1. Čau Fobácí. Tak nějak nám uteklo, že jste se loni dožili dvaceti let. Což je při vašem životním stylu poměrně nečekané... i když z původní sestavy je v té dnešní vlastně jen jeden pamětník, náčelník Šedý vlas. (úsměv) Když se vrátíte do roku 1996 a vzpomenete si na úplné začátky, co vám probleskne hlavou? Kdo přišel první s myšlenkou na založení kapely? A kdo vymyslel název?
Corbow: Zdravím Johane, ty starej fosiláku, jsem rád, že tenhle rozhovor dělá někdo, kdo pamatuje Mrtvé moře ještě jako nemocné. :-) Když si vzpomenu na úplné začátky F.O.B., tak najdu jen samá pozitiva, jak taky jinak. Předně ale musím zmínit, že F.O.B. vzniklo ze dvou kapel, které moc nefungovaly a vlastně se v tu dobu rozpadaly či už rovnou rozpadly. Takže když slovo dalo slovo a zakládající sestava se sešla na první zkoušce, bylo jasné, že ten vlak rozjedeme plnou parou vpřed. Byli jsme mladí, nadšení a velice zapálení pro věc. Trávili jsme víkendy ve zkušebně a každá zkouška pak byla zakončena detailním rozborem a plánováním další budoucnosti v hospodě u piva. S názvem jsme si nějakou dobu lámali hlavu, až pak přišel kytarista Coach s touhle zkratkou. Mysleli jsme si, že je to fajn a že se žádná jiná kapela na světě nemůže takhle jmenovat. Což byl samozřejmě omyl. Každopádně jsme to jednohlasně odsouhlasili a F.O.B. bylo na světě. I když jsme měli význam zkratky poněkud pomotaný a na pravou míru jsme ho uvedli až pár měsíců poté při studiu obchodní angličtiny k maturitě.
2. Co jste tehdy uměli resp. neuměli? Měl někdo za sebou Lidovou školu umění, nebo jste byli samouci? Jak často jste zkoušeli?
Corbow: Uměli jsme určitě snít, jak z nás budou velké rockové hvězdy. Naštěstí jsme brzy přišli na to, že je všechno jinak a narazili hlavou do reality. Nějaké základy jsme z lidušky měli, ale pak to samozřejmě pokračovalo samocestou. A pořád jsme toho neuměli a neumíme do dneška spoustu. Jak jsem psal výše, kapela nás bavila. Možná bych se nebál označit to za posedlost. Takže když jsme se mohli v pátek po příjezdu z internátu/koleje/školy sejít ve zkušebně, byl to super pocit. Do dneška dáváme k dispozici historku, jak jsem u jednoho nejmenovaného člena, kterého jsem cestou na zkoušku vyzvedával, párkrát našel na dveřích lístek zhruba tohoto znění: „Zahákoval jsem školu a jel do zkušebny dřív, tenhle papír zničte“. Zničte proto, aby tam nebyl, až se rodiče vrátí z práce a doma nebylo peklo. :-) Mobily tenkrát holt nebyly. Takže se zkoušelo o pátkách a víkendech. Omlouvala jen smrt. :-)
3. Začínali jste hned jako autorská kapela, nebo v začátcích přehrávali šlágry od soudruhů ze zahraničí? Na jednu nahrávku jste pak umístili skrytý bonus, cover KREATOR, na koncertech taky nějaké převzaté songy zazněly - hrajete si rádi s muzikou jiné kapely a přetváříte k obrazu svému?
Corbow: Ano, čistě autorská. Covery jsme začli hrát až o hodně později. Satanví, proč tomu tak bylo, protože jsme se na nich mohli v začátcích lecčemus naučit. V současné době občas nějaký ten cover zahrajeme. Možná si tak kompenzujeme to vakuum z minulosti. A neřekl bych, že ty songy nějak přetváříme. Já osobně jsem pro vyznění přesně tak, jak byla píseň napsaná. Samozřejmě, že 100% originál to nikdy není, ale snažíme se mu maximálně přiblížit.
4. Na webu máte pečlivě vedenou databázi koncertů. První jste odehráli v dubnu 1996 v Táboře. Vzpomenete si na něj ještě? Jak dopadl, kdo propadl alkoholu a kdo spadl z pódia? (úsměv)
Corbow: Tak určitě! :-) Já jsem celý týden před koncertem ležel doma v horečkách a ještě v předvečer koncertu teploměr ukazoval tropických 39 °C. Ráno jsem byl ale jak znovuzrozený a s normální pokojovou teplotou. :-) Ten koncert byl zvláštní tím, že s námi hrály ještě dvě punkové kapely z Tábora. Klub byl samozřejmě natřískán k prasknutí a zpěvák Hans drtil texty v nedaleké kavárně do poslední chvíle. Taky pár dní po koncertě ukončil své účinkování v kapele. Pořídili jsme také zvukový záznam a asi by bylo dost komické si ho po těch letech pustit. :-) Alkoholu nikdo nemohl propadnout, protože jsme byli propadlí už dávno předtím a z pódia taky nikdo nespadnul. Jen Márty svou razantní hrou obrátil činel na hi-hatě naruby. :-) Jo a punkáči nas ohodnotili slovy: „..tak ´ste rychlejší, no..“.
5. Poměrně rychle jste nahráli demo, ani ne rok po založení. Tehdy šlo, alespoň podle dobového tisku, o mix death, thrash a doom metalu. Asi je jasné, že jste se zpočátku hledali, ale když si dneska demáč pustíte, na co si nejdřív vzpomenete? Jak tehdy probíhalo nahrávání ve srovnání s dneškem?
Corbow: Já ti nevím, jestli jsme se hledali. Popravdě řečeno, my jsme se asi nehledali nikdy. Co se teda týče hudebního směřování. My vždycky hráli takovou muziku, jaká nás bavila, a tenkrát nás bavilo všechno, hodně jsme poslouchali doomové kapely, tak jsme holt udělali pár do doomu hozených věcí. Experimentovali jsme i s jednou holčinou, která hrála na violu, ale další spolupráce pak už nedopadla a my jsme se od těch pomalejších doomovek oprostili. Když si to dneska pustím, tak je slyšet, jak je ta nahrávka poplatná době. Takže všechno špatně a zpátky na stromy. :-) Na druhou stranu, byla to naše prvotina, demáče tenkrát lítaly republikou a my na to naše prvorozené dítko byli patřičně hrdí. Nahrávalo se v rockovém klubu Orion na 4stopý magnetofon Tascam a míchalo u kytaristy doma. Nahrávali jsme všichni dohromady, krom zpěvu, ten se dotáčel a přimíchával pak k nahrávce později. No a pak nastaly high-speed dubbing nights a na věžích a dvojčatech jsme kopírovali kazetu za kazetou. Kámoš nám udělal obal, takže jsi to musel všechno pěkně ručně zkompletovat. A protože byl tenkrát po demáčích hlad, nebylo toho zrovna málo. Dneska už je vše při realizaci nahrávky samozřejmě jinak.
6. Postupem času jste se posunuli k death metalu, kterému jste se věnovali dlouhá léta. Proč jste tehdy nešli do thrashe, nebo do doomu? Kdo kapelu nasměroval a kdo se vezl?
Corbow: Jak už jsem říkal, my jsme nikdy nebyli nějak striktně stylově vyhranění, prostě jsme hráli to, co nás bavilo. A tenkrát jsme hodně poslouchali i death metal. Takže se vůbec nedá říci, že by někdo naše komponování vědomě směřoval tam či onam. Jamovalo se na společných zkouškách a tak vznikaly nové věci. A pořád jsme byli velice otevření novým stylům a to nejenom v metalu. To všechno se pak postupem času promítalo do naší další tvorby a svůj díl na tom má i změna sestavy.
Márty: Určitě muziku kterou jsme dělali ovlivnilo hlavně to, co jsme poslouchali a to je tam znát. Byly to kapely jako TESTAMENT, DEATH, PARADISE LOST, PANTERA a mnoho dalších.
7. F.O.B., to bylo řadu let trio Corbow, Márty, Bendis. Dlouho jste se ve třech proháněli po štacích jako draci, přesto jste se rozhodli pro doplnění sestavy o sólového zpěváka. Napřed Peťu, kterého žel potkalo neštěstí, potom Máru. Jaké jste měli pocity, když najednou neřval Corbow?
Corbow: Pro mě osobně to znamenalo svobodu pohybu na pódiu a nemuset se na sloku či refrén zase vracet k mikrofonu. Navíc jsem se nikdy za žádného zpěváka nepovažoval a to, že jsem několik let za tím mikrofonem řval, byla otázka takové té z nouze ctnosti. Peťa byl náš dlouholetý kámoš, tak jsme to zkusili. Po jeho nehodě jsme se už nechtěli k tomu starému modelu vracet, a protože se naskytla možnost angažovat do kapely Máru, šáhli jsme po ní všema deseti.
Márty: Možná by bylo dobré ještě zmínit, že Peťa s námi (se mnou a Corbowem) předtím zpíval v jiné táborské kapele a o jeho nástupu do F.O.B. jsme se bavili hodně dlouho, než k tomu vlastně došlo. Nástup sólového zpěváka posunul celkově F.O.B. hodně kupředu.
8. S příchodem sólového pěvce došlo k docela výrazné hudební proměně, přibyly melodie a melodické vokály, naskočili jste na modernější vlnu. Kdo byl strůjcem přerodu?
Mára: Ta modernější vlna se už plácala na hladině a s mým příchodem v roce 2007 se dostala pouze do pohybu. Poté se už jen valila, nabírala na rychlosti, na masivnosti až se přivalila do roku 2017. Kluci už s mým předchůdcem koketovali s moderním zpěvem a já to jen podpořil a rozšířil.
9. Postupně na vás dolehly klasické záležitosti - náročná zaměstnání, rodinný život, tedy kromě jednoho forever young člena..., a došlo na personální změny. Napřed u kytary, pak i za bicími. Jak těžké pro „pozůstalé“ tyhle výměny byly?
Corbow: Těžké, to přiznávám na rovinu. :-) Když s někým hraješ tolik let a strávíš s ním svoji hudební pubertu, tak je těžké se s ním loučit a následně se s novým členem zase sžívat. Jak u Máry, tak pak kytaristy Jardy to bylo ale v pohodě. A jsou u nás dodnes. S druhými kytaristy a bubeníky to ale bylo celé nějaké prokleté.
10. Do kapely dobře zapadli Mára i Profesor, s dalšími členy to bylo složitější, nebo lépe řečeno na kratší dobu. Proč u vás nikdo nevydrží? (úsměv)
Corbow: Víš, hrát v kapele našeho formátu není žádný med a metal je všeobecně strašná řehole. Musíš tomu obětovat dost času a to tě může přestat bavit. Trávit každý víkend na koncertě nebo zkoušce není pro každého, a byť se to někomu v té chvíli může zdát jako dobrá nabídka, jeho přítelkyně mu to časem vysvětlí. :-) Další věc je, že po těch dvaceti letech máš dost zkušeností, abys poznal, co je dobré a co jsou jenom takové ty kecičky u piva. O nichž si ale dotyčný myslí, že jsou kolosálním nápadem, který tě přes noc katapultuje na přední místa hudebních žebříčků. Samozřejmě, jak se pak ukáže, to takhle nefunguje. Ale už to zahušťuje vzduch a holt je pak někdy třeba i vyvětrat.
11. Jeden čas s vámi hrál na bicí Patrik Sas, což je docela paradox, protože tenhle bicmen si zahrál třeba se Suzane Vega, několik let hrál s Čechomorem, se Střihorukým Kamilem, s Michalem Pavlíčkem, samými veličinami a pak najednou s partou vlasatců dělajících rotyku třeba na Brutal Assaultu. Jak jste se s Patrikem dali dohromady? A jak na hraní s ním vzpomínáte?
Corbow: Při hledání nového bubeníka po Mártyho odchodu jsem na Patrika dostal kontakt od člověka, který se hlásil na uvolněnou bubenickou stoličku, ale pak to vzdal. Říkal jsem si, že za e-mail nic nedám a ejhle, Patrik napsal zpátky, že s námi chce hrát. Dali jsme nějaké zkoušky a pár koncertů, ale satanžel nebylo v našich silách skloubit jeho profesionální hraní s našimi koncerty, protože prakticky v každém datu byla kolize. Naštěstí jsme v té době narazili na Hatyho a posléze i na Filipa. A nedej se zmást tím, že Patrik hraje s hvězdami našeho šoubyznysu. On je velký metalový maniak a myslím, že o něm ještě dost uslyšíš.
12. Vydali jste šest řadových desek, které dělí spousta let, během kterých se doba výrazně změnila a scéna snad ještě víc. Jak se třeba postupné změny projevily na prodeji hudebních nosičů? Vycházely dřív ve vyšších nákladech a šly rychleji na odbyt? Jak se projevila vlna vypalování a pak vlna stahování?
Márty: Je pravda, že dnes je optimální náklad pro kapelu našeho měřítka 500 ks. Tento náklad pohodlně prodáme převážně v ČR. Pokud by ale byla zajištěna distribuce v zahraničí, tak ten náklad nestačí. Na to se chystám s novou deskou. Co se týče nákladů, tak první 4 alba vyšla v nákladu 1000 ks, z čehož první dvě desky mám od každé asi 20 ks. Dalších dvou desek zbývá něco kolem 150 ks. Album „Reap What You Sow“ vyšlo v nákladu přes 17 tisíc ks, právě díky Sparku a poslední deska „…and foes have become our masters“ vyšla v nákladu 500 ks. I tak si ale myslím, že kapele našeho měřítka může kopírování muziky, stahování, sdílení atd. jedině pomoci v tom se dostat do širšího povědomí. Také si vezmi, že průměrná prodejní cena nosiče od vydání naší první desky až do současnosti spíše klesala, tudíž dnes je na úrovni, kdy si novou desku může koupit téměř každý, protože například v porovnání třeba cen alkoholu a průměrné útraty například za pivo v hospodě je cena CD menší.
13. Předposlední CD jste vydali u MetalGate a zároveň i prostřednictvím Sparku. Jak s odstupem času hodnotíte spolupráci s časopisem, který si kupují spíše konzervativní fanoušci hard and heavy? Projevilo se vydání alba coby bezplatné přílohy ve větším zájmu o kapelu? Ozývali se vám hojněji fanoušci, pořadatelé?
Márty: Hlavní důvod byl dostat se právě k těmto fanouškům, prostě využít jinou cestu, jiný distribuční kanál. Byla to větší promotion, samozřejmě logicky za větší peníze, finančně jsme v tom jeli napůl s MG, to jen aby si někdo nemyslel něco jiného. Stálo nás to ve finále hodně, ale podle mne se to vyplatilo a ano, zájem se zvednul.
14. V minulosti jste prošli dvěma labely, vždycky jste natrefili na ten, který zrovna fungoval výrazně lépe než další tuzemští vydavatelé. I tady sehrála doba své, IFA to postupně utlumil a vy jste přešli k MetalGate. Určitě mi řeknete, že jste vždycky byli spokojení, ale co třeba nějaké výrazné problémy, neshody, hádky, nastaly? Nebo vše probíhalo na přátelské bázi a oběma firmám jste hlavně vděční?
Márty: Tak IFA je hlavně kámoš, takže když desky ještě vydával, bavili jsme se o tom, že vydá i F.O.B. On pak desky distribuoval svou cestou, my svojí. Fungovalo to, protože jsme to takto nastavili od začátku a věděli jsme co od toho očekávat. Svoji úlohu to splnilo a jelo se dál. IFA to pak utlumil, to je pravda, já jsem pak dokonce odkoupil i jeho distro a začali jsme spolupracovat s MetalGate. MG funguje trochu jinak, než svého času IFA. Je to větší firma s jasnějším plánem co se bude dělat a co se dělá při vydání desky. V tomhle směru ano, jsme vděční i za tuto spolupráci, protože MG dělá pro kapely hodně. Mohu mít výhrady a i je třeba mám, ale vždy je to o oboustranné dohodě. Nechci ale v rozhovoru zacházet do detailů, taky proto, že Fobia není žádný bulvár :-) a bylo by to nefér pro druhou stranu. Takže tak.
15. Jestli se nepletu, na zvuku všech alb jste spolupracovali s Kocisem, ta novější pak nechali míchat a mástrovat v zahraničí. Vnímáte posun zvuku vašich nahrávek jako výrazný? A vnímáte zvuk jako důležitý faktor i v dnešní době, kdy nemá nikdo na nic čas, většina lidí poslouchá muziku přes nějaké streamy, z mobilů, v nepříliš komfortním prostředí pro poslech? Má smysl do zvuku investovat nějaké větší sumy?
Mára: Myslím si, že o sumě to nejni. Člověk může zaplatit majlant za renomovaná např. česká studia, ale ve výsledku s tím nebude ani on, ani fanoušci skupiny spokojeni. Ten mix a master musí dělat člověk, co má zkušenosti s daným typem hudby. Takže nakonec to může stát mnohem méně, než si myslíte a výsledek je srovnatelný se světovou scénou. Tím bych chtěl říci, že zvuk je velmi důležitý faktor a ačkoli se to nezdá, metalový fanoušek je velmi náročný na celkový zvuk skupiny a věřte, že na vás nenechá nit suchou.
16. Kromě častého koncertování jste nahrávky propagovali a propagujete i videoklipy. Podobně kacířská myšlenka - mají klipy pro kapelu formátu F.O.B. význam? Sledovanost na YouTube si samozřejmě může každý najít (některé klipy mají kolem 6 000 zhlédnutí, ty top pak přes 20 000), a tak se nabízí otázka, jestli to za tu námahu a vložené finance stojí?
Mára: Každá propagace kapely má cenu a to na jakékoli úrovni. Zažil jsem, že po každém vydaném klipu, ať už je vysílanén v TV nebo ne, se zájem o kapelu zvednul. Navíc klip už nikdo nevymaže a bude tu pořád, takže i když budeme dávno v hudebním důchodu, můžou se na nás lidi dívat a klip může mít jednou sta tisíce zhlédnutí. Ten nestárne. Finance vkládáme do kapely každý dennodenně, ať už je to kupování strun, aparátů, nástrojů, merche, nebo žraní baget ve tři ráno na pumpách. Takže jednou za 2 roky nás už ten klip finančně nezabije.
17. Který z klipů si nejvíce považujete? A u kterého jste se nejvíc nadřeli? A nějaká veselá historka z natáčení toho aktuálního by byla?
Mára: Každého klipu si vážíme, ať už je to hraný klip, nebo lyrics video. Asi největší řehole byla hned u prvních dvou klipů „Frozen“ a „Rain of thoughts“, kdy nás pokaždé vytrestalo počasí a krutě mrzlo. Tím ovšem veškeré starosti a dřina skončily, protože se o zbytek postaral opravdový profesionál Jan Míka, který vše režíroval, dirigoval a poté nám i připravil na stříbrném podnose, až jsme po zhlédnutí první verze klipů odcházeli s otevřenou hubou. Určitě nejvíce jsem si užil natáčení posledního klipu „The adult toys“, kdy jsme s kapelou strávili několik dní ve Vsetíně. Hlavně bylo léto a natáčení jsme spojili s návštěvami místních klubů, kde se pod taktovkou Jardy odehrávala vinylová apokalypsa za doprovodu místní cimbálovky. :-) S tímto klipem byly poté trochu starosti a nešlo vše podle našich představ, ale nakonec se z toho vyklubal velmi povedený klip, který by měli všichni zhlédnout nespočetněkrát.
18. Ač už Márty nebubnuje a tím pádem by i Jirka mohl kapelu nechat ladem (když už to není v rodině - úsměv), pořád se kolem F.O.B. motají a pomáhají s managementem, pořádáním koncertů... Co by se stalo, kdyby se na to bratři vykašlali? Našel by se někdo, kdo by organizační věci převzal?
Mára: Myslím, že kluci ke kapele patřej stejně jako kdokoli jiný. Za dobu existence F.O.B. se kolem kapely odehrálo tolik, že kdyby měl jejich práci někdo nahradit, netroufám si říci, jak by to fungovalo. Když vidím, jakým způsobem se kolikrát porafeme, nedovedu si představit, co by prožíval onen nový chudák manager. Na jejich místě by jedině mohl figurovat Corbow, díky tomu, že je v kapele od začátku a zná všechny poměry jako kluci. Nicméně jeho pomyslná nádoba nasranosti je jako malý panák oproti tuplákům trpělivosti kluků, takže by nás buďto zabil po měsíci, nebo bychom strýčka Corbowa chodili občas navštěvovat na psychiatrickém oddělení v pražských Bohnicích.
19. Kapela se 20 let dožila loni, Fobia zine letos. Vzpomenete si na první číslo? Jak hodnotíte vývoj Fobie za těch dvacet let a jak její aktuální stav?
Márty: No samozřejmě, že si vzpomenu. Dyť jsem ho taky lepil dohromady ve wordu, pak tisknul a kopíroval na kopírce. :-) To byly časy, to by dneska nikdo nevěřil a pamatují jen skalní pamětníci. Co se týče vývoje, tak ten je obrovský. Už v roce 2003 byl přechod na internetovou verzi velký skok. A další byl pak v podobě Tvého nástupu Johane, protože hlavně Tobě patří dík za to, že to táhneš a dal jsi dohromady kolem sebe současnou redakci. I když jsem byl u zrodu Fobie, tak dneska na ni mám sakra málo času a proto mne těší, že to funguje dál díky partě nadšenců. Fobia je špička ve zpravodajství z naší scény!
20. Kapela se 20 let dožila loni, Fobia zine letos a Žižkův vraždící palcát oslaví dvacetiny příští rok. Vy z těch oslav nevyjdete. (úsměv) Zase se nabízí otázka na krátký historický exkurs, na nějakou významnou událost, kapelu, průšvih... Pořád vás to ještě baví organizovat, když je akcí spousta a zájem spíše klesá?
Márty: No jo, máš pravdu. :-) Letí to jako bejk… Žižkův vraždící palcát je svým způsobem už takovej táborskej kult. Vzpomínám na prvního Žižku v Čekanicích Na Vyhlídce. Ryze undergroundová akce. Od prostředí, přes zvuk a světla (tenkrát jsme použili fotolampy od Bendisovo táty. :-) Přišlo kolem 100 platících, pak druhý Žižka byl horší, myslím, ale nenechali jsme se odradit slabší návštěvností a plánovali jsme další akci. Abych řekl pravdu, tak mi to už za ta léta hodně splývá. Takže si vyloženě na nějaký průšvih moc nevzpomínám. :-) … jen ještě třeba zajímavé byly naše souboje ze začátku s organizací (C)OSA. :-) Když někdo zapátrá, tak i tady na Fobii najde staré krátké reportíky, které vyšly ještě v tištěné verzi. Akce se samozřejmě vyvíjela, od prostého hospodského sálu, přes historické husitské prostředí Housova mlýna až po dnešní profesionální koncertní prostředí klubu Milenium. A má své stálé návštěvníky. Snažíme se nabídnout vždy vysoký standard nejen co do kapel, ale i ostatních služeb. Pravda je, že poslední dobou nejsme úplně s celkovou návštěvností spokojeni, protože tržby ze vstupného náklady nepokryjí, ale i tak si vezmi, že stabilně chodí 160-180 lidí. Na které jiné akce podobného formátu tohle přijde? Pak se taky stane, že kroutím nevěřícně hlavou, když na daleko větší underground a gardenparty na restauraci na Brusírně, kde děláme akci Metalová brusírna, přijde 150 lidí. Letos bude také již devátý ročník. Je to i o výši vstupného samozřejmě. Na Brusírně je vstup podstatně nižší než na Žizku. A také má vliv i to, že pravda, dneska je akcí hodně a dá se říci, že každej, kdo má do prxxxx díru, dělá koncert. Podle toho to pak také tak někde vypadá. Ale abych se nevyhnul přímé odpovědi, ANO, baví nás to. Snažíme se věci vylepšit, abychom nalákali i další návštěvníky a Žižka byl vždy o metalové pestrosti. Není to tedy festival o jednom metalovém žánru. Takže teď je další příležitost: 1. 4. 2017 v Táboře a není to Apríl!
21 aneb bonusová otázka, když jsme loni těch 20 let propásli… Jaká je aktuální forma F.O.B., jaké jsou plány na nejbližší dobu a kam byste to chtěli dotáhnout za dalších dvacet let?
Márty: Nevím, proč tohle kluci vynechali, zda to byl záměr a má odpovědět manažer. :-) … takže já to vidím jednoduše: letos hodně koncertů, na podzim mini turné – na tom pracuji. Pak také žhavá novinka – nový videoklip a jeho promotion. Pracujeme na tom, aby byl odvysílán ve všech dostupných médiích. A pak kluci letos zamakají a dají dohromady novou desku a natočí ji. Předpoklad je vydání v příštím roce. A i v příštím roce samozřejmě mraky koncertů, protože to je jedna z hlavních věcí, proč to děláme. Hrát doma v obýváku nás nebaví. Plány na dalších 20 let dopředu? Hele, to nevím, to po mě chceš brutálnější prognózu než za socialismu. :-) Řeknu to asi takhle, dál než za novou desku a příští rok aktuálně nevidím. Jen chci zdůraznit, že pokud kapela pojede, tak chci více zamakat na promotion v Čechách a Evropě. Samozřejmě je možné a dneska i dostupné, udělat si výlet třeba za velkou louži. Je otázka ale, co ti to přinese, kromě té dovolené.
