VALURY – Projev svobody

VALURY zřejmě netřeba představovat, neboť jsme se o nich dozvěděli něco prostřednictvím recenzí na jejich první demo z roku 2012 „Nasrat!" a druhé „Demo 2013" a zároveň z „Deseti otázek“ i většího rozhovoru. Kromě těchto prvotin je jejich tvorba zachycena na split demo nahrávkách společně s MURDER Inc. z roku 2014 a o dva roky později na splitku s kapelami SHITSTORM a GOAT CULT. Tři kamarády hrající dle svých slov „Lazy Pissed Off Hardcore/punk!!!" taky určitě není třeba představovat, a tak jen dodám, že Václav, Luboš a Richard pod svoji značkou VALURY vydali na začátku března debutovou nahrávku s názvem „Projev svobody".

Již první přehrání CD na mě působilo dobře. Ne že bych si z toho sedl na prdel, protože již jsem seděl (úsměv), ale dalo by se říct, že jsem nevěřil vlastním uším. Překvapil mě, byť neučesaný, vytříbený zvuk nahrávky. Neučesanost, hardcorovou surovost jsem určitě čekal, protože tak nějak to i u hardcore očekávám, ale musím se přiznat, že jsem se trochu i bál, aby se na mě nevyloupl takový ten prvotní, neohrabaný zvuk demonahrávek ze zkušeben, který nakonec znám z předešlých nahrávek VALURY. „Projev svobody" jsem prvotně poslouchal v autě při pracovní cestě a vyslechl jej minimálně třikrát za sebou. A musím podotknout, že mě tato nahrávka neomrzela a vlastně poslech mě drží doposud. Nedalo mi to a zhruba po prvním přehrání jsem musel zastavit a podívat se na obálku, kde se tato konzerva uvařila, protože zvuku jsem nemohl uvěřit. A ejhle... Nahrávka byla pořízena ve studiu Hellsound, což musím uznat, že pánové z VALURY a Honza Kapák odvedli velmi výbornou práci, protože předchozí nahrávky zdaleka nedosahovaly takové úrovně jako tato.

Když se dívám na obállku, tak opět musím jen pochválit. Předešlé obálky, když pominu první u dema „Nasrat" (vzteklej dědek), která se mi vůbec nelíbila (a musím říct, že zde bylo vše absolutně špatně), jsou vyvedeny v černobílé barvě (vyjma apokalyptické vize druhého dema) s provokujícími náměty policie a brutality. Ne, že by tyto náměty byly k hudbě VALURY špatné, ale současné nažloutlé vyobrazení lezoucích třech karikatur z konzervy, která je po okraj naplněná něčím smrdutým a odkapavajícím, je mi sympatičtějčí. Jo, a ty tváře, jak by řekl Richard, jsou roztomiloučký... (smích). Každopádně, ať jenom zase nechválím, tak bych do obálky doplnil pro neznalé určitě sestavu, rok vydání, texty... a tak. I když při počtu 22 skladeb by knížečka byla stránkově obsáhlá. Ale zase na druhou stranu nějakými dlouhými slovními obraty texty neoplývají, takže booklet by nemusel být tak obšírný.

Na 50 minutovou stopáž připadá 22 řízných songů, takže necelé dvě a půl minuty odezvy na:

• politickou scénu a marast kolem toho: Vládní arogance, Skety, Fuj, Protest, Karel Kryl
• a s tím spojené násilí, války či náboženské praktiky: Náboženství, Zmrd, Válka
• které se točí kolem prachů a podrazů: Lhář, Korupce, Jak se chováš
• s následující závislostí: Vypatlanost
• a toto vše se prolíná s naším (nenasytným) životem a stereotypem: Indián, Stereotyp, Chtíč, Muzikantská, Tak co, Ne, Jedině Ty, Nic
• ve kterém se objeví i nečekané nemoci a úmrtí: Rakovina, Houbič

Skladby se mezi sebou navzájem prolínají a texty jsou víceméně jasné a stručné. Některé jsou až moc „heslovité" a křečovitě křičící do světa jen totožné výrazy, které mi zrovna nemusí sedět jako v úderné skladbě „Karel Kryl" anebo „Ne" a tím pádem se ztotožňuji i s recenzemi na dema 2012 a 2013. Ale naopak díky novému nahrání a pěknému podladěné groove zvuku dostaly skladby jiný ráz. Mimochodem, odpadl i často ve starších recenzích zmiňovaný plechový zvuk bicích. A tak pozitivně vnímám třeba „Stereotyp", kde je velmi příjemná basová linka. Richardova basa, z které přechází i mráz po těle, se objeví namátkou třeba ještě v „Náboženství", velmi výrazná je ve skladbě „Chtíč" a „Zmrd" a v chytlavém štychu „Indián" vytvoří s kytarou zajímavou kovovou zastřenou melodií.

Skladby se nesou v nasraném hardcorovém duchu a ty méně nasrané mají zas punkovější ráz. Do první skupiny může například patřit již zmiňované „Náboženství", „Korupce" a „Skety", kde bicmen Venca jede jako buldozer ženoucí všechno svinstvo dopředu. Do té punkové kategorie se třeba hodí skočnější „Muzikantská" a melodičtější „Protest". Trochu mi na písních vadí Lubošovo protahování konečných slabik (slov), jako třeba v těchto dvou a jiných písních („a to mě baví stalé vííííc, víííc..."). A mě to někdy baví a někdy zas nebaví. Ale na koncertě, co si již matně vzpomínám, tak mě to nevadilo a hudba jako celek bavila, což potvrzuje i zkušenost s tímto albem.

Některé skladby, respektive části riffů evokují hudbu různých slavnějších kolegů. Výraz á la PANTERA má „Vládní arogance" a úvod hned u následující skladby „Vypatlanost" dal vzpomenout na metalový ARAKAIN; zde si opět zařádil výborný bicmen. Ne mrazivá basa, ale ostře nabroušená Lubošova kytara ve skladbě „Nic" je nejvíc. Nedávno jsem poslouchal SEPULTURU a obdobný riff, který je sice trochu přehozený, připomíná skladbu „Roots Bloody Roots".

Jednu skladbu jsem ponechal záměrně na konec. A tou je taková malá osobní zpověď a hlavně vzpomínkou na Lubošova kamaráda Honzu, kytaristu AKUTNÍ POTŘEBY. „Houbič" je povedená punkrocková svižná vypalovačka. A pokud dobře odhaduji, tak ostrá „Rakovina" je také věnovaná lidem, co bojují, nebo dobojovali s touto zákeřnou nemocí. A protože jsem se už moc rozepsal, tak budu bilancovat. Jenže k tomu bilancování mi schází ještě jedna skladba, která mně také udělala radost. Na předešlém splitku se objevila veselá „Bilance". Nakonec mě však napadlo, co by tu dělala, když pánové jen šikovně předělali píseň „Ani k stáru"... Ale pěkně by na album zapadla (úsměv).

Všechny skladby se již na předešlých nahrávkách objevily, takže nic nového pod sluncem zde není. Nové je pouze to, že písně prodělaly velmi slušnou ozdravnou kůru, což mě náramně potěšilo. Nějaké chybičky by se určitě taky našly a ty jsem zmínil v předešlých odstavcích a tak jsem vesměs spokojen. Jinak mezi favority bych zařadil skladby „Vládní arogance", „Houbič", „Indián", „Skety" a „Nic" a v každém případě jako celek album funguje perfektně.

U předešlých nahrávek (2012 a 2013) jsem měl pocit, že děti plácající své bábovičky, ale u debutové nahrávky tomu tak již není. „Projev svobody", byť nic světoborného nepředstavuje, je vyzrálou nahrávkou, ze které mám dojem, že VALURY si jen tak pro sebe nic nešudlají a snaží se do českého světa vykřičet své pocity a hardcorovou tvář (hudbu) berou vážněji, než by se zdálo. Takže ještě jedna bilance: V recezích na Fobii bylo první a druhé demo ohodnocenoi třemi a čtyřmi body, nahrávku na splitu s MURDER Inc. jsem slyšel jen letmo a myslím, že bych hodnotil obdobně. Takovým lepším posunem byl split s hořovickými kapelami, ale osobně bych to viděl na čistý průměr. Letošní CD je o jednu námořní míli dál.

Seznam skladeb:

1. Rakovina
2. Náboženství
3. Fuj
4. Lhář
5. Korupce
6. Zmrd
7. Vládní arogance
8. Vypatlanost
9. Jak se chováš
10. Houbič (RIP)
11. Indián
12. Stereotyp
13. Chtíč
14. Muzikantská
15. Protest
16. Tak co
17. Ne
18. Skety
19. Karel Kryl
20. Jedině Ty
21. Nic
22. Válka

Čas: 50:20

Sestava:

• Luboš Štancl - zpěv, kytara
• Richard Abraham - basa
• Václav Vaníček - bicí

http://bandzone.cz/valury
https://www.facebook.com/valurycz