Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
Heathen Convention 2024

Vše důležité kolem nového alba „Hlavní stroj“ jsme probrali s Morbivodem a Wellem.

Na konci loňského roku se plzeňská brigáda prachmatické práce připomněla dalším albem oslavujícím průmysl, stroje, těžbu nerostů, starou výstavbu, pracanty i prdele. Zato klíče to odnesly... (úsměv)

Čest práci! Nové album je už pár týdnů venku, z mého pohledu jde o jednu z nejlepších desek, co UMBRTKA vydal, hlavně co se muziky týká. Přijde mi sevřenější, méně bordeliózní a navíc hodně tvrdá. (úsměv) Jak to vlastně máte se skládáním - vzniká napřed muzika, na kterou pasujete texty, nebo naopak zhudebňujete připravená slova?

Morbivod: Buď pozdraven. Naše tvorba současná i minulá vždy vznikala oběma zmíněnými způsoby. Nejčastěji by se dalo mluvit o modelu, kdy nejprve vznikne text na základě silného zapůsobení krajiny, atmosféry večera či okamžitého proudu myšlenek, a následně skládáme hudbu do značné míry na míru onomu textu. Jindy, kupříkladu v případě rozsáhlých skladeb „Pozadí“ a „Sklíčení“, byly texty napsány také před vznikem, hudba se skládala i skutečně pro tyto texty, avšak zcela bez ohledu na ně. Měli jsme pak krásnou příležitost vymýšlet rozvržení hlasů do již hotové hudby. Sem tam se stane, že je složena celá skladba, je v ní třeba i jasné, kde by měl být vokál, ale text se přiřadí nebo nesmyslně sesype z nějakých poznámek až na závěr, to je jasný případ „Svitků plechu“.

Well: Někdy je to ještě krapet složitější. Specifická situace nastala např. na minulém albu „V dešti mech“, kde jsme už dopředu plánovali použít jisté akustické konstanty s nejasným či chybějícím významovým smyslem. Jedná se o sekvence „hmot teor. – hmot. skut. – hmot. uvol.“ a „zákazník – puf – tavba / balík“. Obě tajemná zaklínadla pocházejí z potrhaných papírů, které jsme vytáhli z bahna někde na odstavných kolejích v Lobzích cca v roce 2003. Na nočních okruzích jsme je ihned zařadili mezi standardizované prachmatické pokřiky. A o více než deset let později jsme je jen tak pro potěšení zabudovali do skladeb „Bunkr“ a „Ondra nic“, aniž by byly původní součástí příslušných textů.

Jak se dělíte o autorství hudby? Má každá skladba jediného autora, nebo jde o práci kolektivu?

Morbivod: Ve většině případů přichází s kytarovými motivy Strastinen, obvykle má i celkovou vizi skladby, jindy třeba jen začátek, který nás pak inspiruje k pokračování. Sem tam nějakou skladbu složím zcela sám, někdy přijde s melodickými linkami Well, a společně konzultujeme jak to zaranžovat.

Well: Může se také stát, že si stanovíme postup typu „mělo by to znít jako Oldřich Janota meets ELECTRIC WIZARD, jo a na konec mám vymyšlenou takovou vykrádačku z AUTOPSY“, ale pak z toho vyleze něco úplně jiného, protože dva z nás měli na mysli Janotu z různých období a třetí ho neposlouchá vůbec, na ELECTRIC WIZARD zrovna při nahrávání není nálada a nápad z AUTOPSY je obšlehnutý tak blbě, že je to zbrusu nový riff. Ve výsledku je to jedno a máme další krásnou skladbu. Nebo ošklivou.

Sejdete se u nahrávání ve více lidech, nebo je to komplet na Morbivodovi? Nemyslím teď vokály, ale nahrávání kytar, baskytary, kláves a tvorbu bicích.

Morbivod: Scházíme se Strastinenem v domácím studiu, připravujeme kostry skladeb, zaznamenáváme si pracovní nápady, následně je přehráváme naostro. Bicí party a kytary jsou společným dílem, basu pak nahrávám dodatečně sám.  

Zpěvy nahrávali kolegové u tebe, nebo jim na to stačí nějaká domácí technika a výsledek Ti pošlou přes internet?

Morbivod: Vokály nahráváme v druhé pobočce mého studia, vždy jsem u toho a vždy je to v mé režii. Ostatní nemají příslušnou techniku, a také si při nahrávání vokálů užijeme spoustu zákulisních excesů. Je však problém, že když se sejdeme ve třech nebo všichni čtyři, vždycky při záznamu někdo soustavně vyrušuje a rozptyluje vokalistu.

„Hlavní stroj“ má typický zvuk, čitelný, ostrý, opět pochopitelně vznikal v Morbivodním studiu. Změnilo se v poslední době nějak tvé vybavení? Dokupuješ nové věci, nebo Ti stačí, co máš? Jsi se zvukem nahrávky spokojený na sto procent? Myslíš, že byste v nějakém profi studiu dosáhli lepšího výsledku?

Morbivod: Vybavení průběžně aktualizuji, ale většinu důležitého již pár let mám. Hlavně jsem nabral nějaké další zkušenosti, tak se podařilo udělat i jistý pokrok ve zvuku vhodný pro tohle album. Dříve jsem používal pro kytary různé simulace aparátů, tentokrát se osvědčilo nahrát to přes živý starý Marshall, podobně tomu bude i v budoucnu, jen to může být ještě v kombinaci s Englem.  V profi studiu by nikdy nebylo dost času všechny detaily udělat, abych byl stoprocentně spokojen. Lepší výsledek je otázkou vkusu, pokud bych chtěl zvuk nějakým způsobem jiný, budu přemýšlet, jak toho dosáhnout sám, konzultovat to s odborníky, ale není pravděpodobné, že bychom nahrávali jinak než dosud. I se staršími alby jsem byl vždy v době vydání spokojen na sto procent, jinak bych to ani nepustil dál, s některými jsem spokojen i s delším odstupem času.

Album mám rozdělené na tři části: blackovou, umbrtkovskou a budovatelskou. Úvodních pět skladeb upaluje v blackovém tempu, takže by se neztratily ve WAR FOR WAR nebo možná i ve STÍNECH PLAMENŮ. Jak rozhoduješ, která skladba skončí v té které kapele?

Morbivod: Nedělám to tak, že bych něco skládal, a pak rozhodoval, že to k nějaké kapele přiřadím, takový přístup je mi cizí. Skládám pod silnými dojmy, uchvácen konkrétní atmosférou, vždy pro konkrétní cíl. Je pravdou, že třeba skladba „Hlavní stroj“ by hudebně seděla i na STÍNY PLAMENŮ, možná i některé další, WAR FOR WAR je však dnes již zcela jinde. Chtěli jsme, aby na albu zaznívaly i death metalové prvky, ve výsledku je jich tam málo, ale jsou.  

Umbrtkovské skladby jsou ve dvou případech („Pozadí“ a „Sklíčení“) hodně dlouhé, navíc posluchačům zrovna nejdou naproti, myslím co do zapamatovatelnosti, chytlavosti. To sice není u UMBRTKY nic nového, ale přesto - myslíš, že mají posluchači trpělivost poslouchat takové ságy? Máte na tyhle skladby nějaké zajímavé ohlasy?

Morbivod: Někteří příznivci právě ty dlouhé a méně přehledné skladby oceňují. A i kdyby ne, je to jedno, nás to naplňuje dělat takhle, na většině alb máme nějakou dlouhou věc: „Literát“, „Lití podzimního asfaltu“, „Umbrtkova Luna svítí dětem“, „Salám dobyvatel“, „Onen večer“, „Pivo Ivo“ a „Papežem“. Většinou jsou tam Wellovy texty, které mají poutavý silný příběh, myšlenkový přesah odkazující na různé společenské fenomény, a hlavně barvitou poezii. Není to jen trpělivost posluchačů, je to zájem se tím do hloubky zabývat a odnést si z toho širší zážitek, chuť, vůni, zápach.

Well: Myslím, že posluchačům málokdy dáváme, co chtějí, resp. co si myslí, že chtějí. Někteří by jistě rádi úhledné album, kde by byly jenom ty vlaky, průmysl, komíny, těžká stavební technika a prejt, to všechno ve spořádaných písničkách s refrény, sem tam nějaká srozumitelná hříčka. A místo toho je zavalí dvě úmorně dlouhé skladby, z nichž jedna je o tom, že Strastinen má fobii z klíčů, a druhá představuje gnostický text o prdelích. Ale to je právě jedna z věcí, jež dělají UMBRTKU UMBRTKOU, a jádro našich posluchačů tu překvapivost oceňuje. Navíc se tím chráníme – kdybychom se totiž drželi toho výše zmíněného „úhledného“ postupu, stala by se naše kapela neúnosně populární. Museli bychom začít pořádat halové koncerty, chodit si pro různé ceny, vyhazovat manažery, nechávat si stavět honosné domy, slušně se oblékat, platit alimenty fanynkám a podobně. Na tohle my prostě nemáme čas, jsme velmi vytížení lidé.

„Práce, radost, válka“. Hymna, která je hodně chytlavá, takže může (až se trochu proflákne...) v popularitě soutěžit se „Šedesátinami“ nebo „Vezeme bábu“. Tady bych tipnul, že byl napřed text, na který jste vymýšleli ony hrdinské a pompézní melodie... inspirovaly vás nějaké sovětské budovatelské písně? (úsměv)

Well: Budovatelské vlivy ve skladbě bezpochyby jsou, mám rád i žánr masové písně a Blantěrovy kusy jako „Černooká kozačka“, a zároveň se do toho asi lehce promítla také moje obliba kapely GRAŽDANSKAJA OBORONA. Kdybychom někdy dělali nějaký cover v ruštině, byla by to skladba „Всё идёт по плану“; ne že bychom jí mohli coverem něco přidat, stejně jako jsme nic nepřidali skladbě „Šel pro krev“ od Plastiků, ale udělalo by se to prostě proto, aby to bylo.

Zastavil bych se u textu. Z pozice koho je text přednášen? Když se pěje o přizdistátech, kterým chybí jistota jištěná dráty, napadá mě samozřejmě nějaká velmoc... A kdo jsou mlynáři pantoví?

Well: Mlynáři pantoví jsou ti, kdo melou jen pantem, a celý text je přednášen z pozice autoritářské mocnosti, která věří ve své požehnané poslání. Že už to není dále konkretizováno, je záměr. A to i záměr podnikatelský – takhle nás může oslovit více států, že by písničku rády odkoupily a udělaly z ní svou státní hymnu. Když budeme šikovní, prodáme stejnou hymnu hned několika zemím najednou. Pro ně pak nastane trochu trapný okamžik, až se to provalí, ale nakonec se tomu všichni zasmějeme.

„Mír není zárukou ničeho, válka je zárukou práce“ - není to rouhání?

Well: Ano, to samozřejmě je. Ale tak pracujeme s black metalem, trocha rouhání je na místě.

Ke skladbě jste nachystali klip, který je sestříhaný z nějakých dobových (socialistických?) dokumentů, střídají se záběry na práci v těžkém průmyslu s obrázky dětí, svateb či vojáků, vypadá to jako typická propaganda z pořadů typu Azimut nebo z týdeníků... a do toho sem tam problesknou válečné záběry, které mi připadají jak z ruského filmu Osvobození. Kde jste obrázky posbírali? (úsměv)

Well: Na prvním místě musím jmenovat fantastické propagační filmy Nové huti Klementa Gottwalda, zejména film Člověk a NHKG. Dále je zde např. propaganda Lidových milicí (filmy Chráníme, co jsme vybudovali a Přísahám, že budu věrně sloužit straně a lidu), Pohraniční stráže (Služba na hranicích, Věc všeho lidu), plus záběry z operačně taktického cvičení Štít 72. Všechny použité materiály jsme znárodnili.

Několik textů vyčnívá z „řady“. „Sklíčení“ a „Pozadí“ zejména... když s tím pánové Strastinen a Well přišli, měli ostatní ke slovům nějaké připomínky, nebo když někdo text přinese, nejede přes něj vlak ani drezína? (úsměv)

Morbivod: Ty texty nevyčnívají z řady, neboť naše texty netvoří jednu řadu a nemusí mít patrné vazby mezi sebou. Přesto určité mají nebo postupně získávají při hlubším vcítění. Každý z nás má jiný způsob vyjadřování a všechny tyto způsoby projdou. Pokud někdo z členů přinese text, na kterém mu zvlášť záleží, je bez cenzury zpracován. Případné úpravy provádíme jen když se na tom shodneme, nebo když sám autor průběžně chce něco změnit. Do budoucna se možná budu muset smířit s textem „Papání“, ten sám je geniální, jen ten název zatím ne a ne projít, jenže ta skladba se tak jmenovat musí, je to nejvýstižnější.  

Well: Lord Morbivod se vždycky ošíval u nedostatečně blackových slov, jako je třeba „krmítko“, ale vnitrokapelní tolerance je značná. Koneckonců časem možná dojde i na zhudebnění některých Karlových ultrakatolických textů, vyhlídnutý máme jeden obzvlášť extremistický o tom, že ženy by neměly nosit kalhoty. Jakkoli se dá v Umbrtkově učení vysledovat jakási hlavní linie, mnohé naše texty si vyloženě protiřečí, což je ovšem této linie součástí; je to záležitost citu a mystického náhledu. I text o tom, že Slunce je kamarád, by zřejmě prošel, ačkoli pak bychom mohli narazit na nějakého méně chápavého posluchače, který by si vzpomněl, že v jiném textu máme větu „Slunce je Hitler“, a prostřednictvím soustavy rovnic by došel k závěru, že Hitler je kamarád. Jak vidíš, psát texty na UMBRTKU není žádná legrace.

U několika textů jsou uvedeni dva autoři - to jste psali společně (v hospodě u piva)? (úsměv)

Morbivod: To jsou případy, kdy to vznikalo vzdáleně. Jeden z nás měl nějaký okamžitý nápad, chvíli jsme si o tom psali a text vznikl během několika desítek minut částečně díky vzájemné konverzaci.

Well: Myslím, že něco z toho bylo psáno společně u piva v tom smyslu, že jsme každý seděli u jiného piva v jiné hospodě v jiném městě a psali si společně přes mobil.

Pamatuješ si všechny texty, které jsi pro UMBRTKU (nebo i ostatní kapely) napsal? Přece jen zrovna UMBRTKA to má docela zašmodrchané, STÍNY PLAMENŮ taky nejsou jednoduché rýmovačky...

Morbivod: Je toho docela dost, z hlavy jsem schopen odrecitovat jen malou část, většinou to, kde figuruje snadno zapamatovatelný hudební motiv, anebo specifické frázování fungující na zapamatování. Dobře si také vybavím ty texty nebo jejich části, které jsme společně po večerech na okruzích prachmaticky a skarticky řvali v letech 2001 až 2007.

Obaly alb máte vždycky originální, v minulosti byl většinou autorem obrázků Strastinen, tentokrát se o artwork postaral Marek Pišl. Jeho práce k náplni alba podle mě dokonale pasuje - šlo o Markovy nápady, nebo jste mu radili? Třeba ten památník s postavami je pro UMBRTKU jako dělaný - úderníci, postava v záklonu... musíte být s obalem spokojeni.

Morbivod: Prvotní nápad byl můj, někde jsem s Markem byl na pivu a jen tak mě napadla představa parní lokomotivy, která místo tendru veze varhany a hraje na ně topič, nebo prostě nějaké provázání obou strojů. Ani to nebylo s úmyslem to směrovat na obal, prostě jen tak. Následně se on inspirován vyřčenou představou pustil do kresby hrubé, ale bližší představy, následně pak do finální kresby. To již bylo tak trochu s tím, že to možná budeme chtít použít na obal UMBRTKY, ale v tu chvíli to ještě nebylo jisté. Posléze jsme se rozhodli, že toto dílo jednoznačně chceme, tak se pustil do několika dalších kreseb pro vnitřní strany obalu, tam již bylo všechno čistě jeho nápad. Perfektní práce zkušeného tvůrce a grafika, spokojeni jsme velice, připravil to rovnou i v hotové tiskové podobě, což jsem jinak dříve dělal sám.

Jak jsi reagoval, když jsi viděl zdařilou karikaturu vašeho kvarteta? Vznikla jen ta jediná uveřejněná v bookletu, nebo jich Marek vytvořil víc?

Morbivod: Hodí se to tam víc než fotka, také perfektní práce. Myslím, že vznikla pouze tahle verze, vypadám tam jako čtyřicetiletá přísná učitelka z maloměstské školy z dob Járy Cimrmana.      

CD vyšlo pod Werewolf Productions jako většina vašich alb. Jste s Jirkou domluveni, že vydá všechno, co mu nabídnete? Stane se, že vás kontaktuje nějaký jiný label a má zájem vás vydat?

Morbivod: Krom alba „Spočinutí“ vydal všechna alba za posledních asi sedm let, spolupracuje se nám výtečně, takže spolupracovat budeme nejspíš nadále. Jiné labely nás krom zájmu o distribuci zatím nekontaktovaly, ani to není pravděpodobné, protože dosud když jsme chystali album, byli jsme již s Jirkou domluveni dřív, než by někdo další z toho cokoli slyšel.

Je UMBRTKA ryze tuzemskou záležitostí, nebo se nosiče s vaší hudbou dostanou i do ciziny? Řeší Jirka propagaci směrem ven? A máte nějaké zahraniční ohlasy na videoklipy vystavené na YouTube?

Morbivod: Díky internetu i díky zahraniční distribuci vydavatele se naše tvorba šíří různě po světě. Slováky počítám spíš jako domácí, těch je hodně, ale věrné fanoušky registrujeme pak v Polsku, v Německu, a dost jich je v jihoamerických zemích, někdo v Mexiku a také v USA. Někdy je zvlášť potěšující číst recenzi ze zahraničí, kde autor překvapivě i přes těžko přeložitelné texty se speciálními termíny správně vycítí z naší hudby tu atmosféru, s kterou jsme to vytvářeli, a popíše to jako kdyby nás i osobně znal. Ohledně těch videoklipů, tam si nevzpomínám na konkrétní ohlasy. Také jsme zaznamenali vtipné případy zájmu zahraničních posluchačů o naši podřadnou kompilaci raritních záznamů s názvem „Frank Zappa meets Darkthrone“, bylo to čistě na základě toho názvu.
Well: Mezinárodní ohlas dodnes z pochopitelných důvodů vzbuzuje i skladba „Kraftvarg“. Z konkrétních komentářů mohu citovat „It's like mixing vodka with beer – weird, but still kicks ass.“ Což sice není přesné, protože na míchání vodky s pivem není nic až tak divného, ale je to milé.

V jakém nákladu vaše cédéčka vycházejí? Rozebere se celý náklad? Kolik může být vašich skalních fanoušků - počítají se na stovky nebo spíš na desítky?

Morbivod: Dříve to bývalo 500 kusů, později 300, je to tak akorát. Většinou se zhruba sto kusů prodá během pár měsíců, následně je to pozvolnější, momentálně je vyprodané pouze album „Spočinutí“, což nás překvapilo. Je dobré, že je dostatečný zájem, aby se vydavateli vyplácelo to dělat, část nákladu také vyměňuje s jinými distributory, tak se to tak dostává dál. Některá alba vydal také na LP, kde jsou mnohem větší výrobní náklady, přesto i tam se vklad vrátí. Skalních fanoušků odhadujeme několik set, pak lidí, co něco od nás znají nebo nás registrují, několik tisíc. A pak jsou ještě ti, co slyšeli jenom „Šedesátiny“, ty nepočítám.

UMBRTKA v minulosti odehrál nějaké koncerty, od toho největšího zanedlouho uplyne pět let a tehdy se těšil překvapivě velkému zájmu. Není na čase zase zahrát živě? Ozývají se vám pořadatelé a mají o vaše vystoupení zájem?

Morbivod: Ano, od roku 2012 je to již delší čas. Nabídek od pořadatelů bylo od té doby skutečně mnoho, stejně jako dotazů od fanoušků. Zřejmě až v roce 2020 na něco podobného dojde, to bude mít Pán šedesátiny. Bude potřeba oslovit hosty, aby to s námi zahráli, neboť kromě mé osoby je sestava UMBRTKY přes své tvůrčí přetlaky nevhodná pro pokusy o živou prezentaci.

Jsme u konce, tak jestli máte na srdci něco, co by mělo zaznít, podělte se o to s našimi čtenáři...

Morbivod: Je třeba postavit nové Umbrtkovy pomníky.

Well: Buďte na sebe hodní, my budeme zlí za vás.

http://umbrtka.bandcamp.com
http://facebook.com/umbrtka


 

 

 
 

 


Zveřejněno: 12. 02. 2017
Přečteno:
4284 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář