Ruští doomaři z chladného Krasnoyarsku jsou onou inovativní, k neprobádaným polohám vzhlížející kapelou. Zatímco většina doom metalových kapel hledí k zemi s tendencí vás do té země také důkladně zakopat, tak BELOW THE SUN nahlížejí do kosmu. Zhudebňují krásu, ale i prázdnotu vesmíru jako takového. Avšak dělají to jakýmsi vznešeným způsobem, na doom metal velice nezvyklým - jednoduše experimentují. Do půli skladby zařadit Gagarinovu řeč z vesmíru, to je na denním pořádku..
První zásek těchto myslitelů přišel v roce 2015 s albem „Envoy“. Mne osobně toto dílo pohltilo a dodnes ho protáčím s radostí. Jejich hudba zde naléhala až k jakési soundtrackovosti. Jestliže někdo tvrdí, že doom metal je záležitostí ošemetnou a mnoho se zde vymyslet nedá, tak Rusové dokazují, že je to jen a jen nepravda. Nicméně nutno dodat, že o typický doom se rozhodně nejedná. Dalo by se tvrdit, že takto by asi zněli PINK FLOYD, kdyby přičichli k tomuto žánru.
Nadnesená a přehnaná očekávání bývají kamenem úrazu. Proto jsem po oznámení nového albem s názvem „Alien World“ zpozorněl, avšak nadšení jsem se snažil držet na uzdě. Kolikrát se už stalo, že u mě kapela skončila hned po prvním albu. Žel těch případů bylo dosti... Obal na mě působil poněkud plytce, avšak v návaznosti na téma příhodně. Nicméně tvář hledící do kosmu na „Envoy“... to je slast.
Nové album se opírá o novelu polského sci-fi spisovatele Stanislava Lema s názvem Solaris, jedná se tedy o koncepční dílo. No, tato informace u mě nezůstala chladnou a ono dílo jsem se hned jal vyhledat v nejbližší knihovně. Naneštěstí jsem tuto knihu nesehnal ani v knihovně, či normálním knihkupectví. Zachránila mne až PDF verze na uložto.cz, hehe. Mnoho z vás možná Solaris bude znát, žádná velká neznámá to není. Lema bych klidně zařadil vedle Arthura Charlese Clarka. Rozhodně je ona četba k hlubšímu pochopení alba nutná, onu atmosféru BELOW THE SUN hudebně vykreslují velice dobře.
A jak vlastně „Alien World“ zní ? Dvojitě. Ona šablona z předchozího počinu zůstala zachovaná, ale přetransformovala se k jinému vyznění, hrubšímu, ba i vznešenějšímu. Přes drtivé riffy se BtS dostanou i k čistým vokálům, a až k art-rockovému hávu. Kvituji, že ve všech ohledech si album zachovává onu vesmírnou atmosféru neznáma a nicoty. V každém tónu je onen punc toho, kam BtS směřují, znát. Takže se tedy hned v úvodní „Blind Ocean“ dostaví těžké, stonerové heavy riffování, s naprosto skvěle vytaženou basou a vokálem mnohem „hnusnějším“, než na předchozím počinu, aby během pár sekund přerostla v pasáž velice jemnou, procítěnou a především nečekanou. Nemohu si pomoct, i když si člověk připadá, co do hudebního výraziva, jak na horské dráze... naprosto to zapadá do sebe!
Jako lidstvo si nastavujeme zrcadla sebe samých, hledíme do kosmu a hledáme organismy podobné nám... ruce, nohy, tělo... avšak v oněch dálkách může čekat něco, co si my, jako lidé, nedokážeme představit. Přesně to praví Lem ve své novele, a právě proto nese druhá skladba název „Mirrors“. Tam, kde končí první skladba, pokračuje tato; prim hrají až PINK FLOYDovské kytarové vyhrávky, ale i nezemský vokál.
Dvojice skladeb „Giant Monologue“ a „Dawn for Nobody“ se drží podobných kolejí klidnějších vod, do kterých sem tam prosákne i jemná dávka psychedelie, skladby jsou to vcelku meditativní. S další „Release“ přijde opět ona horská dráha, jelikož skladba oplývá až „písničkovým“ zjevem, kterému sekundují zadupávající heavy pasáže. Přechody naštěstí nejsou nějak násilné a opět vše šlape, jak má. Ty zasněné melodie zasluhují všechny palce nahoru.
„Dried Shadows“ po ambientním intru opět nabídne ony teskné melodie, které jsou, dle mého, hlavním atributem BELOW THE SUN na albu. V určitých pasážích a vybrnkávačkách cítím letmý dotek finských houbičkářů ORANSSI PAZUZU.
Album jako takové zakončí zasněná „In Memories“, která je protkána jen a pouze čistými vokály a jako konec alba, tak oné novely, zapadá přesně tak, jak bych si to představoval. S koncem je tedy čas přijít k hodnocení jako takovému. BELOW THE SUN se rozhodně posunuli jinam, než byli na „Envoy“, o tom žádná. Nicméně jak jsem dodal, ona šablona tam stále je a rozhodně bych tuto kapelu poznal, kdybych nevěděl, o kom je řeč. Kloubí psychedelii, doom metal, art-rock, ale i jakousi „písničkovost“ („Release“, „In Memories“). Jako celek na mě dílko působí nadprůměrně, avšak bližší vztah mám stále k „Envoy“, které bylo v mnoha momentech uhrančivější. Jsem moc zvědav, k jakým vesmírným dálavám se tito ruští cestovatelé vydají na dalším počinu.
Seznam skladeb:
- Blind Ocean
- Mirrors
- Giant Monologue
- Dawn for Nobody
- Release
- Dried Shadows
- Black Wave
- In Memories
Čas: 57:33
Sestava:
- Void - bicí, vokály
- Vacuum - kytara
- Quasar - kytara, vokály
- Lightspeed - basa
https://belowthesundoom.bandcamp.com/
http://www.templeoftorturous.com/
