Papagáj stále hýří aktivitou, vedle reedic kultovních desek a tuzemských novinek sem tam klofne i něco lehce exotického, což platí hlavně pro poslední akvizici, finskou partu VIVISEKTIO, která pochází zpoza polárního kruhu. Jen pořádek, Papagáj není jediným vydavatelem, podílníků je osm.
VIVISEKTIO jsou podle dostupných indicií veteráni, jejich kořeny sahají do roku 1983 (!), kdy vznikli pod názvem VENDETTA. V letech 1986-2008 si dali pauzu, ale pak se v obměněné sestavě znovu rozjeli, včetně výletů do světa. Zahráli si i u nás a protože Papagájovcům padli do oka, mají teď na sedmipalci logo s chocholatým opeřencem. A papoušek není jediný živočich na obalu, druhým je jelen (nebo spíš zombie-jelen) stojící před nějakým nevzhledným domem a držící v ruce (?) lucernu. Přebal je klasický dvojlist, na jehož vnitřních stranách jsou hlavně texty - originály ve finštině i anglické překlady, plus jedna koncertní fotka.
Černý kotouček obsahuje kvintet songů vedených v klasickém hardcore/punk stylu. Rychle, jednoduše, rovnou na věc. Co ale kapelu odlišuje od těch řekněme tradičních, je zapojení ženského vokálu vedle mužského. Maria a Tumppi spolu většinou nevedou dialog, ale chaoticky se překřikují, případně řvou spolu. Působí to naléhavě, protože oba zpěváci do toho jdou naplno a prožívají každé slovo. Muzika neklidně tepe, víceméně v hodně rychlém tempu, ale i přes poměrně krátké hrací časy toho muzikanti v jednotlivých skladbách dokázali vykoumat celkem dost, rozhodně se nedá říci, že by se hrálo na monotónní notu. Je evidentní, že tady hrají obrovskou roli zkušenosti, díky kterým mají skladby řád, ale neztrácí švih. „Mürha“ je zpočátku nadupaná, ale uprostřed se nachází krátké zvolnění; to „Pimeyden sydämessä“ žádný prostor na oddych nenabízí, v ultra rychlém tempu fičí celou dobu, ale i tak je muzika svým způsobem chytlavá, za což mohou hlavně kytarové hrátky. Do třetice svižně, ale více do punku, to je „Ruümita“. V podobném duchu se odvíjí i druhá strana, na níž všichni dokazují, že jsou lidmi na svém místě, v „Ristiinnaulittu“ se docela vyřádil basák (jeho nástroj je ale dobře čitelný i v ostatních skladbách), o bicmenovi se to dá říkat pořád, protože hraje na produkovaný žánr překvapivě pestře, žádné bum čvacht... Nejdelší písnička dala EP název, je pomalejší, pochmurnější, propracovanější, více punk než hardcore, možná by snesla i přídomek post. Objevují se v ní lehce nervní dlouhé tóny, které asi pořídil Pekka na klávesy. Zajímavé zpestření už tak dost kreativního přístupu - finská kapela prostě dělá muziku, která má hlavu i patu, disponuje silnými momenty nejen co do agresivity, ale i co do atmosféry.
Finsky křičená slova jsou pro našince taky něčím extra, i když nerozumí vůbec ničemu. Ale obal prozrazuje, o čem že slečna a pánové přemýšlejí (anglické ekvivalenty názvů jsou uvedeny v závorkách), a jsou to samé neveselé záležitosti, ať už jde o násilí, politiku nebo nehostinné přírodní podmínky na dalekém severu.
Celkový dojem z necelých sedmi minut je hodně dobrý, škoda, že dávka muziky není větší, s chutí bych si dal dvojnásobnou porci.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Mürha (Murder)
- Pimeyden sydämessä (In The Heart Of Darkness)
- Ruümita (Corpses)
- Strana B
- Ristiinnaulittu (Crucified)
- Ydintälvi (Nuclear Winter)
Čas: cca 7 min.
Sestava:
- Maria - vocals
- Tumppi - vocals
- Pekka - guitars, keyboard
- Pena - bass
- Miikka - drums
https://vivisektio.bandcamp.com/
