Momentálně je v kurzu kopnout si do Chrise. Pravdou ale je, že si to docela zaslouží. Nevím, co mu vlastně škodí víc. Může to být kadence, za kterou ho třeba někdo obdivuje, ale myslím si, že přijít s nějakým materiálem co rok je už trochu nuda. Nu což, dalo by se to s radostí odpustit, jenže ty každoroční vlaštovky jsou většinou vážně hodně slabé. Následně jsou v kritikách setřeny a přijde mi, že samotní SIX FEET UNDER už nikoho nezajímají. Jenže pořád vydávají u Metal Blade, když přijedou na Brutal, budou mít nejatraktivnější čas a lidí na ně bude koukat jako hudečků. Tak se v tom vyznejte.
Netuším, co se stalo, asi nějaké zatmění na Měsíci, ale já jsem si novinku „Torment“ prostě jednou takhle pustil. To, co jsem slyšel, mi nepřišlo jako ta největší šlichta, když vezmu v potaz věci, které nám kolikrát chodí na recenze a dáváme tomu čtyři pět bodů. Zas tak blbě mi z toho SIX FEET UNDER nevychází. Přesto se o žádnou porci byť alespoň slušného death metalu nejedná.
Nakonec jsem přišel na důvod, proč jsem si šestnáctou!!! řadovku Chrisovy party pustil a vydržel u ní. Je to tím, že jejich celé album jsem si poslechnul poprvé od dob vydání „True Carnage“ (2001). Další už jsem ignoroval, nebo ze zvědavosti jenom naťukl a odložil s tvrzením, že tady už se ničeho nového, natož zajímavého nedočkám, a i když jsem vynechal asi deset nahrávek, evidentně jsem o nic nepřišel.
K SIX FEET UNDER se mi vážou vzpomínky na jejich debut, který jsem v pubertě upřímně hltal a i když si ho dnes pustím, naskočí nostalgie a prostě mě to baví, jenže tím to končí. S dalšími lety naskakuje zatmění. Co s novinkou „Torment“? Není to tak strašná věc, ale marně si lámu hlavu, komu je to vlastně určeno, jak vypadá člověk, který si jde tuhle desku dobrovolně koupit? Chris přes další kádrové obměny valí neustále death metal toho nejjednoduššího střihu. Občas se kapele podaří vykouzlit slušný motiv, který se dá v klidu poslouchat, ale často je „Torment“ plná předvídatelných fláků, které nudí a ničím nenadchnou. Bohužel se najdou i komické pasáže, to třeba když hned v první skladbě „Sacrificial Kill “ zní kapela, jako kdyby se rozhodla překopat staré CANNIBAL CORSPE, ale během nahrávání se něco evidentně pokazilo, hodně slušně řečeno.
K dalším mínusům patří Barnesův hlas. Možná, že už ten úpadek je trvalejšího rázu, nevím, měl jsem pár let pauzu, ale když porovnám to, co mám „najeté“ a to, co se mu line z hrdla teď, jedná se o kvalitativní sešup, což už evidentně ani mašinky ve studiu nedokáží poopravit.
Tenhle text si nebere za cíl urážet Barnesovu snahu. Myslím, že po poslechu bude každému jasné, že tenhle člověk se nikdy nezmění a bude se držet svého kopyta, co mu síly vydrží. Jedinou útěchou, i když uznávám, že hodně slabou, může být fakt, že „Torment“ je lepší deskou, než loňská sbírka coververzí „Graveyard Classics IV: The Number of the Priest“. Ty jsem naštěstí neslyšel, ale když jim i můj milý kolega Johan ve své recenzi pro Pařát udělil to nejnižší hodnocení a použil slova jako: demence, pitomost nebo nesmysl... je mi úplně jasné, že se SIX FEET UNDER dotkli dna.
Seznam skladeb:
- Sacrificial Kill
- Exploratory Homicide
- The Separation of Flesh from Bone
- Schizomaniac
- Skeleton
- Knife Through the Skull
- Slaughtered as They Slept
- In the Process of Decomposing
- Funeral Mask
- Obsidian
- Bloody Underwear
- Roots of Evil
Čas: 47:03
Sestava:
- Chris Barnes – vokály
- Jeff Hughell – kytara, basa
- Marco Pitruzzella – bicí
