Nizozemské duo slyšící na jméno URFAUST trápí uši posluchačů už od roku 2003. Dvojice IX a VRDRBR se zhlédla v silně atmosférickém black metalu, ale jako u spousty jiných definicí lze slovo atmosféra chápat vícero způsoby. Když se vyřkne spojení black metal a atmosférično, většině lidí se vybaví klasický klávesový black metal, od kterého je lepší dát ruce pryč. URFAUST používají také klávesy, ale jejich black metal stojí na jiných principech, než je laciná pompéznost.
Pro celou diskografii kapely platí, že se jedná o silně syrovou a ve své podstatě monotónní záležitost. Ono už ze samotného složení URFAUST je jasné, že se zde nebudou konat nějaké technické dostihy. Většina skladeb si vystačí s jedním motivem, který se opakuje neustále dokola a pomalu utahuje opratě na posluchačově mysli. Specifický styl, který by asi většina nazvala primitivní formou (což není tak daleko od pravdy), URFAUST pilují celá léta a loni na podzim přišli se svou teprve čtvrtou řadovkou. Což není moc, ale jen do té chvíle, než si člověk proklepene celou jejich diskografii, z níž je evidentní, že jsou URFAUST nesmírně pracovitou kapelou. Neustále něco vydávají, ať už ve formě splitů, EP nebo třeba živáků.
Zatím poslední článek diskografie „Empty Space Meditation“ představuje šest skladeb pojmenovaných jednoduše Meditatum I až VI. Z toho vyplývá, že URFAUST minutami na svých skladbách nešetří. Úvod alba patří ambientním zvukům, což není nic nového, a je pravda, že i v tomto odvětví umí kapela chodit. Přesto pocit, že těch pět minut na začátek je zbytečně moc, se mi nepovedlo zahnat ani po x vyslechnutích. To s druhou skladbou se roztáčí přece jen pořádný kolotoč. Nejsvižnější věc na albu tepe v blackovém tempu, bubeník svůj nástroj vůbec nešetří. Do celkového soundu zapadají klávesy a korunu tomu nastavuje frenetický řev. Zvukově a výrazem se tady URFAUST dotýkají břehů SDBM. Ve své polovině projde skladba změnou, zpomalí se a dojde i na druhou hlasovou polohu, kterou je „čistý“ zpěv. Čistý v uvozovkách, protože tento bod je takovou achillovou patou kapely. Oproti minulosti šel vokál nahoru, ale pořád je to dost na „hraně“. Závěr skladby obstará znovu poměrně dlouhá ambientní část, kterou bych, z ohledem na předcházející celou skladbu věnovanou tomuto žánru, s klidem oželel.
Po prvotním seznámení a oťukávání se URFAUST dále prezentují v podobě, která je na nich tak dráždivě přitažlivá. „Meditatum III“ je plíživý black metal s atmosférou, že by se dala krájet. Až na rozpačitý přirozený vokál nemá skladba slabin. Její pomalé tempo a ubíjející rytmus v kombinaci s melodickou linkou kytary až po silné klávesové stopy dělají ze skladby dokonalý funerální pochod. Podobné komplimenty a slova uznání jako „trojka“ by si zasloužila i „čtyřka“. Až „pětka“ opět přeřadí na rychlejší stupeň a máme tu rázem, v rámci možností a žánru, něco jako jasný hit a mého soukromého favorita celého alba. „Meditatum V“ stojí na šlapavé a pochopitelně jednoduché rytmice, neustále se opakujících momentech, které tak dlouho gradují, až nezbývá než podlehnout. Po nemastném intru je pro mě nejslabší věcí závěrečná „Meditatum VI“. Ne snad, že by byla vyloženě špatná, její středověký ráz není vůbec zlý, ale její délka sedmi minut není plnohodnotně využita a oproti předchozím čtyřem věcem lehce kulhá. A tím to vše končí.
Z posledního zářezu URFAUST jsem lehce rozpačitý. Na „Empty Space Meditation“ jsou tři výborné skladby, jedna z větší části dobrá, jedna průměrná a jedna zbytečná. Tenhle fakt mi brání v tom, abych se z celé desky vyloženě nadchnul. Na druhou stranu se mi líbí přístup, s jakým URFAUST pracují a jak dokáží vytvořit z relativního mála specifickou atmosféru. Jejich hudba a sound jsou jak syrový flák, který je hodně vzdálen moderním trendům, což mi na nich imponuje.
Přesné hodnocení je 65 %.
Seznam skladeb:
- Meditatum I
- Meditatum II
- Meditatum III
- Meditatum IV
- Meditatum V
- Meditatum VI
Čas: 43:05
Sestava:
- VRDRBR - bicí
- IX - kytara, zpěv
