Pražská skupina SECOND CHANCE loni oslavila deset let, ale její diskografie až tak bohatá není, kromě dvou kratších nahrávek obsahuje pouze jediné dlouhohrající album „Dotyky“, které vyšlo před třemi roky. Loni se SECOND CHANCE spojili s Richardem Scheuflerem (který má za sebou řadu zkušeností (z Rock Opery, KING SIZE nebo PRAŽSKÉHO VÝBĚRU II) a s jeho významným přispěním a v jeho studiu nahráli akustické album nazvané prostě „Acoustic“. V podstatě by se ale album mohlo jmenovat i „Dotyky 2“, protože páteř nahrávky tvoří znovu nahrané přearanžované skladby z debutu doplněné pouze dvěma novými songy.
Předchozí kus plul na rockových vlnách s lehkými úkroky k metalové říznosti či popové chytlavosti a hlavní roli v něm hrála zpěvačka Veronika Fialová. Ještě zásadnější je Veroničin vklad na novince; slavice prakticky „nesleze z pódia“ a její hlas je hlavním „nástrojem“, kolem kterého se ostatní točí. A je kolem čeho. Veronika zpívá výborně, s výrazem pracuje od křehké přes civilní po dramatické polohy, přičemž jediná, která mi není úplně po chuti, je ta nejvyšší. Ne že by ji Veronika nezvládala, ale mně se prostě některé do výšek vyhnané pasáže nemůžou dostat pod kůži.
Na úvod je zařazena první novinka, „Malá mořská víla“ opravdu dýchá pohádkovou atmosférou, kterou vytváří melodie v režii piána, nad níž se nese procítěný zpěv, který po chvíli doplňují perkuse; skladba má dvě polohy, intimní postavenou jen a jen na zpěvu, a trochu živější, v níž se přidávají i další nástroje. Aranžmá je ale citlivé, takže ať tak, nebo tak, vždycky si hlavní díl pozornosti bere slečna za mikrofonem. Následuje sedmero známých písniček, přičemž je věcí vkusu, která se minule líbila více a která méně. Obecně se dá říci, že originály byly povedené a složené s rozmyslem, některé asi zabíraly více a některé méně, což lze aplikovat i na nové verze. U mě se třeba „Ztracená tvář“ až tak nechytá, zajímavější mi přijde „Pláž“, veselejší věcička plná akustických kytar a rozevlátého zpěvu, nebo „Vstávej“, kde opět akustické kytary dostaly větší prostor, a nejen ty, skladba je rockovější, ostřejší, i díky občasnému zapojení mužských vokálů, ale stejně nakonec vyhrává ten ženský, hlavně v chytlavém refrénu. „Nahá“ mně místy přijde intimní až moc, podobně nevýrazně působí i „Krysař“, u nějž mě ale napadla jedna paralela, a to s muzikálem „Krysař“. Ne že by SECOND CHANCE něco z Landova díla obšlehli, ale některé skladby jakoby z nějakého muzikálu vypadly. Moc jich pravda neznám (těch muzikálů...), ale třeba ten zmiňovaný taky obsahuje několik pomalejších písní, a napadá mě i hitovka „Most přes minulost“ z „Johanky z Arku“. Myslím, že muzikál by Veronice obecně slušel, s jeho hvězdami se může po pěvecké stránce směle měřit.
„Dotyky“ i „Strážce“ opět zvedají pomyslnou pochodeň výše než dva předchozí songy, ještě výš řadím „Zimu“, druhou novou skladbu, posmutnělou a taky tak trochu pohádkovou. Škoda, že takováhle písnička nedoprovází nějakou skutečnou současnou filmovou pohádku, u kterých má člověk často pocit, že hudbu i zpěv někdo spatlal co nejrychleji, jen aby se neřeklo, hudební nástroje simulují umělé protivné zvuky a zpívá, kdo šel zrovna okolo... Za „Zimou“ je cítit kus práce, nejen co do zpěvu, ale i doprovod je citlivý, místy jemný, místy dramatičtější, Veroničin sametový hlas hladí a piáno v pozadí kouzlí a prolíná se s akustickými kytarami. Na závěr dáma a pánové nachystali asi nedravější věc, ve které se objevují nejen akustické kytary, ale výrazně i ta basová, perkuse a do svižnější hudby se Veronika taky položila energičtěji. Mezihra na basovku koketuje s prog rockem, ke kterému by elektrifikovaní SECOND CHANCE možná mohli v budoucnu zamířit.
Dobrý dojem z nahrávky podporuje skvělý zvuk, křišťálově čistý, čitelný, každý tón je výborně slyšet, tady se ona roční práce zmiňovaná v doprovodném info dopise vyplatila měrou vrchovatou.
Jestliže pěvecky a hudebně působí album vyspělým dotaženým dojmem, tak obal je mírným zklamáním. Nelze totiž mluvit o bookletu, když je v krabičce vložený jen jeden list... a na něm sice pěkný obrázek, ale dále jen sestava a věta, že se o vše kolem zvuku postaral Richard Scheufler. Nikde fotka kapely, texty taky chybí, škoda.
Seznam skladeb:
- Malá mořská víla
- Ztracená tvář
- Pláž
- Vstávej
- Nahá
- Krysař
- Dotyky
- Strážce
- Zima
- Od soumraku do úsvitu
Čas: 37:56
Sestava:
- Veronika Fialová - zpěv
- Adam Gabriel - akustická kytara
- Tomáš Paulus - akustická kytara
- Richard Scheufler - aranžmá, baskytara, vokály, perkuse, piáno, programování
- Tomáš Stloukal - perkuse, vokály
