Už počtvrté se v Písku konala benefiční akce na podporu organizace Wontanara, která pomáhá v jedné z nejchudších zemí světa, Guineji, se vzděláním a zdravotní péčí chudých dětí. Jako vždy pozval hlavní organizátor Zebra žánrově různorodé kapely, takže se dal čekat nájezd punkáčů, hardcoristů i thrashmetalistů. Ale zdá se, že doby, kdy byly na jihu všechny podobně laděné akce natřískané, jsou za námi a přichází útlum... ostatně dalo se čekat, že to nevydrží věčně. Letos do Papíráku dorazilo odhadem 40 lidí, s kapelami byl sice prostor jakž takž zaplněný, ale snesl by dvakrát větší návštěvu. Překvapilo mě, že nedorazila řada tváří, které na podobných akcích nikdy nechyběly... možná sehrála roli slabší propagace, možná počasí, možná... (Johan)
Tuhle píseckou taneční zábavu jsem měl zaškrtlou v kalendáři už pěkně dlouhou dobu. Slušná sestava kapel v píseckém prostředí slibovala pěkný večírek. Plány byly vyrazit už na debatu předcházející samotným koncertům a být o něco chytřejší, žel na poslední chvíli jsem své plány upravil a do Papíráku dorazil ke konci setu MASÁŽE. Ta měla za úkol rozehřát příchozí, kterých jsem čekal minimálně dvakrát tolik. S MASÁŽÍ jsem měl živě čest poprvé, na druhou stranu s jejich tvorbou jsem docela obeznámen, jelikož jsem na jejich debutové album „Kvok!“ psal recenzi, tím pádem mám desku docela najetou. Nejznámějším jménem v sestavě je na ug scéně Čert (GRIDE, RADIOLOKÁTOR), ale kromě Čerta, který nad bicí soupravou chvílemi doslova tančí, je velmi výraznou personou kytarista a zpěvák/recitátor – Ivan Boreš. Ten svou hrou a už jen tím, že používá akustickou kytaru, položil základ novému stylu. Hudebně poměrně těžce zařaditelná směska, chvílemi to zní jako akustičtí GRIDE, neustále tepe a nepřináší moc záchytných bodů, které jsou u klasické formy hudby potřeba. Tudíž procento nepochopenosti je mnohem větší než nadšených ovací. Instrumentální výkony byly ovšem parádní, zvukově to šlapalo na jedničku. Osobně mě baví spíš jen jednotlivé party než celé skladby, za zmínku stojí vydařený a doslova hitový začátek věci „Potřebuješ“. Jelikož dávám asi patnáct minut setu, jsem ve finále spokojen, na druhou stranu přiznávám, že slyšet kompletní gig, asi bych se ke konci ztrácel. (Coornelus)
Úvodní přednášku o organizaci Wontanara jsme letos vynechali a do Papíráku jsme dorazili krátce před osmou večerní. Nastalo přesně to, co jsme očekávali - časový skluz oproti původnímu plánu. První kapelou večera byla MASÁŽ. Podivné to uskupení známých tváří jihočeského undergroundu. Osobně mi tato hudba neříká vůbec nic a proto se nebudu ani pouštět do hodnocení. Nicméně pohled na Čertovu hru byl, jako vždy, výživný. (Peťan)
Když jsme vstoupili do klubu, Čert zrovna přesýpal kamení z bubnu do hrnce. (úsměv) Na pódiu totiž experimentovala MASÁŽ, trio ve složení akustická kytara (Ivan), basa (Michal, jinak GRIDE), bicí a sypací nástroje (Čert, taky GRIDE). Stihli jsme zhruba tři čtyři skladby, na které většina příchozích koukala s otevřenou pusou, protože MASÁŽ hraje těžko poslouchatelnou i popsatelnou směs rocku, punku, hardcore... O běžné stavbě skladeb nemůže být řeč, celé to působí jako jeden velký chaos, nicméně těch dvacet minut mě bavilo, nejen díky virtuozitě muzikantů, ale i kvůli nasazení a svébytnosti spolku. (Johan)
Jako druzí šli na věc pražští KAAR. Tato čtveřice se v Písku objevila po nějaké době a přijela zase o kus vyzrálejší. Jejich thrash metal mám rád a nejinak tomu bylo i tentokrát. KAAR odehráli set dlouhý něco málo přes půl hodinky a bez výraznějšího protahování sypali jeden song za druhým. A tak došlo na nejnovější skladby z posledního splitu i na několik starších věcí. Kvalitní zvuk, sympatické vystupování a úder z nitra hlavního města. Jo, tohle bylo zase fajn (úsměv). (Peťan)
KAAR patří mezi kapely, které na sobě makají a s každou nahrávku i koncertem se zlepšují. V sobotu večer na to vletěli plni energie, hlavně basák Kouďák nešetřil nohy a díky bezdrátovce se z pódia vydával na krátké výlety a ještě k tomu přidával „kvalitní“ grimasy. Kapela během třiceti minut nasypala do lidí možná deset věcí, které pobavily, ale k žádné větší aktivitě diváky nevybídly... před dvěma roky by lidi létali vzduchem, teď jen do rytmu pokyvovali hlavami. Ale ona neaktivita nebyla způsobena projevem kapely, ten byl zábavný, ale holt časy se mění. (Johan)
Divochové KAAR si to u mě vylepšili vydařenými věcmi z skvělého trojsplitu. A že jim to šlape výborně, předvedli i v Písku. Jejich tradičně konstruovaný thrash metal bez nějakých kompromisů a zbytečných pomalých pasáží byl jako pěst mezi oči. Tohle nemohlo urazit. Bubeník oproti začátkům tepe a vydrží držet tempo po celou dobu a některé skladby mají vyloženě návykové momenty. Kapela působila hodně energicky a vypadala, že ji hraní hodně baví. Škoda, že na energii, která šla z pódia, nebyla z publika adekvátní zpětná vazba. Slušná práce. (Coornelus)
Aby se to nepletlo, přišla řada na další thrashing, tentokrát ten od krakomosherů z EXORCIZPHOBIE. Když kluci začali hrát, došlo mi, jak tuhle partu znám už opravdu dlouho. Chvilkovou nostalgii, kdy se mi vybavilo jak mi Skoří kdysi předával jejich první EP „Disease Inside“, podpořil setlist, který v úvodu obsahoval několik starých skladeb v čele s „Nuclear War“ pocházející ze zmiňovaného EP. EXORCIZPHOBIA disponovala kvalitním zvukem a v obměněné sestavě předvedla výborný výkon. Myslím si, že kluci vsadili na dobré koně a současná sestava nabízí velký potenciál. Ve druhé polovině zaznělo pár novějších skladeb a já se spokojeně bavil. Závěrečnou tečku obstarala má oblíbená „Corrupting Your Mind“. Výborná půlhodinka! Moc rád jsem vás po čase zase viděl borci! (Peťan)
Vzrůstající kvalitu večera potvrdila dnes už dostatečně známá thrasovka EXORCIZPHOBIA. Kapelu jsem poměrně dlouho neviděl a tak pro mě bylo překvapení, že za bicími a druhou kytarou jsou pro mě neznámé tváře. Nicméně na vyznění to nebylo absolutně poznat a oba dva „novicové“ podávali spolehlivé výkony. EXORCIZPHOBIA zahrála průřez tvorbou, kdy došlo na něco z debutu „Something Is Wrong“, opomenut nezůstal ani společný split s píseckými LAHAR a samozřejmě nechyběly ani vály z nejčerstvějšího trojsplitu s KAAR a CATASTROFY, kde u mě vede zábavná hitovka „Born to Be Alive“. Parta kolem charismatického zpěváka Skořího mě pobavila a nezbývá se než těšit na samostatnou desku, která už by byla potřeba! (Coornelus)
Druhou thrashovinou sobotního večera byla EXORCIZPHOBIA. Banda mosh z Krkonoš dorazila s novým kytaristou; alespoň pro mě, který kapelu dva roky neviděl. Basák taky vypadal jinak, ale to bylo tím, že se proměnil v lesního muže rezignujíc na služby lazebníků všeho druhu. (úsměv) Jinak Východočeši předvedli svou typickou crossover/thrashovou jízdu plnou chytlavých melodií a Skořího nezaměnitelného vokálu. (Johan)
LYCANTHROPHY se omluvili a na jejich pozici se Zebrovi narychlo podařilo sehnat SVINĚ!. Trochu mě to mrzelo, přece jen bych si dal radši LYCANHROPHY, které jsem neviděl několik let, než SVINĚ!, které v jižních Čechách hrají pravidelně. Ale nakonec jsem změnil názor, protože vodňanská parta mi tentokrát nečekaně sedla. Hlavně práce kytaristy mi přišla na HC/punk neotřelá a zajímavá, zpěvák taky dováděl jako smyslů zbavený, jen škoda, že mu nebylo moc rozumět. Zajímavý byl i pohled na bicí sestavu, tak málo bubnů jsem snad ještě u nikoho neviděl, ale ono to stačilo a kraválu nadělalo až dost. Pro mě asi nejpříjemnější překvapení večera, protože jsem to čekal mnohem méně interesantní. (Johan)
Další na řadu měli přijít drtiči LYCANTHROPHY, na které jsem se těšil. Bohužel LYCANTHROPHY nemohli dorazit a tak na poslední chvíli zaskočily vodňanské SVINĚ!. Sviní denně potkávám dost a tak nemůžu úplně tvrdit, že jsem byl z téhle volby nadšený. Kapelu jsme viděl 2x v životě na jejich festivalu Festa de la pohoda, kde mě nikdy plně nezaujala a evidentně jsem jí nevěnoval náležitou pozornost. Protože v Papíráku to byla za strany těchto zkušených harcovníků velká paráda. Nevím, čím to bylo, že mi jejich set tak sedl, ale v tu chvíli bylo všechno správně. Typický HC punk ohlodaný na kost, v případě bubeníkovy výbavy to byl oproti předchozím thrashovkám ryzí minimalismus, ale naprosto funkční. Necelá půlhodinka rychlého tempa, kdy se konečně chytli i lidi a trochu se pařilo, byla v kombinaci se skvělým zvukem velmi výživná. Bavilo mě zpěvákovo pobíhání před „pódiem“, ale podobně energicky působil i bubeník s kytaristou a doplňujícím zpěvákem TomemAjárou, naproti tomu basák vypadal, že tak tři dny nespal a hraje v hibernaci, což na funkci drtiče čtyř strun nemělo vliv. Celkově pochvala na plné čáře. Na tyhle SVINĚ! si příště počíhám! (Coornelus)
Náhradu za odpadnuvší LYCANTROPHY představovaly jihočeské SVINĚ!. Prostě klasický naštvaný hardcore-punk. Vodňanští se s ničím nepárali a namlátili do oživlého publika celou řadu přímočarých válů. Neříkám, že mě SVINĚ! nějak extra nadchly, ale ani neurazily. Průměr, který jejich fans musel bavit. (Peťan)
Každý odstavec jsem chtěl začínat větou: na tuhle kapelu jsem se těšil… jenže co jiného napsat k UCHÁZÍM, když loni vydali pro mě nejlepší tuzemskou nahrávku. UCHÁZÍM oproti zbytku měli o něco nařvanější zvuk, ale čitelnost tam byla a tak vynikly všechny ty zajímavé a na první poslech skryté vychytávky, kterých je hudba prachatických plná. UCHÁZÍM hrají muziku, kterou lze nazvat pokrouceným punkem. Jejich skladby ne vždy plně korespondují s tím, že na punk můžeš jen tak třepat hlavou. UCHÁZÍM ve svém krátkém setu pro mě nepochopitelně ignorovali novinku, ze které nakonec zazněly jen dvě skladby a nepomohlo ani vyvolávání z publika, které si žádalo víc věcí z „Fragmentů vášní“, UCHÁZÍM zkrátka skladby na přání nehrají. (úsměv) Lehce rozpačitý set, jen co se týče výběru skladeb, spravila závěrečná tutovka „Rezignace“ z předposlední desky „Marnostroj“, jenž je hitem jako bič. (Coornelus)
Prachatické UCHÁZÍM jsem viděl mnohokrát a pokaždé se stejným výsledkem. Bavilo. Tentokrát jsem však zvládl asi jen tři songy a více se věnoval klábosení s kamarády. UCHÁZÍM patří můj respekt. Kapela to valí řadu let, nové album je kvalitka a ve svém ranku jsou na naší scéně výjimeční a snadno rozpoznatelní. A to se jim daří přenést i naživo. (Peťan)
UCHÁZÍM jsou nejlepší tuzemskou HC/punk kapelou, což stvrzují už řadu let nejen na deskách, ale i na koncertech. I v Písku to bylo výborné, zazněla řada starších skladeb, které mají i přes nesporný tah na bránu i nemalý hitový potenciál. Paaya, Bodza, Pépé a Willie (ano, skutečně, Willie existuje; moc jsem tomu nevěřil, protože kam moje paměť sahá, alternoval za bicími David, tentokrát tedy Willie nešel za koncert) odehráli ideálně dlouhý koncert, který musel bavit a taky bavil. Paradoxně měli hácéčkáři a punkáči větší odezvu než thrasheři... kdo by to byl řekl? Nakonec museli UCHÁZÍM i přidat, což nebyl problém, protože Zebra vše dirigoval tak, že nedopustil žádné zbytečné průtahy a program nejen že byl dodržován, ale oficiální dění dokonce skončilo o nějakou čtvrthodinu dřív, tj. před půlnocí. (Johan)
Na závěr ještě přišlo překvapení, které se ale minulo účinkem. Ač se zvukový/hlukový alchymista snažil sebevíc, většina fanoušků už byla na odchodu, nebo se loučila a dopíjela poslední pivo, a jestli svéráznou produkci sledovali se zájmem tři lidé, tak to bylo hodně. Hlukař měl připravený program na cca deset minut, takže než jsme se spakovali, bylo po všem. (Johan)
Závěrečné bonusové překvapení večera, které ani nevím, jak se jmenovalo, vnímám jen jako kulisu při loučení se s kamarády. Noise, které se valilo z repráků, není nic, co bych obdivoval a v podstatě to ani jako hudbu nevnímám, sorry. (Coornelus)
Sečteno podtrženo: po hudební stránce jsem se pobavil od začátku do konce. Potěšil skvělý zvuk, hodně zklamala chladnější atmosféra, jelikož víceméně dorazily jen staré páky, kterým se do nějakého bordelu pod pódiem nechtělo. Na Písek (thrash city) smutné. (Coornelus)
Závěrem se sluší poděkovat Zebrovi za fajn akci na podporu dobré věci. Škoda ne zrovna velké návštěvnosti. Sešlo se asi více faktorů, proč lidé zůstali sedět doma. V Písku velmi brzy na viděnou. (Peťan)
Fotky: Skalík
