Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
LLYR

TOSIRO jsou takovou nenápadnou kapelou, která se nikam netlačí, ale funguje už spousty let. O tom, jaké to je hrát screamo, emo, hardcore nebo metal jsem si povídal se zpěvákem kapely - p3trisem.

V jedné recenzi jsem četl na vaše konto následující označení: jihočeští klasikové screamo TOSIRO. Cítíte se tak?

Kdysi po koncertě v Chomutově jsme seděli s docela známou kapelou v backstage, načež z nich vypadla celkem úsměvná věta, že „oni jsou sice hvězdy, ale my jsme legendy“.  Ale upřímně, necítíme. Po bezmála dvaceti letech existence se spíš než o klasicích dá mluvit o veteránech.

Jak vám momentálně zní slovo screamo, které vás celou dobu hraní doprovází? Jak byste ho definovali a jaká kapela, kromě té vaší, se vám při tomto slovu vybaví?

Asi pořád stejně. Tenhle styl se nikdy ani ve scéně nedostal do hlavního proudu. Pro nás to zůstává hlavně francouzská a italská vlna, jako AMANDA WOODWARD, AUSSITÔT MORT, SONS OF SATURN nebo RAEIN. A samozřejmě Japonci 1000 TRAVELS OF JAWAHARLAL a ENVY. Pokud bychom měli zůstat v našich vodách, napadají mě JOHN BALL.

Ono screamo je i není zavádějící. Přece jen s touto škatulkou si ve vašem případě těžko vystačit, takže je potřeba dodat post hardcore, převážně pomalejší tempo… Souhlasíte s tím?

Tohle jsi celkem vystihnul. Škatulka screamo je pro nás dost malá a zastřešuje vlastně jen polohu vokálu. Jinak stavíme na plochách a kytarových stěnách, zkrátka na té temnější straně muziky. Slovo post-hardcore je dneska spíš nadávka, něco jako dřív emo. Rádoby zlí vytunění hoši, co hrají kinder metalcore pro náctileté fanynky. Když už bych z těch mainstreamových škatulek měl nějakou vybrat, je to asi post-metal.

V Čechách na poli, které oráte i vy ,platí za legendy LVMEN, osobně musím dodat i THEMA 11, tyhle dvě kapely byly pro mě reprezentanty hudebního stylu, který je vám podobný. Někdy kolem roku 2005 jste se cítili součástí podobné vlny? S jakými kapelami jste hráli společné koncerty a souhlasíte se mnou, že tyhle dvě zmiňované kapely zanechaly v daném ranku největší otisk?

Tak to bezesporu. LVMEN a THEMA 11 jsou s největším respektem ikony. A máme štěstí, že s oběma jsme několikrát sdíleli pódium. Ale součástí té vlny jsme nejspíš nebyli. Teď asi někoho naštvu, ale scéna u nás je a byla tak trochu elitářský klub. Když nemáte ty správné známosti, máte smůlu. V tý době jsme se motali hlavně okolo portálu Defboard a s převážnou většinou těch lidí jsme ve spojení pořád, i když ty skupiny už většinou ani nefungují. Byla to taková všehochuť kapel i stylů. Namátkou třeba KOMBUCHA, DIVE, SYNERGY, GOODFOUL, MADEBYTHEFIRE, SHEEVA YOGA, ale třeba i takoví THE.SWITCH. No a potom ojedinělá ohniska podpory. Wes v Praze, Jirka na Chomutovsku, Šimon v Plzni, Crushdown v Brně, u nás na jihu Cannibal, NUIT (dnešní FIVE SECONDS TO LEAVE / NOD NOD) nebo domovský klub Pohoda ve Vodňanech. A samozřejmě nesmím zapomenout spříznění s LEWISIT, které se nakonec vyvinulo i ve společný split.

Vím, že u vás došlo ke změně názvu, kdy jste se z H.A.T.E. stali TOSIRO. Důvodů ke změně se asi našlo víc, ale ten hlavní byl, že ten název už nekorespondoval s vašimi myšlenkami a vy jste určitě prošli vývojem, ke kterému se toto slovo už nehodilo?

Ta myšlenka v nás uzrávala delší dobu. Jak už jsem říkal, bylo docela obtížné si zahrát s někým z té uzavřené ulity. Samozřejmě už nám ten název nepřipadal tak cool, jako když jsme byli teenageři. A taky bylo dost unavující pořád dokola vysvětlovat, že nehrajeme nu-metal. Nejednou se stalo, že nás třeba v diskuzích na Czechcore někdo zkritizoval jen kvůli jménu a nakonec z něj vypadlo, že neslyšel náš jediný song. Impulzem se pak stal odchod zakládajícího člena, kytaristy. V tu dobu nás nikoho nenapadlo, že se zase vrátí.

H.A.T.E. a TOSIRO v roce 2017 jsou už úplně jiné kapely. Ale jak se vyvinulo TOSIRO? Před deseti lety a teď, je to rozdíl? Stylově jste se neodklonili, ale nějaký pokrok na sobě neustále pozorujete? Dalo by se to pojmenovat jako načerpané zkušenosti o deset let starších kluků? Zmiňuji to třeba už jen z důvodu, že mi přijde tvůj vokál na posledním albu nejlepší ve vaší historii.

Já bych ten zlom viděl už v nahrávce „Det Sjunde Inseglet“. Tam jsme začali víc pracovat s hlukovou stěnou a náladou a taky se poprvé objevila čeština. Samozřejmě, že je na nás věk znát. Kluci jsou vyhranější a na pódiu si rozumíme jako jedno tělo, nerozhází nás nějaké zaškobrtnutí. Kdo si nás z těch dřívějších dob pamatuje, ví, že jsme se dokázali dopotácet na pódium i ve stavu, kdy jsme o sobě ani nevěděli. Vystoupení pak bylo spíš o exhibiční taškařici na stage než o muzice. Zestárli jsme a ta živelnost už nám chybí. Už bych si třeba nedovolil odeřvat koncert z patra s neznalostí jediného textu. Někomu to může možná scházet, ale nasazení tomu dáváme pořád stoprocentní. Jde víc o obsah než o obal.

Je pravda, že nevím o všem, co se kde šustne, ale o TOSIRU toho moc slyšet není. Třeba recenzí na webech je ve vašem případě minimálně... Čím to je? Razíte si cestu, která je postavená na tom, že se nikam nervete, u nikoho neškemráte a spíš chcete, aby si vás eventuální posluchač našel sám?

I když to není záměr, tak asi jo. Může to vypadat, že máme frňák nahoru, ale odmítáme třeba výměnné koncerty, kdy tě pozvou někam, kde to nikoho nezajímá, jen aby si ta druhá kapela mohla zahrát u tebe. Stejně jako jdou mimo nás všechny ty soutěže s pseudoodbornou porotou.  Ignorujeme taky hudební portály, protože se nám zkrátka většinou nelíbí jejich obchodní model jako placená proma, „velmi výhodné nabídky“ a podobné věci. Chápu, že se nějak živit musí, ale nemusíme se v tom angažovat. Nepodceňujeme posluchače a věříme, že si nás najde. Vždycky je nám milejší klub, kde budeme hrát mezi lidma na zemi a těch dvacet lidí si to bude pamatovat ještě rok, než velký pódium, kde na tebe už druhý den každej zapomene.

Texty. Je jasné, že je v nich poselství, ale chceš, aby lidé tvé myšlenky rozebírali? Myslíš, že je potřeba vždy řešit klasické, co tím básník chtěl říct? Jak moc si textů ceníte, konzultujete je, nebo je to jen a čistě tvoje práce?

Nekonzultujeme, je to čistě moje práce. Oni většinou ani nějaké hluboké poselství nemají. Mám centrální téma nebo myšlenku, ale to okolo už je vlastně jen takový shluk emocí. Tvar tomu dávám, až když to zasazuju do hudby. Jsem rád, že se to lidem líbí, ale osobně to za kdovíjak vysokou poezii nepovažuju. Ale těší mě, když to lidé rozebírají a najdou v tom něco, co tam ani původně nebylo. I já sám si občas k už hotovým textům domýšlím příběhy.

Dříve jste zpívali v angličtině, od vzniku TOSIRO je to už plně čeština. Osobně to kvituji. Hlavní důvod přechodu k češtině byl jaký? Co ti přijde jednoduší, tvořit v češtině nebo angličtině?

Ty důvody byly dva. Prvním byla moje čengliština, teda to, čím zpívá většina domácích kapel a trhá to uši. Tím druhým neomezená barevnost slov a obratů. V angličtině bych se nikdy nedokázal vyjádřit tak jako v rodném jazyce.

Poslední deska „Lunvy“ (mimochodem, co název znamená?) vyšla zatím jen na kazetě, což je v dnešní době velký old school. Většinou jsou kazety dělány jako jeden z formátů vydaného nosiče. Jsem zvyklý na to, že jsou kapely, které vydávají věci jenom na vinylech, ale vy jste šli ještě dál. Jedná se o z nouze ctnost, nebe opravdu „přísnej punk“ přístup?

Tak zvuk desky je stavěný primárně pro vinyl. Bohužel se jeho výroba zadrhla a my pořád na ty asfalty čekáme. Jako druhý fyzický médium byla od začátku plánovaná kazeta u NAABáků, která tak nakonec vyšla dřív. Digitální release zdarma je pak nejlepší možnost jak dostat nahrávku mezi lidi. „Lunvy“ nemá žádný přesný význam, má to reflektovat jakousi auru, záření. Ale stejně tak dobře může znamenat, že jde o složeninu a poctu dvěma kapelám, které nás asi nejvíc ovlivnily, LVMEN a ENVY…

Jste fandové kazet, vinylů, CD, mp3? Ideální formát pro TOSIRO je jaký?

Samozřejmě je trend být dneska fandou vinylu a ostatní formáty ignorovat. A je fakt, že zvuk vinylu je specifický. Pro mě to zas tak moc neplatí. Sice mám ve sbírce pár hodně raritních kousků, ale nikterak na ní nelpím. Jsem spíš konzument, většinu muziky poslechnu v práci nebo na cestách, takže preferuju mp3. Ale fyzický formát má vždycky svojí duši. Má specifickou vůni a můžete se s ním tak nějak mazlit a ztratit se v bookletech. To platí hlavně o vinylech, ale právě pro to se dneska ve velkém vrací kazety a podle mě to za pár let čeká i CD.

Po čtyřech letech jste přišli s deskou, která obsahuje šest skladeb a je dlouhá něco přes půl hodiny. Volíte radši kratší formáty? Víc kvality než kvantity? U podobné hudby jsem zvyklý si dát delší časový úsek. I u vás bych snesl víc.

Podle nás je to tak akorát doba, kdy se dokáže posluchač plně soustředit. Máme to stejně i na živo. Celý set by měl být intenzivní, bez hluchejch míst. Samozřejmě, že kvalita je na prvním místě, na počet nebo délku skladeb nekoukáme vůbec. Když si kdokoliv z nás poslechne jakoukoliv část nahrávky, musí si za tím stát. Když nám připadne, že je něco vata okolo, musí to pryč. Takhle je to i s děláním nových věcí. Dokud skladba není nahraná, do poslední chvíle se na ní pracuje. Proto taky není naše tempo tvoření kdovíjak závratný.

Jako vydavatel u vás figuruje jméno NAAB. Jak jste s touhle partou spřízněni a jaký má podle vás význam v dnešní době mít na nosiči logo nějakého vydavatelství?

Nejdřív to bylo čistě o kamarádství. Jsme ze stejnýho regionu, kluci dělali akce, co nám seděly a oni zas jezdili třeba na naše Čardáše. Ale nakonec to dopadlo tak, že jeden z Otců zakladatelů NAAB teď u nás drhne čtyři struny. Pokud nejde o nějakou mediální nadnárodní korporaci, určitě má label smysl. Většinou jsou vlastníky nadšenci, kteří si v určitém hudebním ranku vyhledávají kvalitní kapely, které pak zprostředkovávají dál.  Pro mě jsou teda nálepky jako Neurot, Hydra Head nebo Mylene Sheath záruka.

Jak jste spokojeni s koncertním vytížením? Hrajete často? Ohledně hraní jsem zaregistroval, že u vás proběhlo turné s DEZINFEKCÍ, které nebylo jen o Čechách, údajně ale ne vše dopadlo podle prvotních představ. Můžete k tomu něco říct?

S klukama z „Dezáčů“ se známe partu let a lidsky to byla naprostá paráda. Ale vždycky se něco může podělat. Z naplánovaného turné po venku tak zůstaly dva koncerty a zbytek se odehrál doma. Přesto, kdyby se jelo jen na Incubate festival do Tilburgu, stálo by to za to. Nakonec, kromě plzeňské zastávky, kde s náma vyjebal pořadatel a koncert na poslední chvíli zrušil, to bylo hodně povedené tour. Zhruba třetinu roku je basák na cestách a to jsou pak kytaristi s bubeníkem zavření ve zkušebně, kde tvoří nový materiál. Po zbytek doby hrajeme průměrně tak jednou za čtrnáct dní. Jelikož někteří máme doma malé děti, je to asi ideální vytížení.

Nemůžu si neodpustit a nezeptat se na vaše oblíbené kapely, které určitě musí být velmi různorodé. A klidně přidejte něco, co momentálně dělá vašim uším nejlíp.

Je to hodně různorodé. Asi nejblíž celkovému vyznění kapely je vkus Tokiho, který taky dělá většinu muziky. Jsou to právě kapely jako ENVY, CULT OF LUNA, PELICAN a podobně. Ale kromě toho taky třeba FRODUS nebo NINE INCH NAILS. Džouza zabrušuje do tvrdších vod - starý MASTODON, SLAYER, MORBID ANGEL, SUICIDE SILENCE. Wíťas má rád noise a math kapely, takže mě napadají takový TERRA MELOS, MOMBU nebo MASSERATI. Stačí se podívat, jaké koncerty dělají NAAB. Kádík je pro nás všechny velkou neznámou. Poslouchá věci od starýho heavy jako HELLOWEEN až po metalcoreové kapely, o kterých jsem v životě neslyšel. No a já rád sludge jako NEUROSIS, UNHOLD nebo TODAY IS THE DAY a potom temné bardy. Nicka Cavea nebo sólové projekty Stevea von Tilla či Scotta Kellyho. Můj nejnovější objev je Nergalův „Me And That Man“. No a samozřejmě, že jsme vyrůstali v devadesátkách, takže klasika jako NIRVANA, TOOL, TYPE O NEGATIVE, FAITH NO MORE, PYOGENESIS, RAGE AGAINST THE MACHINE nebo geniální soundtrack k Judgment Night.

Závěr je jasný. Máte-li nějaký vzkaz a něco na duši, co nezaznělo, sem s tím. Já ti děkuji za čas, který jsi tomuto rozhovoru věnoval.

My děkujeme za prostor. Nechci dělat nějakou politickou agitku, ale společnost se radikalizuje,  Evropa fašizuje a v kyperprostoru už probíhá regulérní válka. Jestli nechceme přijít o svobodu, je čas se tomu postavit. Jen díky naší lhostejnosti dneska považujeme za normální to, co by ještě před deseti lety ani náhodou nemohlo projít.

RECENZE

https://www.facebook.com/tosiroband/?fref=ts


Zveřejněno: 28. 05. 2017
Přečteno:
3616 x
Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář