Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
ETEF 2024 (19.-20. 7. 2024)

Baskytarista, který prošel řadou kapel, představuje svůj sólový projekt i knihu.

David Hradílek (ex-VIDOCK, ex-TÖRR, ex-RETURN TO INNOCENCE, ex-INNER SPHERE, AFTER RAIN) položil v roce 2009 základy projektu, který nazval ADAGIO FUNEBRE. Původně doommetalová záležitost (album „Of Grief and Insanity“ vyšlo v roce 2013) se aktuálně přetavila v těžko zařaditelnou směs thrash, death, black a heavy metalu zaznamenanou na albu „Atrocity of Hadamar“. K němu zároveň vyšla stejnojmenná kniha, respektive to spíše bylo naopak - napřed kniha, poté její zhudebnění. Vše podstatné kolem „Zvěrstev Hadamaru“ jsme s Davidem probrali a zabrousili i k jeho dalším aktivitám.

Ahoj Davide. Na Fobii jsme zatím o Tvém projektu ADAGIO FUNEBRE nepsali, tak na úvod krátce pověz, co Tě vedlo k jeho založení, proč takový název, co znamená a s jakými ambicemi jsi k němu přistupoval...

Ahoj Johane. Důvod k založení ADAGIO FUNEBRE byl celkem prostý. V roce 2008 a 2009 jsem si procházel vážně „psycho“ obdobím a potřeboval jsem prostě něco, kde bych své emoce mohl vyventilovat, abych se z toho všeho nezbláznil (smích), a doom metal se zdál být pro to dobrým prostředkem. Nic víc v tom nebylo. Neměl jsem v plánu mít hlavní kapelu s pomalou a smutnou hudbou. Název projektu by se dal volně přeložit jako „Pomalý pohřeb“, takže k tomuto žánru perfektně seděl.

První album „Of Grief and Insanity“ jsi podle informací na webu chystal 4 roky, tehdy šlo o doom metal. Jak na prvotinu hledíš s odstupem tří let?

Popravdě první album jsem nechystal 4 roky. To si jen někdo spočítal, kdy projekt vznikl a kdy vyšlo album. ADAGIO FUNEBRE začínalo i s úplně jinými skladbami, než s těmi, které se pak objevily na albu. Dokonce jsme hráli i pár koncertů. Vinou nejrůznějších změn v sestavě a mým účinkováním v dalších kapelách album vyšlo až po čtyřech letech. Jak se na prvotinu dívám s odstupem tří let? Vím, že ji spousta lidí neskousla, ale to mi bylo celkem jedno. To album nebylo dělané vyloženě pro běžného posluchače. Pro mě osobně mělo hlavně „terapeutický“ účel. Na tom albu mě mrzí jen jedna jediná věc, a tou jsou kytary, které jsou v mixu dost stažené, a tak nahrávka působí ještě měkčím dojmem, než by měla. No nic. Život jde dál (úsměv).

Druhá nahrávka ADAGIO FUNEBRE je venku, a nejen nahrávka, ale i kniha. Jestli správně chápu chronologii, tak napřed byla kniha a až potom album. Psal jsi novelu rovnou s tím, že bude následovat její hudební verze?

Nejdříve jsem napsal jen anglickou verzi. Myslím tím kompletně celý příběh. „Zvěrstva Hadamaru“ je jen jeden neúplný díl toho všeho. Téma této temné historie mi poté přišlo zajímavé na zhudebnění.

Původně jsi knihu napsal v angličtině. Český překlad byl v plánu hned, nebo ses k němu rozhodl až později?

Věř nebo ne, ale původně jsem vůbec českou verzi psát nechtěl. Dlouho jsem to odmítal, ale byl jsem neustále atakován dotazy, jak si to mají někteří přečíst, když třeba neumí anglicky.

Téma knihy je určitě zajímavé. V Hadamarském středisku eutanazie byli za nacistického režimu vražděni duševně nemocní či jinak hendikepovaní; celkem přišlo v Hadamaru během let 1941-1942 o život více než 14 tisíc lidí. Jak ses k tomuto tématu dostal?

Tento dotaz dostávám často. Odmala jsem měl rád „psycho“ horory, takže když se pak objevilo toto temné téma, pořád mě to nějak fascinovalo a rozhodl jsem se s tím tedy něco udělat.

Inspiroval ses při psaní u nějakých podobně laděných knih? Máš z tohoto ranku, jak se říká, načteno?

Už spoustu let čtu knihy zabývající se tématikou lidských osudů v  nacistických koncentračních táborech. Se „studiem“ nacistických psychiatrických léčeben jsem začal až později.

Při vší úctě mi příběh nepřijde zrovna čtivý, zdá se mi takový povrchní, už jen to, že chybí jméno hlavního protagonisty, není pro čtenáře ideální, protože se s ním hůře ztotožní. Navíc mladík není nikterak sympatický, takže když jsem to dočetl, ani mi tolik nevadilo, že příběh nemá konec, ale spíš to, že jsem se nedokázal do dění „dostat“. Byl to záměr, napsat to tak nějak neosobně? Nebo bereš první knihu jako hledání a plánuješ pokračování, kde budeš brát na podobné výhrady ohled?

Ha, teď jsi mi dal krásný prostor pro to, abych vysvětlil to, co některému čtenáři mohlo uniknout (asi je to profesní deformace učitele (smích)).
Jméno hlavního protagonisty jsem považoval za absolutně něco zbytečného. Je zavřený v nacistické psychiatrické léčebně, kde neberou člověka jako člověka, proč tedy jména. Hlavní postava si tajně píše deník. Bylo by v této situaci nespíš krajně nebezpečné napsat do něj své jméno. Při nalezení a přečtení věcí, které tam jsou (a jména autora), by se bezpochyby dostal do závažných problémů, ne-li fatálních. Edgar Allan Poe také převážně nepoužíval jména svých hlavních postav a nezdá se, že by to někdy někomu vadilo (úsměv).
Příběh má jasný konec, ovšem chce to jistou bystrost. Proč je tak náhle utnutý, má svou logiku. Pochybuji, že když jde někomu v daný okamžik o život (o který má „možná“ skutečně každou chvíli přijít), bude ještě do poslední chvíle v ruce držet papír a tužku, a ještě před zraky „těch špatných“ vše zapisovat… Jasnější je to na albu v poslední skladbě „The Dissolved Soul“. Tam je to řečeno/napsáno jasně.
Druhý díl už je samozřejmě napsaný také (vznikl stejně jako první), kde už je vše o něco jasnější. Opět to má svou logiku. V prvním díle je hlavní postava zavřená, tedy omezována na osobní svobodě. Nic moc tam tedy nemůže „vymýšlet“. V druhém deníku hlavní postava popisuje své dospívání (a věci, co jí formovaly), spoustu „divných“ událostí a v neposlední řadě situace, které hlavní postavu pak dostaly do Hadamaru (nepředpokládá, že by ten deník někdo někdy našel). V této části jsem se mohl více rozmáchnout, protože byla na svobodě, mohla potkat více lidí, prožívat spoustu věcí. Na rozdíl od jedničky, která musela být zredukována vzhledem k okolnostem, je ve dvojce větší zápletka s více postavami.
Možná tě teď napadá, proč tedy nevyšly najednou oba díly, aby to mělo ještě větší smysl (úsměv). Na jedno CD bych celý zhudebněný příběh „nenacpal“ a natočit najednou 2CD by bylo asi brutal.

Knihu i CD jsi si vydal sám. Zkoušel jsi oslovit nějaké vydavatelství, nebo si myslíš, že se o své dílo postaráš sám lépe? Kolik kusů jsi vydal - a prodáváš to jako komplet, nebo i jednotlivě? O co je případně větší zájem? A když je knížka i texty na albu v angličtině, jde něco i do zahraničí? Máš tam nějaké kontakty?

Vydal jsem si to sám. Ani jsem nikoho nehledal. Nemělo by to smysl, když jde o „neznámý underground“. Vydal jsem 200 ks. Někdy to lidi chtějí jako komplet, jindy zase jen knížku, nebo jen CD. Popravdě víc jsem prodal knížek. Asi to má i svou logiku. Přeci lidí, kteří si něco přečtou, je víc, než těch, co poslouchají „vyšinutý“ metal (smích). Do pár míst v zahraničí se „Atrocity of Hadamar“ také dostalo.

Zatímco první album bylo doommetalové, nyní jsi složil těžko zařaditelnou směs thrash, death, black a heavy metalu. Ono to k temnému příběhu celkem pasuje, ale na druhou stranu si myslím, že nahrávka bude těžko hledat fanoušky. Když jsi muziku psal, bral jsi na případné ohlasy ohled, nebo jsi to dělal v první řadě pro sebe?

Když jsem celý Hadamar projekt psal, nebral jsem ohledy vůbec na nikoho. To, si myslím, jde dost z knížky i alba znát (smích). To je rozdíl mezi tím, když máš svůj vlastní projekt na vyventilování svých „psycho“ emocí, a nebo regulérní kapelu, se kterou to chceš někam dotáhnout. ADAGIO FUNEBRE je první případ. Proto, když někdo má „divná, umělecká miminka“ nepobere a úplně to zatratí, je mi to úplně jedno. Opravdu. V regulérních kapelách to mám jinak. Tam chci mít úspěch (smích).

Když jsem se připravoval na tenhle rozhovor, projel jsem webziny a koukal, že se „Atrocity of Hadamar“ nedostalo zrovna příznivých kritik. Připouštíš si názory recenzentů, mají pro Tebe jejich slova nějaký význam, nebo máš na svou tvorbu jasný názor a recenze bereš jako formu propagace?

Vlastně jsem už odpověděl před chvílí. Popravdě recenzím nepřikládám moc velkou váhu. Proč jsem nakonec CD a knížku přeci jen na pár recenzí poslal, vážně nevím. Asi bych už neměl pít tolik vína a dělat takové kraviny (smích).

Fungoval jsi v řadě kapel, každá v podstatě hrála něco jiného, takže se nabízí, že jsi hudební všežravec. Aktuální směřování ADAGIA by k tomu svádělo... A je nějaký žánr Tvému srdci nejbližší? Případě kterou kapelu (nemyslím z těch, ve kterých jsi účinkoval, ale obecně) považuješ za svou srdeční záležitost?

Odpověď je jednoduchá: celá má pravá ruka je potetovaná motivy z obalů alb KING DIAMOND a už se pomalu pracuje na druhé, kde budou motivy z obalů alb MERCYFUL FATE (úsměv). Další kapely, na které celé dlouhé roky nedám dopustit, jsou DEATH, MAYHEM, KRUX atd.
     
Jsi považován za velmi zdatného baskytaristu, ostatně výsledný mix „Atrocity of Hadamar“ nechává baskytaru pěkně vyniknout a je slyšet, že sis s tímhle nástrojem vyhrál. Absolvoval jsi nějakou hudební výuku na svůj oblíbený nástroj, nebo jsi se všechno naučil sám? A jak často cvičíš?

Děkuji za tvá slova na mou hru. Kdysi jsem chodil čtyři roky na základní uměleckou školu v Ústí nad Labem na obor basová kytara. Dále jsem v průběhu let dostával rady od nejrůznějších muzikantů (nejvíce mi v muzikantském myšlení a zlepšování se pomohl kytarista VIDOCK Tomáš Eisler). Chodil jsem i na několik lekcí k Richardovi Scheuflerovi. Snažím se cvičit tak často, jak to jen jde. Někdy to ale kvůli práci není úplně snadné.

Používáš bezpražcový nástroj. Můžeš nám laikům vysvětlit, jaký je rozdíl mezi běžnou a bezpražcovou baskytarou? Proč ses pro bezpražcovku rozhodl - má nějaké výhody?

Mám rád ten zvuk, když můžeš klouzat od jednoho tónu k druhému a baskytara tak pěkně „zpívá“. Navíc proč dělat to, co dělá milion dalších... Na pražec hraje většina baskytaristů, já chci být „mimoň“ (smích). Důvodem, proč jsem se také rozhodl hrát na tento nástroj, byl baskytarista Steve DiGiorgio. Ten mě hodně inspiroval svým přístupem k tomuto nástroji; být kreativní a ne jen drhnout prázdné „éčko“.

Za svou muzikantskou kariéru jsi prošel řadou angažmá v kapelách, které koncertovaly. Nechybí Ti momentálně živé hraní? Nebo je Ti milejší studiová práce? Baví Tě lovit zvuky a hrát si s mixem? Na „Atrocity of Hadamar“ ses podílel i jako zvukař a producent...

Jen na upřesněnou, za zvukem na „Atrocity of Hadamar“ stojí hlavně zvukový inženýr Honza Seibt ze studia Macac v Ústí nad Labem. Já jen u zvukové stránky jako takové asistoval. Nahrávání ve studiu není nějak zvlášť má oblíbená aktivita. Někdy je to hodně stresující. Co se týče koncertů, miluji živé hraní! Miluji tu energii! Momentálně mi to chybí opravdu hodně. Pořád píšu Vaškovi Votrubovi, ať sakra vytasí AFTER RAIN na pódia, protože mám nehorázný „absťák“ (úsměv). V tomto mě hodně mrzí můj odchod z INNERSPHERE, protože ti koncertovali hodně a jejich hudba mě dost bavila. Ale bohužel mě tam v určitých chvílích naštvalo pár věcí, tak jsem odešel. Nicméně s kapelníkem Mírou (a snad i s Lebim) jsme pořád dobří přátelé, takže v pohodě. Mimochodem v březnu u INNERSPHERE zaskočím na post baskytaristy a to se vážně těším. Tak aspoň nějaký ten koncert (smích).

Vypadá to, že jsi všeuměl. (úsměv) Postaral ses totiž i o obal, nejen co do grafiky, ale sám jsi namaloval všechny obrázky v bookletu a vlastně i titulku knihy. A jsi v tomhle směru samouk?

Ano, jsem samouk. Vše okolo alba jsem se snažil obstarat sám, protože jednoduše nebyl nikdo jiný, kdo by to za mě v tu danou dobu udělal. Jen na finální grafické úpravy bookletu jsem měl profesionála. Do budoucna rozhodně nemám ambice malovat obaly, navrhovat grafiku, být producent, dokonce ani spisovatel(!), jsem hlavně baskytarista. Stejně jako v celém tomto projektu, má vše nějaký význam (ne všichni ho ale hned samozřejmě rozluští). Obal má znázorňovat „poruchu, zpřeházení, abnormálnost“, proto jsou ty části těla anatomicky zpřeházené – něco je špatně (co je ve skutečnosti špatně, je ale vlastně hodně subjektivní záležitost). Pod CD je například obrázek, kdy z klína leze dítě, ale místo těla má kostru. Na disku je zase obrázek podlahy plynové komory. Tyto děti, které byly od začátku nějak „jiné“, musely hned do plynových komor. Vše na CD a v knížce má nějaký smysl… Nevadí, že nejsem profesionální malíř, a že jsou ty obrázky provedením nedokonalé (stejně jako CD a knížka), jsou ale moje…

Aktuálně ses se připojil k AFTER RAIN, což je projekt Václava Votruby. Jak k tomu došlo? Nevadí, že AFTER RAIN je složený převážně z jihočeských muzikantů a ty žiješ na severu? A jak daleko jste s přípravou nového alba?

S Vaškem Votrubou jsme se o naší případné spolupráci bavili už několik předlouhých let. To, že jsem se nyní přidal k nějakému jeho projektu, bylo, myslím, jen otázkou času. Jsem z toho opravdu nadšený! Pokud kapela za něco stojí, nevadí mi, když je z daleka. Album už je komplet nahrané v demo verzích. Basové linky už jsem také dal dohromady. Dopsal jsem i celý textový koncept, takže jde už jen o to zajít do studia a materiál nahrát naostro. V nejbližších týdnech by měl Honza Kapák nahrávat bicí a pak se má maličkost ihned vrhne na baskytaru. Z té mám také velkou radost. Když mě Vašek požádal o mou basovou práci, napsal, že chce basu „jak od Steve DiGiorgia na ,Individual Thought Patterns‘“ (smích). Samozřejmě nikdy nebudu hrát jako mistr DiGiorgio, ale byl to pro mě impuls, abych k basovým linkám přistupoval zcela odlišným způsobem než kdykoliv předtím. Jsou hodně propracované a někdy až „úchylné“ (smích). Bude to (doufám) dobrý kontrast k hudbě, kterou Vašek složil. Tentokrát se bude jednat o agresivnější a přímočařejší „evil“ materiál. Album vyjde ještě letos. Za zmínku možná také stojí to, že AFTER RAIN byli osloveni časopisem Pařát, aby přispěli na CD Tribute to DISSOLVING OF PRODIGY se skladbou „Bohu Nemilý“, což je pro AFTER RAIN čest, protože jejich debutové album bylo prý hodně ovlivněné touto kapelou. Tuto skladbu bychom měli jít také nahrávat v nejbližší době.

Pracuješ jako učitel, můžeš prozradit, jaké předměty a kde učíš? Mají Tví žáci představu, co jejich učitel dělá ve volném čase? Co na to říkají? Jsou mezi nimi i nějací fanoušci metalu, kteří třeba chodili na koncerty kapel, ve kterých jsi hrál?

Jsem učitel angličtiny. Dělám to už spoustu let. Vlastně jsem nikdy ani neměl žádné jiné zaměstnání. Pracuji převážně na „vlastní triko“, ale také v několika jazykových školách po severních Čechách. No, kdyby mí studenti věděli, co jejich pan učitel dělá ve svém volném čase, asi by se hodně divili (smích). Moc studentů, kteří poslouchají metal, bohužel nemám.

A co říká pan ředitel na Tvůj vzhled a tetování? (úsměv)

(úsměv) Tohle je naprosto v pohodě. Ředitelky jazykových škol, pro které učím, ví, že jsem metalista a můj vzhled nějak neřeší. Zajímá je, jestli mám spokojené studenty a výsledky. Není tedy problém chodit učit v „plné metalové zbroji“ (rozuměj dlouhé vlasy, řetězy, náušnice, metalová trička s brutálními motivy apod.). Jednou mi jedna maminka, která předtím viděla má tetování, „vynadala“ za to, že jsem její dceři při hodině tetování neukázal. Tato dcerka, po tom, co jí maminka řekla, že pan učitel má tetování, ho chtěla strašně moc vidět a já nic (pravda zrovna tetování při výuce moc neukazuji). Musel jsem to další hodinu napravit (smích).

Jsme na konci, který jsme trochu odlehčili, tak zase trochu vážněji. Co kromě AFTER RAIN ještě chystáš, plánuješ?

V nejbližší době se budu připravovat na koncertní záskok v INNERSPHERE a poté se vrhnu na nahrávání baskytary pro AFTER RAIN. Na podzim plánujeme s VIDOCK speciální výroční koncert (10 let od našeho prvního koncertu), takže se na něj budeme průběžně připravovat. Nedáváme se s VIDOCK dohromady, jen si na jednom koncertě připomeneme songy, které jsme kdysi hráli. Co dál? Netuším. Možná se opět mihnu v nějaké kapele (smích).

RECENZE

www.adagiofunebre.cz

 


Zveřejněno: 12. 03. 2017
Přečteno:
4065 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář