TOSIRO se na našem webu v rámci recenze objevuje vůbec poprvé, neuškodí tedy malé představení. Skupina má za sebou totiž letitou historii. Její počátky sahají do devadesátých let, kdy působila pod názvem H.A.T.E. a koketovala třeba i s nu-metalem. Zhruba před deseti lety nastal zlom a kapela se přejmenovala na TOSIRO a hlavně začala používat češtinu, což je jenom dobře.
Paradoxně jsem je jako H.A.T.E. nezaregistroval, kdežto hned s prvními pokusy, už pod názvem TOSIRO, jsem se seznámil poměrně blízko a skladby jako „Zkrkavčení“, „Až na dno blahobytu“ a hlavně potom „Osamění“ na mě silně zapůsobily a dodnes mě baví. Čas šel dál, nějaké aktivity jsem kolem kapely zaregistrovával, ale přece jen byla tahle parta u mě spíš v ústraní. Ne, že by jejich hudba byla špatná, ale okolo TOSIRA panuje docela velké ticho, nikam se netlačí, občas se někde objeví, zahrají, ale velkou aktivitu u nich nevystopujete. Něco jako promo… to už vůbec, což je škoda, protože třeba info o tom, že mají novou desku, se ke mně dostalo pomalu s ročním zpožděním. Nicméně jejich poslední album s podivným názvem „Lunvy“ si ke mně cestu našlo a jsem za to rád, protože TOSIRO na mě působí příjemným a upřímným dojmem, stejně tak jako před oněmi deseti roky.
Ačkoliv jsou s kapelou spojovány žánry emo a screamo a kdekomu si při vyslovení těchto slov objeví osypky na těle, v tomto případě je potřeba říct, že tady, ačkoliv tyto škatulky na TOSIRO sedí, je vše v naprostém pořádku. TOSIRO vycházejí z kořenů, jaké v naší zemičce nejlépe reprezentovaly kapely jako LVMEN nebo THEMA ELEVEN. Tudíž poctivá porce hardcore s přídavkem post se skladbami, které mají silný emocionální náboj, promyšlenou lyriku a převážně pomalejší tempo, kde na nějaké jednoduché a rozverné věci není místo.
„Lunvy“ obsahují pouhých šest skladeb, deska něco přes půl hodiny, což je na tento žánr docela málo, navíc když se přihlédne k faktu, že mezi posledními dvěma nahrávkami je čtyřletá mezera. Nicméně výpovědní hodnota je plnohodnotná i na tomto kratším úseku. TOSIRO dokáží udržet pozornost hned od prvních tónů, kdy se po ambientním intru a vloženém mluveném slovu (tohle mě vždy u těchto kapel bavilo, nepřekonatelní LVMEN a jejich: bláznivin se rozsévá nazdařbůh …) přijde naléhavá pasáž. Kytara si důmyslně svou prací omotává posluchačovu mysl a díky naléhavým bicím vznikla hodně nakažlivá skladba. K dobrému dojmu přispívá i vokál zpěváka, jehož hlas doznal určitých změn, kdy je mu plnohodnotně rozumět a jeho projev je kultivovanější. Úvodní „Nevinnost“ dokáže navodit tu správnou atmosféru a použít přesně ty nejlepší ingredience, které lze od žánru, v jakém se TOSIRO pohybují, očekávat.
Vysoce nastavenou laťku drží „Lunvy“ i dál. Druhá věc „Lunvy: Slunosvit“ zaujme svou tepavou rytmikou a silnými kytarami v refrénu. Vznikla tak dobře připravená půda pro druhou nejlepší věc na albu, kterou je u mě „Zločin a trest“. Po opět kratším intru a prvotním rozehřívání nastoupí TOSIRO se silným melodickým motivem, který má ty top atributy. Kytary sází chytlavé party a refrén je jednoduše na umlácení palice. Jedna z nejlepších pasážích na desce.
Druhá polovina skladeb se drží nastoupeného trendu. Už tak silné momenty jako u prvního a třetího songu nenacházím, přesto se pořád jedná o kvalitní materiál. Po hudební stránce se lehce vymyká rozverná „Madrid“, ač po textové stránce se jedná o smutnou záležitost. Nejtvrdší a nejrychlejší věc „(Homo homini) Lupus“ uzavírá desku a její razance po předešlé „Madrid“ je poměrně překvapující.
Výsledný dojem z nahrávky kazí fakt, že „Lunvy“ zatím vyšly jen na kazetě. Ale i tady se blýská na lepší časy, protože v době psaní této recenze se na FB stránce kapely objevila zpráva, že vyjde i vinyl ve striktně limitované edici 30 ks.
Seznam skladeb:
- Nevinnost
- Lunvy: Slunosvit
- Zločin a trest
- Lunvy: Slunozmar
- Madrid
- (Homo homini) Lupus
Čas: cca. 32 minut
Sestava:
- p3tris - zpěv
- Toki - kytara
- Džouza - bicí
- Wíťas - basa
- Kádík - kytara
https://www.facebook.com/tosiroband/?fref=ts
