanou hodnotu koncertu lze považovat zvuk. CULT OF FIRE jsou známí, že své desky naschvál zvukově ničí, ale naživo to z jejich strany znělo moc dobře a zpočátku až překvapivě čistě. Všechny tóny krásně vynikly a když Corn paličkou uhodil do obřího zlatého činelu, mělo to sílu. Image kapely je absolutně dotažená a tak nechyběly nezbytné kápě, jako dekorace pak bylo použito několik desítek svíček a před Devilsihem nescházela ani rohatá hlava. I když mají tyhle všechny pódiové dekorace tendenci mě občas rozesmát, CULT OF FIRE fandím a rád jsem si jejich plnohodnotný set po hodně dlouhé době vychutnal.  

Setlist:

1. Pád modly
2. Věčný návrat
3. Géniové
4. Černá svatozář
5. Zapálili jsme onen svět
6. Útok
7. Typograf
8. Mezi kopci cesta je klikatá
9. Já nechci mnoho trápiti
10. Já mizérií osudu jsem pronásledován
11. Panuška
12. Nordfrostkrampfland
13. Vracejte konve na místo
14. Jáma pekel

Video MASTER´S HAMMER 1

Video MASTER´S HAMMER + Nergal

Video MASTER´S HAMMER 2

Video CULT OF FIRE

Fotky: Skalík

Skalíkova galerie

Sykyho galerie