A právě dnes, 6. února 2017, slaví Jiří Big Boss Valter 65. narozeniny. V této souvislosti mě napadlo se zeptat významných osobností tuzemské hudební scény, co se jim vybaví, když se řekne Big Boss, jaký vliv na ně tento vskutku interesantní člověk měl a co by mu popřály k životnímu jubileu. A na závěr jsem si dovolil odpovědět taky. (úsměv)
Co se Ti vybaví, když se řekne Big Boss?
Poly: Charisma a mohutnej, téměř operně stavěnej hlas. V naprosté většině kapel na metalové/HC/punkové scéně zpívá někdo, na koho zpěv svým způsobem jenom "zbyl". Mezi prvními můžu jmenovat sebe. BB, to je úplně jinej level: on je skutečnej zpěvák. S hlasem jako zvon.
Parambucha: Jeden z nejbližších přátel, které mám. Obrovská spousta úžasných, společně strávených chvil a u toho vychlastaných hektolitrů chlastu. A hlavně nejlepší hlas, který tento stát v metalu má!!
Blackosh: Jiří Valter, Dratva... svéráz české hudební scény
Honza Vaněk: Tak samozřejmě především ROOT a pak ta jeho holá pomalovaná lebka - což mi přijde jako celkem originální image a vlastně Big Boss je sám o sobě dost originální image a ruku v ruce s tím i zpěvák. Každopádně je to člověk, kterého znám osobně, respektuji a ztotožňuji se s většinou jeho názorů, které i ve svém věku má poměrně střízlivé. To pro mě není málo v době, kdy se mi dost umělců svými názory protiví a zošklivují mi tak zážitek z jejich tvorby. Big Boss je prostě legenda.
Kolins: Brácha.
Adramelech: Především, a to nejdříve, kapela ROOT v čele s dle mého názoru charismatickým zpěvákem/textařem, který hýří velkou dávkou svojského druhu humoru, kterému ne každý dokáže porozumět. Jedněmi milován, druhými zatracován… Dále si pak vybavím několik jeho dalších projektů, kapel a hostovaček jako Equirhodont, Big Boss, Amon, Asgard, Behemoth, Cales, Helheim, Törr... A v neposlední řadě mé koncertní začátky, kdy jsem mohl hned po revoluci živě vidět a ochutnat Root - písně Hřbitov, Píseň pro Satana, a podobně a spousty těch dalších v té době super kapel jako M. Hammer, Debustrol, Krabathor, Sax, Var, Arakain, Törr. Také musím připomenout, že se jistým způsobem zasloužil o jakési zviditelnění satanizmu, magie, mysticismu v Československu v devadesátých letech, ať už v dobrém či nikoli. Jistě jde o člověka, pro kterého jsou věci, které vytváří okolo sebe, ať už v rovině hudební či duchovní, jisté sebeurčení pramenící ze skutečné oddanosti k věci. Samorost, nadšenec nasáklý archetypem zla.
Bruno: Postarší podsaditější kontroverzní pán. Sebestředný ale společenský, velkohubý ale mimořádně inteligentní, chvílemi nesnesitelný, ale velmi talentovaný muzikant a zpěvák. Obdivuju jeho schopnost okamžité reakce, i když střelí od pasu, vždycky trefí skvěle a vtipně, to bych si přál umět taky. To, co z ROOT za ty 3 dekády “vyrobil”, zasluhuje velký obdiv. Taky si často vzpomenu, jak jsme u něj koncem 80. let byli párkrát na návštěvě doma, pouštěl nám vinyly Protector, Bathory, Sacrifice, demo Debustrol, ukazoval dopisy od rodičů Cliffa Brutona nebo Kinga Diamonda, ukazoval fanziny. Byli jsme jak u vytržení. Několikrát jsme spolu vedli studenou válku, třeba když nám v roce 1988 chtěl odloudit do ROOT Christophera, ale dnes jsou už naše vztahy dlouhodobě v pořádku a myslím, že k sobě vzájemně chováme velký respekt. Vivat ROOT, vivat Rootan, vivat Big Boss!
Bhut: Vybaví se mi samozřejmě jeho hudební aktivity, kterým dominuje Root. S tím je spojený především jeho unikátní hlas s obrovským rozsahem a specifickou barvou. To je prvek, který je nepřeslechnutelný a snadno rozpoznatelný. Vzpomínám si na časy, kdy jsem na základní škole otravoval jednoho hodného učitele, aby mi kopíroval přední obaly Root. Později jsem tyto černobílé kopie vybarvoval, abych co nejlépe dosáhl kýženého na oko originálního materiálu (smích). Dnes již mám vše poctivě originální, samozřejmě. Byl to čas, kdy jsem pozvolna propadal black metalu a hudba Root mi v tom byla dobrým pomocníkem. Vybaví se mi i satanismus jako takový, jelikož Big Boss stál u zrodu Prvního Česko-Slovenského Chrámu Církve Satanovy. S tím mám zase spojenou vzpomínku na televizní pořad Áčko, kde se diskutovalo o všelijakých věcech. Big Boss tam tehdy obhajoval satanismus a na sobě měl havajskou košili a žabky (úsměv). Zkrátka člověk nad věcí. Tenkrát tam s ním hovořil i Pavel Brndiar, který dodnes stojí v čele zmíněné církve. Obě persony pak měly náležitě silné argumenty a samotný Big Boss pak označil „rádoby satanisty“ za blbce. Tenkrát jsem i já pochopil, že všechno je jinak, než nás učili v hodinách náboženského kroužku (smích).
Honza Kapák: Obrovský respekt a dík za celoživotní dílo.
Miloš Bešta: Osobnost, lídr, člověk, se kterým jsem udržoval písemný kontakt v raných začátcích mého hudebního „dětství“. Překládal texty zahraničních kapel a já měl o ně zájem. Zároveň si vybavuji jeho vystoupení s ROOT na festivalu v Litvínově v roce 1990 a následný pobyt v jisté tamní ubytovně, kde to bylo tehdy fakt hustě úsměvné. Je tam samozřejmě spousta zážitků ze společných festivalových vystoupení především v devadesátých letech. A v neposlední řadě pojmenování kapely ASMODEUS, inspirativně podle jednoho ze sedmi Satanových synů skladby ROOT.
Morbivod: Prvotně se mi vybaví jisté zjevení, které jsem pozoroval mezi deskami mého bratra, když jsem chodil na střední školu. Později jsem zjistil, že příslušná deska se i Zjevení jmenuje, z poslechu jsem byl rozpačitý, ale pouštěl jsem to často. Pak se mi víc zamlouvalo následné album Hell Symphony, tak více ho mám spojeného s tím.
Igor Hubík: Frontman ROOT, král Žabin a černého humoru.
Rámus: No to je jasný, ne? Přeci velký šéf!!! V dávné minulosti bubeník a později slavný to zpěvák jedné nejmenované brněnské blackmetalové kapely, hlava Satanské církve u nás, velký fanda a mecenáš metalový muziky, který miluje tvrorbu Kinga Diamonda.
All: Vybavím si určitě první fotky z dob alba „Zjevení“. Byly fascinující a fascinující byl i Big Boss. Když jsem byl ještě na základce, připadal mi jako nějaká mystická postava, která se do tehdejšího Československa nějakým záhadným způsobem zatoulala. Vlastně mě v samotném začátku nebavila ani tak samotná hudba, jako texty a možnost se vymezovat vůči všemu kolem. Mám velký respekt k tomu, co všechno s ROOT (a dalšími projekty) dokázal.
Krusty: Brno. Kultovní dema... a začátek všeho.
Ladislav Oliva: Samozřejmě se mi vybaví ROOT, ROOT a zase ROOT, méně pak EQUIRHODONT či sólové desky. Také se mi vybaví počmáraný ksicht, třepání jazykem a celé armády Satanů, Luciferů, Belialů, Belzebubů a jim podobných. Přestože s Big Bossem můžu v lecčems nesouhlasit, například když o metalových zpěvačkách kdysi mlel nesmysly, že jen "hážou kozama a dělají z toho seznamku", tak minimálně alba "The Temple In The Underworld", "Kärgeräs" a "The Book" považuji za vrcholná díla celé historie českého temného metalu.
Necrocock: Dratva, brněnskej holohlavej dědek s rychlým jazykem a hlubokým vibrátem.
Petr Korál: Vybaví se mi především jedno slovo: osobnost. Osobnost bezesporu talentovaná a osobnost navýsost kontroverzní, bezmezně obdivovaná i k smrti nenáviděná. Ale tak je to v pořádku a ostatně Big Boss sám to přesně takhle chce, aspoň si myslím. (úsměv)
Michal Husák: Je to banální, ale vybaví se mi Root… I při dobrém povědomí o řadě jeho dalších aktivit (které ostatně tvoří velice konzistentní rámec) je symbolika onoho spojení, nebo spíše přímo ztělesnění téhle nezaměnitelné kapely natolik silná, že nelze jinak. A na to se pak váže i všechno ostatní, co s tím souvisí: Big Boss je fenomén, osobnost vyčnívající z řady v mnoha ohledech - k těm nejvýraznějším samozřejmě patří jeho kreativita a přímočarost, s níž neváhá mluvit i konat. K takovému přístupu a povaze logicky patří dávka kontroverze, které se Jiří nikdy nezříkal a mám pocit, že si ji přímo užívá. A nikoliv náhodou se mluví (záměrně neříkám "v poslední době", protože to se řeší snad odjakživa, co pamatuju…) o jeho letité vytrvalosti, která přispívá nemalou měrou k tomu, že je Root braný jako instituce, bezmála "daný" pilíř scény.
Herdron: Nejstarší metalový zpěvák na světě. Především v zaměstnání přicházím každý den do styku s lidmi, kteří si při pohledu na mě hned řeknou „no jo, ten asi poslouchá tvrdou hudbu“. Jelikož jejich „metalové znalosti“ nejčastěji končí u jmen METALLICA a NIGHTWISH, říkám jim: „Hele, v týhle zemi je dokonce zpěvák, kterýmu už je přes šedesát a třicet let je frontmanem úspěšný kapely, která ovlivnila mnoho českých i zahraničních muzikantů.“ Když jim pak ukážu fotku, jak je Big Boss nalíčenej, nejčastější odpovědí je takový to pokřižování se: „Ježišmarja, co to je?“
Berry: Velký šéf, velekníže pekla, zakladatel zdejší pobočky Satanské církve, hippies, black metal, svobodný, svérázný jedinec a majitel nezaměnitelného vokálu ctící ty největší žánrové ikony, mezi které se během let zcela přirozeně propracoval. Zpěvák jedné z top blackmetalových kapel tuzemské, respektive světové scény, jehož otisk a vliv bourá veškeré domnělé hranice.
Já: Jako první se mi vybaví rok 1988, Death Metal Session a Big Bossovo entrée koncertu ROOT. Tehdy vypadal tak, tak jej známe z obalu „Zjevení“, tedy delší vlasy a malování kolem očí. Pak se mi vybaví ručně psané dopisy, které jsem jako člen fan klubu dostával, a z rukopisu bylo na první pohled zřejmě, že je píše výrazná osobnost. Vybaví se mi samozřejmě první demáče, které jsem si od ROOT objednával, desky, z nichž mám některé zažrané hluboko pod kůží, spousta koncertů ROOT, které jsem v průběhu takřka třiceti let viděl.
BB vnuk: Sedm černých jezdců na Hřbitově zpívajících Píseň pro Satana. A také představa, jak budu jednoho dne vypadat (smích).
Měla na Tebe jeho tvorba nějaký vliv?
Poly: Znám ho od svých 18 let a jako starší muž s vizáží černokněžníka pochopitelně mé dobrodružné chlapecké duši imponoval. Když Insania nesměla hrát, rok jsem v Root působil. Bylo to poměrně výbušné období a každopádně mi hodně dalo.
Parambucha: Zcela zásadní. Je to skladatelský génius. Minimalista s maximálním výsledkem a geniální textař. Neznám nikoho takového, s podobným stylem. Je to velký originál. Jeho jednoduchost a lehkost, s kterou hudbu dělá, je mi v dnešní přetechnizované době velkou inspirací.
Blackosh: Haha, jistě.
Honza Vaněk: Nemyslím si, že by na mě jeho tvorba měla nějaký zásadní vliv, protože jsem z dětských let vyrůstal především na tom, co mě doma obklopovalo a to byl spíše klasický heavy metal. Z toho vyplýval i výběr domácích interpretů. Ke všemu nad tento rámec jsem se dostával až později sám a to včetně ROOT, kdy ti už lehce zapadli v tom moři muziky, která se na mě hrnula. Nicméně některá jejich alba mám skutečně rád a vracím se k nim a jsem velmi rád, že s aktuálním albem se jim povedlo natočit materiál, ke kterému se opět po letech (ve smyslu, že poslední cca 2 alba ROOT mě nijak více nezaujala) určitě vracet budu.
Kolins: Samozřejmě.
Adramelech: Spíše neměla. Na druhou stranu ani nevím, nakolik je vše jeho tvorba, co konkrétně, co společná. Těch alb ROOT vydali opravdu hodně a i muzikantů se v kapele vystřídalo dost. Nikdy jsem nebyl velkým vyznavačem této kapely. Tím ale netvrdím, že to není kvalitní kapela, pouze mě jejich tvorba nikdy neoslovila natolik, abych se stal fanatickým fanouškem. Na druhou stranu je mi velice sympatické, že jako jedna z mála těch všech starých kapel si udržela svůj vysoký standard do dnešních dnů a dokonce se posunula za hranice naší země, kde je velmi aktivní koncertně a má silnou základnu fanoušků.
Bruno: Ne, ale před albem “Temple In The Underworld” a songy jako “Theriak” nebo “In The Heart Of Darkness” si kleknu i o půlnoci, na obě kolena a střízlivý. Není to tvorba z této planety.
Bhut: Rozhodně! Třeba hned ta hudební rovina. Kamarád, který mě s tvorbou Root seznámil, hrával na kytaru. Společně jsme trávili několik poslechových večerů a vyměňovali si všelijak získané nahrávky. Můj krákor mnohdy doplňoval jeho kytaru a tak vznikl projekt, který se vlastně ani nikam nerozrostl. On napsal pár textů, já taky, ale stejně jsme vždycky skončili u přehrávání oblíbených skladeb. Mezi nimi byla hlavně Píseň pro Satana a Remember Me. Duchovní rozměr měl zase dopad na mé obecné vyznání. Díky Root a Big Bossově obhajování satanismu jsem přečetl několik knih, jimž samozřejmě vévodila ta od Sira Antona Szandora LaVeye. Obecně to byl start k prohlubování znalostí o této (a obecně okultní, duchovní apod.) tématice. A samozřejmě i texty měly nemalý vliv. Však, který fanoušek by z paměti neznal texty snad celého alba Zjevení? Pamatuje se, jak jsem si překřtil a upravil text Písně pro Satana na Píseň pro Marii a z litanie udělal hotový love song, kterým jsem oblažoval srdce zmíněné dívky (smích). Ale to už jsem byl na střední… Takže Big Bossův odkaz obecně měl vliv, jak na můj hudební vkus, tak i na ty další věci.
Miloš Bešta: V tomto směru asi ne. ROOT si najel na svoji lajnu a my také. Na druhou stranu hudba, kterou skládal Petr Hošek, mě bavila a baví dodnes. Jeho charakteristické postupy mě oslovují. Je tam něco, co máme společné. V určitém směru cítíme hudbu podobně.
Morbivod: V počátcích mojí tvorby jsem jím ovlivněn také byl, ale spíše okrajově.
Igor Hubík: Rád ji poslouchám již tři dekády a pokaždé má na mě velmi příznivý vliv.
Rámus: Ukaž mi někoho z fanoušků metalu, na koho jeho/jejich tvorba neměla vliv. Myslím, že pro nás „starce“ je to prostě ikona a kultovní záležitost. Je neuvěřitelný, až kam se mu podařilo jeho hudební poselství dostat a jsem zvědavej, kam to s ROOT ještě dotáhne, energie a nápadů má stále dost.
All: Rozhodně. Album „Kärgeräs“ jsem v době vydání obrousil v přehrávači natolik, že jsem si ho později pořídil ještě na vinylu. Je to jedna z mých nejoblíbenějších desek vůbec. Hned v závěsu je pak „Temple...“ a všechny Big Bossovy sólovky. Mám rád i projekt EQUIRHODONT a těším se na jeho pokračování.
Krusty: Určitě a ve své době velký. Nejvíce asi demáče „Messengers From Darkness“ a „The Trial“, protože jsem v nich slyšel jistou paralelu s mými oblíbenci MERCYFUL FATE a KING DIAMOND. Jasně že za to mohla spíše povaha konceptu než hudba samotná. Ale ve své době to bylo cosi hodně magického a mnohem záhrobnějšího než jejich souputníci TÖRR nebo ARAKAIN, kteří byli takoví nějací... “obyčejnější“. ROOT bylo záhrobí. Debutové album „Zjevení“ považuji stále za jejich nejlepší album a „Hell Symphony“ o moc nezaostává. Charisma a genius loci. Obě alba přišla ve správnou dobu a mě zasáhnula silou lokomotivy. „The Temple...“ už mě neoslovil...
Ladislav Oliva: ROOT jsem poprvé zaregistroval začátkem roku 1990, kdy se na televizní obrazovce náhle zjevil nějaký pomalovaný šílenec, který třepal jazykem a skuhral cosi o tom, že "stojí tváří v tvář své přítelkyni smrti". Samozřejmě šlo o klip "Upálení", který se objevil v Klubparádě Televizního klubu mladých, tedy v běžném večerním televizním vysílání. O několik měsíců později mi spolužák z kazety na kazetu okopíroval všechna dema a tento neposlouchatelný bordel mě uchvátil natolik, že jsem jeho poslechem trávil dlouhé hodiny a všechno jsem to do posledního tónu znal nazpaměť. Do té doby jsem nic takto extrémního a syrově podzemního neslyšel, což na mně zanechalo neblahé následky, s nimiž se žel potýkám až dodnes.
Necrocock: Přímo vliv asi ne, ale první dema Rootu mne svým způsobem okouzlila, byl jsem v jejich fan klubu a posílal jsem mu svoje fotky s kosou, navlíklej do utahováků a nábojpásů. Líbila se mi jejich srandovní a divná, pomalá hudba.
Petr Korál: Co se týče kapel, v nichž jsem působil, tak přímý vliv tam asi nebyl. Ale nepřímý ano, protože název skupiny Asmodeus vznikl díky poslechu jedné písně Root, kde bylo vyjmenováváno sedm synů Satana. Jak mě, tak Miloše Beštu – nezávisle na sobě! – tohle jméno praštilo do ucha a zbytek už je historie…
Michal Husák: Jistě - nezažil jsem aktivně rané "kultovní" období, takže z hlediska tvorby jsem nejsilněji vnímal období Kärgeräs a následné spolupráce s Redblackem.
Herdron: Asi jako mnoho metaláků jsem i já prožíval „Zjevení“ a plno těch parádních songů. Důležitý bylo, že měly český text. Jelikož jsem v tý době uměl anglicky maximálně pozdravit, kapely s českými texty byly kult a ROOT o to víc.
Berry: Počínaje demy z šedesáté šesté kopie, které jsme bezbožně poslouchali z toho nejhoršího kazeťáku s hlavama v přízemním okně kamaráda, kterej měl věčně domácí vězení - ale díky těmhle páskám byl vlastně svobodnej - přes debutovou LP desku Zjevení, která prolomila do té doby nepředstavitelnou cenovou hladinu 80 korun, o který jsem prohlašoval, že to za ní teda fakt nedám (ve skutečnosti jsem na ní ale jenom ještě neměl našetřeno, hned jak se to změnilo, sedl jsem na první tramvaj a odvážel ji s pocitem vítěze; mimochodem, dneska by za 80 korun člověk nepořídil ani její vnitřňák), až po všechny ostatní dosud vyšlé vinyly včetně - po jisté stagnaci - zas majestátní loňské novinky. O vlivu bych nemluvil, ale fanoušek Root jsem od začátku do konce. Sleduju je celou dobu a poctivě utrácím za všechny jejich vycházející hudební nosiče, dokonce mám tu čest některé z nich sám šířit.
Já: Obrovský. V osmdesátých letech tady bylo maximálně deset kapel, které dělaly extrémní metal, mezi nimi patřili ROOT do absolutní špičky. Zpočátku byli, myslím, vnímáni jako Big Boss a spol., což bylo dáno i tím, že se sestava točila a že Big Boss fungoval coby mluvčí i manažer kapely v jednom. Byl nepřehlédnutelný a jeho tvorba rovněž. Kazety s prvními nahrávkami jsem poslouchal do úplného zblbnutí (úsměv), všechny texty skladeb nazpívaných v češtině jsem znal zpaměti a s ROOT a Big Bossem jsem vlastně prošel celý svůj metalový život. Je jen pár kapel, které s chutí poslouchám tak dlouho, a je to bezesporu i Big Bossova zásluha - jeho hlas považuji za jeden z nejlepších, jaký je na metalové scéně ke slyšení. A album „The Book“ je monolit démonů!
BB vnuk: I když patřím k mladší generaci, nedám na staré české kapely dopustit. ROOT mě společně s TORR a MASTER´S HAMMER přivedli k black metalu. Paradoxně až po nich jsem začal poslouchat VENOM, CELTIC FROST a další zahraniční kapely.
Co bys Big Bossovi popřál k jeho pětašedesátinám?
Poly: Železné zdraví. To především. Bez něj se nedá vůbec nic. A člověk na tuhle trapnou pravdu přichází až ve vyšším věku, kdy s ním začíná bojovat.
Parambucha: Jedině zdraví, protože vše ostatní Velký Šéf má!
Blackosh: Ať mu slouží zdraví.
Honza Vaněk: Popřál bych mu zejména soudnost – zkrátka až uvidí, že už to není ono, tak se na to včas vykašlat a nechat za sebou dobrý dojem a ne ho kazit špatným závěrem kariéry. Věřím, že zejména co se týká studiové práce, má ještě Big Boss co nabídnout a přeji mu, aby mu to vyšlo. Krom toho pochopitelně hodně zdraví a svěží mysl.
Kolins: Žij.
Adramelech: V jeho letech hlavně asi to zdraví. Víc není co, nebo spíše nechci používat ohrané klišé. Big Boss je dle mého člověkem, který si sny plní a ví, co chce a potřebuje.
Bruno: Zdraví, protože vím, že ho občas trápí. Invenci a vitalitu mu přát nemusím, protože nesouvisí s věkem, a on jí má pořád na rozdávání! Tvorba a její plánování do budoucna je jeho hnací motor. Juro, drž se, vše nej!!!
Bhut: Rád lidem přeju životní úspěchy. Jenže Big Boss už tady otisk zanechal a ne zrovna zanedbatelný. Takže hlavně zdraví, spokojenost a všeobecnou pohodu. Co člověk potřebuje víc, než když je sám se sebou spokojený a je v pohodě? (úsměv).
Honza Kapák: Přeji pevné zdraví.
Miloš Bešta: Aby mu vydrželo zdraví. Aby měl pořád chuť do nových a nových projektů, motivaci, nadšení a zapálení. Vím, že je to někdy složité, ale v jeho případě, zvláště s jeho pověstným plánováním kupředu, o to nemám strach.
Morbivod: Přeju dobrý vokál do dalších desetiletí.
Igor Hubík: Ať slouží zdraví a fyzická síla – psychické je bezesporu nadbytek. S těmito spolutvůrci osudu se dá totiž vydržet i do následujícího kulatého jubilea. Takže na zdraví Šéfe!
Rámus: No hlavně hodně zdraví, životní štěstí, neutuchající múzy, ale hlavně dostatek sil do další pětašedesátky. (úsměv)
All: Big Bossovi přeju především hodně zdraví a chuť do další hudební práce. Tu on ale určitě má, takže tímto je vlastně všechno v pořádku. Nechť se daří na všech frontách, mistře!
Krusty: Zdraví... tuny entuziasmu, dobrou náladu a štěstí ve veškerém konání.
Ladislav Oliva: Když už se dožil těch 65 let, tak ať se dožije i 66, což bude pro něj příznačné číslo. Když už se dožije 66, tak ať to prodlouží na 66 let a 6 měsíců, což bude ještě příznačnější. Když pokoří i tuto metu, může to zkusit natáhnout na 67 let a 6 měsíců, protože tolika se dožil Anton Szandor LaVey. A když překoná i jej, tak ať to v neomezené míře zkouší prodloužit o další roky. K tomu nechť mu dopomáhá Satan, Rootan a podobná verbež.
Necrocock: Pevné zdraví, ještě větší vibráto a hodně mladejch kluků.
Petr Korál: Především zdraví, protože čím jsem sám starší, tím víc si uvědomuju, jak moc je pro vše, co člověk v životě dělá, důležité. A jinak mu přeju, aby mu vyšly všechny jeho hudební plány, ať už jde o dotažení projektu Equirhodont do zamýšlené čtyřalbové podoby, nebo cokoliv jiného. A také to, aby na tom pódiu stál ještě třeba za dalších pět nebo deset let a dál posunoval onen světový rekord, který Guinnessova kniha rekordů odmítla zapsat – totiž že je nejstarší stále aktivní blackmetalový muzikant. Což opravdu je.
Michal Husák: Aby mu to ještě dlouho zpívalo, myslelo, v rámci možností co nejlépe chodilo… a aby z toho všeho měl sám radost…
Herdron: 65 let a v takový formě, to je obdivuhodný. Rozhodně chci, abych za 27 let byl taky tak vitální. (smích) Přeju hodně dobrého alkoholu, tvůrčích nápadů a všeho, co ho na tom životě baví.
Berry: Ať valí dál, ať ho nebrzdí pražádná nemoc a ať mysl má pozitivní a prostou skutečných blbů, kteří by ho mohli jakkoliv zdržovat.
Já: To, co všichni, tedy zdraví, radost ze života i tvorby a energii na živé vystupování.
BB vnuk: Dědovi Jirkovi přeji hlavně pevné zdraví a aby byl stále aktivní důchodce jako doposud.
