Kořeny WRONG FACE sahají do roku 1985, kdy se ve Štětí sešla parta učňů a začala hrát rock. Samozřejmě přišly personální změny, změny názvu, až se stav stabilizoval v roce 1995, kdy došlo k přejmenování na WRONG FACE. I přes dlouholeté působení se ale parta do širšího povědomí nedostala, což je asi dáno souběhem více záležitostí - dalšími personálními změnami, sporadickým koncertováním a nevydáváním nahrávek - loňské album „My voice“ čítající šest skladeb je nejspíš oficiálním debutem.
Když už se kapela po 32 letech existence rozhodla, že konečně něco vydá, mohla to pojmout velkoryseji. CD je sice zabaleno jako digipack, ale jde o ten nejobyčejnější způsob - dva panely a žádný booklet. Takže kromě názvů skladeb, sestavy a základních informací se člověk nedozví nic, chybí texty i fotka. Grafika je jednoduchá, připadá mi jako z roku 1985, a chyba v názvu poslední skladby (v seznamu skladeb níže přepis z obalu) taky nepůsobí dobře.
Zpočátku mě stejné sousloví („nepůsobí dobře“) napadalo i při poslechu nahrávky, přišla mi upachtěná, tlačená silou, ale ono to je dané žánrem, který WRONG FACE produkují. Zemitý mix thrashe a hardcore vedený převážně ve středních tempech není typem muziky, kterou vyhledávám. Nahlížím na party, které tenhle mix žánrů provozují jako na poněkud zamrzlé v čase a poslech jejich tvorby mi nic nedává. Což ani více poslechů nezměnilo, na druhou stranu nelze nahrávce upřít několik plusových bodů. Tím prvním je určitě zvuk, o který se postaral Kobdzey, mně známý hlavně ze spolupráce s BRATRSTVEM LUNY. Skvělý bubeník a zvukový inženýr vtiskl nahrávce punc zvukově nadupané, přesto přehledné záležitosti, v níž zní všechny nástroje dostatečně výrazně, bicí přímo lahodně. Možná je to celé příliš nahlas, ale u dané muziky to nevidím jako velkou překážku. Druhou věcí, která nahrávku posunuje o něco výš, jsou instrumentální výkony. Vše je zahrané (nahrané) s naprostou jistotou, při pozornějším poslechu pak vyplouvají na povrch nenápadná zpestření, často v režii variabilních bicích, ale i kytarová hra je dostatečně pestrá.
Ze šesti písní bych v první řadě vypíchl „Satisfaction“, která se sype svižněji a je obohacena lehkými dotyky moderny, po hudební stránce koketuje s metalcore, ale vokalista se drží ostrých poloh, což je určitě lepší, než kdyby se pouštěl do čistých zpěvů. Obecně k produkci WRONG FACE Marošákův projev sedí, je slyšet, že frontman nemá s vokály problém a že se snaží o variabilitu a ta se mu daří. I v „Monologue“ se objevuje melodičtější (metalcore) pasáž, ale zase za mantinelem, který odděluje thrashcore od metalcore, s tím, že zůstává na drsnější straně. Titulní song se odvíjí pomalu, ale ani tady nechybí experimentální pasáž, samozřejmě experimentální v rámci žánru, ctitelé avantgardy nechť zaměří pozornost jinam. Nejstravitelnější, nebo nejchytlavější, je poslední „Porcelain doll“, hlavně kvůli tomu, že je rychlá a jednodušší, na koncertech určitě půjde o věc, která dokáže fanoušky rozhýbat.
Ve finále jsem s WRONG FACE dokázal existovat v jedné místnosti, aniž by mě jejich muzika překážela. (úsměv) V daném žánru se u nás jedná o lehce nadprůměrnou záležitost, která si své fanoušky určitě najde, rekrutovat by se mohli z příznivců LOCOMOTIVE, STREETMACHINE, STATUS PRAESENTS a podobných spolků.
Seznam skladeb:
- Sibusico
- Satisfaction
- Monologue
- My voice
- Nightmare
- Porcelian doll
Čas: 21:13
Sestava:
- Marosak - vocal
- Martin - guitar
- Robo - guitar
- Pepa - bass
- Livan - drums
