Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
INSANIA

O deseti letech pod gotickým praporcem a třech nocích plných hudební, taneční i divadelní magie jsme si povídali s R. X. Thámem.

Jindra Kohm alias R. X. Thámo je šedou eminencí goticko-rockové formace BRATRSTVO LUNY i organizátorem Magické noci trubadúrů, sešlosti, na níž se vedle hudby prezentují i další umělecké aktivity. Loni na podzim se Magická noc konala potřetí, BRATRSTVO LUNY zároveň oslavilo 10 let nejen speciálním koncertem, ale i vydáním pozoruhodného výročního 2CD. Témat k rozhovoru se tedy našlo dost...

Ahoj Jindro, loňský rok pro tebe musel být poměrně hektický. Magická noc trubadúrů 3, noviny Trubadúr 3, 2CD BRATRSTVA LUNY... Nejspíš budeš tvrdit, že všechny tyhle aktivity považuješ za stejně důležité, za stejné náročné na přípravu a realizaci, ale z externího pohledu mi přijde nejsložitější hudební festival s přesahem k dalším uměleckým kategoriím. Magická noc je velkoryse pojatá akce, která nemá v ČR obdoby, takže se nabízí otázka, kolik času taková akce „sežere“, než vůbec začne? Každý, kdo pořádal třeba malý klubový koncert, tuší, co musí zařídit, ale zkoordinovat hudebníky, tanečníky, divadelníky, fotografy... to není snadné...

Ave Johane! … ano, byl to hektický, ale zároveň nádherný a požehnaný čas, ve kterém došlo ke splnění mnoha snů a byly završeny určité tvůrčí cykly. V tom výčtu snad ještě chybí úspěšné magisterské státnice, aby ten Chronův guláš měl ještě pikantnější příchuť (úsměv) a dvě rostoucí správně divošská dítka (5,5 a 7,5 roků), která míchají karty volného času stále zásadnějším způsobem.
Ptáš se na náročnost organizace Magické noci trubadúrů? Tento projekt nejde kvantifikovat do hodin, týdnů ani měsíců, ten si tě bere celého a někdy tě neopouští ani ve snech, protože z toho věčného přemýšlení “o všem” to v tý hlavě máš prostě permanentně. Ona se ta akce nedá vůbec brát jako “rutinní festival” nebo jako nějaký multižánrový koktejl. Každý ročník byl promýšlený do detailů – pro někoho až úchylných – a tvořil dramaturgicky se doplňující celek, pro skalní čitelný ve více rovinách! Byl jsem přesvědčený, že po druhém ročníku, který odkazoval ke zkáze Hindenburga, již třetí dějství nebude. Ale ty konstelace k završení trilogie byly tak fatální, že jsem to „Volání trubadúrské divočiny“ vyslyšel a vyrazil zkrášlovat úhor vyprahlé krajiny „La Mancha“ (buďte také básníky a dosaďte si své jméno duchovní pouště) – v sedle své věrné herky Rosinanty opět s hlavou plnou pološílených vizí a snů! Dal jsem tomu opravdu všechno! Abych tě s odpovědí plně uspokojil – od prvních organizačních aktivit, schůzek apod. k projekčnímu dni „D“ uběhlo cca jeden a půl roku.

Třetí Magická noc trubadúrů nedopadla z hlediska návštěvnosti resp. pokrytí nákladů ideálně. Přišlo zhruba 300 platících, což znamenalo docela citelnou finanční ztrátu, kterou, jestli jsem dobře pochopil zákulisní informace, neseš na svých bedrech sám. První otázka – co ti na to řekla manželka? (úsměv) Musíš mít doma neuvěřitelnou podporu, protože aktivity kolem muziky ti musí „žrát“ spoustu času i financí…

Ano, ani trojka nedopadla úplně dobře. Ono těch platících bylo cca 330, kolem padesáti hostů mělo volný vstup… bylo zde přes sto účinkujících včetně různých doprovodů, fotografové, zinaři… takže domácí kulturák byl naplněný bezvadně! Neměl jsem sílu někoho přesvědčovat, aby si koupil vstupenku, jako jsem to dělal u prvního ročníku a nechal věci běžet… ztráta/neztráta… hodně lidí mě po prvním i druhém ročníku říkalo, že jsem magor, že „krmím mrtvé fronty“, lpím na nesmyslných detailech, předimenzovávám náklad Trubadúra apod. Vezmi si, že jsem připravil tři ročníky (nelze zapomínat na spolupachatelský team místního kulturáku a další nadšence a pomocníky!), shodneme se, dramaturgicky zcela nevšedně pojatého festivalu. První byl premiérový, průkopnický, nejdobrodružnější! Druhý, který mnoho lidí už ani nečekalo, navázal na premiéru, vyšel druhý Trubadúr a laťka šla ještě o štok výše! (úsměv) A trojka? – Završení magické Trilogie bude v dějinách festivalu a BRATRSTVA LUNY spojeno s neuvěřitelným vkladem Petra Štěpána, který ve mně rozfoukal z popela trubadúrské touhy – kichotský oheň! Cítíš v tom ty souvislosti, ta dějová lana, která ty jednotlivé ročníky provazují? Kdybych nešel „do trojky“, scéna by nezažila návrat kultovního „Werewolfa“ se smyčcovým tělesem, neodehrál by se happyend s vystoupením DEATHCAMP PROJECT (po važném důvodu zrušení koncertu na Magické dvojce); neuskutečnila by se beseda s bratry Štěpány; skalní fanoušci Třináctky by si neužili speciálně vyladěné vystoupení jihlavských divadelníků s Pavlem Štěpánem v jedné z hlavních rolí a BRATRSTVO LUNY by jen těžko našlo lepší platformu a zázemí pro koncert roku a křest bilančního „2CD Decade“. A to bych mohl ten výčet ještě doplnit o mnohé další skutečnosti, zážitky, interakce…
Má životní partnerka Míša je fakt úžasná bytost, budu chtít doufat, že něco podobného jí alespoň někdy zablýskne i na mou adresu. (úsměv) Žijeme si fajn život, podporujeme se ve svých aktivitách a koníčcích, i když jsou dost rozdílné. Jsem takový „vnímavější typ člověka“, který má okolo sebe více lidí a u mnoha blízkých i bližších vidí i do jejich partnerských vztahů, slyší a vnímá problémy, které řeší a je svědkem mnoha rozpadajících se svazků, slovy „debustrolských klasiků“: jak z lásky se rodí nenávist! Vědomě říkám, že v mnoha ohledech žijeme jinak než „mainstream“ a doufám, že se nepletu, když prohlásím, že to je k prospěchu našeho soužití. My si jeden druhého nenárokujeme vlastnit, ani se navzájem nečiníme předměty svých „koníčků“. Nemusíme být spolu všude za ručičku a všechno, co se okolo nás semele, si odšpitat do ouška. (úsměv) Sám ale cítím, že roky jako byl 2014 (nové CD BRATRSTVA LUNY; Magická noc trubadúrů 2; natočení videoklipu a další projekty, bakalářské státnice) + rok 2016 (viz. výše)… už to prostě takto nechci, je to pro mě už za donkichotskou hranou...  

Za druhé – v dnešní době je celkem odvážné čekat, že na akci, byť specifického ražení a zajímavě koncipovanou, přijde 500 platících. Běžné jsou klubovky, kam dojde 10, 15, 20 lidí, časy, kdy na undergroundové kapely chodila stovka a více fanatiků, jsou pryč. Jestli sis myslel, že přijde 500 lidí, tak jsi, s odpuštěním, snílek, protože taková návštěva nedorazí ani na SATYRICON...

Jsem asi fakt vážně magor. (úsměv) Po Magické dvojce jsem už nečekal nic… Ale když se zrodil koncept trojky, najednou jsem věděl, že XIII. STOLETÍ po dvaceti letech vrátí exkluzivně pro jeden jediný večer „Werewolfa“ a to ještě se symfonickým tělesem, přijedou dva roky koncertně nečinní DEATHCAMP PROJECT, rozjetí CARPATIA CASTLE pokřtí novou fošnu „Černé století“; BRATRSTVO LUNY ohlásí jediný koncert pro rok 2016 a křest „Decade“ + další bohatý divadelně umělecký program avizovaný ve trojce Trubadúra… tak sorry, já fakt věřil, že to pětikilo bude! Že se na to lidi vysrali, čímž nechci křivdit všem těm skalním, kteří dorazili ze všech koutů republiky, ze Slovenska i Polska… tak to mě zklamalo! Ale jak jsem již několikrát řekl, trilogie byla velkolepě dovršena! A mně to za všechnu tu vydanou energii a finance stálo! Pro mě MNT nikdy nebyl byznys projekt, ale důležitá umělecká mise!!! Někdo si za ty prachy koupí čtyřkolku nebo skútr a krmí své ego způsobem, který já považuji za politováníhodný… Stejnou míru pohledu musím unést sám. Občas se to zvrtává k takové roli „malého gotického mučedníka“, který se snaží o velké umělecké věci a prodělává na tom, chudáček… (úsměv) Tak já to ale nevnímám! Parafrází Horáčka mohu směle prohlásit, že jsem nevsadil víc, než jsem mohl prohrát. Myšleno po materiální stránce. Dostál jsem vždy všem svým závazkům!!! To duchovní bohatství, které jsem díky třem Magickým nocím trubadúrů získal, tak to je pro mě nevyčíslitelné – lapidárně – duše Thámova byla po okraj naplněna a ještě má naskladněno na horší časy! A těch lidí, kteří to cítí podobně, tak těch také pár je a to mě činí ještě šťastnějším. A také podpora, u trojky, třeba shopu Betelný hadry nebo Sanctuary.cz, to vše jen pozitivně podtrhuje!

Po listopadové Magické noci jsi na několik kontaktů rozeslal e-mail s informacemi o tom, jak akce dopadla a že po prodělku si nemůžeš dovolit financovat slíbený film „Slyšte, jak vám děti noci hrály“. Tehdy jsi mimo jiné napsal „Nepřál bych si, aby byl (ten e-mail, pozn. J.) chápán jako projev nějakého zoufalství či rezignace“ a prosil jsi oslovené o podporu na postprodukci filmu. Jak tvůj apel dopadl? Ozval se nějaký ochotný mecenáš?

Těch adresátů bylo kolem stovky. Vážně jsem nikdy nic takového neudělal. Ale nějak jsem vnitřně cítil, že by to mohlo vyjít, i když – upřímně – jsem si myslel, že zase „fantazíruju“. Obeslal jsem účinkující, Chráněnce Luny (skalní fans BRATRSTVA LUNY) i některé hosty, kteří měli vstup „grátis“. Asi týden před festivalem jsem musel učinit rozhodnutí a potvrdit závaznou objednávkou natáčení dokumentu o akci na čtyři kamery…  I když předprodej mě neuklidňoval, musel jsem se rozhodnout. Hrál jsem vaBANK! (úsměv) Jenže jedna věc je vše natočit a druhá to zpracovat, udělat kompletní postproudukci a získat kýžený produkt. Jednalo se řádově o desítky tisíc korun, které už jsem do této části umělecké hry vložit nemohl. Upřímně, odezva na e-mail mě dojala. Jeden velký fanoušek mně asi dvě hodiny po odeslání e-mailu převedl na můj účet značnou částku. Považoval jsem za slušnost, mu polovinu částky poslat zpátky. Ta celková solidarita byla totiž tak velká, že zareagovalo okolo třiceti lidí. Pár podporovatelů si nepřálo být nijak zmiňováno, a já podotýkám, že to jsou velké osobnosti scény a mě to hřálo u srdce, a nesmírně si jich za tuto nezištnost vážím! Fantastické třeba bylo, když mě zavolal Petr Štěpán jménem XIII. STOLETÍ a sdělil mi, že posílá za celou kapelu také nezanedbatelný obnos! To je to, co je pro mě to gró, které vrací energii! Thámo dal, co měl, udělal tři festivaly a ti věrní ho v tom nenechali a zachránili film! Takže Trilogie bude završena i filmovým dokumentem! A ještě douška, psychicky mě povzbudili i ti fanoušci, kteří mě vyjádřili podporu a uvedli, že opravdu nemohou přispět, že jsou na tom tak mizerně, že to prostě nejde! I za tyto reakce jsem byl také nesmírně rád, protože to něco o těch lidech vypovídá, to je empatie, napojení i solidarita zároveň – obrovská porce nelhostejnosti! Byli i takoví, kteří poslali padesát korun, i tento čin měl smysl. Ještě jednou všem moc děkuju! Řekli jste mi víc, než tušíte.

Ač to zpočátku s filmem nevypadalo dobře, nakonec by mělo k realizaci dojít, resp. byla slibována premiéra na konci ledna; k té ale zatím nedošlo... Jak to tedy aktuálně vypadá?

28. března jsem na FCB profilu BRATRSTVA LUNY uveřejnil k fotce z únorového setkání s Petrem Štěpánem v Jihlavě tento text: „Ave všem Chráněncům Luny! Nebojte ... ,v katakombách pod městem‘.... ,za nočního vytí‘ .... vzniká FILM. Až vykouzlí plameny čarodějných hranic magické aury ... nastane čas INTERAKCE s dílem, ve kterém bude otisknuto srdce dětí noci;-)“. Momentálně říkám, že fakt nevím, jestli to do těch čarodějnic stihneme. Do psaní scénáře mě dost citelně zasáhla nešťastná událost na začátku naší rodinné únorové zimní dovolené v Krkonoších. Můj sedmiletý syn si zde shodou nešťastných okolností zlomil nohu. Nyní jsme už ve finále, čeká nás poslední rentgen a vše by mělo být snad v definitivní pohodě. Ale režim rodiny se na čas zásadně změnil. I u mě logicky priority byly jiné. Fanoušci Magické noci trubadúrů a BRATRSTVA LUNY vědí, čeho jsem schopný a že vždy dotahuji věci na maximum momentálních možností. Po dvou filmových dokumentech o Magických nocích trubadúrů musí přijít dílo, které bude pomyslným „Návratem králů“, tedy završením trilogie, tím nejlepším, co dosud vzniklo. Materiál k tomu je, takže zbývá jen dostatek koncentrovanosti na scénář, střih a postprodukci. Makáme na tom, film bude! Ale jestli se to ještě o týden či dva posune, s tím si odmítám lámat hlavu…
 
A poslední otázka na noční téma – po třetím pokračování jsi avizoval, že to bylo naposled. Je to definitivní rozhodnutí, nebo se po čase situace či nálada změnila a další ročník nevylučuješ? A nebo – což to pojmout střídměji, v menším měřítku i prostoru, třeba jako někdejší křest ve Futuru? Přece jen je Praha snáze dostupná než Kralupy…

Johane, ta otázka je přesná a trefná! Ano, s dramaturgií Magické noci trubadúrů, tak jak byla realizována ve třech dějstvích 2012, 2014 a 2016, je skutečně KONEC! Objevili se, pro mě dost vlivní lidé, kteří by rádi Magickou noc trubadúrů udrželi v Kralupech nad Vltavou. Na druhou stranu si nemyslím, že je od věci pokusit se modifikovaný koncept festivalu nabídnout stověžaté matičce. Napadly mě i další varianty, momentálně a upřímně konstatuji, že nevím. Když to shrnu, pro rok 2018 jsou nejméně pravděpodobné Kralupy nad Vltavou, ve hře je určitě nějaká pražská varianta, nevylučuji ani některou z těch „jiných možností“. Ale je tu i verze opravdu definitivního konce! Nehodlám koncept, auru i těžce vybudované jméno Magické noci trubadúrů devalvovat nějakou tuctovou akcí, to jí radši definitivně se zaslouženými ceremoniemi uložím do krypty s aurou „legendy“. Nyní je fakt brzo, říct zodpovědně co bude s MNT dál, sám to totiž fakt nevím …

S Magickou nocí byly pevně spojeny noviny Trubadúr. Na dnešní dobu nebývalý úkaz, tisk v retro stylu, články jdoucí pod povrch, neotřelá témata, vysoký náklad 6500 kusů, cena: zdarma. Další „bezva“ nápad. (úsměv) Co obnášelo tvé šéfredaktorství? Obsah byl komplet z tvé hlavy a kolegové „jen“ zpracovali články na zadané téma, nebo jste fungovali jako jakási redakce, která měla třeba i poradu?

Jojo… tři dotažená čísla Trubadúra, to je také obrovská radost, materializovaná vize, splněný sen! A ty zpětné vazby od osobností scény a spřízněných duší – to je fakt nádherná mozaika různě krásných příběhů včetně toho, že tyto noviny nepodléhají dani času a čtou se opakovaně – to je bezvadný! Už jen ten primární záměr na truc trendům a digitální době přijít s obsahově nadupaným fanzinem na voňavém novinovém papíru s onou „kramériovskou aurou“, to je pěkná lumpárnička, taková herdroNOVINA. (úsměv) Samozřejmě, že bez vize a té šefredaktorsko-vydavatelské energie by se ledy nepohnuly. Ale hrdě konstatuji, že za obsahovou náplní je hlavně podepsán tandem R. X. Thámo / Blackmoon, který vypil hodně káv nad „redaktorským řešením“. Samozřejmě, že Blackmoon je osobnost scény, která musí dostat svůj díl prostoru k realizaci vlastních nápadů! Vždy jsme se dokázali sladit tak, aby to vše drželo pohromadě! Jsme spolu nějak intuitivně provázaní, rozumíme si, byl to požehnaný osud, že se naše cesty propletly! Nesmím zapomenout zmínit ani grafika všech tří vydání Honzu Doležálka, který je úspěšným profesionálem svého oboru! Další oslovení přispěvatelé psali na konkrétně zadané téma, sám si to zažil, když si pro premiérové číslo zpracoval profil XIII. STOLETÍ… pamatuješ? Jo a kdyby někdo z čtenářů tohoto rozhovoru zatoužil po doplnění sbírky, tak jsem za poštovné (ještě stále!) schopný poslat všechny tři vydaná čísla (2012, 2014 i 2016). Když tak si napište na email: bratrstvoluny@seznam.cz, předmět TRUBADÚR.

Jsi takový příležitostný psavec, nedávno jsi avizoval přípravu knihy o BRATRSTVU LUNY. Dvě otázky... první: Jak jsi s psaním daleko?

Realizování projektu, a třeba i knihy, není jen to samotné psaní. Klíčová je IDEA, vize konceptu a velmi dobré a podrobné rešerše. Mám téměř dokončené rešerše, sednutou vizi, včetně členění kapitol a napsaný úvod, který jsem již tváří tvář přečetl Petrovi Štěpánovi a ten se na mě úplně úžasně usmíval, jak karpatské sluníčko. (úsměv) Bylo to v historickém městečku Velvary, když jsme v létě loňského roku, po studiové práci na „Vampyrismu psýché“, objížděli magická místa v dosahu mého bydliště. Petr mě tenkrát dost zásadně poradil a moc mi pomohl. Vlastně je jeho velkou zásluhou, že 2CD „Decade“ vypadá tak skvěle, jak vypadá. Když to shrnu lapidárně, čerpajíc ze svých zkušeností, mně vysvětlil, ať netříštím síly a dotáhnu jeden projekt na úplné maximum! V tento moment jsem začal vnímat velkou úlevu od stresu, který bych sám na sebe ušil, kdybych trval na tom, že „Decade“ vyjde v podobě knihy… a k tomu ten Trubadúr a Magická noc 3, všechny ty videopozvánky, reportáže a klipy… Zkrátka… zdravím do Iglau a děkuji Mistrovi, že jsem vyslyšel „radu starších“!

Druhá: Není deset let existence kapely na knihu málo?

Není, když to píšeš s tím přesahem, jak to mám celé vymyšlené. Kniha není myšlena jako nějaká egáčkovská symfonie stříbrné Luny! Ten dramaturgický záměr je mnohem širší a jsem přesvědčený, že si „zasloužím držení palců“, aby se tento projekt podařilo dokončit. V rámci svých občanských aktivit teď musím – přes čas letních prázdnin – sepsat ještě jinou knihu, která je také určitým završením jednoho velkého cyklu, kterému jsem věnoval deset let života a vložil do něj srdce i duši. Pracuji na první koncepční knize o kralupských sportovcích… Kdyby se někomu zdálo, že se to vychyluje z intervalu (R. X. Thámo – Kohm), tak se neskutečně mýlí, „vše je jedním“. (úsměv)

Loni jste vydali zajímavě pojaté dekádní 2CD. První CD obsahuje debutové demo „Gotická duše“ z roku 2006 v původní podobě, druhé CD pak týž materiál v novém hávu a několik interesantních bonusů. Říkali jste, že důvodem prvního kroku bylo to, že původní vydání bylo dávno vyprodané. Jak často se stávalo, že o demo někdo projevil zájem? Nebylo by bývalo snazší, kdybyste nechali už třeba před dvěma roky pár kusů přidělat? Nebo už jsi s variantou „znovu a v hezčím grafickém hávu“ počítal delší dobu?

… Johane, ono i toto mělo svůj kontinuální vývoj. V roce 2007 jsme s Payem (Darkthep) hrdě prohlásili, že nebudou žádné dolisy „Gotické duše“. A to jsme dodrželi. On ten náklad byl 313 ks a jen Damián v Nosferatu prodal přes sto kusů! Těch lidí, co se dožadovali debutového dema, bylo opravdu hodně. A když jsem přemýšlel o tom, jak oslavit dekádu pod svitem Luny, tak samozřejmě to první, co jsem zavrhnul, bylo nějaké „best off album“. Při našem koncepčním přemýšlení by taková slátanina nedávala smysl. A pak jsem někde seděl s Payem a naťuknul ho s vizí, udělat „double CD“ s bonusy. Když jsem mu ten celý zamýšlený koncept pospal, nadšeně souhlasil! Víš, já už měl v hlavě tu vizi o „dvou růžích“ o tom desetiletém intervalu. Vnitřně mě to fascinovalo a ten výsledek… je materializovaný skvost! Jedná se po stránce všech detailů o nejpropracovanější dílo BRATRSTVA LUNY. A to není žádný marketingový kec!!! Těším se na to, až si fandové budou psát o toto 2CD, až bude rozebrané… a dopředu říkám, udělali jsem náklad 513 ks, a žádné dolisy dělat nebudeme! A ta výzva vložit 10 let naší originální a košaté cesty do stylového bookletu byla vyslyšena! Jsem fakt moc rád, že jsem odložil myšlenku knihy a věnoval se dílu, které je dnes klenotem naší diskografie!

Na druhém kotoučku jsou stejné skladby, ale v mnohem lepší zvukové kvalitě a s bohatšími/vylepšenými aranžmá. Šlo vám hlavně o to ukázat, jak by písničky zněly už napoprvé, kdybyste měli kompletní sestavu a nahrávali ve studiu?

To ani ne… já mám rád obě verze „Gotické duše“, jsou to naše děti, jak je chceš porovnávat, hodnotit… dívej se na to z pohledu dvou růží – červené (2007) a Novalisovy modré (2016), přes ten desetiletý interval našeho příběhu! Ty písničky z „Gotické duše“ (Modrá růže) mají v sobě tak silný magický náboj, že by si zasloužily i vydání na vinylu, ale kdo ví… třeba se  to jednou povede! Celé to dílo musíš nahlížet jako celek, od přivonění ke krabičce, k hledání pochopení příběhu dívky, která metaforicky zastupuje deset let naší tvorby – až k nuancím grafiky, která tu celou cestu propojuje. Obejměte 2CD „Decade“ jako příběh, cestu a vnímejte vše jako celek… atomizace, nebo-li rozklad na prvky v tomto případě nevede k pochopení záměru… A debutové demo naší cesty „pod svitem Luny“ je základním kamenem naší gothic-rockové (LunArt music) cesty. U něj jde o emoční kvalitu sdělení, ne o technické a technologické provedení…

Pojďme na nové songy a bonusy. Napřed novinky – u těch je zajímavé, že jejich autory jsou Xpíl a Pšotek, kteří se dosud jako autoři prezentovali sporadicky. Čím to, že právě tihle dva a Darkthep nic? Měli jste připravených více skladeb a výběrem prošly právě ty dvě? A prošly výběrem kvůli tomu, že se od vaší předchozí tvorby poněkud liší?

Vše bylo nenásilné a přirozené. Záměrem bylo udělat 2CD „Decade“ jako příběh krajních souřadnic intervalu „Gotické duše“ (2006/2016). Od začátku jsem věděl, že součástí CD Modré růže budou i speciální bonusy. Ale – na rovinu – nevěděl jsem, zda se podaří plně realizovat produkční záměr! Vezmu to od píky a prozradím na FOBIAzine něco, co ještě asi nikde nezaznělo… V původní verzi jsem měl mezi bonusy cover skladby od XIII. STOLETÍ; snil jsem o nazpívání naší autorské písně Petrem Štěpánem (prvně zmíněná byla „Fantasmagorie“). S Payem jsme rozjeli projekt „root bonusu“,  na CD se měla objevit skladba BRATRSTVA LUNY zaranžovaná v hávu MONASTERIAL CRYPT a to dokonce s Kakyho vokálem! S pro mě dost zásadním textem „Valkýry se bojí“ jsem počítal na projekt „Clamare“, kde měla být i Xpílova píseň „Největší z pierotů“. První citelnou změnou bylo, že jsme s Kobdzeyem zastavili práce na coveru XIII. STOLETÍ – songu „Dogy na Baskervillu“ – nedokázali jsme tam dostat tu magii… Matěj Lipský přišel s nápadem, zda se neposunout s poklonou legendám ještě dále na časové přímce a navrhl udělat cover HNF, na kterých vyrůstal. Shodli jsme se na skladbě „Pochod hrdinů“, ale s podmínkou, že pokud naší verzi bratři Štěpánové neschválí, na album to nepůjde! Matěj to respektoval a úplně v pohodě bral možnost, že to když tak bude „jen“ náš privátní dar gothic-punkovým bratrům. Když se vše vyjevilo tak, že Petr Štěpán kývl na nazpívání songu „Vampyrismus psýché“ (má velmi rychlá modifikace „Fantasmagorie“, z mnoha důvodů!), podařil se cover HNF, textově mně sednul „Pierot“ na Matějovu hudbu… spíše než zrušili, jsme „odložili“ novodobý MONASTERIAL CRYPT… a tak se otevřela brána pro „Vakýry“, neboť Pšotek mě poslal fragment hudby, na který mně perfektně atmosfericky seděla sloka… tak jsem to vzal jako rukavici a po tvůrčí interakci vznikly „Valkýry“, které nádherně podtrhují umělecké sdělení BRATRSTVA LUNY v mega úplňku dovršeného desetiletí!

Další dvě položky jsou opravdové specialitky. Přesvědčit Petra Štěpána k nějakému hostování je věc takřka nemožná. Chápu, že jste se díky Magickým nocím spřátelili a kvůli nadstandardnímu vztahu se to dalo domluvit, ale když ses Petra na jeho vklad ptal, byla v tobě malá dušička, která se chvěla, jestli to Petr vezme?

Johane, do jednoho čísla Pařátu jsi psal retrospektivní článek o Payově MONASTERIAL CRYPT, tuším, že se to jmenovalo „Tajemství klášterní hrobky“, nebo tak nějak… rovněž jsi tam zmiňoval různé provázanosti, které povstaly na „klášterním náhrobku“. Zmíněn byl i takový metal-UG „muzikál“ „Pochybnost“, který jsme několik let připravovali s Payem… a právě tento projekt měl podtitul: „Když budeš mít strach, on se zjeví a máchne kosou nad tvým přáním“. Ano, jasně ta dušiška byla malá, a víš proč byla? Protože jsem tušil, že by to mohlo vyjít… moc jsem si to přál!  Vylíčit emoce těchto chvil, pro to bude lepší ta platforma knihy, protože  to do rozhovoru, dostat nemůžeš… S Petrem jsme se skamarádili v roce 2012, to, že Petr „kývnul“…  to je nefalšovaná rarita scény, nikdy nikomu nenazpíval jeho autorskou věc (vyjma nějakých coverů vydaných ale pod hlavičkou XIII. STOLETÍ). Petrova přístupu si nesmírně vážím, obdivuji ho za něj, protože do morku kostí chápu jeho odpor ke cover verzím a podobným výzvám, kterou učinilo BRATRSTVO LUNY… U nás nebylo v prvním plánu vlastní zviditelní a to Petr moc dobře věděl, I proto zcela nezištně do toho šel… Věřili jsme si, nezklamali se a celé si to neskutečně užili a dnes je to naší společnou historií, na kterou již rádi vzpomínáme!

Ještě méně se Petrovi líbí, když jiné kapely přehrávají jeho skladby, ať už z repertoáru HNF, nebo XIII. STOLETÍ. Vy jste sáhli ke skladbě „Pochod hrdinů“, která nepatří mezi největší hity HNF – proč právě tahle volba? Reakce bratrů Štěpánů jsou uvedeny v bookletu 2CD, jsou velmi potěšující, takže z nich určitě máte radost... ale zase – čekali jste od legend taková slova?

Začnu od konce – nečekali! Já byl nervózní jako prase, protože to bylo to poslední, co nám k dovršení „Decade“ chybělo. Přesně si vybavuji, že jsem s rodinou na dovolené v Krkonoších… byli jsme na nějaké tůře a zrovna proběhl telemost mezi námi. Zůstal jsem stát mezi nádhernými smrky a Petrovi líčil, jak ten náš cover zní, a jak jsme k tomu přistoupili… říkal mně, že čeká na CD a dá mě zpětnou vazbu, a jak to máme mezi námi nastavené, tak bude od srdce, žádné společenské lavírování! Pak už jsem byl v Kralupech a šel s Payem na oběd. On se mě ptal a co na to říkají Štěpánové? Říkám mu, že mají cédo už pár dní a čekám na reakci… a u hlavního jídla pípla SMS od Petra (přesně jak ve scénáři kýčovitého hollywoodského filmu!), mrknu na mobil, beru ho do ruky a vybíhám z restaurace… vracím se dojatý, slzy v očích a čtu mu, co Petr poslal (autentické přepisy reakcí bratrů Štěpánů jsou s jejich souhlasem uvedeny v bookletu 2CD „Decade“). Tento moment byl krásnou, logickou tečnou za projektem „Decade“. Kdokoli ze scény musí uznat, ať BRATRSTVO LUNY bere či nikoliv, že ve výše zmíněných ohledech jsme se stali raritou scény…

Ještě se zastavme u provedení kompletu, to je jedním slovem skvostné. Kdo je Erika Mithoferová, která se o design i fotky v bookletu postarala? Jak dlouho práce na bookletu trvaly a jak náročné to bylo? A z kolika fotek Terezy Holubové jste vybírali, resp. jak dlouho trvalo líčení a focení?

Erika, rytířka modré růže, to je jedna z mých největších spřízněných duší! Poznali jsme se během vysokoškolského studia a vytvořili si pouto duchovního souznění! Erika je skvělá výtvarnice, designérka, grafička, fotografka… nesmírně nadaný, citlivý a empatický člověk! A je to dříč! Už na škole jsem v konturách tušil, že jednou spolu na něčem budeme pracovat. Když po dokončení „Carpe Diem“ přišla rozluka s Deatherem, měl jsem jasno, kudy jít dál! Věřím, že jsme na startu nové éry a už spřádáme další společné plány! Když se ještě vrátím k „Decade“, tak včetně nějakého myšlenkového zrání je to asi půlroční práce, asi dva měsíce byly hodně intenzivní. Erika je detailista, šílenec, když se setkají dva takoví blázni, může se třeba celý večer točit na tom, jestli ta růže nemá malé trny (příklad  pro usmání). Nikdy v historii BRATRSTVA jsem nebyl s autorem grafiky přítomen na zkušebních nátiscích, které se asi třikrát opakovaly, pořád bylo co dolaďovat. I fotoprodukce byla náročná, I když její gró s Terezkou na hradě Týřov trvalo jen jeden jediný den. Fotek bylo kolem pěti set, ale těch, které se daly použít pro booklet, byla minimálně stovka… Signem temného odstínu návratu na zříceninu hradu v malebném prostředí Berounky po deseti letech bylo to, že celý náš štáb, celá ta karavana světel, stojanů, kulis a artefaktů dorazila po dvouapůlkilometrovém přesunu těžším terénem v potu tváře na staveniště. Vážím si všech členů tvůrčího teamu, že nikdo nezačal panikařit, když se nedostavil mnou vybájený pohádkový ráj, a snažili jsme se všemi silami situaci vyřešit. Probíhala zde rekonstrukce, musel jsem jít vyjednávat ze „zahraničními“ staviteli, aby nás za ten „lágrovský plot“ pustili. Když jsem viděl, jak tam nádhernou gotickou bránu zprasili rovnými překlady, myslel jsem, že mě klepne. Dokonce jsem napsal dotaz i na památkáře. Odpověděli spletí paragrafů a odvolávek, že je všechno vlastně Ou Kej, jde o bezpečí návštěvníků a takový další tlachy. Tak i tyto slzy jsou nedílnou součástí příběhu „Decade“.   

Máte za sebou hektický rok, který se podle všeho povedl. Co chystáte dál? Nebude snadné překonat dosažené mety, ale jak tě znám, tak určitě zas něco velkolepého vymýšlíš a chceš se zase posunout o pomyslný stupínek výš (jestli to tedy ještě jde...).

Víš, já se snažím v mnoha svých aktivitách již odbourávat soutěžení, stupínky… Když běhám, vychutnávám si pohyb a dlabu na milión digitálních dat, jejichž analýza tě akorát zdržuje od dalších možných bohulibějších činností, nemusím se s ničím ani nikým porovnávat. Nechci překonávat žádné mety… ale vím, že to myslíš v pozitivním smyslu slova, jako nazamrznout, neustrnout a tak. (úsměv) Před BRATRSTVEM LUNY je veliká výzva, která již má konkrétní jméno: projekt „Clamare“! Na maximum možného zhmotnit tuto uměleckou vizi, tak to by bylo něco! Ke každému dalšímu koncepčnímu kroku BRATRSTVA LUNY přistupuji jako k možnému tvůrčímu finále, takže potvrzuji, že tvorba nestojí a inspirace nechybí, ani to nutkání komunikovat s uměleckou ambicí! Máme „v šuplíku“ nějaké nápady pro speciální živou prezentaci. Mám i chuť nějak koncepčně zpracovat Trilogii Magických nocí, je zde i vize obsahového směřování možného čtvrtého čísla novin Trubadúr… Buďme ve spojení, snad se nám něco z naznačeného podaří dotáhnout do finální podoby… A držte se a díky moc za možnost prezentace a skvělé otázky! AVE!

http://www.bratrstvoluny.com/
Facebook

 

 


Zveřejněno: 23. 04. 2017
Přečteno:
3478 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář