ZINEKontaktSpolupráceRedakceLinksDatabáze koncertů

Fobia zine

INFO BOX

BRUTAL ASSAULT 2017: rekordní počet kapel a řada speciálních vystoupení - infočíst info »

ENTER THE ETERNAL FIRE 2017 - infočíst info »

SYMBOLIC FEST OPEN AIR - infočíst info »

FESTA DE LA POHODA 2017 - infočíst info »

POSTCARDS FROM ARKHAM a busking / akustickém tour - infočíst info »

DEATH COFFEE PARTY 5. - infočíst info »

METAL MADNESS 2017 - infočíst info »

THRASH NIGHTMARE vol. 5 - HELLISH CROSSFIRE, DEATHSTORM, LAHAR, RAGING DEATH, DEMOLIZER, FIRST STRIKE - infočíst info »


Další nové články

16. 7. 2017 | English
BELOW THE SUN – We don´t want to exist in a boundaries, we want to explore the edges of the musical freedomcelý článek »

3. 7. 2017 | Postřehy
Červencové tipy – alba & koncertycelý článek »

10. 6. 2017 | Postřehy
Ceny OSA jako tupá kosa? / Tupost obecnácelý článek »

1. 6. 2017 | Ankety
TORTURA – „Deset otázek“celý článek »

1. 6. 2017 | Postřehy
Červnové tipy – alba & koncertycelý článek »

13. 5. 2017 | Postřehy
Ceny Břitva za rok 2016 rozděleny. 1. místo MASTER'S HAMMER – Formulӕ, Brutal Assault, Hluboká orba nebo Papagájův Hlasatel...celý článek »

1. 5. 2017 | Postřehy
Květnové tipy – alba & koncertycelý článek »

16. 4. 2017 | Ankety
MISFOLDED – „Deset otázek“celý článek »


Koncerty

27. 7. 2017
Praha, Nová Chmelnice
LOUDNESS (JPN), NOBODY KNOWS DRUHÁ ZASTÁVKA NEJS...

5. 8. 2017
KRHANICE OPEN AIR
Krhanice Open Air je festival extrémní hudby s mno...

19. 8. 2017
Mladá Boleslav / Orthodox club / Farářova sluj
SOBOTA 19. 8. 2017 Orthodox club / Farářova sluj -...

25. 8. 2017
Mladá Boleslav / Orthodox club / Farářova sluj
PÁTEK 25. 8. 2017 Orthodox club / Farářova sluj - ...

26. 8. 2017
Brezova u Sokolova
BREZOVSKA METALOVA NOC X Vstup 300 Kc...

4. 10. 2017
VAGON Klub, Praha
BLACK MAJESTY (AUS) + DEAD DANIELS (CZ)...

4. 10. 2017
Praha , klub VAGON
Australská power-metalová formace Black Majesty za...

7. 10. 2017
Plzeň
Koncert Gothic (RO), Interitus a InnerSphere v plz...

Naše profily

RSS kanál RSS kanál
myspace
bandzone

Web Archiv


BRUTAL ASSAULT
» Rozhovory » UCHÁZÍM – Stejně jako většina hardcoreovejch kapel se jak spontánně, tak programově a z principu věci nikam necpeme a je nám tak fajn.

2. 4. 2017UCHÁZÍM – Stejně jako většina hardcoreovejch kapel se jak spontánně, tak programově a z principu věci nikam necpeme a je nám tak fajn.

Jihočeští UCHÁZÍM po dlouhé době v loňském roce vydali desku, která se jim náramně povedla. Důvod k rozhovoru byl tím pádem jasný.

Udělat rozhovor s UCHÁZÍM byla výzva. Kapela svou poslední deskou "Fragmenty vášní" obsadila vrchol mého loňského domácího TOP žebříčku a tak bylo jasné, že je potřeba s klukama udělat rozhovor. Ten trval déle, než je běžným zvykem, ale jak si v rozhovoru přečtete, u této kapely je čas něco jako relativní pojem. Na otázky odpovídal kytarista a zpěvák Paaya, věty rozvité pojal po svém basák Bodza a na jednu otázku odpovídal Bodzův dvojník Samolibý kretén.

Dokážete odhadnout, jak velké procento posluchačů si dodnes myslí, že název vaší kapely UCHÁZÍM není myšlen tak, jak většinu lidí napadne, ale ve skutečnosti znamená něco ve smyslu: nejsem zcela k zahození?

Paaya: Myslím, že tak dvě třetiny našich fans jsou inteligentní lidé, kteří název kapely pochopili stejně správně jako Ty. Dva významy slova nás kdysi pobavili a proto se myslím název ujal.

Bodza: Nečekal jsem tak záludnou otázku a nejsem na ni připraven. Dokonce uvažuji, zda v našem povídání vůbec pokračovat, když vy takhle. Myslel jsem, že v obvyklém tónu pohovoříme v ustálených frázích na v(d)ěčná témata, která zbytečně nevyčerpávají tázaného ani čtenáře. Proč jsem nucen hned zkraje konstatovat, že úroveň hudební žurnalistiky žalostně klesá? Tuto otázku klaďte sám sobě, pane redaktore, a mějte na paměti, že rozhodl-li jsem se v rozhovoru vůbec pokračovat, činím tak jen z bezmezné oddanosti k mým, pardon našim, fanouškům. Což by mimochodem bylo zajímavé téma pro další otázku, ta naše oddanost fanouškům. Na váš první dotaz odpovím pouze v případě, že v dalších otázkách projevíte více slušnosti.

Důvodem našeho povídání je samozřejmě vaše nové LP „Fragmenty vášní“, které vyšlo na sklonku roku. Pauza od posledního alba „Marnostroj“ tím pádem dělá rozdíl pěti let. Co zapříčinilo takovou proluku, tipuju, že se asi nejednalo jen o jeden problém? Roli v tom určitě hrála i vaše další kapela RETROPROTEST, které mezi tím vyšla deska.

Paaya: Nejen RETROPROTEST, také GRIDE pohltili, konkrétně mně, nějaký čas. Dále pak narození našich dalších sladkých děťátek, snad pokračovatelů našich myšlenek. A v neposlední řadě, vyloženě existenční problémy některých členů kapely, stěhování z místa na místo, nezvládání vedoucích funkcí, celková fyzická přetaženost atd. Systém je neúprosnej múzovrah. I když v našem případě se často stává inspirací, ale nesmí toho bejt příliš.

Bodza: No tak to už je lepší! V rozhovoru s hudební skupinou se má samozřejmě hovořit, vyjma zdůrazňování oddaného vztahu skupiny k fanouškům, o její nové nahrávce. Pakliže skupina novou nahrávku nemá, rozhovor je zbytečný. Smysl by snad měl jen v případě, že by byli srdečně pozdraveni fanoušci, o které jde skupině především. O jejich spokojenost. Těch fanoušků. Pokud by ovšem byli tito fanoušci nespokojeni s tím, že skupina nemá novou nahrávku, bylo by to v prdeli. Proto by skupiny měly mít nové nahrávky. Kvůli svým fanouškům, protože o ty by mělo jít především. Těm skupinám. O ty fanoušky. Fanoušci prostě právem očekávají od svých oblíbených skupin nové nahrávky! Tak k čemu jsou pak takové skupiny, které nevydávají pro své fanoušky nové nahrávky? Takové skupiny zjevně nejsou svým fanouškům dostatečně oddány! Nač pak dělat s takovými skupinami rozhovory, když ani nevydají pro své fanoušky nové nahrávky, aby mohli být ti fanoušci, o které by mělo těm kapelám jít především, spokojeni, že mají jejich oblíbené kapely nové nahrávky? Prostě skupiny, tedy hudební skupiny, samozřejmě, by měly mít nové nahrávky kvůli svým fanouškům a měly by jim být oddány. Pak je na místě, dělat s nimi rozhovory. Jen pro úplnost doplním, že ty rozhovory by se měly týkat především nové nahrávky a vztahu skupiny k fanouškům. Takový rozhovor si čtenář rád přečte, aniž by se během čtení vyčerpával čtením vyčerpávajících odpovědí na záludné otázky...
... a já se Coornelusovi omlouvám za žvanění a už se, bez křečovitý snahy bejt  vtipnej, pokusím hovořit k věci. Takže: myslím, že většina posluchačů se nad významem našeho názvu nezamejšlí a když náhodou jo, jistě většinu napadne víc významů toho slova. Ke kterýmu z nich se hlásíme, lze poznat, třeba, co já vím, třeba z textů? A ještě doplnim, jak čtu ty Paayovy vodpovědi, že s inteligencí to nemá co dělat. Vůbec ten výraz „inteligentní lidé“... bych byl vopatrnej, inteligence sama o sobě, nedoprovází-li ji moudrost, je úplně k hovnu. Já spíš doufám, že alespoň dvě třetiny lidí, kteří si nás občas poslechnou, uvažují, nikoli jen vstřebávají. K té pětileté pauze – správně usuzuješ, že za ní stojí víc vlivů, některý z nich se mi ale moc nechce konkretizovat, tak zmíním jen ten nejzásadnější a tím byl obal – muziku jsme nahráli v listopadu 14, zpěvy v květnu 15, mix a finální master dokončen v srpnu 15, tedy rok a čtvrt před tím, než album vyšlo – v podstatě už ujasnit si nějakou, jakoukoli, vizi motivu, bylo podivně zdlouhavý a samotná realizace byla pak už vyloženou demonstrací zpomalenosti (což je divný). Z ohleduplnosti k osobám vinným nebudu rozebírat, že ta zdlouhavost padá zejména na mou hlavu a raději zkusím nadhodit, že kdyby měl někdo dojem, že má obrázek, fotku, nápad, námět motivu – něco, co by se k přebalu desky Ucha hodilo, budem‘ rádi, když se o to s námi podělí, třeba to příště pomůže předejít podobnýmu zdržení.

I když je spousta okolností, které hází chodu kapely klacky pod nohy, lze říct, že jsou UCHÁZÍM línou kapelou, nebo je toto tvrzení holý nesmysl? (úsměv)

Paaya: Línou? To asi není ten správný výraz, je těžký se sotva svlíknout z montérek či se zvednout od počítače od nikdy nekončící tortury atd., restartovat mozek a jít křepčit do zkušebny. V celodenním shonu vymýšlet nový riffy, vyťukávat do telefonu texty.
Naštěstí k vymejšlení základních hudebních motivů už nepotřebuju mít po ruce nástroj.
Bodza si na tu muziku, myslím, dokáže najít chvilku a texty skládá myslím během probdělých nocí.

Bodza: No ty vole, to je, jak já to vidim, pěkná blbost – sice za čtyřiadvacet let, ale – sedm řadovejch desek a jeden split, tedy vosm studiovejch nahrávek, od roku 94 koncertování s nejdelší pauzou (snad nebudu kecat, nejsem si jistej uplně na sto) necelý čtyři měsíce, aktivní hraní v dalších kapelách, víceméně pravidelný pořádaní akcí, příležitostný přispívání do hudebních zinů... Myslim, že autor toho tvrzení, jakkoli je zřejmě hypotetické a ryze účelově pošťuchující, nás jen účelově pošťuchuje nesmyslem. Jestli je holý (ten nesmysl, nikoli jeho autor) to netuším, ale budu o tom přemýšlet ve svém volném čase. A to jsem v tom výčtu aktivit skupiny ještě zapomněl na oddanost fanouškům... toto téma mohu případně rozvést.  

Jak jste u novinky přemýšleli o zvuku? „Fragmenty vášní“ mají oproti minulému LP lepší sound. Základ vznikal v domácích podmínkách? A co si mám představit pod pojmem – zvuky nástrojů zaznamenány takřka živě?

Paaya: Při poslouchání poslední desky „Marnostroj“ jsme se shodli, že některý místa jsou nepřehledný jakoby přebasovaný a rozhodli jsme se toho vyvarovat. Taky necháváme často volnější ruku zvukařům, u kterých nahráváme. Většinou je to ku prospěchu věci a Jéňa Kapáků z Hellsoundu, kde byla deska dotvářena, je provařenej multiinstrumentání génius.
Akorát se na desce možná trochu projevilo jeho nefalšovaný blackmetalový know how. Snad nám to fans odpustí, i když jsem slyšel pár názorů, že UCHÁZÍM je beztak punkovej black metal. (úsměv)

Bodza: Já jsem se zvukem předchozí desky docela spokojenej, v podstatě mi tam trochu vadí jen kytary, který bych si dokázal představit čitelnější. Na druhou stranu jsme při nahrávání „Marnostroje“ po Luďovi Špilauerovi chtěli hutnej a špinavější zvuk a to se i stalo... s odstupem času si říkám, že ta deska je Mordor až na půdu. Po Jéňovi jsme při točení „Fragmentů“ chtěli taky hutnost, ale zároveň větší čitelnost a zdá se, že se povedlo. Takřka živě znamená, že Jéňa vzal mix a vytáhl paty z Hellsoundu, my jsme si postavili aparáty na sále v Rock Biu ve Březí a namastili to tam všichni dohromady. Zvlášť se jen opravovaly chyby a přetáčela sóla, zpěvy se pak dělaly už přímo v Hellsoundu.

Jedna odlehčenější otázka. Desku jste jako správní obchodníci vydali na vánoční punkový trh, tudíž každý fanda si nemohl přát od Ježíška nic jiného než vaše LP. Přivedl vám tento chytrý tah bohatství a slávu? (úsměv)

Paaya: Je jasný, že kdybychom toužili po bohatství a slávě, museli bychom se ubírat úplně jiným, neřkuli opačným hudebním směrem. Nehledě k tomu, že např. naše rodina se vůbec vánočního běsnění neúčastní. Rozhodli jsme se totiž s mou milovanou Sany, že sebe i děti této vánoční mašiny na bílení účtů a vyprazdňování peněženek uchráníme. Takže termín vydání byla myslím čistě náhodná práce Papagáyova hlasatele.

Bodza: Samozřejmě, že to bylo celé pečlivě naplánované a připravené. Jenže se to trochu vymklo kontrole a o desku byl tak obrovskej zájem, přesněji řečeno doslova lavina zájmu, já nevím, jestli je s ohledy na ostatní, míň úspěšný vinylový kapely, fér zveřejnit čísla... Bylo to fakt šílenství, no a trochu jsme se toho zalekli a pro všechny případy se rozhodli, prodávat ji hluboko pod cenu, jelikož se prostřednictvím hraní punkové hudby nechceme vrátit mezi tu bohatou pakáž. Nebyl to ale dobrej nápad.


Jste kapelou, která si hraje se slovy. Vaše texty mají vysokou úroveň, i když některá spojení nemá šanci člověk dešifrovat. Jak do toho zapadají sem tam použité vulgarismy?

Paaya: Vulgarismy, myslím si, k češtině patří jako jakékoli spisovné slovo a na naše duševní rozpoložení by často asi mezi spisovnými slovy nedohledal. Vždyť vzpomeňme např. pana Wericha a další a další - „Pokud nejde o život člověka, jde o hovno.“
Rádi křičíme texty tak, jak se bavíme mezi sebou, myslím, že i k našim posluchačům tak máme blíž, dokážeme správně oslovit, potažmo pozměnit špatný životní postoj klackovitých let.

Bodza: Vulgarismy? Co je to, do píči, zase za votázku? Sorry... zas pokus vo humor. Tedy – jednak díky za pochvalu stran úrovně vysokosti (či výšky úrovně?) a jednak myslím, že je to jednoduchý, v běžný mluvě taky používáme vulgární výrazy, ale je podstatný jich nenadužívat, v takovým případě totiž ztrácí dar zdůraznění toho, na co se vztahují a stává se z nich laciné, často velmi primitivní pindání. A samozřejmě – někdy je prakticky nemožné najít v kategorii slov pokládaných za slušná takové, které by lépe vystihovalo podstatu sdělení.
Jediné, co je mi v tomto směru záhadou, je, kdo sakradrát určuje, co je vulgární a co nikoli – proč je kydána špína třeba na libozvučné zájmeno „vole“ či „tyvole“, zatímco vyložené jazykové nechutnosti typu „Hemala“ jsou frekventovaně využívána např. i ve veřejnoprávní televizi?  


Po textové stránce jste jistě taky prošli vývojem, kdyby ne, bylo by to špatně, vždyť jste začínali jako děti. Jsou nějaké texty z hluboké minulosti, které vám svou dejme tomu třeba naivitou vykouzlí úsměv na tváři?

Paaya: Tak to by myslím vydalo na samostatný článek. Pro pobavení v rychlosti snad jen pár úryvků našich opravdu velice úsměvných prvotin: „Já na všechno mrdám, ty na všechno mrdáš, my na všechno mrdáme, vožerem se spolu a když se někde potkáme, možná, že se poznáme.“
Nebo: „Koupil sem si Favorita, měl pět rychlostí, do tý svojí peněženky čumim s lítostí“ atd. Bodza si jistě ještě na nějakou perličku z naivních let vzpomene.

Bodza: Jasná věc. V podstatě v každým textu z našich začátků dnes vidím něco úsměvnýho, či aktuální optikou dokonce zcela debilního, což je ale v pořádku. Byly to naše tehdejší pravdy a byly ventilovaný v rámci tehdejších možností. Z čehož plyne, že za patnáct let se klidně může stát, že mi debilní budou připadat věci, který píšem’ teď.
Ještě doplním Paayu – „Já na všechno mrdám“ atd., byl a je podle mě super text a kdybych ho dokázal napsat dnes, cítil bych se fajn.


V podstatě jediná věc, která se mi na novém LP nezdá (kromě toho, že mi deska strašně rychle uteče), je obal. Ten se mi moc nelíbí. Front cover je takový nijaký, vnitřňák, kde je použité červené písmo na šedém podkladě, se ne moc dobře čte… Koukám se na obal nějak špatně, nebo je to prostě jen otázka jiného vkusu?

Paaya: Obal se řešil ukrutně dlouho. Původní představa byla sice trochu jiná, ale s tím, jak myšlenku uchopil náš

kamarád Pincágo, sem nakonec spokojen. Navíc mám rád obaly, co jsou tak trochu hádanka. Hledat, přemýšlet, jak o muzice, tak při pohledu na obal.
Zaměstnat mozek, ne jen bezmyšlenkovitě zírat, pobrukovat si tupé texty a poslouchat stokrát zahraný hudební motivy.

Bodza: Tak opět v první řadě dík za slova chvály, rychle člověku uteče jen to, co mu sedí, že? Obal dělal Samolibej kretén, tak bych na to asi spíš nechal odpovědět jeho. Jen k tomu ještě řeknu, že čím víc negativních ohlasů na obal přichází, tím jsem s ním spokojenější. Svou nejasností a záměrnou nepoplatností obecně zdeformovanýmu vnímání výtvarnýho umění zřejmě nějak rozčiluje a to je dobré, protože punkové. Čili za mě – obal je to dobrý a povedl se.

Samolibý kretén: Ten vobal je dobrej. Povedl se mi. S tim vnitřňákem je to blbost a nijaký jsou možná tak malůvky thrashmetalovejch vizí atomový (po)apokalypsy, který se vám líběj, proto vole, že maj tisíc krásnejch barviček a nebejt na nich mutanti honící si ve vypálenym kostele, mohlo by se do toho balit hasičský Lego, jak to vod pohledu prodává. Je to docela prdel, posloucháte underground a jste na to hrdý jak Brychta na Landu, ale vočima vnímáte totálně mainstreamově. Příčina je zřejmá - máte internetem, televizí, obchodníma centrama a taky vlastní vinou doslova zprzněnou schopnost vizuální fantazie a vůbec si to neuvědomujete. Chcete-li hlásit svýmu očaři konkrétní diagnózu, pochlubte se intolerančně xenofobní poruchou variabiálu estetické adaptability, které předchází zbytnění primární senzorické kůry, později vedoucí k degenerativnímu zakrnění a patologickým změnám na sensopatibilních intoreceptorech orbitofrontálního laloku - oboje způsobeno přechozenou kumulační píár intoxikací. Ale vočař vám s tím asi moc nepomůže, koneckonců tyhle dg stejně téměř jistě časem vyvolají, když ne rovnou abstruderní kainofobii či cenotofobii, tak rozhodně akutní a medikací neléčitelnou bazální vylízanost z požírání systému, které si pro její rafinovanost v počátcích ani nevšimnete. A co hůř, okolí si toho taky nevšimne, jelikož to má taky. No a ti, co tím netrpí, jsou ve společnosti za exoty, takže i když vás na vaši chorobu exot upozorní nebo vám dokonce poradí jak na ni, tak pro všechny ty výše zmiňovaný vymítače úsudku vás ani nenapadne se nad tím pozastavit. Je to kruh a v něm je tma, v ní další kruh a v něm je tma.

Vnitřní list LP obsahuje společenskou hru, kterou splnit bude oříšek. (úsměv) Inspirace nedostižným Járou Cimrmanem je jasná, ostatně není to poprvé, kdy jste tohoto génia zapracovali do svých plánů. Kdo zná Cimrmanovo dílo, bude vědět, odkud vítr fouká. Kdo je autorem této společenské hry a proč zrovna inspirace touto Cimrmanovou hrou?

Paaya: Geniální humor Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka nám je už léta velice blízký. Před lety jsme začali používat některé proslulé výroky a hlavně tedy Bodza se toho chytil a začal toto příjemné humorné odlehčení naší ponuré hudby používat pravidelně.

Bodza: Vidíme-li celou věc v nejširším kontextu, nelze nedojít závěru, že autorem je Mistr sám. Cimrman samozřejmě počítal s tím, že jeho díla budou uváděna i v Době po Cimrmanovi a tvořil, maje toto na zřeteli. Díky této jeho předvídavosti lze z něj těžit do dnes. A neuvěřitelná (či mám použít nezpochybnitelné geniální?) adaptabilita jeho děl na prakticky jakékoli údobí, prostředí, politickou situaci, sociální skupinu atd. k tomu pak sama přímo vybízí. Ostatně mistr sám, a pánové Smoljak a Svěrák, jejichž práci a zásluhy máme v hluboké úctě, na to upozorňovali již dávno - pravil, že jemu samotnému se jedná hlavně o myšlénku a bude-li v budoucnu někdo chtít sáhnout po jeho hrách, nemá ho nijak šanovati. Věděl.
Naše společenská hra není inspirována výlučně Vraždou v salónním kupé a Rozpuštěným a vypuštěným, nýbrž Cimrmanem obecně. Člověk ani nemusí být nejlepší žijící autor své doby, aby cítil, kdy je na místě formu a linii původního díla zachovat nemíchánu a kdy naopak lze Cimrmanova dramatická dítka vzájemně křížit, v souvislosti s Cimrmanen bych se nebál ani výrazu šlechtit.

Napadá mě, jestli byla vaše společenská hra od vydání LP hra praktikována a lze ji vůbec dohrát do konce? (úsměv)

Bodza: Ještě ne, ale koncerty se blížej a bude zle. Já se toho normálně trochu bojim... vlastně to je ale dobře, mohlo by to bejt velký. Dohrát to dokonce teoreticky lze, ale já myslím, že prakticky to nelze dohrát ani do poloviny, jelikož nikdo netuší, kde se ta polovina nachází. Jak říkám, bude zle.

Narážíte na to i v děkovačce, že vydávat vaší kapelu není žádný kasovní trhák, což se teď určitě změnilo. (úsměv) Myslíte, že stále platí, že jsou UCHÁZÍM pořád takovou utajenou kapelou, která netrhá rekordy v prodejnosti, neplní sály… přitom je v kritikách chválená a u fajnšmekrů oblíbená?

Paaya: Né, nic se nezměnilo, vše to stále při starém.

Bodza: Díky tomu výše zmíněnýmu nedobrýmu nápadu zůstáváme (alespoň tedy v pomyslným kapelním účetnictví a pochybuju, že by to u stréca Papagáje bylo jináč) kasovním trhákem červenejch čísel. Utajenost je to samé – setrvalý stav, ale rozhodně tomu tak není záměrně. Stejně jako většina hardcoreovejch kapel se jak spontánně, tak programově a z principu věci nikam necpeme a mně je tak fajn. Nicméně spousta kapel, který to mají nastaveno stejně či podobně, je utajená vo něco míň. Proč, to nevim, ale vim, že zabejvat se tim by byla ztráta času.

Na téma bubeník Willi lze vystopovat poznámku i ve vašem bookletu. Willi není k zastižení vždy, kdy by se vám to zrovna hodilo. Takže tady je vše pořád při starém? Naštěstí máte na záskok Davida a jak se David se svou rolí náhradníka popasoval?

Paaya: David má taky další hudební projekty, považujeme ho za plnohodnotného člena kapely a myslím, že je se svojí funkcí v UCHÁZÍM spokojen. Nemohu ovšem mluvit za něj.

Bodza: Davida už jako náhradníka nevnímáme, už je náš. Na rovinu – jsme, soudě dle dostupnejch možností srovnání, docela divná kapela, čítající poměrně divný lidi, přičemž poměrně platí částečně, zbytek je divnej nepoměrně – ten, kdo v takový společnosti vydrží relativně dlouhej časovej úsek, aniž by vykazoval známky nespokojenosti, opatrného odstupu či nespěl k rozpadu předchozí osobnosti, evidentně disponuje mnohonásobně slibnějším potenciálem divnosti a tedy i vhodnosti, než nějakej náhradník.

Když s vámi dělal Johan pro náš web rozhovor v roce 2008, bilancovali jste patnáct let na scéně, vyjadřovali jste se jako veteráni, kteří už mají něco odkrouceno. Co na to konto říct teď, když přibylo dalších devět let? Změnilo se v chodu kapely něco? Pomalu abyste chystali oslavu čtvrtstoletí fungování kapely.

Paaya: Co na to říct... snad, že je čím dál náročnější všechny členy synchronizovat. Já doufám, že nám to ještě ňákej ten pátek vydrží. Nebo, jak se říká, v nejlepším přestat? Jsme právě teď v nejlepším? To nevím, takže zatím budeme hrát. (úsměv) Mrzí mě akorát, že po tolika letech s UCHÁZÍM málo vyrážíme na delší trasy, rádi bysme se podívali například na Slovensko. Takže bratři z východu, čo s tým? (úsměv)

Bodza: Je asi trochu zvláštní odpovědět, že jestli se něco změnilo, tak jsou to naše osobní životy. Bez špetky ironie říkám, že během těch devíti let jsme se každej, nedobrovolně a nezávisle na sobě, prošli zákoutíma bytí, kde si duše na „bolí to, bolí to zkurveně moc“ ani trochu nehraje. Netřeba jistě popisovat, jakej vděk a úlevu pak cejtíš, když to na chvilku povolí... to se těžko říká/píše bez návinu patosu, ale pak tě (a v neposlední řadě!) ti kluci, kapela, koncerty a vlastně celá ta scéna a subkultura, to, o čemž někdy těžko vysvětluješ, že je to víc než koníček (not a sucking hobby, any fucking stuff  d’you see?), doslova tahá ven z hajzlu. Přičemž mohou vzniknout nedruhotně neprimární zúčtování vyřizování si účtů s mizériema, jako jsou „Marnostroj“ či „Fragmenty“... hm, tak tomu nerozumim ani já, tedy jinak: je-li v poutích životními marasty jednou z největších  opor kapela, může se stát, že ač je plné penzum snahy upnuto k putování marasmy, dochází bezděky, leč prvořadě, ku generování „Marnostroje“ či „Fragmentů“... no, to jsem tomu pomoh‘.
Čtvrtstoletí... chtěli jsme si pozvat jako support NOMEANSNO, ale to už asi neklapne, tak nevim, co s tim. Ačkoli tuhle jsem byl v Roxy na Dewinovi s prodžektem a rozsekal mě nejen hudebně, ale i po lidský stránce, ale sázet na to, že díky ní dorazí... nevim (úsměv) a taky jsme jeli, asi dva roky nazpět tomu, z nějakýho hraní, poslouchali CONVERGE  „Axe To Fall“ a Paaya pravil, že: tyvole voni musí vědět něco, co my nevíme. Do kamene tesat. Ale možná třeba nevíme, čeho všeho jsou schopný a dovalej‘ (úsměv) a takových úsměvných historek ovšem mohu vyprávět celou řadu. Ale v rámci vytíženosti se zatim ke čtvrtstoletí netroufáme ani šilhat.... za dva tejdny bude koncertní křtění „Fragmentů vášní“, to je muj horizont dohledu.

Velkou raritou u vás je vaše sestava. Od začátku UCHÁZÍM je nezměněna. Což je prostě paráda a minimálně to svědčí o tom, že musíte být super přátelé. Jak se to takhle povede? A nastal někdy v minulosti moment, kdy už to vypadalo, že tento stav bude nabourán?

Paaya: Spousta momentů - základní vojenská služba, drogy, totální šílenství a následná nesnesitelnost některých členů, duševní kolaps, vyčerpanost atd., spousta věcí je v textech. Muzika je ale zdá se silnější a jelikož jsme, jak říkáš, dobří přátelé a myslim, že žádní idioti, vše jsme zatím překonali. Haha, teď mě tak napadá, že je to jak v manželství.

Bodza: Já myslím, že celý kouzlo je v tom přátelství. Ucho vzniklo coby kapela pár kámošů, co jsou tak mimo z punku, že ho potřebujou i zkusit hrát. Na takovým základě se zřejmě, pokud tedy nenarostou do rozměru, kdy ohrožujou samotnou existenci kapely, dají snáze překonat problémy a krize, který jinak vedou k vyhazovům nebo i rozchodům. Asi předevšim díky nevyřčený filozofii, že kamarádství, pochopení a trpělivost znamenají víc než ambice. Jasně, trochu Rychlý šípy, ale to neva. Pan Foglar dobře věděl, že pod slupkou okázalý suverenity bývá skryta prostá potřeba vnímat a obdivovat přirozenou autoritu a zejména jakousi její čistou majestátní ušlechtilost. Dávat najevo respekt k hodnotám souvisejícím s city, úctou atd., se zdá složitý jen do tý doby, než si připustíš, že to složitý vůbec neni, že je to naopak ulehčení. Jenže vysvětluj to egu.

Když bychom se podívali do vaší diskografie, je nějaká deska, s kterou nejste úplně spokojení a naopak, jakou považujete za zásadní?

Paaya: Jo, zlomovej moment ve vývoji kapely bylo určitě nahrání „Gepruft vole“. Většině z nás se pak moc nepozdává deska „Zpěvy Ippolitovy“... ale i na tý je pár dobrejch skladeb, jen jsou třeba špatně zaranžovaný.

Bodza: Z našeho hlediska je zásadní asi „Gepruft vole“. Tam jsme, myslím, začínali přicházet na to, jak by to asi přibližně mohlo bejt vono. A Luďovi Špilauerovi se tehdy povedl tak brutální sound, vo jakym se nám do tý doby ani nesnilo. Z hlediska registrace naší existence domácí scénou je pak zásadní zřejmě následující řadovka „Edice 15 – Separace průtokových poznatků“. Mojí optikou, pardon, mojí akustikou se vyloženě nepovedla třetí řadová nahrávka „Zpěvy Ippolitovy“ – žádná energie, nekompaktní zvuk, špatný zpěvy, zdlouhavý a nudný pokusy vo barvitý aranže... mám pokračovat? Ale je tam pár kousků, který by jinak špatný asi nebyly.

Své koncerty hrajete převážně ve vašem regionu. Čím to? Je to čistě otázka poptávky, nebo se vám někam dál nechce moc trmácet?

Paaya: Hmm... na to už sem v podstatě odpověděl. Koncertů je celkově málo, ale když si tak projedu posledních několik akcí, nemyslím, že byly úplně v regionu. Možná se pletu. Mimochodem, při mé poslední návštěvě Brna s GRIDE jsem sklízel velké ohlasy na „Fragmenty vášní“, tam bychom si s Uchem, určitě rádi zahráli. Uvidíme.

Bodza: Máš pravdu, většinu koncertů odehrajeme po jižních Čechách. Za ten mrak let už jsme sice dělali hluk asi ve všech regionech Čech a Moravy, ale jsou to spíš ojedinělý záležitosti. Poptávka celkově není velká, zřejmě tou utajeností. Líný nejsme a dálky sabotuje jen Willie, ale co je David, smluvený koncerty (nejen) mimo region už dávno nerušíme.

Co budoucnost? Bude dřív venku deska UCHÁZÍM nebo RETROPROTEST?

Paaya: Myslim, že Retro.

Bodza: Skoro jistě Retrák, esi nás Papagáj nepošle k šípku.

RECENZE - "Fragmenty vášní"

BANDZONE
BANDCAMP

sdílet
Přečteno: 1209x Autor: Coornelus | Další články autora
Datum: 2. 4. 2017

FotoGalerie (Počet obrázků: 9) Paaya Bodza / Samolibý kretén Willie Pépé

Diskuze (Počet příspěvků: 1)
Perfektní rozhovor
Občas se sice v Bodzovo souvětích ztrácím :-), ale jinak parádní čtení. Díky tazateli i respondentům. Ucházím jsou originální zjevení na český HC/punk scéně a tenhle rozhovor (a nová deska) to jen potvrzujou. Jen tak dál! JFK | 6. 4. 2017 20:26:50

celá diskuze » | vložit příspěvek »



Novinky

23. 7. 2017 | Autor: Mikael
Videoklip od skupiny THY ART IS MURDERčtěte zde »

23. 7. 2017 | Autor: Mikael
ACCEPT - "Koolaid"čtěte zde »

22. 7. 2017 | Autor: Mikael
Live video od THE DEAD DAISIESčtěte zde »

22. 7. 2017 | Autor: Mikael
Ukázka z nového CD PHANTOM 5čtěte zde »

21. 7. 2017 | Autor: Johan
BRUTAL ASSAULT - program!čtěte zde »

21. 7. 2017 | Autor: Mikael
Upoutávka na nové CD kapely HELL IN THE CLUBčtěte zde »

21. 7. 2017 | Autor: Coornelus
Informace o novém albu POSTCARDS FROM ARKHAMčtěte zde »

20. 7. 2017 | Autor: Johan
ETEF - posledni info před festivalem.čtěte zde »

20. 7. 2017 | Autor: Mikael
Ukázky z nového CD skupiny MOTORBANDčtěte zde »

20. 7. 2017 | Autor: Johan
FACE THE DAY - nové lyric videočtěte zde »

další novinky ...

Reklama

flash player not installed

Nejčtenější za 30 dní

14. 7. 2017 | Reporty
OBSCENE EXTREME FESTIVAL 2017 – den třetí (pátek)celý článek »

15. 7. 2017 | Reporty
OBSCENE EXTREME FESTIVAL 2017 – den čtvrtý (sobota)celý článek »

12. 7. 2017 | Reporty
OBSCENE EXTREME FESTIVAL 2017 – den první (středa)celý článek »

13. 7. 2017 | Reporty
OBSCENE EXTREME FESTIVAL 2017 – den druhý (čtvrtek)celý článek »

25. 6. 2017 | Reporty
METALGATE CZECH DEATH FEST 2017 – den první & druhýcelý článek »

1. 7. 2017 | Recenze
VNITŘNÍ FAKTOR – Vnitřní Faktor 18celý článek »


Poslední diskuse

OBSCENE EXTREME FESTIVAL 2017 – den čtvrtý (sobota)
Datum: 18. 7. 2017 07:40:00
Autor: Peťan
Titulek: Doplnění reportů a fotek!

diskuse k článku »

MATER MONSTIFERA – Nějaké výrazné stylové kotrmelce od nás očekávat nikdo nemůže.
Datum: 17. 7. 2017 16:23:06
Autor: Johan
Titulek: -> Immortal

diskuse k článku »

SÓLSTAFIR – Berdreyminn
Datum: 17. 7. 2017 09:01:58
Autor: kubánec
Titulek: ...

diskuse k článku »

MATER MONSTIFERA – Nějaké výrazné stylové kotrmelce od nás očekávat nikdo nemůže.
Datum: 16. 7. 2017 20:40:52
Autor: immortal
Titulek: Jé je...

diskuse k článku »

OBSCENE EXTREME FESTIVAL 2017 – den třetí (pátek)
Datum: 15. 7. 2017 21:12:43
Autor: mičl
Titulek: vio

diskuse k článku »

OBSCENE EXTREME FESTIVAL 2017 – den třetí (pátek)
Datum: 15. 7. 2017 14:30:45
Autor: Peťan
Titulek: -> Mičl

diskuse k článku »


Partnerské weby

Fobia Distribution e-shop Metalopolis.net Metal Forever & Metal Man True empress

Reklama